"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkající se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společností po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí související s problematikou "2012", přednáška č.10

Podle starých záznamů v cyklicky se opakujících precesních bodech galaktické rovnodennosti začíná být ochranný magnetický štít naší planety velmi nestabilní.

Tento proces je charakteristický i pro oblast celé naší Sluneční soustavy a zřejmě i blízkého kosmu. V době kdy magnetické pole planety je nestabilní mohou paprsky mutačních forem energie podstatně jednodušším způsobem pronikat na povrch Země.

I když hovoříme o možných mutačních aspektech, je třeba mít na mysli i nezanedbatelný transformativní účinek nejen na jedince, ale i na lidské společenství jako celek.

Za jistých okolností lze uvažovat i tak, že v cyklicky se opakujících časových buňkách odpovídající tzv. „galaktické rovnodennosti“ je naše planeta vystavena podstatně vyšší dávce vysokofrekvenčního radiačního záření, které může stimulovat transformativní účinek v oblasti lidského vědomí.

Jinými slovy lze říci, že ve chvíli, kdy se body rovnodennosti zarovnají s galaktickým rovníkem, dochází k aktu ve kterém se „nebeské brány“ počínají otevírat. John Major Jenkins se ve svém materiálu odkazuje na studie Sri Yukteswara, který dokazuje, že védský systém Yug poukazuje i na aspekt galaktického seřazení.

Dochází k závěru, že existuje jakýsi galaktický systém čaker, jenž je koncipován takovým způsobem, že základní (basální čakra) se nachází v oblasti „Galaktického centra“ a korunní čakra je lokalizována do tzv. „Galaktického anticentra“.

Naše planeta Země a potažmo celá Sluneční soustava a je možné, že i celý plejádský systém jehož je náš sluneční systém součástí, se nachází na úrovni pátého energetického centra (páté čakry) a aktuálně se vyvíjí do úrovně „Adžna“ čili šestého energetického centra „Třetího oka“.

Data zašifrovaná do védské filozofie poukazují i na fakt, že ve chvíli galaktického seřazení (jehož jsme v současné době součástí) se otevírá kanál, kterým protéká kosmická „Kundalini Shakti“ jež protéká i prostředím naší Sluneční soustavy včetně naší planety a tzv. jednoduše řečeno jaksi pozvedla na vyšší úroveň bytí.

I když s tímto termínem bych byl velmi opatrný, neboť je sám o sobě nesmírně zavádějící. Navíc bych chtěl poukázat na fakt, že koncepce „Galaktického centra“ a „Galaktického anticentra“ může být docela klidně přijímána i retrográdním způsobem.

Tedy tak, že basální centrum je postaveno do kontextu s „Galaktickým anticentrem“ a korunní centrum pak s „Galaktickým centrem“. Sám se přiznám k tomu, že tato druhá varianta se mnou rezonuje podstatně více.

Neměli bychom zapomenout ani na koncepci výzkumníka Douglase Barkera, který je přesvědčen o tom, že na pozici energetického centra „třetího oka“ se v současné době nachází systém Síria (systém Síria je tvořen třemi hvězdami, které astronomové označují jako Sirius A, Sirius B a Sirius C).

Barkerova hypotéza je v širším kontextu velmi zajímavá. Ve své nejpodstatnější části koresponduje s teosofickými úvahami, které říkají, že tak jak je naše planeta v prostředí kosmického etheru embryonálně spojená s vědomím planety Venuše, je na úrovni galaktické vývojově spojená se systémem Síria.

Theosofie pak uzel siriánské hvězdné inteligence nazývá „Dóm Síria“ a k němu prý evolučně náš sluneční systém směřuje. Přijmeme-li tedy fakt, že další evoluční fází vývoje našeho hvězdného systému včetně naší planety Země je energetická pozice šesté galaktické čakry (Třetí oko) a přihlédneme-li zároveň k tvrzení výzkumníka Barkera, pak tvrzení teosofických nauk o evoluční transmutaci do „Dómu Síria“ je opodstatněná a logická.

Pojďme se nyní ještě krátce podívat na čínský a tibetský kalendářní systém. Čínský kalendář se skládá ze šedesátiletých cyklů, který zase obsahuje pět dílčích dvanáctiletých cyklů. Každý rok dílčího dvanáctiletého období je pak přiřazen jednomu z dvanácti zvířat, které ve skutečnosti reprezentují specifické vibrační kvality energetických archetypů.

Konkrétně se jedná o tyto archetypy: krysa, kráva, tygr, králík, drak, had, kůň, ovce, opice, kohout, pes a prase. Pět dvanáctiletých period pak odpovídá pěti elementům. Těmi jsou: dřevo, oheň, země, kov a voda. Těchto pět východních elementů odpovídá koncepci pěti živlů v prostředí západní esoteriky.

Každý element má dvojitou oblast projevu. Nejprve nastupuje ta destruktivní a poté konstruktivní manifestace. Tento aspekt zase zohledňuje bipolární charakter prostředí, ve kterém se uvedené energie projevují. Aktuální šedesátiletý cyklus čínského kalendáře započal dne 22. února 1984, rokem „Králíka“ pod elementem „dřeva“. Dne 23. ledna 2012 začne být aktivní čínský rok „Draka“ pod elementem „vody“.

Tibetský kalendář vychází z tradičního čínského kalendáře a jeho existence započala roku 1027 v době, kdy bylo iniciováno mystické „Učení Kalačakry“. Nicméně tibetský kalendář odstartoval tři roky po startu čínského kalendáře v roce „Králíka“ pod elementem „ohně“.

To znamená, že aktuální šedesátiletý cyklus tibetského kalendáře (mimochodem sedmnáctý v pořadí) započal 28. února 1987. Ještě bych měl poukázat na několik malých odlišností tibetského kalendáře.

Na rozdíl od čínského nezačíná „krysou“, ale „králíkem“ a díky tříletému rozdílu v nastartování systému elementy u tibetské formy kalendáře nezačínají „dřevem“, ale „ohněm“.

Také bych měl zdůraznit, že celá řada tzv. mesoamerických kalendářních systémů také pracuje s vibračními archetypy zvířat, ale v systému dnů, přičemž sedm z nich je zcela totožných s tibetským a čínským kalendářním systémem.

Dále je potřeba zmínit, že tibetská a čínský „Nový rok“ se datumově neshoduje a to z toho důvodu, že čínský a tibetský kalendářní systém má své vlastní matematické vzorce (vzájemně se odlišující) pro určení začátku a délky každého měsíce.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly