Climategate - chladná fakta o horkém tématu změny globální teploty.........Konečně zazněla pravda (2)

SVOBODA INFORMACÍ? JAKÁ SVOBODA?

Jedno z mnoha ohromujících odhalení, které informátor zveřejnil, byly neustálé systematické a bezohledné pokusy profesora Jonese a jeho mezinárodních kolegů zabránit jiným vědcům, aby získali jejich programové kódy a teplotní údaje, díky nimž by mohli jejich výsledky nezávisle ověřit.

Abu Ali Ibn al-Hassan Ibn al-Hussain Ibn al-Haytham, Irácký matematik a přírodovědec, který žil v 11. století, napsal před tisíci lety že, “hledač pravdy” – jeho název pro vědce, a jak velmi jsou mu nepodobní pseudo-vědci z Týmu – měl povinnost nevěřit žádnému konsenzu, jakkoliv dobře byl již zavedený: místo toho bylo jeho povinností si vše ověřovat a používat při tom svoje vlastní, těžce nabité znalosti a schopnosti.

Neboť cesta pravdy, řekl al-Haytham, je dlouhá a těžká a k tomu dodal “to je ta cesta, kterou musíme následovat.”

Pro tuto skvělou větu o základním vědeckém principu, je al-Haytham právem oslavován historiky přírodovědy jako otec “vědecké metody”, jež se nyní tak nazývá. Jeho význačný přínos v rozvoji vědeckého myšlení je připomínán na iráckých bankovkách – jedná se o bankovku 10000 dinárů (2003).

Vědecká metoda byla kodifikována Karlem Popperem v památečním spisu z roku 1934, v kterém uvedl, že po jakékoliv vědecké hypotéze - jako třeba hypotéza, že středověk nebyl nakonec teplejší než současnost, nebo že globální teploty v průběhu 20. století rostly tak rychle, jak předstíraly soubory údajů globálních teplot Týmu – musí následovat krok za krokem proces opakovaného podrobného zkoumání.

  • • Prvním krokem je popis těžkosti nebo mezery ve vědeckých znalostech, který Popper nazýval “hlavním problémem”. Problém by měl být jasně definován a měl by být všeobecně přijímán jako problém, který musí být řešen.

  •  

  • • Druhým krokem je formulace hypotézy – navrhovaná vědecká odpověď na hlavní problém. Popperův termín pro hypotézu je “zkušební teorie”. Zde jsou pravidla jasná. Hypotéza musí řešit definovaný hlavní problém a musí být tak jasně formulována, jak je to možné v jazyce vědy, jímž je matematika.

  •  

  • • Třetím krokem je to, co Popper nazývá fáze “odstranění chyby”. Během tohoto kroku ostatní vědci zkoumají hlavní problém ve světle zkušební teorie a zvažují, zda a do jaké míry zkušební teorie úspěšně následovala vědecká pravidla a pomohla při řešení hlavního problému.

Z tohoto důležitého kroku vyplývá, že v rámci vědecké metody musí být hypotéza nebo “zkušební teorie” podrobena testování a prověření ostatními vědci: nebo jak Popper řekl, každá hypotéza, má-li to být pravá hypotéza, musí dostat možnost být “vyvrácena”.

Existují tři možné závěry při fázi odstranění chyby.

  • • První závěr, který je velmi vzácný, je, že hypotéza je formálně a zcela prokázána. V tomto zvláštním případě se ze zkušební teorie stává uznávaná teorie a posune se z vědecké metody do oblasti prokázané vědy společně s tvrzeními jako je Pythagorova věta, že obsah čtverce nad přeponou pravoúhlého trojúhelníku se rovná součtu obsahu čtverců nad jeho dvěma kratšími stranami (odvěsnami).

  •  

  • • Druhý a častější závěr je takový, že je hypotéza po přezkoumání vyvrácena. V takovémto případě přechází hypotéza z vědecké metody do popelnice neúspěšných nápadů. Vyvrácená hypotéza se nemůže již obnovit. To je její konec.

