Konečně: objevena Planeta-X? (2)

Samozřejmě je to sporná otázka. Španělští astronomové, kteří sami sebe nazývají "tým pozorovatelů hvězd", musí ještě přesvědčit vědeckou obec, že G.19 není supernova, ale spíše hnědá trpasličí hvězda uvnitř naší sluneční soustavy. To není jednoduchý úkol. Požádali jsme je, aby to zkusili aspoň pro tento článek.

Obrázek nahoře dokazuje, že tento objekt za 23 let zvětšil svoji velikost, která byla pozorována. Nalevo, modrý kulovitý útvar, jak byl zaznamenán radiovými vlnovými délkami v roce 1985 radioteleskopem Very Large Array. Obrázek napravo ukazuje stejný náhled z roku 2008. Je zřejmé, že objekt je větší, ale kritikové tvrdí, že to není kvůli tomu, že je objekt větší, ale spíše se zbytkový "obal" z explodující hvězdy roztáhl více od svého původního místa. Zaznamenali, že tvar není kulovitý, ale je shodný s druhem pozůstatků, obvykle pozorovaných při supernově.

Na tomto obrázku nahoře vidíme původní obrázek radiového záření z roku 1985, pořízený radioteleskopem VLA v porovnání s rentgenovým obrázkem z roku 2007, pořízeného observatoří Chandra Observatory. Kritici zase poukazují na nedostatečné zobrazení středu (kde je hnědý trpaslík?) a kladou otázku, proč by obíhající planety měly vyzařovat nepravidelně tvarované rentgenové paprsky.

Dal jsme tyto otázky "týmu pozorovatelů hvězd" a čekám na jejich odpověď.

Obrázek výše poskytl tým pozorovatelů hvězd. Vlevo je zobrazen objekt G1.9 a vpravo známý hnědý trpaslík, Gilese 229A. Díváme se na záření v mikrovlnném rozsahu, které zobrazuje vyzařované teplo z obou zdrojů. Tmavě červené oblasti jsou ty nejteplejší. Vidíme, že G1.9 má prostorové tepelné vyzařování podobné Gilese 229A. Tým pozorovatelů hvězd zřejmě naznačuje, že pokud by byl G1.9 opravdu supernova, mohli bychom očekávat, že oblast tělesa by měla být chladná, jelikož horký plyn a vyvřeliny z explodující hvězdy by se soustředily do obklopujícího obalu.

Vědci, podporující "teorii supernovy", nás upozorňují na to, že obal supernovy je vlastně koule, což znamená, že tepelné záznamy by se zobrazily ve tvaru koule. Tato supernova je také údajně velmi mladá – asi 150 let – takže by byla stále pořádně žhavá. Žádají nás, abychom si prohlédli tepelné záznamy dalších supernov a obstarali si sken infračerveného záření Cygnus-Loop supernovy (viz. obr. vlevo).

Vědci nás také upozorňují na to, že pozorování G1.9 byla provedena před 23 lety a poslední pozorování ukazují, že objekt se nijak výrazně neposunul, jak by se očekávalo od obíhající planety nebo hnědého trpaslíka. Jak si toto vysvětlujete?

Když jsme dali k náhledu tento článek týmu pozorovatelů hvězd, požádali jsme je, ať nám pošlou svoje připomínky, vyvracející tyto domněnky. Myslíme si, že jsme se zaměřili na Achillovu patu jejich tvrzení. Čekali jsme na odpověď a dostali jsme následující prohlášení, jež bylo pro nás přeloženo:

1.-Na základě své vlastní iniciativy, někteří z členů Mezinárodní komise astronomů v současné době vypočítávají přesnou oběžnou dráhu hnědého trpaslíka včetně odchylek ve Střelcově-Oortově-Kuiperově páse. Používají pro něj pracovní záznamy týmu pozorovatelů hvězd, jež jsou založeny na původních návrzích Lissauera, Murraye a Matese. Závěrečná zpráva bude zveřejněna do února 2010.


2.-Existuje obrovské množství vědeckých důkazů, které se týkají skutečnosti, že vesmírné příčiny a hnědý trpaslík jsou opravdovými příčinami změny klimatu. 10. července zveřejnil Dr.Paul Clark na stránce Science.com článek, jenž se zaobírá tímto tématem. Již téměř 700 vědců podepsalo Report ohledně klimatických změn.

Zdá se, že důkaz je logický a založený na matematice. Musíme tedy počkat do února.

Další důkazy pro Planetu-X?

Zmíníme zde ještě jeden důkaz, neboť se jedná o jeden z nejoblíbenějších, uvedených na internetu. Jednalo se o prohlášení některých vědců NASA, které následovalo po startu a získání údajů z IRAS, infračervené detekční družice, vypuštěné v roce 1983. Příběh byl zveřejněn ve Washington Post 30. prosince, 1983 s titulkem, "Pravděpodobně tak obrovský jako Jupiter; Objeveno záhadné nebeské těleso."   Napsal Thomas O'Toole a jeho obsah byl následující:

Nebeské těleso, pravděpodobně tak veliké jako planeta Jupiter, je tak blízko Země, že by mohlo být součástí naší sluneční soustavy, bylo objeveno ve směru souhvězdí Oriona teleskopem na palubě americké infračervené družice.

Tento objekt je tak záhadný, že astronomové neví, zda je to planeta, obrovská kometa, blízká "protohvězda", která se nikdy dostatečně nerozžhavila, aby se z ní stala hvězda, vzdálená galaxie tak mladá, že je stále v procesu formování své první hvězdy nebo galaxie tak zahalená do prachu, že žádné světlo z jejích hvězd nikdy nepronikne do jejího okolí.

"Jediné, co mohu říct, je, že nevíme, co to je," řekl v rozhovoru dr. Gerry Neugebauer, IRAS vedoucí vědec v laboratořích California's Jet Propulsion Laboratory a ředitel observatoře Palomar Observatory for the California Institute of Technology.

Nejvíce fascinující vysvětlení tohoto záhadného tělesa, které je tak studené, že nevrhá žádné světlo a nikdy nebylo spatřeno optickými teleskopy na Zemi nebo ve vesmíru, je takové, že je to obrovská plynná planeta velikosti Jupitera a je vzdálená od Země 50 trilionů mil. I když to podle zemských měřítek vypadá jako veliká vzdálenost, v kosmologických pojmech je vzdálená, co by kamenem dohodil. Ve skutečnosti je tak blízko, že by mohla být nejbližším nebeským tělesem vůči Zemi po nejvzdálenější planetě Pluto.

"Pokud je opravdu tak blízko, byla by součástí naší sluneční soustavy," řekl pro Rádio fyziky a vesmírného výzkumu dr. James Houck z centra Cornellovy Univerzity a člen vědeckého týmu IRAS. "Pokud je tak blízko, nevím, kam a jak ji světoví planetární vědci vůbec zařadí"

Záhadné těleso bylo spatřeno dvakrát infračervenou družicí, když procházela severní oblohou od ledna do listopadu minulého roku. Tehdy družici došlo superchladné helium, které umožňovalo teleskopu vidět nejchladnější tělesa na obloze. Druhé pozorování proběhlo šest měsíců po prvním a zjistilo se, že se záhadné těleso ani nehnulo ze svého místa na obloze, nedaleko západního okraje souhvězdí Oriona v dané době.

"Z toho vyplývá, že to není kometa, protože kometa by nebyla tak obrovská, jako to, co jsme pozorovali. Kometa by se také pravděpodobně pohybovala," řekl Houck. "Planeta by se možná posunula, když by byla vzdálená 50 triliónů mil. Toto ale může být ještě vzdálenější planeta, která se nemusela posunout během období šesti měsíců."

Mohl bych pokračovat dál a dál v tom, proč to není pravda. Ale studie zveřejněná zmíněnými astrofyziky odhaluje, že "záhadný objekt" je vzdálená galaxie – jedna z prvních svého druhu, která vyzařuje světlo v infračerveném spektru. Článek IRAS neidentifikované zdroje – galaxie s ultravysokou zářivostí se objevil v Astrophysical Journal.

Zde je jeho shrnutí:

Optické zobrazení a spektroskopická měření byla získána pro šest infračervených zdrojů s vysokou galaktickou šířkou, které zaznamenal Houck a kolektiv (1984) během IRAS průzkumu, a jež neměli žádné zjevné optické protějšky na POSS tiscích. Všechny jsou ztotožňovány s vizuálně slabými galaxiemi. Jejich zářivost se pohybuje prakticky zcela v rozhraní infračerveného spektra. Původ zářivosti, jež je o jeden až dva řády větší než u běžných galaxií, není v tuto dobu znám.

Takže co teď? Nakonec tedy žádná Planeta-X?

Je zde mnoho podprahového strachu s blížícím se "soudným dnem" v roce 2012. Žijeme ve světě, kde selhává ekonomika, naše vlády nám lžou a zdá se, že je jen málo naděje. Tento strach je částečně založen na naší kolektivní "intuici", že se k nám blíží nějaká velká a zlá událost. Cítíme, že se jedná o něco mnohem většího, než o naši vlastní očividnou neschopnost řídit svět. Hledáme ve vesmíru zdroj této katastrofy.

O Planetu-X jsme se začali poprvé zajímat po přečtení knížek Zecharia Sitchina, jehož překlady a výklady nejstarší známé civilizace Sumerů, nám poskytly kosmologii, jež v sobě zahrnovala, co on nazval "dvanáctou planetou."

Sitchinova práce se starověkými spisy, především Enuma Eliš, je vynikající. Kosmologie zahrnuje další, dosud neobjevenou planetu, jež je podobná popisům, jež použila NASA a tým pozorovatelů hvězd. Tato planeta má elipsovitou oběžnou dráhu a její "rok" trvá neuvěřitelných 3600 pozemských let. Dlouhá oběžná dráha planety – nazývaná dávnými národy Nibiru -- je důvodem toho, že unikala pozorování současnými teleskopy a družicemi.

Do kosmologie Sumerů je začleněn popis mimozemské rasy bytostí, které přišly na naši planetu, aby zde těžily vzácné kovy, a které geneticky upravily náš druh. Tato druhá část sumerského příběhu způsobila, že byla kosmologie společně s mimozemšťany zahozena. To ale nepopírá kosmologii.

FAKTA:

Něco "tam venku" doopravdy existuje a je to dáváno do souvislosti s Planetou-X, Nibiru, hnědým trpaslíkem. Bylo to dokázáno, ale není to viditelné.

V současné době zažíváme zřejmě nezvykle tiché období, jež mělo být nejzuřivějším 11-ti letým slunečním cyklem v historii. Podle teorie barycenter, to musí způsobovat gravitační vlivy nějakého masivního tělesa v naší sluneční soustavě, jež zabraňují obvyklým poruchám, spojovaných s 11+-tiletou oběžnou dráhou Jupitera.

Nedávná nepředvídatelná aktivita asteroidů naznačuje, že něco narušuje Kuiperův pás a Oortův oblak.

Ale dokud se nám nepodaří získat spolehlivé informace od vědců – nebo dokonce amatérů — jež jsou ochotní prozradit svá jména a sdílet svoje informace s veřejností, neuvěříme nikdy tomu, když někdo zakřičí, "Nebe padá!"

-konec-