V ohních Hory osudu II., část 5. - Příchod Nového řádu světa - Ordo ab Chao

Prostor průchozí brány v místě galaktického středu byl v sanskrtu znám pod pojmem „mukha“ znamenající „vstupní cestu“, „bránu“ či „ústa“ a souvisel s tlamou dračího monstra, z jejíž útrob často vystupovala vegetace odkazující na toto místo jako na prostor dávající či poskytující samotný život, jak tvrdí již zmíněný Jenkins. V tomto případě je však důležité upozornit, že výše zmíněná interpretace symbolu dračí tlamy v centru naší galaxie vychází s největší pravděpodobností z chybného pochopení daného symbolu, jelikož mystérium dračí tlamy Kálamukha nese zcela opačný význam.

Skutečnost, že z tohoto místa vystupovala vegetace neodkazuje k centrálnímu bodu naší galaxie jako ke zdrojovému - odstředivému centru energií života, ale zcela obráceně značí, že ona oblast symbolizovala dostředivý energetický vír, jenž ve skutečnosti veškeré projevy života doslova požírá v přesně schodě s již zjištěnými skutečnostmi. Obdobný motiv dračí tlamy byl rovněž ve védském prostředí zastoupen symbolismem mocného krokodýla „simšúmary“, který jako strážce brány průchodu požíral duše všech poutníků a představoval tak zároveň strážce brány i prostor průchodu prostřednictvím něhož je iniciován již tolikrát zmiňovaný mechanismus kolektivní fragmentace lidských duší.

Z výše uvedených hypotéz lze na základě analýzy příslušných archetypů oprávněně usuzovat, že inkriminovaný symbolismus dračích úst jako centrální trhliny ve středu naší galaxie odkazuje k biblickému výrazu brány do podsvětí….ony průchozí brány z níž v den Posledního soudu povstane Velký Drak – Ničitel. Připomeňme si slova zvěstovatele Nového Aeonu – Aleistera Crowleyho, který kdysi napsal:

„Třeste se, pilíře universa, protože věčnost je trápená strašlivým děckem, porodí vesmír temnoty, z kterého vyskočí jiskra, jež dá vzlétnout jeho otci.Obelisky jsou dolámané, hvězdy se srazily dohromady: světlo bylo vrhnuto do abyssu: nebesa smíšená s peklem. Můj Otec nebude slyšet jejich hlas: Jeho uši jsou zacloněny mračny noci.Konec! Konec! Konec! Protože otevřel oko Šivy: universum je před Ním nahé: neboť aeon Saturnu spěje do hlubin smrti.“

Jsem přesvědčen, že zmíněná citace v nebývalé hloubce odhaluje cosi, co bychom mohli rámcově nazvat „mechanismem Apokalypsy“, jenž je velmi pravděpodobně ve svém významu synchronní s příchodem „Nového Aeonu“, na který tak vehementně upozorňovali jeho zvěstovatelé. Co však tato skutečnost znamená?...jaký je skutečný význam události, kdy bude světlo vrhnuto do bezedné propasti abyssu? Existuje zde časový rámec do něhož lze takovouto událost zasadit prostřednictvím správné reinterpretace starých proroctví či mytologických příběhů? Tyto a další otázky komplexně představují jedno z ústředních témat lidské historie a to bez ohledu na to, zda-li si je toho současná lidská společnost vědoma či nikoliv.

Pokusme se tedy zasadit další díl do vskutku zapeklitého schématu v rámci našeho seriálu o vlivu archontických sil v prostředí tohoto světa. Jak již bylo naznačeno dříve, onen spletitý a značně nepřehledný vývoj lidské historie nelze uspokojivým způsobem analyzovat pouze z pohledu námi vnímané a projevené reality, ale především z pohledu, jenž předpokládá multi-dimenzionální podstatu projeveného světa. Jedině tak je možné alespoň rámcově uchopit skutečný potenciál lidské historie prolínající se do mnohých realitních domén tohoto světa s možností finálně reinterpretovat některé vysoce kritické a důležité historicko – mytologické vzory.

Příchod „Nového Aeonu“ či zmíněný archetyp „mechanismu Apokalypsy“ je právě takovým historickým vzorem udávajícím rytmus a samotný duchovní smysl celé řady historických epoch.Lze rovněž s určitostí předpokládat, že právě tento archetyp je jakousi magickou šifrou odkazující ke skutečnému významu „Nového řádu světa“ jako finální implementaci konečného plánu zotročení kolektivní lidské bytosti stržením pilířů našeho světa do archontických realitních domén nacházejících se mimo přirozený řád celého universa.

Příchod Nového Aeonu je velmi často chápán jako nově iniciované paradigma naší současnosti, avšak jen málo z jeho zvěstovatelů je schopno určit jeho skutečnou formu projevu s tvrzením, že ona dlouho očekávaná doba je v určitém embrionálním stádiu svého vlastního vývoje. Již Kenneth Grant sdělil, že počínající období Nového Aeonu započne osudový přechod lidstva na odvrácenou stranu stromu života, co však tato skutečnost znamená či jakým způsobem bude zmíněný mechanismus projeven, je jaksi zahaleno rouškou tajemství.

Samotný „,mechanismus Apokalypsy“ či symbol příchodu Nového Aeonu bude v následujících kapitolách našeho seriálu analyzován v intencích zednářského hesla: „Ordo ab Chao“ – „Řád vznikající z chaosu“ v několika vzájemně se doplňujících statích, které budou převážně zaměřeny na celý proces z pohledu vzájemného vlivu odvrácené a přivrácené strany stromu života a rovněž z pohledu stanovení časového rámce celé události – finální implementace „Nového řádu světa“.

Připomeňme si některé stěžejní předpoklady, jenž byly uvedeny v předchozích dílech seriálu týkajících se projevu odvrácené strany stromu života resp. stromu smrti.Strom života představuje základní evoluční matrici tohoto universa, jenž je projevena postupným vrstvením jednotlivých emanací či sefirot a nachází se ve vzájemném vztahu se svým zrcadlovým protějškem v podobě chaotické evoluční struktury stromu smrti, jenž představuje evoluční ideu anti-logosu projevující se v zrcadlové opozici vůči kristovské evoluční matrici stromu života. Magická interpretace dále udává, že samotná evoluční struktura stromu smrti je vyjádřena prostřednictvím kosmického řádu - logu, přičemž její zrcadlový profil je definován stále narůstajícím chaosem a následnou fyzickou a duchovní desintegrací živých projevů nacházejících se v těchto temných zónách stromu smrti.

Jednotlivé silové zóny stromu života – sefiry se tudíž nacházejí ve vzájemném energetickém propojení se strukturou stromu smrti s jeho vlastními silovými poli tzv. klifami. V magických pojednáních je v některých případech uveden chybný předpoklad, že energetické emanace klifotu obsahují více energie než zmíněné sefiry, v nichž se energetický projev vyrovnává a stabilizuje. Avšak tato domněnka není ve své podstatě reálnou, jelikož nebere v potaz skutečnost osudové separace devoluční matrice stromu smrti mimo přirozený energetický tok kristovského systému sefirot, což iniciuje doslova nutný evoluční tlak systému stromu smrti s trvajícím úsilím energeticky parazitovat na struktuře stromu života vytvářením dotačních koridorů mezi oběma systémy.Vzájemné prolínání obou evolučních systémů pak vytváří jakousi pomyslnou trans-dimenzionální síť umožňující entitám temných zón stromu smrti vstupovat do projevené reality kristovských systémů.

Snahu entit stromu smrti v jejich nutné činnosti energeticky parazitovat na tzv. „živém systému“, lze přirovnat k jakési „virové nákaze“, jenž postupným a systematickým projevem vyřazuje celý systém z jeho přirozeného evolučního chodu.Výstižnou charakterizaci tohoto procesu ve své knize zmiňuje Josef Karika:

„Tyto entity se, vyjádřeno obrazně, snaží přeprogramovat celý operační systém našeho universa na základě svého vlastního programu a zavést nový.Původní systém musejí, podobně jako počítačové viry, nejprve infikovat, závažně poškodit, zničit a vyřadit z činnosti.Proto jsou jejich průniky charakteristické velkými válkami, krvavými převraty, masovým vražděním, anarchií, katastrofami apod.“

(Pozn. zmíněna citace a charakteristika je vynikajícím nástrojem prostřednictvím něhož lze uchopit a plně pochopit iniciaci či nastolení Nového řádu světa jako definitivní kolaps tzv.“živého systému“díky stále se zesilujícímu tlaku a impaktům z prostředí silových zón stromu smrti, které následně implantují svojí vlastní strukturu či program resp. nový řád vznikající z chaosu.)

Pokud si milý čtenář zrekapituluje některé již dříve uvedené argumenty o projevu archontických sil v prostředí našeho světa, zjistí některé zcela zásadní či přímo bezprecedentní skutečnosti. Pravděpodobně dojde ke shodnému závěru, že historický odkaz sil archontů vyskytujících se ve spisech původní staré gnose nese zcela shodné charakteristické rysy s výše zmíněným evolučním tlakem sil klifotu.

V rámci jejich ontologické podstaty můžeme síly archontů definovat minimálně tímto dvojím způsobem jako:

• Inteligence cizorodých entit nezávislých na člověku.

• Inteligence existující v prostředí lidské mysli jako pomyslné soubory programů v našem mentálním projevu

Zejména druhý bod v této definici působení archontických sil v rámci projevené reality nám napomůže pochopit jednu vysoce důležitou skutečnost.Jedna se o zjištění, že ona působnost stínové strany stromu života je aktivně projevený princip působící nejenom v prostředí příslušných realitních domén, ale rovněž projevující se v prostředí samotné lidské entity v rámci jejího mentálního projevu.

Tato „mikrokosmická platforma“ nám tudíž odhaluje skutečnost, že i daná lidská entita ztělesňuje onen duální charakter vlastního evolučního projevu, který je, jak již bylo zmíněno dříve, synchronní s poněkud schizofrenním projevem lidského vědomí, které prošlo v rámci své vlastní evoluce příslušným procesem rozpolcení lidské duchovní matrice či entity.

Ta na jedné straně nese svůj zapomenutý potenciál původní kristovské bytosti – celistvé duchovní matrice Adamah, avšak na stráně druhé je rovněž obdařena systémem vysoce agresivní dravčí lidské mysli, která velmi spolehlivým způsobem eliminuje možné snahy o opětovné dosažení vnitřní duchovní celistvosti.Patrně v rámci takto nastavené duální fragmentace lidské duchovní složky dochází k neustálému pnutí mezi projevy přirozené duchovní kristovské esence lidské bytosti s jeho protichůdným mechanismem anti-kristovského projevu.

Hovoříme zde tedy o pomyslné a vskutku osudové polaritě v každé lidské bytosti, jenž tak svádí zdánlivě nekončící vnitřní boj na cestě vlastní evoluce a promítá tak na individuální úrovni vzájemný vztah evoluční matrice stromu života a smrti.

Příslušný charakter duálně strukturované duchovní matrice lidské bytosti tudíž odráží vzájemný evoluční vztah projevů přivrácené a odvrácené strany stromu života v jeho individuálním či mikroskopickém projevu. Přičemž samotný proces infiltrace temné zóny stromu smrti přináší prakticky shodné rysy své činnosti i na této individuální úrovní projevující se postupným navyšováním izolace daného systému mimo přirozený evoluční projev s následným energetickým parazitismem, který v případě úspěšné aplikace končí definitivní „evoluční smrtí“ příslušného systému. Zmíněná izolace systému živého vědomí je zpravidla iniciována prostřednictvím postupné implementace určité iluzorní membrány využívající systém neurálně interaktivní simulace projevené reality k postupné a následně definitivní blokaci jednotlivých dimenzionálních projevů lidské bytosti.

Pokud je tedy lidská entita přítomna v evolučním systému, jenž podléhá příslušnému tlaku z vnějších realit, je i ona sama vystavena možným rizikům v podobě energetických impaktů do přediva své vlastní duchovní struktury.Jinak řečeno - potencionální trans-dimenzionální prostupy mezi doménami stínu a světla můžeme dle hesla „jak nahoře tak dole“ charakterizovat na rovině makrokosmické i individuální přibližně takto:

Vzájemné působení obou evolučních projevu lze na rovině makro-kosmické charakterizovat v podobě jakési sítě trans-dimenzionálních bran či „stargates“, jenž jsou využívány k potenciálním impaktům do projevené struktury živého resp. kristovského systému. Magická interpretace v tomto případě hovoří o systému tzv. “Setových tůnelů“ tvořících potenciální komunikační síť mezi odvrácenými světy klifotu a realitními doménami stromu života. Jistě stojí za zmínku skutečnost, že převážná část mytologického odkazu starého světa nese zcela zřejmé odkazy na výskyt těchto trans-dimenzionálních tunelů. Již staří Babyloňané, Asyřané, Chetité, Hebrejci a v neposlední řadě Sumerové věřili v existenci těchto „bran průchodu“ , skrze které v rámci dlouhých historických epoch docházelo k prostupům tzv. světlých a temných sil.

V základním a kriticky zjednodušeném rámci lze použít identifikaci andělských a démonických sil, jenž v průběhu dlouhých etap lidské evoluce zcela zjevně a nepopiratelně ovlivňovaly chod pozemských událostí.

Dochované archivy starých civilizací jsou doslova posety zmínkami o vlivu a činnosti vysoce vyspělých inteligencí v prostředí tohoto světa, přičemž lidská obrazotvornost zakomponovala daný historický projev do celé řady ikonografických zobrazení v podobě bran, portálů či „nebeských žebříků“ v poněkud obtížné pozici zachytit onen inkriminovaný mechanismus trans-dimenzionálního cestování.

Nutno podotknout, že dané průchozí či komunikační portály mezi naším světem a dalšími dimenzemi byly iniciovány na základě přímého - fyzického tak nepřímého - mentálního projevu Rovněž na úrovni globální tak individuální…