Hvězdy na horizontu konce věku (4)

Sophiina náprava

Vzpomínám si, že Jenkins někde odkazuje na génia lidského druhu. Jeho jazyk pro mayský konec věku ukazuje na toto pojetí. V mnoha ohledech je kniha Maya Cosmogenesis 2012 (Mayská kosmogeneze 2012), která se objevila v roce 1998, paralelním textem ke knize Quest for the Zodiac (Hledání zodiaku), publikované o rok později. Jenkins založil svou knihu na studiích mayského kalendáře a kulturní mytologie Střední Ameriky, a já jsem založil svou knihu na zodiaku v Dendeře a relativní mytologii. Rozdíl je ve způsobu, kterým oba stanovujeme očekávání Příštího věku. Jenkins tvrdí, že precese je model evoluce, kde je každý Věk „růstovým cyklem“, složeným z jednotlivých parametů a poučení. Předpokládá, že se změnou Věku neboli posunem k „Příštímu světu“, prochází lidstvo jako celek duchovním znovuzrozením:

Je-li precese chápána jako kolektivní těhotenství lidského ducha, vyžaduje moment zrození, ve kterém se uskuteční kumulativní výsledky dvaceti šesti tisícletého růstového cyklu. (str. 324)

V tomto okamžiku uskutečnění či „duchovní embryogeneze“ (pojem odvozený od Olivera Reisera), vidí Jenkins galaktický střed „jako nejvyšší sociopolitický organizační princip“ (str. 324) a předpokládá, že spojení se středem vyprodukuje na lidstvo masivní katalytický účinek, posune postoj, pokud ne chování, celého našeho druhu.

Co se mne týče, jsem daleko méně optimistický vůči kolektivnímu posunu a jsem více nakloněn tomu, vidět prudký nárůst potenciálu génia u jistých jedinců. Mé snahy o dekódování zodiaku skutečné oblohy mě vedly k tomu, abych věřil, že fylogenetický přenos je věčný a neexistuje žádný klíčový okamžik kolektivního posunu do vyšší oktávy povědomí – ačkoliv jsou náhlé kataklyzmatické momenty kolektivního kolapsu.

V posunu roku 2012 vidím okamžik, kdy se může prudký nárůst potenciálu génia u jednotlivců, kteří si uvědomují svou výbavu, promítnout do kolektivního života a navodit zásadní změny. Pro mě je nejvíce fascinující věcí o roku 2012 to, jak je prudký nárůst vsazený na sociální a kolektivní nápravu – nebo POKUD tomu tak je.

Zatímco Jenkins (a jiní) očekávají „transformaci lidstva do něčeho zcela nového, já vidím novum vycházející najevo skrz nadané jedince po celou dobu, v celé historii, avšak v jednotlivých odlivech a přílivech, které lze vysledovat (stejně, jak se Terence McKenna pokusil se svou časovou osou založenou na permutacích I Ching – Knihy proměn). Novum je aspektem lidského výrazu, pečlivě sledovaného a pěstovaného v Mystériích, jak jsem vysvětlil v knize Not in His Image (Ne dle Jeho obrazu).

Gnostici pojmenovali jedinečnost lidského druhu řeckým slovem monogenes, které učenci překládají jako „jedinorozený“. Protestuji, že „jedinorozený“ je přijatý pojem odrážející falešné teologické doktríny, které nemají nic společného s naučným vhledem telestai, věštců, kteří Mystéria uchovávali. Jedinečnost lidského druhu - jeho schopnost neustále vyjadřovat novum – je ústředním tématem v gnostickém mýtu o Sofii. Navrhuji, že novum se objevuje jako vrcholný potenciál, který si jistí lidé v jedné generaci či historické epoše uvědomili a přijímá novou konfiguraci v další generaci či epoše.

