V ohních Hory osudu II.: Příběh slunečního rytíře aneb V labyrintu zapomnění, část 4.

Z temné substance střežené vodní bestií vyzvedá hlavní hrdina – Kristus – Logos perlu své vlastní duchovní přirozenosti, obléká plášť světla a navrací se do vyšších sfér projeveného universa. Symbolicky je tak realizován odvěký úkol kristovského lidstva, jenž od dávných dob svádí urputnou bitvu s bestií moře, aby nalezlo sebe sama a rozlomilo pouta demiurgovi moci, jelikož pouze tak může dosáhnout na svoje ztracené či zapomenuté dědictví opětovným vztyčením světové osy – axis mundi. V tomto kontextu je velmi důležité připomenout mayskou představu o světové ose – axis mundi resp. o symbolu „krokodýlího stromu“, jenž v mayské mytologii symbolizoval galaxii Mléčné dráhy, přičemž galaktický střed „Hunab Ku“ se v rámci dané interpretace nacházel v krokodýlí tlamě.

Zmíněný symbol dračí tlamy dle interpretace Johna Majora Jenkinse vyjadřuje astronomickou představu jakési průchozí brány do vnějších světů, jak je patrné z různých symbolů světové mytologie. Například hinduistická či buddhistická tradice obsahovala symbol „velkých úst“ – „Kálamukha“ zastupující stejnou informaci o existenci temné trhliny v centru naší galaxie. Nemůže být pochyb, že stejný význam je obsažen i v gnostické představě mořského draka – pána propasti Demiurga, jehož tlama resp.průchozí brána do vnějších světů se nachází právě v centru naší galaxie. Cílem božského logu je tedy průchod symbolickým tělem hada Mléčné dráhy s konečným odpoutáním se od jeho moci v místě otevření jeho tlamy resp. temné trhliny v galaktickém středu.

Prostor průchozí brány v místě galaktického středu byl v sanskrtu znám pod pojmem „mukha“ znamenající „vstupní cestu“, „bránu“ či „ústa“ a souvisel s tlamou dračího monstra, z jejíž útrob často vystupovala vegetace odkazující na toto místo jako na prostor dávající či poskytující samotný život. Inkriminované místo zřejmě representovalo jakési zdrojové centrum esenciálních energií veškerého života, zároveň pak symbolizovalo akt zrození životní síly i její pozření v místě slunovratové brány v hvězdném prostoru souhvězdí Střelce. Obdobný motiv dračí tlamy byl rovněž ve védském prostředí zastoupen symbolismem mocného krokodýla „simšúmary“, který jako strážce brány průchodu požíral duše všech poutníků a představoval tak zároveň strážce brány i prostor průchodu prostřednictvím něhož je iniciován již tolikrát zmiňovaný mechanismus dimenzionálního vzestupu lidských duší.

Jak napovídá alternativní výzkum v této oblasti, cyklické otevírání temné trhliny resp. tlamy mořského draka je zřejmě synchronní s periodami seřazení slunovratů a rovnodenností s rovinou galaxie Mléčné dráhy. Právě v těchto vyjímečných okamžicích může být realizován průchozí portál symbolizovaný vzestupnou cestou napříč jednotlivými úrovněmi vědomí stromu života prostřednictvím světelného žebříku – axis mundi. Je pravděpodobné, že tzv. „cyklus vzestupu“ počínající časovým úsekem roku 2012 je synchronní s otevřením tlamy velkého draka v centru naší galaxie s možností potenciální realizace tzv. „Druhého příchodu“ napřímením evoluční osy stromu života.

Již v tradici starého Egypta lze vystopovat původní představu o sestupu božského světla Osirida - Krista do prostředí hmotného světa jako obraz slunečního kotouče, jenž prochází tělem hada či obrovského krokodýla, přičemž Osiris - Kristus je finálně zrozen z hadí tlamy. Tímto způsobem byl tedy v náboženské tradici starého Egypta symbolizován onen inkriminovaný mechanismus sestupu a následného vzestupu kristovské esence tělem mocného draka, jak je patrné na přiloženém snímku (viz. obr. vlevo).

Egypťané považovali hada či krokodýla zároveň za symbol ničemného boha Typhóna i posvátného božského principu. Existují tudíž dva druhy výkladu daného symbolu, velcí a nebezpeční krokodýli byly vesměs nenáviděnými tvory kvůli jejich spojení s bohem Typhónem, přičemž se symbolicky živily a doslova hltaly duchovní esenci těch duší, které selhaly v osudném „obřadu smrti“ na prahu mezi zemí a vyššími světy nebes. To nám samo o sobě umožňuje symbol krokodýla určit či lépe řečeno ztotožnit s pozdějším archetypem gnostického hada podsvětí, jenž rovněž požírá duchovní esenci Krista, která je následně vzkříšena prostřednictvím průchozí brány vzestupu či tlamy mořské bestie.

Vskutku mořský drak či gnostický had podsvětí je ve svém archetypálním významu totožný se svým předchůdcem v podobě egyptského krokodýla, který shodně představoval vodní bestii počátečního chaosu. V egyptském panteonu byl nejčastěji zařazován v souvislosti s egyptským bohem smrti a chaosu – Sutechem, jindy pak představoval egyptské krokodýlí božstvo známé jako Sobek. Významové spojení mezi gnostickou představou hada podsvětí Leviatana a egyptským archetypem krokodýlího boha chaosu lze identifikovat v nejrůznějších textech, avšak zcela zřejmý důkaz tohoto tvrzení spočívá ve starověké víře v krokodýlího boha jako pohlcovače lidských duší s obří tlamou polykající vše živé a odkazující tak na tuto vodní bytost v podobě symbolu pohlcující temnoty či vod chaosu.

Tedy spodního světa mořské hlubiny, kterou obýval Osiridův odpůrce Sutech, přičemž ranná forma zmíněného boha Seta personifikovala syna mořského draka chaosu Typhóna či v babylónském pojetí vodní matky „Tiamat“. Byl to tedy právě bůh chaosu Typhón, jenž ztělesňoval dračí božstvo chaosu a který rovněž nesl signum krokodýlího božstva poskytující život jinému bohu podsvětí – Setovi. Následně bůh Set či Sobek přejal i toto základní ikonografické signum mořského krokodýla jako potomek v královské posloupnosti draka vedoucí až k samotné zakladatelce rodu – dračí královně Tiamat.

Jak si později rozvedeme v některé z dalších částí našeho seriálu, krokodýlí resp. pozdější přejatá dračí signatura obsahovala mimořádně důležitý význam ve smyslu označení příslušných rodových linií reprezentujících posvátnou královskou posloupnost dračích králů starého Egypta. Pokud jsou mé závěry správné, pak právě tyto původní dračí linie v posloupnosti vodního draka chaosu – Leviatana či Tiamat představovaly genetické potomky velkého draka Annu, tedy iniciátora či stvořitele pokrevní linie královského domu Kaina. Je patrné, že na spojení mezi egyptským panovníkem a mořským drakem chaosu odkazuje ve svém textu i prorok Ezechiel, který dodává:

„Mluv: Toto praví Panovník Hospodin: Jsem proti tobě, faraóne, králi egyptský, ohromný draku, který odpočíváš uprostřed svých toků a říkáš: „Ta řeka je má, já jsem si ji udělal.“

Vetknu do tvých čelistí háky a způsobím, že ryby z tvých toků přilnou k tvým šupinám, vytáhnu tě z tvých toků i se všemi rybami tvých toků, jež přilnuly k tvým šupinám.
Pohodím tě na poušti, tebe i všechny ryby tvých toků, dopadneš na povrch pole, nebudeš sebrán a nebudeš shromážděn, dám tě za pokrm zemské zvěři a nebeskému ptactvu.I poznají všichni obyvatelé Egypta, že já jsem Hospodin.To za to, že byli domu izraelskému třtinovou oporou.Když se tě zachytili rukama, zlomil ses a rozerval jsi jim celé rámě, když se o tebe opřeli, roztříštil ses, a ochromils jim celá bedra“

Zcela totožnou alegorii podporující výše uvedenou citaci můžeme nalézt v knize Jóba, který zde popisuje draka Leviatana a zároveň tak potvrzuje jeho totožnost s egyptským bohem chaosu:

„Vytáhneš udicí Livjatána a zkrotíš provazem jeho jazyk? Vložíš mu do chřípí sítěnou houžev, probodneš mu čelist hákem?Bude se tě doprošovat o smilování a pokorně s tebou mluvit? Uzavře snad s tebou smlouvu, abys jej vzal provždy za otroka?“

Vzpomínáte na gnostický text Píseň o perle, který jsme si představili v předchozím textu? Jistě není náhodou, že hrdina zmíněného příběhu se vydává právě do egyptské země, aby změřil síly s podsvětním drakem střežícím posvátnou perlu reprezentující kristovské vědomí zapomenuté v temných vodách chaosu. A vzpomínáte na dopis, který hrdina obdrží, aby si vzpomenul na svoje skutečné poslání?Je zde totiž obsažena jedna velmi důležitá informace – hrdina je varován před zlobou démonských vládců Labyrintu:

Král svou plnou mocí list zapečetil
kvůli zlobě babylónských
a démonských vládců Labyrintu.

Abychom propojili vzájemná archetypální sdělení do jednoho kompaktního celku, budeme se věnovat právě symbolu labyrintu, jeho nejstarším projevům a následně i pozdějším variacím v rámci nastupující křesťanské ikonografie. Je nepochybné, že symbol labyrintu má své hluboké kořeny v rozličných kulturách starověku, avšak jakési původní zdrojové centrum daného symbolu se s největší pravděpodobností nachází v Egyptě.

Hrdina gnostického textu je varován před úklady démonických vládců egyptského labyrintu se zřejmou narážkou na rozsáhlý komplex nacházející se nedaleko egyptské Krokodilopole, kde byl uctíván již zmíněný bůh Sobek. Z tohoto zjištění vyplívá poměrně zásadní implikace o symbolickém uložení modré perly kristova vědomí nacházející se zřejmě v centru labyrintu pod dohledem velkého draka či krokodýla Leviatana:

Egyptský labyrint je město mrtvých.
Kdo do něj vstoupí, toho děsí krokodýli.
Kdo jím projde, rozpozná pomíjivé.
Kdo spočine v jeho středu, zakusí nepomíjivé.
Kdo zase vstoupí na světlo, dlí ve vyrovnanosti.
Egyptský labyrint skrývá nebeský poklad.

Popisovaný komplex byl dle dostupných údajů zbudován za vlády panovníka 12.dynastie Amenemhetepa III., jenž vládl v letech 1818 – 1773 př.n.l., jak je patrné s historických záznamů, šlo o bezpochyby monumentální stavbu vzbuzující nezměrný obdiv u pozdějších historiků či dějepisců. I samotný Herodotos z Halikarnassu byl dle vlastního vyprávění celým komplexem doslova konsternován, přičemž do vlastních zápisků zaznamenal obrovskou rozlohu celého komplexu čítající až 3000 místností. Z toho polovina se údajně nacházela nad zemí a druhá v nepřístupném podzemním komplexu.Herodotos dále prokračuje:

„(Králové) (....) postavili v důsledku toho labyrint nad jezerem Moiris a nedaleko města Krokodilopole. Sám jsem jej viděl a je to pravý div. Neboť i kdybychom vzali dohromady všechno, co v oblasti stavebnictví dokázali Řekové, nevyrovnalo by se to práci na labyrintu, a přitom chrámy v Efesu a na Samu se rovněž dají vidět. Už pyramidy byly pravé divy, (...) labyrint ale předčí i pyramidy. Neboť má dvanáct krytých dvorů, jejichž brány leží naproti sobě, šest na severní a šest na jižní straně vedle sebe, z vnější strany jsou ale všechny obklopeny zdí.“

V této chvíli nás již těžko překvapí tvrzení současné historie, že krokodilopolský bůh zastupoval nebo lépe řečeno přímo ztělesňoval pána podsvětního praoceánu, jehož útrobami procházelo slunce na své noční pouti ve zřejmé reflexi Kristova vědomí ukotveného v hrubé substanci pozemského světa. Z původní egyptské formy strážce labyrintu – mořského krokodýla rovněž vyplívá i přejatá podoba pána labyrintu, kterou do své mytologie zahrnuli staří Řekové v příběhu o děsivém Minotaurovi.

Pouze by se slušelo doplnit, že daný mytologický vzor hybridní bytosti v centru labyrintu nese blízkou významovou souvislost s archetypem „rybího muže“ – „pána propasti“ či s jeho pozdější symbolickou variací ve formě „mořské panny“, jenž dle pověsti stála u zrodu celé řady evropských aristokratických rodů. Můžeme si tedy stanovit další zcela zásadní předpoklad o identitě strážce propasti labyrintu – Minotaura jako formy „mořské bestie“ resp. pokrevní linie mocného draka hlubin.

V podobném smyslu tak lze interpretovat osudovou zkoušku syna athénského krále Thésea, který za pomocí princezny Ariadny prochází labyrintem a poráží bestii labyrintu, zde v jeho centru dosahuje vyššího stavu kristovského vědomí v podobě modré perly starých gnostiků. V poněkud hlubším makro-kosmickém kontextu lze říci, že labyrint symbolizoval „spirálovitý galaktický vír“, jehož střed je synchronní s centrem labyrintu s jeho pánem a strážcem průchozí brány zasvěcení.Středový bod bludiště tak můžeme identifikovat jako pomyslný „bod nula“, z něhož je znovuzrozen Kristus, Osiris či Théseus v posvátném aktu reintegrace své vlastní duchovní esence.V tomto smyslu dokážeme lépe pochopit i tvrzení starých národů, které přirovnávaly prostor galaxie Mléčné dráhy k tělu obrovského hada, který podobně jako gnostický Leviatan obepíná celý projevený svět.

Nastupující křesťanská teologie zaobalila celý motiv cesty labyrintem do nového hávu, jehož podoba se ustálila v podobě náboženského motivu „sestupu Krista“ do podsvětních vod labyrintu pozemského života. Kristus podobně jako řecký hrdina Théseus vstoupil do labyrintu z  „vnějšího prostoru“, aby dosáhl vítězství a osvobodil zde přítomné duše. Jak poznamenává Sv.Jeroným – lidská duše musí být svázána Ariadninou nití Krista, aby mohla dosáhnout procesu finálního procesu nanebevstoupení.

Samotný Minotauros byl v křesťanské mytologii považován za „požírače lidských duší“ ve zcela očividné analogii s jícnem draka Leviatana, který v době Posledního soudu symbolicky pojídá duše lidských bytostí a svrhává je tak do propasti abyssu, jak je patrné například ve Winchesterském žaltáři z 12.stol. Křesťanská teologie tudíž interpretovala dané motiv jako událost Druhého příchodu či aktu fragmentace kolektivní duše lidstva s Kristovým úkolem osvobodit doposud uvězněné duše a vystoupat s nimi vzhůru do ráje.

Celý proces pokřesťanštění původně pohanského motivu bludiště probíhal někdy od 9. stol., přičemž středověké labyrinty se staly symbolickými doplňky výhradně sakrálních budov. Základní forma středověkého labyrintu pak obsahovala sedm řad s následnou variací řad jedenácti symbolizujících vlastnosti nesouladu a neúplnosti pozemského světa.

Završení vývoje celého symbolu je možné spatřovat v tzv. labyrintu „chartreského typu“ z období okolo roku 900, který představuje vrcholnou formu středověkého labyrintu se středovým křížem v jeho centru doplněným o růžici zastupující Krista a rovněž odkazující na událost nanebevstoupení v den Posledního soudu.To shodně vysvětluje tvar některých struktur labyrintu ve tvaru osmi-úhelníků, což podporuje esoterní význam číslice osm jako symbolu znovuzrození prostřednictvím Krista dle pravidel křesťanské číselné symboliky.

Jiná nesmírně důležitá charakteristika křesťanského labyrintu spočívá v jeho ukotvení na západovýchodní ose, kdy vstup do bludiště byl zpravidla umístěn v prostoru západního portálu v místě vstupu do sakrální stavby, což kopírovalo původní gnostický motiv sestupu Krista jako spásného světla do prostředí materiálního světa v analogií s poutí slunečního kotouče tělem kosmického hada – Mléčné dráhy, který na západním horizontu vstupuje do panství podsvětního božstva a následně se navrací na východě (Opět si vzpomeňme na gnostický text Píseň o perle, kde hlavní hrdina rovněž dodržuje onen velmi důležitý západovýchodní směr).

Křesťanský poutník tak symbolický kopíroval starší pohanskou či spíše původní gnostickou představu, když západním portálem vstupoval do posvátného prostoru, následně pokračoval ve vytyčené západovýchodní ose zákrutami labyrintu, až finálně dorazil k oltáři na východní straně stavby zastupující vzkříšení Krista.

Můžeme tedy na konec uzavřít, že původní forma symbolické cesty labyrintem vycházela z prastaré představy o pouti solárního hrdiny tělem podsvětního hada. Zmíněné hadí tělo zcela očividně odkazovalo k spirálnímu útvaru galaxie Mléčné dráhy s centrální trhlinou v podobě obří tlamy mořského hada skrze níž je uskutečněn tolik očekávaný akt fragmentace kolektivní lidské duše v den Posledního soudu…..tedy v momentě kdy sluneční hrdina Kristus napřímí světovou osu axis mundi vycházející z dračích úst.

Hovoříme zde o zcela bezprecedentní situaci, v jejímž průběhu může být naplněn osud kristovského lidstva na planetě Zemi….v tomto veskrze ojedinělém okamžiku lidské historie bude kolektivní lidská duše vážena na váhách spravedlnosti a povede vskutku grandiosní souboj s mocnostmi Velkého Draka. ….

KAŽDÝ z nás v tomto fantastickém dramatu ztělesňuje sílu vědomí Krista, jenž se vydává na rozhodující souboj s mořskou bestií….zda-li padne do hlubin podsvětí a bude doslova pozřen samotným Leviatanem či dokáže realizovat finální transformační proces sebe sama a tím zarazit kopí ztělesňující kristovské vědomí či axis mundi do tlamy Velkého Draka…..

Tímto aktem otevře bránu Krista a objeví Perlu té nejvyšší čistoty…..jako sluneční rytíř zvítězí nad monstrem hlubiny a vydá se na cestu zpět…..ke světlu….k domovu…..k rodičům….

-pokračování-