  •  

  • • Třetí a nejčastější závěr je ten, že hypotéza není ani prokázána, protože ji nelze kompletně oficiálně dokázat, ani vyvrácena. V tomto případě hypotéza dožije dalšího dne, kdy dojde k boji. Hlavní problém je nově definován a vylepšen na základě selhání vědců tuto hypotézu vyvrátit. V pravý čas se objeví nová zkušební teorie, která se podrobí další fázi odstranění chyby a tak dále do nekonečna.

Z tohoto krátkého popisu původní a současné formulace vědecké metody, můžeme usoudit, že:

  • • vědecká pravda – ne politický cíl – je jediným cílem vědecké metody

  • • vědci mají být “hledači pravdy”, ne šiřitelé politické propagandy

  • • jakákoliv navržená hypotéza, jakkoliv politicky vhodná nebo finančně výnosná nebo akademicky výhodná může být, musí být schopná být přísně zkoumána a testována ostatními vědci, aby zjistili, zda je nepravdivá.

Jak lze případně ověřit hypotézu, jež je výsledkem použití určitého počítačového programu a daných údajů, pokud nejsou počítačový kód a údaje v plném rozsahu poskytnuty komukoliv z vědců, který si přeje ověřit program a údaje a metody používané těmi, jež stály u zrodu této hypotézy?

Odmítnutí profesora Jonese a Týmu zveřejnit svoje údaje, odmítnutí, jež trvalo mnoho let, je přímý a zjevný protiklad ke každému vědeckému pravidlu a principu, jež tvoří základ vědecké metody.

Z tohoto důvodu je to skandál a dost vážný.

Jak závažný je tento skandál, bude zřejmé, když se podíváme zblízka na propracované kroky, které tým tajně učinil, aby zajistil, že jejich hypotéza o 20. století jako nejteplejším století za posledních 10 století a hypotéza o míře oteplení Země během 20. století, se nikdy nestanou předmětem nezávislé a nutné kontroly a ověření prostřednictvím ostatních vědců, což vědecká metoda vždy a absolutně vyžaduje.

Zde jsou kroky, které Tým učinil, aby překazil žádosti pana McIntyre a ostatních vědeckých výzkumníků, které jim měli umožnit přístup k jejich metodám a údajům za účelem jejich ověření.

1. Profesor “Phil” Jones - člověk, jenž nese hlavní zodpovědnost za datové soubory povrchových teplot pro Climate Research Unit, nejprve odpověděl na všechny dotazy o jeho počítačových kódech a údajích tak, že odmítl zveřejnit jakékoliv informace, jelikož ti, jež je požadovali, o ně žádali jen z toho důvodu, aby zjistili, zda jsou správné.

No, ano: takto věda funguje. Nestačí pouze, aby vědec oznámil výsledek a poté odmítl říct, jak ho získal.

2. Nevrlé, vzdorovitě hloupé, vědecky nesmyslné odmítnutí profesora Jonese dát všechny svoje údaje a kódy okamžitě k dispozici, když je ostatní vědci požadují, již dávno vzbudilo podezření. Bylo to především z toho důvodu, že jeho výsledky přímo odpovídaly na otázku, jak rychle se svět otepluje, což je v současné době módní politické téma, a v neposlední řadě kvůli tomu, že my, daňoví poplatníci, odvádíme peníze na podporu jeho výzkumu.

3. Když zákon o svobodě informací vešel ve Velké Británii v platnost, profesor Jones a další členové Týmu si začali navzájem psát e-maily o tom, jak by mohli zabránit přístupu k jejich kódům a údajům.

4. První rada profesora Jonese členům Týmu, zaznamenaná v jednom z e-mailů, které zveřejnil informátor na University of East Anglia, byla taková, že by neměli dát nikomu vědět, že ve Velké Británii vyšel v platnost zákon o svobodě informací.

5. Následně profesor Jones napsal členům Týmu, že by raději údaje zničil, než by je poskytl výzkumníkům, kteří je požadovali pod záštitou zákona o svobodě informací.

6. Poté profesor Jones a jeho spiklenečtí kolegové z Týmu vymysleli neuvěřitelné množství záminek, aby nemuseli poskytnout údaje a počítačové programy nikomu, kdo by je mohl na základě zákona o svobodě informací vyžadovat.

Tým projednával:

  • • Skrývání se (opakovaně toto slovo použili) za nedotknutelnost veřejného zájmu.

  • • Skrývání se za zákon pro ochranu dat ve Velké Británii, který ale nezabraňuje zveřejnění údajů a výsledků výzkumu, placeného daňovými poplatníky.

  • • Skrývání se za radu z kanceláře Informačního úřadu, jež je oficiálně zodpovědný za prosazování zákona o svobodě informací.

  • • Skrývání se za skutečnost, že klimatický panel OSN je mezinárodní organizace, jež nespadá pod vliv zákona o svobodě informací, platného v Británii.

  • • Neustálé skrývání se za klasifikaci jejich práce jako práce pro OSN, aby se mohli vyhnout své povinnosti ze zákona poskytnout požadované informace.

  • • Skrývání se za smlouvy mezi Climate Research Unit a ostatními meteorologickými úřady, jejichž údaje získali, na základě bizarní záminky, že údaje o počasí, které byly a jsou otevřeně celosvětově zveřejňovány, mohou některé státy považovat za tajné.

7. Profesor Jones, v další výměně e-mailů, zveřejněných informátorem, diskutuje s Týmem o skutečnosti – kterou e-maily odsuzují – že některé vědecké časopisy ne jenom, že mají zásadu vyžadovat všechny počítačové kódy a údaje pro archivaci časopisu ve stejné době, kdy je studie předložena, ale také ještě dělají potíže tím, že tuto zásadu prosazují a trvají na ní.

Z toho vyplývalo, že bude nejlepší se vyhnout předložení studií v těchto časopisech, protože by to mohlo vést ke zveřejnění informací, jež Tým z nějakého důvodu tak zoufale toužil skrýt a držet v utajení.

8. Profesor Jones společně s úředníky z kanceláře úřadu pro Svobodu informací na University of East Anglia minimalizoval rozsah, kategorie a množství informací, které mají být poskytnuty těm, jež je požadují.

Zveřejněný e-mail členům Týmu popisuje, jak profesor Jones ukázal univerzitním úředníkům z úřadu pro svobodu informací podrobně webovou stránku jednoho z těch, jež požadují informace o tom, jak sestavili jejich datový soubor globálních teplot. Přesvědčil je, aby souhlasili s tím, že ta osoba, která požaduje údaje, by neměla dostat nic, pokud možno.

Přitom ve Velké Británii neexistuje žádné ustanovení zákona o svobodě informací, které umožňuje takovou svévolnou diskriminaci osob, jichž se obávají nebo se nelíbí těm, jež jsou povinni tyto informace poskytnout.

9. Profesor Jones prozrazuje v dalším odhalujícím e-mailu, jak mu zaměstnanec úřadu pro svobodu informací na University of East Anglia řekl, že nesmí zničit žádné e-maily. Výjimku tvoří pouze účel udržování zvládnutelného e-mailového provozu.

Ve skutečnosti byla tato slova pro Jonese otevřeným vyzváním, aby zničil tolik e-mailů, kolik se mu zlíbí. Byl si zcela určitě vědom skutečnosti, že zaměstnanec úřadu pro svobodu informací by to za něj nějak vysvětlil, i přesto že kapacita univerzitních serverů byla a stále je dostatečně velká na to, aby umožnila uložení, vyhledání a zpřístupnění všech e-mailů Týmu na vyžádání.

