Jsou lidé opravdu bytostmi světla? Analýza převratných objevů dr. Alberta Poppa na poli biofotonické rezonance lidské DNA (2)

Eden Dan

Eden Dan

autor

06.01.2010 Exkluzivně

"Dobré vibrace" znamenají koherentní světlo

Popp zjistil, že světlo v těle může držet pomyslný klíč ke zdraví a nemoci. V jednom experimentu porovnával světlo z vajíček od volně pobíhajících slepic s vajíčky od slepic zavřených v klecích. Fotony v prvním případě byly daleko více koherentní než v tom druhém.

Popp pokračoval dál v používání biofotonových emisí jako prostředku pro měření kvality jídla. Nejzdravější jídlo mělo nejnižší a nejvíce koherentní intenzitu světla. Jakékoliv rozrušení v systému zvýšilo produkci fotonů. Zdraví byl stav dokonalé subatomární komunikace a nemoc byl stav komunikačního zhroucení. Jsme nemocní, když naše vlny nejsou synchronizované.

Měření biofotonových emisí se v současné době komerčně používá v potravinářském průmyslu. Zemědělství sleduje biofotonové emise, aby se určilo, zda je rostlina zdravá pro účely kontroly kvality jídla. Biophotonen je společnost, která se zabývá vývojem a praktickým použitím biofotonů. Práce je založena na rozmanitosti patentů. "Biophotonen" řeší praktické problémy potravinářského průmyslu, životního prostředí, kosmetiku, atd.


Vedlejší poznatky objevu Dr. Poppa

V 70. letech dr. Veljko Veljkovic, která nyní řídí výzkumné centrum Center for Multidisciplinary Research and Engineering, Institute of Nuclear Sciences Vinca, vynalezla také metodu pro předpovězení, které chemikálie ze stovek nových, vyrobených rychle se rozšiřujícím chemickým průmyslem, jsou také karcinogenní a to výpočtem určitých elektronických, biofotonických vlastností molekul.

Brzy se zjistilo, že tato metoda se dá shodně použít i na určení organických chemikálií, které jsou mutagenní nebo toxické a dokonce na antibiotika nebo cytostatika (látky proti rakovině). Veljkovic institut v Bělehradě od té doby začal spolupracovat s evropskými laboratořemi, aby se použila stejná metoda pro nalezení léků speciálně proti nemoci AIDS.


Biofotonová terapie

Biofotonová terapie je aplikace světla na určité oblasti kůže za účelem léčení. Světlo nebo fotony, které jsou vyzařovány těmito přístroji, jsou pohlcovány kožními fotoreceptory a potom prochází nervovým systémem těla do mozku, kde pomáhají regulovat to, co je nám známé pod názvem lidská bioenergie. Stimulováním určitých oblastí těla se specifickou mírou světla, může biofotonová terapie pomoci ve snižování bolesti a také jako pomoc v různých léčivých procesech v celém těle.

Teorie, která je podkladem pro biofotonovou terapii, je založena na práci dr. Franze Morella a byla rozšířena výzkumem doktorů L.C. Vincenta a F.A. Poppa, kteří rozvinuli teorii, že světlo může ovlivňovat elektromagnetické vibrace nebo vlny těla a regulovat aktivitu enzymů.

Trvalo 25 let, než Popp shromáždil přeběhlíky z řad vědecké komunity. Pomalu několik vybraných vědců z celého světa začalo zvažovat, že komunikační systém těla je složitou sítí rezonance a frekvencí. Nakonec založili Mezinárodní Institut Biofyziky, který se skládá z 15-ti skupin vědců z mezinárodních center po celém světě.

Popp a jeho noví kolegové pokračovali ve zkoumání světelných emisí u několika organismů stejného druhu. První pokus se konal s planktonem. Zjistili něco opravdu udivujícího. Testy s fotonásobičem ukázaly, že plankton si od sebe navzájem nasává světlo. Popp zkusil stejný experiment s malými rybami a dostal stejný výsledek. Podle jeho fotonásobiče byly slunečnice biologickými vysavači, které se pohybovaly ve směru největšího množství slunečních fotonů, aby je nasály. Dokonce i baktérie pohlcují fotony z prostředí, kde se nacházejí.


Komunikace mezi organismy

Poppovi začalo docházet, že tyto emise mají svůj účel mimo tělo. Vlnová rezonance nebyla používána pouze pro komunikaci uvnitř těla, ale také mezi živoucími bytostmi. Dvě zdravé bytosti jsou zaměstnaní výměnou fotonů tzv. 'fotonovým nasáváním', jak Popp tento děj nazývá. Popp zjistil, že tato výměna může zpřístupnit tajemství pro některé nevysvětlitelné hádanky z živočišné říše: jak se hejna ryb nebo ptáků dokážou v mžiku zkoordinovat.

Mnoho experimentů ohledně naváděcí schopnosti zvířat ukazuje, že tato schopnost nemá co do činění s následováním už navyklé cesty, pachy nebo dokonce s elektromagnetickým polem země, ale je to spíše nějaká forma tiché komunikace, která působí jako neviditelná gumička, dokonce i když jsou od sebe zvířata vzdáleny několik mil.

Lidem se naskýtá další možnost. Pokud bychom mohli přijímat fotony ostatních živoucích bytostí, byli bychom také schopní z nich použít informace, abychom napravili naše vlastní světlo, pokud by bylo poškozené.


Přechod při smrti prostřednictvím paranormálního "světelného" tunelu

V.P. Kaznacheyev provedl určité nesmírně zajímavé experimenty, které se týkaly vnitřní světelné komunikace organismu, když procházel paranormálním přechodem při umírání.

Stručně, dvě skupiny buněk byly odděleny ze stejné buněčné kultury a jeden vzorek byl umístěn na každou stranu přepážky s oknem, která rozdělovala místnost do dvou oddělených prostorů. Buněčné kultury byly v miskách z křemenného skla. Jedna kultura byla použita jako zahajovací vzorek a byla vystavena smrtelným mechanismům - virům, mikrobům, chemické otravě, ozařování, ultrafialovým paprskům, atd. Druhá buněčná kultura byla pozorována, zda se u ní neprojeví ovlivnění přenášené ze vzorku kultury, která je zabíjena.

Když bylo okno vyrobeno z normálního skla, druhý vzorek zůstal naživu a zdravý. Když bylo okno vyrobeno z křemenného skla, druhý vzorek onemocněl a zemřel se stejnými symptomy jako první vzorek.

Experimenty byly provedeny v temnu a přes 5,000 jich bylo zaznamenáno Kaznacheyevem a jeho kolegy. Počátek navozené nemoci a smrti u druhé kultury začal v přiměřený čas -- dvě až čtyři hodiny – po onemocnění a smrti původní kultury (viz. obr. dole uprostřed).

Hlavní rozdíl v přenosu mezi oknem ze skla a křemenným je v tom, že křemen přenáší dobře jak ultrafialové tak infračervené záření, zatímco okenní sklo dostatečně nepropouští ultrafialové a infračervené záření. Jak křemen, tak světlo propouští viditelné světlo. Takže sklo je tlumič paranormálního přenosu, zatímco křemen ne.

V roce 1950 západní vědci zjistili, že buňky mohou být v temnotě zabity ultrafialovým zářením, když jsou skryty před viditelným světlem po dvacet čtyři hodin nebo déle, a potom pokud na ně dopadne viditelné světlo, buňky začnou po stovkách tisíců ožívat, dokonce i když byly klinicky mrtvé.

Každá buňka doslova vyzařuje mitogenetické záření v ultrafialovém rozsahu dvakrát: když se zrodí a když zemře. UV fotonové záření během smrti obsahuje přesný vzorec stavu buňky při smrti. Zdravé buňky jsou bombardovány poselstvím smrti od těch, jež umírají a takto rozptylují vzorec smrti skrz celou zdravou kulturu a nakonec se tento stejný vzorec přijmou.

Popp začal s experimentováním s touto myšlenkou. Pokud by rakovinotvorné chemikálie mohly změnit biofotonové emise těla, potom se může stát, že jiné substance by mohly znovu navodit lepší komunikaci. Popp uvažoval, zda by mohly určité rostlinné výtažky změnit charakter biofotonových emisí buněk rakoviny, aby začaly znovu komunikovat se zbytkem těla. Začal experimentovat se spoustou netoxických substancí, které údajně napomáhaly v léčení rakoviny. Ve všech, kromě jednoho případu, navýšily látky pouze fotony z rakovinných buněk a učinily je tak pro tělo ještě více smrtelné.

Jediný úspěch mělo jmelí, které zjevně pomáhalo tělu znovu upravit fotonové emise rakovinných buněk zpět do normálního stavu. V jednom případu z mnoha se Popp setkal s ženou ve svých třiceti letech, která měla rakovinu prsu a dělohy. Popp zjistil, že lék ze jmelí vytváří koherenci ve vzorcích její tkáně postižených rakovinou. Se souhlasem jejího doktora přestala žena s jakoukoliv jinou léčbou než extrakt ze jmelí a po roce její laboratorní testy byly skutečně zpět v normálu.

Pro Poppa byla homoeopatie další případ nasávání fotonů. Začal o ní uvažovat jako o 'rezonančním pohlcovači'. Homoeopatie je založena na principu, že podobné se léčí podobným. Rostlinný extrakt, který může v plné síle na těle způsobit vyrážku, je v extrémně zředěné formě použit pro její odstranění. Pokud substance s ničemnou frekvencí v těle může vytvořit určité symptomy, je patrné, že tato vysoce zředěná substance může tuto frekvenci také nést. Jako při použití rezonanční ladičky, vhodný homeopatický roztok může přitáhnout a poté pohltit abnormální vibrace a dovolí tělu se vrátit zpět k normálnímu zdraví.

Popp uvažoval nad tím, že elektromagnetické molekulární vyzařování může dokonce vysvětlit, jak funguje akupunktura. Podle tradiční čínské medicíny má lidské tělo systém meridiánů, které prochází hluboce v tkáních, kterými koluje neviditelná energie, Číňany nazývaná Ki nebo životní síla. Předpokládá se, že Ki vstupuje do těla těmito akupunkturními body a prochází do hlubších orgánových struktur (které neodpovídají orgánovým strukturám v západní biologii) a zásobují je energií (nebo životní silou). Nemoc se objeví, když je tato energie zablokována kdekoliv na své cestě.

Podle Poppa meridiánový systém přenáší specifické energetické vlny ke specifickým zónám těla.

Výzkum prokázal, že mnoho akupunkturních bodů má dramaticky snížený elektrický odpor oproti okolní kůži (10 kilo-ohm a 3 mega-ohm). Ortopedický chirurg dr. Robert Becker zkoumal velmi dlouho elektromagnetická pole v těle, vytvořil speciální elektrodové snímací zařízení, které se po těle roluje jako kráječ pizy. V mnoha jeho studiích je uvedeno, že elektrické náboje na každém testovaném člověku odpovídají čínským meridiánovým bodům.


Světlo v lidském vědomí

Zmiňuji zde tuto poslední práci pro ty, jež si přejí probádat hranice fotonového výzkumu a teorie. Ve zlomové práci s dlouhým názvem "Orchestrated Objective Reduction of Quantum Coherence in Brain Microtubules: The 'Orch OR' Model for Consciousness" od Stuart Hameroffa a Rogera Penrose, je mozek popsán jako kvantový počítač, jehož základní strukturou jsou cytoskeletální mikrotubuly a další struktury v každém mozkovém neuronu.

Pokud prozkoumáváš neuron, vidíš, že je okolo axonu mnoho dutých trubiček. Tyty mikrotubuly byly považovány za nějaký druh lešení, který slouží jako podpora nervového vlákna. Při novém pohledu se na ně nahlíží jako na možnou strukturu našeho vědomí.

Určité vlastnosti mikrotubulů jsou vhodné pro kvantové děje včetně jejich struktury, která je podobná krystalu, dutého vnitřního jádra, organizaci buněčné činnosti a kapacity informačního zpracování. Podle výzkumníků se zdá být jejich velikost vytvořena přesně pro přenos fotonů v UV rozsahu.

Obrázek nahoře uprostřed ukazuje na schéma centrální oblasti neuronu (distální axon a dendrity nejsou zobrazeny) ukazující paralelně uspořádané vzájemně propojené mikrotubuly. Mikrotubuly jsou v axonech protáhlé a souvislé, zatímco v dendritech jsou přerušeny a mají smíšenou polaritu. Spojující proteiny propojují mikrotubuly s membránovými proteiny včetně receptorů na dendritických výčnělcích.

"Tradičně bylo na mikrotubuly a cytoskeletální struktury nahlíženo jako na 'kostem podobné' lešení, ale nyní se zdá, že zaujímají komunikativní a informace zprostředkující role. Teoretické modely navrhují, jak strukturové uspořádání tubulinů v mikrotubulární mřížce může vzájemně reagovat se sousedními tubuliny, aby zachytily, rozšiřovaly a zpracovaly informace, jako by to byl počítačový systém na molekulární úrovni.." -- Hameroff a Watt, 1982; Rasmussen a kolektiv, 1990; Hameroff a kolektiv 1992

Ve své studii Hameroff a Penrose představují model, který dává dohromady mikrotubuly a vědomí za použití kvantové teorie. V jejich modelu je kvantová koherence při svém výskytu izolována v mozkových mikrotubulech do té doby, dokud nedosáhne hranice kvantové gravitace. Výsledné samo-zhroucení vytváří neustálý stav přítomnosti. Série těchto stavů vytváří plynutí času a vědomí.

Netrapte se, pokud tomu nerozumíte. Je to těžký text, ale ukazuje, že existence vnitřních fotonů – vnitřního světla – je velmi reálná a je ve skutečnosti základem všech lidských, buněčných a systémových dějů.

Mohli by ruští vědci opravdu změnit laserem embryo salamandra v žábu? Raději si počkám, dokud nebudou detaily tohoto experimentu publikovány a posouzeny – ale jsem daleko méně nakloněn tomu, abych to odmítl jako fikci nyní, když vím o našem vnitřním světle.

-konec-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly