PŘÍPAD ASTRONAUTA MC CLELLANDA: Nejpodivuhodnější příběh na oběžné dráze (3)

Když jsem tedy čerstvě propuštěn opouštěl své pracoviště a jel domů s krabicemi plnými mých osobních věcí, tekly mi slzy s očí. Byl to jeden z nehroznějších dní mého života, který se skoro vyrovnal chvíli, kdy mi zemřel můj syn, nebo později, když zemřeli mí rodiče. Byla to absolutně traumatizující situace. V NASA jsem strávil celý svůj život. V jedné chvíli jsem byl i kandidát na astronauta, čehož jsem si vždy nesmírně vážil.

To co se přihodilo, byl velký políček do mé tváře. Vrátil jsem se do pronajatého bytu a oznámil jsem svým blízkým, co se stalo. Byly stejně tak jako já v naprostém šoku z mého propuštění. Po určité době se rozvedla se mnou moje žena, ztratil jsem střechu nad hlavou, a jak jsem již uvedl, ve věku 19-ti let zemřel můj syn. Ztratil jsem nárok na sociální pojištění a stejně tak i na důchod a o rentě za několik desítek let práce ve státní organizaci už vůbec ani nemluvím.

Když jsem volal několika svým přátelům, bylo mi velmi trapně, ale oni věděli o mém propuštění a okolnostech, které s tím byly spojeny. Dokonce někteří z nich věděli o mém propuštění dříve, než k tomu došlo a tak nechápu, proč mi o tom neřekli.

Mohl bych býval učinit nějaké kroky k udržení své práce. Jeden z bývalých manažerů NASA mi sdělil, abych byl v klidu a čekal, že se mi určitě ozvou. Čekal jsem několik dalších měsíců, ale nikdo se z mých bývalých nadřízených neozval.

Nakonec jsem se rozhodl, že se zkusím spojit s právníkem. Zavolal jsem jednomu, který mi byl doporučen. Kancelář měl v Orlandu na Floridě a domluvili jsme se na schůzce. Na ní jsem byl vyzván, abych mu detailně vylíčil svůj příběh. Asi bych měl také říci, že mnozí jiní právníci, se kterými jsem se spojil před tím, se odmítli mým případem zabývat.

Poté co jsem vypověděl svůj příběh, mi právník sdělil, že jsem měl ze zákona dva týdny na to, abych přijal nápravná opatření. Byl jsem překvapen. Tak co tedy ti mizerní manažeři dělali? Dozvěděl jsem se, že celý postup se mnou musel být dopředu připraven a že někdo musel dostat velmi dobře zaplaceno. Od svých rodičů jsem si půjčil další peníze, jelikož oni i já jsme chtěli tento případ vyhrát.

Od právníka jsem se dozvěděl, že uplynula již poměrně dlouhá doba od mého propuštění, což věc podstatně komplikuje. Upřímně mi naznačil, že mám šanci „50 – 50“ tento případ vyhrát. Chtěl jsem získat svou práci zpět, včetně uhradit plat od chvíle mého propuštění, nárok na důchod i sociální pojištění. Mezitím jsem se samozřejmě snažil sehnat práci někde jinde.

Ale neměl jsem štěstí. Nakonec jsem přijal nabídku jezdit autobusem po celé Floridě za 4,25 dollarů za hodinu. Jezdil jsem šest dní v týdnu, abych vydělal dost peněz na zaplacení všech účtů. V jednom měsíci jsem dokonce jezdil 12 hodin denně po do 31 dní v kuse.

V chvíli, kdy jsem se málem s autobusem vyboural, bylo mi jasné, že jsem nebezpečím pro své cestující. Prosil jsem tedy svého zaměstnavatele o to, abych si mohl na tři dni odpočinout. Nebyl proti, ale když jsem se chtěl po třech dnech vrátit, nebylo kam. Nedostal jsem ani výplatu za poslední měsíc. V důsledku toho jsem nebyl schopen zaplatit nájem za bydlení.

Po nějaké době dalšího hledání práce jsem mne za 4,2 dollarů za hodinu zaměstnali u „Walt Disney World“. Dokonce jsem zde získal i zdravotní výhody, což bylo pro mne moc dobře. Děkuji vám „WDW“.

Můj právní případ se vlekl asi rok. Nakonec jsem se od svého právníka dozvěděl, že federální soudce v Miami byl pod obrovským tlakem „z vyšších míst“, takže nakonec prý mou žalobu na organizaci NASA odložil. Nikdy jsem se nedozvěděl o jaká „vyšší místa“ vlastně šlo. Bylo mi také řečeno, že NASA maz á sebou celý tým velmi dobrých a vlivných právníků s tím, že by nebylo moudré se dále odvolávat.

Ale já jsem to udělal. Prostě jsem to tak cítil. A tak se můj případ dostal k federálnímu soudu v Atlantě ve státě Georgia, což byl vlastně již jen jeden krok k Nejvyššímu soudu USA ve Washingtonu. Po mnoha měsících čekání byl můj advokát předvolán do Atlanty, aby si vyslechl rozhodnutí. Když se vrátil, zavolal mi s tím, abych se dostavil do jeho kanceláře.

Sdělil, že soud v Atlantě rozhodl ve prospěch NASA s nemožností dalšího odvolání. Právník naznačil, že jedinou cestou je v této chvíli ještě Ústavní soud s tím, že byla mým nezákonným propuštěním porušena má ústavní práva. Ovšem to by vyžadovalo další peníze. Mnoho peněz. Bohužel jsem v této chvíli již nedokázal dále financovat svůj případ a tak jsem další snahy dobrat svého práva tímto způsobem vzdal.

Po několika letech jsem kontaktoval ještě jednou odpovědné manažery NASA a rozeslal jsem jim dopisy. V nich jsem uvedl, že jsem napsal několik knih, která odhalují utajované praktiky této organizace s tím, že jsem rozhodnut je vydat.

Bylo mi prakticky okamžitě odpovězeno, abych si velmi dobře rozmyslel tento krok, neboť pokud by skutečně k jejich vydání došlo, podala by na mne NASA celou sérii soudních žalob. Prostě byli mistři v zastrašovacích metodách.

Australský magazín „NEXUS“ mi v listopadu roku 2008 vydal sérii článků, kde popisuji všechny své zkušenosti s vysokými E. T., kteří evidentně spolupracují s americkou NASA, což je pochopitelně před veřejností utajováno. Díky tomu jsem dostal nějaké peníze, které se hodily na vánoce především pro mé již velké děti. Syn mi zemřel, ale mám ještě jednoho syna a dceru.

Podle mého názoru jsem se stal svědkem něčeho, co jsem nikdy neměl vidět. Tato skutečnost měla dominantní vliv na mé propuštění. Když sleduji informace z poslední doby především z míst různých organizací jež se zabývají problematikou E.T. vidím, že případy ve kterých hrají určitou rolu vysocí E.T. se množí. Jsem přesvědčen o tom, že jednou skutečná pravda bude muset vyjít na povrch.

Během mého pátrání jsem se setkal ještě s jedním člověkem, který kdysi pracoval na velmi preferovaném místě uvnitř NASA. Dnes je již v důchodu a z pochopitelných důvodů ho nechci na jeho žádost jmenovat. Jsme domluveni, že ve chvíli, kdy to bude možné, zveřejním i jeho příběh s vysokými E. T.

Jeho příběh se odehrál přímo na kosmické stanici. V jeho hře se objevují ještě další dva zatím nejmenovaní astronauti. Až tyto věci vyplynou na povrch a veřejnost se s nimi bude moci seznámit, pak to bude určitě velké. Věřím, že to již dlouho trvat nebude.

V poslední době bývalý americký astronaut dr. Edgar Mitchell (Apollo 14) naznačil, že má k dispozici tajné vládní informace které deklarují fakt, že E. T. spolupracují s NASA. Pro mne byly tyto informace velkým zadostiučiněním, jelikož nepřímo potvrzovaly mou vlastní životní zkušenost z doby, kdy jsem byl aktivním zaměstnancem NASA.