SVĚT V KOLIZI: Aktivita Slunce se dává opět do pohybu ---------- Neznámá síla působí na Oortovo mračno ----------- Záhadný objekt "G1.9" ve středu zájmu a střetu názorů

Vědecká obec v Rusku oznámila, že jedno z největších slunečních minim za posledních 100 let je zřejmě u konce. V posledních měsících se zvýšil počet slunečních skvrn na index 15.7, což je v tomto 24. slunečním cyklu nejvyšší hodnota od března roku 2008. V posledních 16-ti dnech byly také zaznamenány masivní erupce „třídy C“ a je otázkou zda v tomto případě hrají určitou roli nové objevené komety, které padají na sluneční povrch.

Zajímavé informace ovšem nepřináší pouze Rusové. Tak například David Hathaway, fyzik, který se specializuje na činnost Slunce, jež působí v „Marshall Space Flight Center“ při NASA již v roce 2008 o 24. slunečním cyklu prohlásil, že jde o „nejprázdnější“ (nejnudnější) cyklus za celou dobu moderního kosmického věku. V roce 2009 pak své původní prohlášení dále zrevidoval, když sdělil, že jde o nejslabší sluneční cyklus za posledních 100 let.

Navíc v tomto hlubokém slunečním minimu byl hlášen nejnižší tlak slunečního větru za posledních 50 let, byly hlášeny nejnižší rádiové emise za posledních 55 let a co je nedůležitější, zjistilo se, že sluneční záření od roku 1996 pokleslo o 0,02% na viditelných vlnových délkách a o celých 6% na tzv. „extrémních UV vlnách“.

Ono snížení slunečního záření však není žádná příjemná informace. Zjistilo se totiž, že snížené sluneční záření úzce souvisí s obdobím globálního ochlazování. Do této kategorie patří poměrně extrémní období mezi 16. – 19. stoletím, které je případně označeno jako „Malá doba ledová“.

Bohužel se v posledních týdnech stále zřetelněji ukazuje, že jsou informace tohoto typu před veřejností s neúprosnou vehemencí skrývány, tak, aby se dále mohla rozvíjet ona ošemetná a nyní již slušně zdiskreditovaná teorie globálního oteplování planety.

V poslední době se ovšem má za to, že největší nebezpečí nespočívá ani tak v případném dopadu masivního globálního ochlazování planety, jako ve stále narůstajícím potenciálu toho, že naše planeta by mohla být buď přímo zasažená, nebo jinak fyzikálně ovlivněná (z důvodu průletu takového tělesa v naší těsné blízkosti) kometami, které ve stále častějším počtu jsou vystřelovány do nitra naší Sluneční soustavy z evidentně se destabilizujícího se „Oortova mračna“, které se nachází na periferii našeho planetárního systému a které je jakýmsi „semeništěm“ těchto těles.

Zdá se, že v současné době dochází k významné „elektrické interakci“ mezi aktuálním poměrně masivním uskupením komet nedaleko naší hvězdy a Sluncem samotným. Zrovna před několika dny objevil australský amatérský astronom další novou kometu směřující ke Slunci. V současné době můžeme sledovat zprávy o tom, že právě dnes ve středu 13. ledna 2010 mine v těsné blízkosti naší planetu malý asteroid.

Navíc vědci nejsou vůbec jednotní v názoru ohledně toho, co tato tělesa vlastně představují. Jedna skupina zastává teorii jakési „špinavé sněhové koule“, přičemž ocas je tvořen vymrštěnými ledovými krystalky v důsledku působení slunečního větru, zatímco druhá skupina je zase přesvědčena o tom, že komety jsou ze železa a další kovů a jejich „ocas“ vzniká tzv. „elektromagnetickou interakcí" mezi nimi a Sluncem. Tento aspekt je znám jako tzv. „Elektrická teorie komet“.

Celá řada specializovaných astronomických ústavů potvrdila, že do Slunce doslova „padá“ neuvěřitelné množství těchto těles, přičemž dochází k výtryskům sluneční hmoty v podobě poměrně velkých erupcí. Jde prý o jev, který v takové intenzitě byl zaznamenán v současné době poprvé v historii moderního sledování činnosti Slunce.

Navíc je tu další problém, který se odpovědné instituce snaží před veřejností co nejpečlivěji ututlat. Je zcela klidně možné, že právě tento problém může svým způsobem souviset se známou esoterickou teorií o existenci zvláštního tělesa zvané „Nibiru“.

Jde o to, že již nějakou dobu je s poměrně velkými obavami sledováno obří těleso, které by se mělo nacházet již uvnitř naší Sluneční soustavy. Tento kosmický útvar dostal název „G1.9“ a míří do nitra naší Sluneční soustavy. V současné době je vzdálen 60 AU (1 AU je vzdálenost Země od Slunce) a stále se přibližuje.

Přestože o objektu „G1.9“ toho zatím není moc známo, víme, že NASA tvrdí, že jde o jakýsi pozůstatek po výbuchu supernovy, k němuž došlo asi před 140 lety. Toto vysvětlení je již z podstaty věci absurdní.

Vezmeme-li v úvahu rychlost pohybu tělesa, pak k explozi muselo dojít v takové vzdálenosti, že by v polovině 19. stol musel být kdekoliv na obloze zaznamenán obrovský světelný jev, který by byl jistě velmi dobře zadokumentován.

Opoziční skupina vědců však tvrdí zcela něco jiného. Podle ní je objekt „G1.9“ buď nově objevenou planetou, nebo půjde o zvláštní typ tělesa, kterému se říká „hnědý trpaslík.“ Velmi zajímavým způsobem k tomuto tělesu přistupují španělští astrofyzikové.

Objekt „G1.9“ byl poprvé identifikován „údajně jako pozůstatek supernovy“ již v roce 1984 a to zaměstnanci „Dave Green University“ v Cambridge. Později byl podrobněji zkoumán prostřednictvím radioteleskopu „NRO“ (Very Large Array) v roce 1985. Tenkrát se ovšem myslelo, že jde o velmi malý objekt.

Průlom ovšem nastal v roce 2007, kdy jedna z observatoří pracující pod NASA – „Chandra X-ray Observatory“ odhalila, že objekt je ve skutečnosti mnohem větší. Od roku 1985 narostl o neuvěřitelných 16%. Vědci si byli vědomí toho, že supernova takto rychle neexpanduje. Pouze s jednou výjimkou, pokud není ve stádiu těsně po výbuchu.
V tu chvíli se přišlo s myšlenkou, že musí jít o velmi mladou supernovu, maximálně nějakých 150 let. Jenomže z uvedeného období jak jsme si již řekli, neexistuje absolutně žádný záznam o pozorování takového jevu. Jen pro představu, hovoříme o období, kdy například na území Spojených Států probíhala občanská válka.

Španělští astronomové s velkým zájmem sledují pohyb „G1.9“. V jeho blízkosti byly zjištěny i významné gravitační anomálie. Jsou přesvědčeni o tom, že objekt se prostě ve vztahu k naší planetě přibližuje. S touto skutečností zřejmě souvisí i v poslední době chronicky zaznamenávané gravitační anomálie uvnitř „Oortova mračna.“

Španělští astronomové jsou navíc přesvědčeni, že kolize velké komety s planetou Jupiter, ke které došlo v červenci roku 2009, byla způsobená tím, že objekt „G1.9“ narušil původní trajektorii této komety. Američtí astronomové jsou přesvědčeni o tom, že se tento objekt v současné době nachází ve svém největším přiblížení k Zemi. S tímto názorem, ovšem velmi radikálně nesouhlasí evropští astronomové, kteří jsou přesvědčeni o tom, že všemu ještě zdaleka není konec.

Nabízí se tedy velmi logická, ale zároveň i hodně potměšilá otázka. Ví se o něčem, co má být z mnoha prozaických důvodů lidské společnosti zatajeno. A souvisí s tím, co se ví tajemné prohlášení šéfa ruské vesmírné agentury Anataolije Perminova, který prohlásil, že Rusko bude v nejbližších měsících a letech investovat obrovské finanční prostředky na „logistický systém“, který by měl chránit naší planetu před velkými asteroidy?