10. Početné e-maily mezi profesorem Jonesem a Týmem ukazují, že jim záleželo především na utajení počítačového kódu, který používali pro vytvoření jejich záznamu globálních teplot, před ostatními vědci.

Důvod tohoto odmítnutí se dá snadno poznat z jednoho souboru dokumentů, které také informátor zveřejnil. Jedná se o řadu poznámek podrážděných programátorů, kteří se snaží najít smysl v mnoha segmentech zdánlivě nesmyslného, chybného nebo nesrozumitelného počítačového kódu v programech Týmu a v mnoha datových souborech, které chyběly, byly nekompletní, neoznačeny, označeny jako kopie, byly kopiemi nebo byly vytvořeny na základě nekompatibilních měřících jednotek.

11. Metoda na University of East Anglia - pokud má 15,000 řádků komentářů od programátorů pravdu – je jen o trochu lepší, než si prostě čísla vymyslet. Stručně řečeno, je velmi dobrý a zřejmý důvod, proč chtěl profesor Jones utajit svůj počítačový kód: jakýkoliv nezávislý výzkumník, který by ho zkoumal – zejména tak kompetentní a pečlivý jako pan McIntyre – by okamžitě poznal, že je kód zcela nevhodný pro svůj účel, a že záznam globálně měřených teplot posledních 150 let je jen o trochu lepší než by byla práce založené na pouhé fikci.

12. Nakonec – a zde je důkaz o trestné činnosti nevyvratitelný – v roce 2008 napsal profesor Jones několika členům Týmu výzvu, aby vymazali všechny e-maily, týkající se účasti Týmu na přípravě Čtvrté hodnotící zprávy klimatického panelu OSN v předchozím roce.

Napsal tento e-mail poté, co University of East Anglia obdržela pod záštitou zákona o svobodě informací žádost o získání přesně těch informací, které doporučil svým kolegům z Týmu zničit.

§ 77 zákona o svobodě informací z roku 2000 zmocňuje soudy, aby dávaly značné pokuty veřejným orgánům nebo jejich zaměstnancům, kteří jsou shledání vinnými ze zabránění, změny, znehodnocení, blokování, vymazání, zničení nebo utajení jakéhokoliv záznamu, který spravuje orgán veřejné správy s cílem zamezit úniku informací, na něž se vztahuje legální nárok v rámci zákona.

Alespoň jedna stížnost již byla poslána Informačnímu úřadu, který je po obdržení stížnosti, vázán právně zákonem vyšetřit roky pokusů profesora Jonese a dalších členů Týmu v zabraňování poskytnutí informací různým žadatelům, jež je v souladu se zákonem požadovali a jímž měly být informace ze zákona – ale nebyly – bez váhání, okamžitě a v plném rozsahu dodány.



PROČ TAK NA PRAVDĚ O TEPLOTÁCH ZÁLEŽÍ

Otázka, zda je “globální oteplování” člověkem vytvořené se pojí – někdy až absurdně a nelogicky – s otázkou, zda “globální oteplování” probíhá.

Ti, jež mají na záležitost extravagantní a nepodloženě panický pohled, který je tak oblíben vědeckými a politickými kruhy, inklinují znovu a znovu k předpokladům a tvrzením, že důvod oteplování světa mají na svědomí pouze a jedině lidé.

Nicméně toto tvrzení nebo výklad je notoricky známý příklad základního aristotelského logického klamu, že dlouho opakovaná lež se stává pravdou, který je nazýván argumentum ad ignorantiam – argument z neznalosti.

Svět, ve kterém se toto tvrzení tak ujalo, se otepluje. Neznáme důvod jeho oteplování, tak to sveďme na cokoliv nebo kohokoliv, kdo se nám zlíbí. Nazveme je člověkem vytvořené.

Všechny donekonečna opakované, neuvěřitelně přehnané zprávy o tání ledovců, zvyšování hladiny moří, suchu, povodních, bouřích, pohromách a dalších katastrofách, jež se velmi podobají veršům žalmů Zjevení sv. Jana v jeho nejděsivější části, jsou bezvýhradně a jednoznačně dávány za vinu lidstvu. Veškerá tato přisuzování jsou nelogická v současném stádiu vědy o klimatu.

Právě proto se ti, jež tak roztrubují hrůzy “globálního oteplování”, často uchylují k argumentum ad ignorantiam, když někomu přičítají vinu za “globální oteplování”, jež se má posledních 50 let dít. Máme k dispozici pouze velmi malý počet souborů dat o globálních teplotách, jež mají zásadní význam pro diskuzi, pokud ne nutně pro vědeckou logiku. Existují pouze čtyři takové soubory dat: dva z povrchu Země a dva ze satelitů.

Dva pozemní datové soubory jsou:

  • • Prof. Jonesův datový soubor z Climate Research Unit, ve spolupráci s meteorologickým střediskem Hadley Center for Forecasting při UK Meteorological Office

  • • Prof. James Hansenův datový soubor na institutu NASA’s Goddard Institute for Space Studies, ve spolupráci se střediskem NOAA’s National Climatic Data Center, které vytváří svůj vlastní datový soubor, jenž je nicméně funkčně téměř identický se souborem z NASA.

Dva satelitní soubory dat jsou tyto:

  • • Společnost Remote Sensing Systems

  • • University of Alabama at Huntsville

Vzhledem k tomu, že existují čtyři soubory dat, mohlo by se zprvu zdát, že systematická vědecká korupce při sestavování pouze jednoho souboru by měla velmi malý dopad – tímto směrem se ubírají a tento závěr všude roztrubují rozpačití novináři životního prostředí, kteří v současné době nejednají jako nezávislí novináři, ale spíše jako ochotní obhájci Týmu.

Nicméně z informátorova datového souboru vyplývá, že existuje velmi blízká spolupráce a dohoda mezi klíčovými protagonisty na Climate Research Unit, na University of East Anglia a v obou střediscích - NASA’s Goddard Institute for Space Studies a NOAA’s National Climatic Data Center.

Členové všech těchto organizací ve vědeckých zařízeních jsou také členy Týmu.

Koordinují svoje výsledky a koordinují, jak svoje výsledky budou prezentovat a mezi sebou také koordinují, jak budou kontrolovat nebo jak nejlépe usilovat o kontrolu - ve značném rozsahu – nad celým procesem v rámci klimatického panelu OSN a také nad procesem zveřejňování studijních dokumentů ve vědeckých časopisech a dokonce nad jmenováním jejich recenzentů a editorů.

O profesoru Jonesovi na Climate Research Unit ve Velké Británii, Gavinu Schmidtovi v NASA a Tomu Karlovi v NOAA je nyní prostřednictvím jejich e-mailové korespondence známo, že jsou navzájem těsně a nebezpečně provázaní ve spolku společně s paleoklimatickou komunitou, kterou tvoří Mann, Bradley, a Hughes. To jsou tři autoři studie, na kterou se OSN odvolává ve své zprávě z roku 2001, kde se tvrdí – na rozdíl od ohromujících důkazů v ostatní vědecké literatuře a v historii a archeologii – že ve středověku neexistovalo teplé období a následně je tedy 20. století nejteplejším stoletím přinejmenším za posledních deset století.

Neexistuje žádná souvislost mezi těmi, jež vytvářejí satelitní datové soubory a těmi, jež vytvářejí datové soubory povrchu.

Ve skutečnosti John Christy a Roy Spencer na University of Alabama v Huntsville, kteří řídí a provozují jeden ze dvou satelitních souborů dat, patří mezi nejhlasitější odpůrce vědeckého konsensu, jenž nám je vnucován, a který přičítá hlavní vinu za “globální oteplování“ během posledního půl století lidstvu.

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly