Konečně: objevena Planeta-X? (1)

Představa objevení nové planety v naší sluneční soustavě je velmi vzrušující. V případě planety X nebo Nibiru ještě více, protože je s ní spojováno mnoho teorií o mimozemských bytostech a proroctvích o konci světa v roce 2012.

Vědci v pracovištích jako NASA a známých observatoří se odklonili od zkoumání tohoto objevu již před několika lety, především z toho důvodu, že se obávají být spojováni s těmito "okrajovými" teoriemi. Ať se jim to líbí nebo ne — už se stalo. Ano... podle týmu španělských astronomů, kteří si říkají tým pozorovatelů hvězd (StarViewer Team).
Skupina se během posledních dvou týdnů dostala na všechny zpravodajské internetové stránky svým tvrzením, že objevili něco velmi významného. Má to dvakrát větší velikost než Jupiter a je hned za našim nejvzdálenějším objektem  Plutem. Přestože to není planeta, zdá se, že okolo ní obíhají nějaká další tělesa. Je to to, co astronomové nazývají "hnědou trpasličí hvězdou" a její oficiální název je "G1.9".

Co je to hnědý trpaslík?

Nejprve si vysvětlíme, CO vlastně astronomové objevili. Potom se podíváme na to, JAK to objevili.

I když riskuji, že budu vědecky nepřesný, pokusím se vysvětlit současné chápání toho, jak se ve vesmíru tvoří hvězdy a planety.

Veškerá hmota přitahuje jinou hmotu. Hmota s větší hmotností bude k sobě přitahovat hmotu s menší hmotností. Ve vesmíru to má za následek, že zvětšující se oblaka hmoty mají tendenci se shlukovat a přitahovat další hmotu. Jelikož většina látek ve vesmíru je v plynné formě, tyto mraky nakonec tak zhoustnou, že se zhroutí do husté plynné koule. Když se to stane, obvykle tam zůstane nějaká "zbytková" hmota, která okolo koule vytvoří prstenec.

Pokud je dostatečné množství hmoty v kouli, vytvořené například z vodíku, může vytvořit tak silný tlak na jádro koule, že atomy vodíku se začnou navzájem slučovat a fúzní reakcí se vznítí nově zrozená hvězda. Během této reakce se dva atomy vodíku navzájem spojí, aby vytvořily jeden atom hélia a uvolnily energii zářením.

Vědci se domnívají, že minimum hmotnosti potřebné pro vznícení je asi 13 krát větší, než je známá hmotnost planety Jupiter – v psané formě "13MJ." Je-li hmotnost nižší, tlak v jádru není dostatečný na to, aby došlo ke vznícení, a z koule se nestane žhavá plynná koule, nazývaná "hnědý trpaslík."

Jak nová hvězda rotuje, prstenec, který ji obklopuje, postupně chladne a z látky se vytváří těžší prvky jako kovy a minerály. Tyto "kameny" se nakonec shlukují a formují pevné koule, které nazýváme planetami.

Někdy bude pevná koule přitahovat určitý plyn, který je v prstenci, a to bude mít za následek, že se vytvoří plynný obr jako Jupiter a Saturn, jež mají pevné jádro, ale hustou plynnou atmosféru. Tito "plynní obři" mohou být velmi masivní, ale vzhledem ke svým pevným jádrům, se nikdy nevznítí a nestanou se hvězdami.

O tomto nově objeveném "hnědém trpaslíkovi" se předpokládá, že je tvořen ze stejné zkondenzované hmoty, z které se zrodilo naše Slunce. Existuje domněnka, že poté, co se okolo Slunce zformovaly velké planety, vytlačily ho na okraj naší sluneční soustavy, kde vytvořil kouli s hmotností asi 1.9MJ – výrazně nižší množství, potřebné pro vznícení jako je tomu u "slunce."

Nemesis

Teorie, že Slunce má společníka, není nová. Byl často popisován jako Nemesis, podle postavy z řecké mytologie.

Mytologická Nemesis byla duchem boží pomsty a měla spadeno na ty, jež podlehli aroganci. Mstící se osud byl personifikován jako nemilosrdná bohyně. Jméno Nemesis se vztahuje k řeckému slovu, jež má význam "dát, co patří".

Pojem Nemesis je nyní často používán ve významu nejhoršího nepřítele člověka. Obvykle se jedná o někoho nebo něco, co je pravým opakem sebe sama, ale stále si zachovává určitou podobnost. Například profesor Moriarty je často popisován jako Nemesis Sherlocka Holmese.

"Opačné, přitom podobné" je dokonalým popisem pro společníka našeho Slunce. Ale jméno Nemesis také naznačuje zlověstnou povahu. Bude pro naše životy tato nová Nemesis prospěšná nebo škodlivá?

Mnoho sluncí, které pozorujeme v galaxii, je součástí binárních systémů nebo dvojitých hvězd. Stále se diskutuje o tom, jak se tvoří dvě slunce z jednoho kondenzovaného mraku látek. Někteří se domnívají, že se oba tvoří ve stejnou dobu; ostatní se domnívají, že se rozdělí následně po vytvoření jednoho obrovského slunce.

Někdy jsou obě koule schopné fúze a obě slunce jasně září a navzájem obíhají okolo imaginárního bodu, který se nazývá barycentrum. Někdy jen jedno slunce dosahuje hmotnosti 13MJ a vznítí se, zatímco jeho menší společník, hnědý trpaslík, svítí tlumeně a vyzařuje teplo. Astronomové mohou obvykle vidět pouze toho jasnějšího z obou, ale protože oba krouží okolo společného barycentra, dráha oběhu odhaluje hmotu neviditelného společníka.

Jsme blízko našeho Slunce a v dosahu jeho gravitačního vlivu. Jak putujeme vesmírem, zdá se nám, že G1.9 se pohybuje v elipse mezi naší nejvzdálenější planetkou Plutem a okrajem naší sluneční soustavy, blízko Oortova oblaku.

Nově objevený hnědý trpaslík se údajně nachází jen 60 až 66 AU (1 AU = vzdálenost Slunce k Zemi) od nás (jeho perigeum), v současné době ve směru souhvězdí Střelce. Kvůli pravidelným gravitačním poruchám v oblastech vzdálenějšího vesmíru, konkrétně v Oortově oblaku, se domnívá skupina španělských astronomů, že G1.9 putuje v eliptické dráze, která se rozprostírá stovky AU za nejvzdálenější známé planety (jeho apogeum). Jeho současná poloha těsně za Plutem naznačuje, že se nachází v nejbližší možné vzdálenosti od Slunce a Země.

Vesmír se zdá být poměrně bez nečistot [viz obrázek výše], které by se pohybovali v oběžných dráhách planet. Důvod je takový, že gravitační tah každé planety (s velkou hmotností) efektivně sebere meziplanetární pozůstatky (s malou hmotností). Existují ale výjimky.

Pás trosek

Mezi Marsem a Jupiterem můžete vidět pás trosek s názvem Pás asteroidů. Předpokládá se, že kdysi v této oblasti obíhala planeta předtím, než ji rozprášil nějaký sruh nárazu. Mnoho teoretiků se domnívá, že to způsobila tulácká planeta, která vstoupila do sluneční soustavy - opět tato domněnka naráží na existenci nějakého neznámého člena našeho planetárního systému.

Za nejvzdálenější planetkou, Plutem, je rozsáhlý pás trosek, zvaný Kuiperův pás. Zatímco pás asteroidů je složen převážně z kamene a kovu, objekty Kuiperova pásu jsou složeny především ze zmrzlých těkavých látek (tzv. "ledů"), jako jsou metan, amoniak a voda.

Když se dostaneme na hranici sluneční soustavy, vstoupíme do další zóny zbytkové hmoty, Oortova oblaku. Oortův oblak není pás trosek, spíše tvoří kulovitý obal, který obklopuje naši sluneční soustavu a rozšiřuje se až na hranici gravitačního pole Slunce. Tato oblast nejpravděpodobněji obsahuje zmrzlé shluky vody, metanu, etanu, oxidu uhelnatého a kyanovodíku. Je to také místo zrodu komet. Každopádně objev objektu 1996-PW, asteroidu na dlouhé oběžné dráze, která je typičtější spíše pro komety, poukazuje na skutečnost, že mrak může být domovem také pro pevné kamenné objekty.

"Mucholapka" pro úlomky

Jupiter a Saturn jsou velmi masívní a mají tak silnou gravitaci, že přitahují meteority a komety, které vstupují do planetární zóny naší sluneční soustavy. Chrání menší planety jako naši Zemi před dopady a fungují jako mucholapka meteoritů, komet a asteroidů.

V srpnu roku 2009 zachytil Jupiter veliký asteroid, který neočekávaně vstoupil do planetární zóny, i přes snahu astronomů sledovat tyto nebezpečné objekty. Předpokládá se, že tento asteroid byl narušen dráhou letu G1.9, který až dosud nebyl znám a nebylo s ním tudíž počítáno.

Poznámka: Tmavá skvrna [na obrázku výše viz. vpravo nahoře] na severní polokouli Jupitera, kam dopadl asteroid.

Jak byl objeven... sporná otázka

Mohli byste se ptát, proč astronomové nikdy předtím tento objekt nezpozorovali. Ve skutečnosti ho zpozorovali. G1.9 byl poprvé označen jako "pozůstatek supernovy" v roce 1984 Davem Greenem z University of Cambridge a později v roce 1985 byl podrobněji prozkoumán na observatoři NRAO prostřednictvím radioteleskopu Very Large Array. Protože byl neobvykle malý na supernovu, předpokládalo se, že je nová -- méně než 1000 let stará.

Ale v roce 2007 rentgenová pozorování na observatoři NASA's Chandra X-ray Observatory odhalila, že objekt byl mnohem větší, než když byl naposledy pozorován! Zvětšil svoji velikost o 16%. Toto pozorování bylo udivující, Very Large Array radioteleskop zopakoval svoje pozorování z před dvaceti lety a potvrdil, že se jeho velikost značně zvýšila. Ví se, že supernovy se takto rychle nerozšiřují, pokud právě neexplodovaly. Nabízí se vysvětlení, že G1.9 musí být"velmi mladá" supernova – možná není starší více jak 150 let. Nebyl ale nalezen žádný záznam viditelné supernovy, jejíž vznik by odpovídal historickému období (kolem období americké občanské války).

Španělští astronomové sledovali tento objekt s velkým zájmem, protože předpokládali, že se objeví. V Oortově oblaku se již nějaký čas objevovaly gravitační anomálie, jež naznačovaly, že poruchy byly způsobeny blízkým objektem se značnou hmotností. Oznámení, že G1.9 zvětšil svou velikost, pro ně nebylo žádnou záhadou. Přesně to očekávali, když se bude objekt přibližovat k Zemi.

Objekt G1.9  se v současné době nachází ve směru našeho galaktického centra, Střelce, který jasně svítí na tomto obrázku v infračerveném spektru. Vzhledem k jasnému pozadí, G1.9 není viditelný při normálních světelných vlnových délkách.

-pokračování-