Fylogenetický přesun je probíhající a diachronický, novum je možné v každém okamžiku, i když existují určité momenty, kdy prudce roste. Rok 2012 je jedním z těchto momentů. Jenkins i já se shodujeme v tom, že toto datum není úsvitem Věku Vodnáře, ani koncem precesního cyklu. Navrhuji, že je to moment, kdy získáme navigační dovednosti, jak se dostat do konce. V tomto procesu, který se bude odvíjet asi 200 let, je pojem galaktický střed nesmírně důležitý. Jenkins na to několikrát poukazuje a i já trvám na tomto důrazu, ovšem trochu jinak.

Kromě jedinečnosti, monogenes, nese posvátný příběh Mystérií starého světa témata samozplození, autogenes, a nápravy, diorthosis. Samozplození, či samoutváření, je vrozená vlastnost všech živých věcí, ale podle sofistikované parapsychologie gnostikoi se můžeme my, lidský druh, lišit od toho, co je vrozené díky naší prioritě pro abstrakci a tvoření modelu. Máme rádi naše představy o realitě více, než realitu samotnou. Zakuklujeme se v kognitivních a technologických nástrojích, v modelech a memech. Tím ztrácíme kontakt se základní inteligencí, která utváří všechen život, a dokonce ztrácíme kontakt s lidstvem samotným, stáváme se odlidštěnými, rutinními, banálními a předvídatelnými (jak don Juan poznamenal ke Castanedovi v jejich konverzaci o mimozemském vniknutí „skokanů“).

Nějakým způsobem, který není ze zbytků gnostických spisů úplně jasný, pochopili starověcí věštci, že naše tendence odchýlit se od našeho skutečného potenciálu do umělosti byla spojena s problémem čelit Sofii, bohyni, která se vtavila do Země a je nyní žijící inteligencí Země, planetární entelechií. Učili, že Sofie se podílí na nápravě, díky které nabude souladu s kosmickým zdrojem veškerého organického života v naší galaxii: s galaktickým jádrem, neboli Plérómatem. Viděli jsme, že znát skutečnou fyzickou polohu jádra, je zásadní pro vykreslení cyklu zodiakálních věků určením půlnoční hodiny, založené na extrazodiakálním zarovnání.

Souvisí toto zarovnání, dosud uvedeno čistě z astronomického hlediska, nějakým způsobem s nápravou Sofie, díky které se reintegruje s věky v Plérómatu?
Zkoumání této otázky je podle mého názoru hlavní výzvou konce věku 2012.

V rozvoji pojmu nápravy Sofie budu pokračovat v následujícím článku o skutečné obloze související s rokem 2012. Pro tuto chvíli bych chtěl ukončit tento článek závěrečným shrnutím: Náprava Sofie, planetární entelechie, je jediným nejdůležitějším faktorem, který má být ještě integrován do našeho rostoucího nazírání na konec věku 2012 a na to, co leží za ním.

Pokud je mi známo, v současné debatě nic výslovně, nebo dokonce ani nepřímo, neodkazuje na roli planetární inteligence v imanentních změnách, které čelí našemu druhu. Existují obrovské spekulace o posunu pólů a změně magnetického pole, ale tyto jevy nejsou brány v úvahu z hlediska vědomé orientace Gaiské mysli.

Pokud jde o Gaiu, stále převládá materialistické paradigma a diskuzí prostupuje předpoklad slepé, podvědomé věci. Kdy začneme hovořit o posunu planetární mysli, Sofiině nápravě, spíše než o posunu kolektivní mysli lidstva, a jak vytvoříme syntaxi pro takovouto konverzaci?

Rok 2012 přináší příležitost k rozjímání o mysli Gaia jako o nadpřirozené inteligenci, která doplňuje lidského génia a zapojuje jedinečnost, spíše než kolektivní psyché či masovou mentalitu. Je možné, že Gaia-Sofia dává přednost nadaným, těm, kteří mají genomické vrozené schopnosti, a její náprava závisí na nich. Jeví se, že právě toto gnostické učení naznačuje.

JLL: 5. března 2007, Flandry