"ZÓNA ZASVĚCENÍ": Uvolnění informací týkající se prognostických utajovaných analýz vývoje lidské společností po roce 2012 - 2022 a dalších oblastí související s problematikou "2012", přednáška č.9

S umístěním Kali Yugy na ose času to není zase až tak jednoznačné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Každopádně filozof Rene Guenon a další nás přesvědčují o tom, že se nachází na samém konci tohoto nepopulárního časového cyklu.

Jiné zdroje zase hovoří o tom, že Kali Yuga začala teprve v období 3100 let př.n.l. Jedním z největších současných znalců anatomie časových cyklů starých kultur je John Major Jenkins.

Ve své knize „Galactic Alignment“ (která vyšla i u nás v českém jazyce, sice nevím proč, ale pod naprosto odlišným názvem „Galaktická transformace 2012“) se autor podrobně zaobírá Védským systémem „Yug“, přičemž si bere na pomoc zajímavé studie hinduistického mudrce Yukteswara (vřele doporučuji prostudovat), které objevným způsobem vysvětlují poměrně složitý mechanismus anatomie časových cyklů v tomto systému.

Navíc je v jeho studiích zajímavá zmínka o nejstarších védských spisech, které prý byly nadiktovány samotným bohem „Manu“, kde základní čtyři Yugy nerotují v konceptu 24 000 let, ale v jeho polovici, tj. 12 000 let.

To znamená, že Kritia/Satya Yuga trvá 4 800 let, Treta Yuga trvá 3 600 let, Dvápara Yuga trvá 2 400 let a Kali Yuga trvá 1200 let. Yukteswar tuto záhadu vysvětluje pomocí speciálního diagramu, kde je patrné, že cyklus 24 000 let je rozdělen na tzv. dílčí sestupnou polovinu odpovídající délce 12 000 let a vzestupnou polovinu odpovídající také 12 000 let.

Jenkins svým studiem přichází na to, že Yukteswar vycházející z indické koncepce astrologie se opírá o cyklus 24 000 let a nikoliv o cyklus, který uznává tradiční astronomie a který trvá přibližně 25 800 let.

Podle tohoto konceptu by sestup do „tmy“ Kali Yugy započal o letním slunovratu roku 10 800 př.n.l., kdežto vstup do „světla“ probíhá právě nyní, přičemž počátek tohoto procesu je datován do období 1998 – 2012.

Jak jsem již ale uvedl, veškeré teorie ohledně přesného umístění Kali Yugy jsou velmi orientační a z hlediska principiálního nejsou pro naše studium zase až tak podstatné.

Jinak je zajímavé, že Yukteswarova koncepce sestupu do Kali Yuga poměrně pozoruhodným způsobem časově koresponduje s poslední fází zániku Atlantidy, vychýlením zemské osy a nástupem doby ledové.

Pojďme se nyní podívat blíže na problematiku galaktického seřazení či zarovnání z pohledu védského systému. Ve své knize „Galactic Alignment“ Jenkins poukazuje na fakt, že znalost precesní rovnodennosti je prostřednictvím různých kódů vetkána do mytologie starých národů prakticky po celém světě.

Upozorňuje na to, že naši předci měli významné vědomosti o tom, že makrokosmicky vztah Země – Slunce – Galaxie v cyklicky jistou dobu umožňuje příliv jakési energie, která spouští transformační proces uvnitř lidstva.

Na ekliptice existují dva body, ve kterých nastupuje slunovrat, které byly ve starověku nazývány „solsticiální body“, „průchody“ či „brány“. Tyto „kosmické brány“ byly popsány filozofem Macrobiusem jako brány Kozoroha a Raka.

Tyto body byly zároveň vnímány jako jakési „dveře“, kterými na jedné straně sestupuje lidská Duše do fyzického zrození na Zemi a na druhé straně zase vystupuje zpět v době po fyzické smrti.

Umístění nebeských bran v současné době na rovině ekliptiky (tečkovaná linie) protínající Mléčnou dráhu

Trošku jinou, ale v podstatě podobnou koncepci, prezentuje ve své knize „Mystery Religions in the Ancient World“ autorka Jocelyn Godwinová, která bránu reinkarnace nazývá „Stříbrnou Branou“ (Rak) a „Bránu vzestupu“ nazývá „Zlatou Branou“ (Kozoroh).

„Stříbrná Brána“ slouží čistě k inkarnačním účelům na „Kole Zrození“, kdežto „Zlatá Brána“ je bránou Vzestupu, je to „cesta bohů“ tedy těch, kteří se definitivně vymanili z vlivu „Kola Zrození“, uvolňují se z pout inkarnační nutnosti. „Branou Kozoroha“ také sestupují bohové do „vodstev“ fyzikálního prostředí našeho světa.

Koncepce Godwinové se nápadně shoduje prastarou koncepcí tajné výkladové astrologie, která se nazývá „Esoterní astrologií“. Koncept obou bran souvisí velmi úzce s mysteriem Raka a Kozoroha na Zodiakálním kole a okultním signifikátorem (4) – Rak a „kříž“ (ukřižování na ráhnu času a prostoru fyzického světa v inkarnaci) a signifikátorem čísla (10) – Kozoroh a „Slunce“ (vibrační převod numera „1“ v bod a numera „0“ v kruh obklopující tento bod čímž vzniká astrologické znamení „Slunce“).

Jmenovaná problematika by byla ovšem na hodiny a hodiny dlouhé povídání, které již samo o sobě nespadá do tematického okruhu této přednášky.

Navíc výše uvedené skutečnosti musíme ještě trošku upřesnit. Na pomoc si vezmeme skutečně podivuhodný spis od autorů Giorgio Santillana a Herthy von Dechend, který se nazývá záhadně „Hamletův mlýn“ (velmi důležité k prostudování), kde se v kapitole č. 8 uvádí, že současná orientace „Bran“ není totožná s Rakem a Kozorohem.

Hned uvedu na pravou míru, o co jde. Je potřeba si uvědomit, že pracujeme se dvěma liniemi. V linii výkladové esoterní astrologie pracujeme s archetypy „znamení“ Raka a Kozoroha, kdežto v druhé studijní linii bereme v potaz přesnou astronomickou lokalizaci obou „Bran“, které se skutečně díky reverznímu pohybu precese nachází v zarovnání takto: „Stříbrná Brána“ leží v astronomickém ohnisku souhvězdí Blíženců, kdežto „Zlatá Brána“ se nachází v astronomickém ohnisku souhvězdí Střelce. Obě dvě pracovní linie nejsou vzájemně v rozporu.

Z výše uvedeného vyplývá, že se v současné době „Zlatá Brána“ orientovaná do souhvězdí Střelce nachází v těsné blízkosti Galaktického Centra a to v souvislosti s „faktorem 2012“ není samozřejmě náhoda.

V návaznosti na objevné práce Olivera Reisera nám John Major Jenkins podává přesvědčivý důkaz o tom, že právě v současné době dochází k zarovnání našeho Slunce s galaktickým rovníkem a to v blízkosti samotného „Galaktického Centra“.

Tato situace doslova dláždí v čase konce třináctého baktunu cestu „božstvu“ (specifickým vzácným energiím), které „oknem“ ve „Zlaté Bráně“ sestoupí do fyzického prostředí našeho světa.