Prostě jsem jen tak sem a tam projížděl uličkami mezi auty a čekal jsem na volné místo. Když se čas od času nějaké uvolnilo, vždy se náhle jakoby odnikud objevilo auto jiné (které zřejmě kdesi dobře skryté číhalo), jež mne naprosto potměšilým způsobem předběhlo. Když uběhlo asi třicet minut vzpomněl jsem si na film "Secret". Pokud si vzpomínáte, tak tam jeden z aktérů (nyní si nevzpomenu na jméno) hovořil jak mu jisté techniky nádherně fungují vždy když potřebuje zaparkovat. A tak jsem se do toho pustil. Musel jsem ovšem zároveň dávat velký pozor na cestu, neb lidé nevídíce přes nákupy na cestu mi skákali před auto zpoza zaparkovaných vozidel zprava i zleva. A taky, že jo!!! Páni!!!
Ono to fungovalo. Asi tak do pěti minut jsem měl volné místo a zrovná před jediním z mnoha vchodů do té gigantické obchodní budovy. Po minutě jsem již prošel vchodem dovnitř, kde jsem se propadl do davu lidí, který mne začal unášet někam do nitra areálu jako dravá řeka. Ve chvíli, kdy jsem se potřeboval dostat někam mimo hlavní proud musel jsem občas použít i ruce se slovy: "Pardon, Promiňte, Nezlobte se, Omlouvám se....". Tyto vyrázy jsem se snažil různě obměňovat, aby to nevypadalo monotóně.
Uvnitř obchodů se mi zase často stávalo, že jsem přes lidi nemohl najít pokladnu, ale záhy jsem zjistil, že jistou "nomotechnickou pomůckou" je největší dav osob nahuštěný na co nejmenším místě. Tento "opěrný bod" fungoval naprosto skvěle. Pouze jednou jsem se zmýlil. Došlo k tomu, v obchodu se značkovými sportovními věcmi. Když jsem si vybral zboží, postavil jsem se na konec největšího chuchvalce lidí v domnění, že tam někde vepředu je kasa. Po několika minutách jsem ale zjistil, že "jádro pudla" je zde zcela v něčem jiném. Uprostřed onoho lidského sroceni se snažila udržovat balanc prodavačka, která vybalovala nějaké nové zboží.
Zkrátím to. Zhruba po čtyřech hodinách jsem se vypotácel ověšený taškami všude kde se dalo a aniž bych viděl pořádně před sebe šel jsem tápavým a nejistým krokem vpřed. V duchu jsem si blahořečil, že autem stojím tak blízko vchodu. Mrazivý vzduch byl tím nejkránějším osvěžením, které jsem si mohl jen přát a u srdce mne hřálo přísloví - "trpělivost ruže přináší". Ať je to jak chce nyní již sedím v klidu u compu a jsem rád, že dobrodružnou předvánoční výpravu mám již za sebou.
Takže zase až za rok, ale to je hodně daleko.....
------------------------------------------------------------------------
A co vám Matrix nadělil na dnešní den? Nádhernou povídku od Miroslava Zelenky. Vážně si jí přečtětě. Stojí skutečně za to. Můžete se také podívat na hvězdnou oblohu "2012" s Johnem Lashem. Vřele doporučuji si tento materiál přečít především těm, kteří studují v Zóně Zasvěcení otázky spojené s "faktorem 2012". Nakonec poodhrneme roušky mytologie dávných věků s našim spolupracovníkem Janem Křivancem. "Píseň o perle" mne vrátila o celá tisíciletí zpět.
Na poslední předvánoční den máme nachystané k vydání tyto materiály: Další část velmi zajímavého seriálu popisující tzv. "Setkání třetího druhu" a to přímo na oběžné dráze. Ano, tušíte správně. Čeká na vás americký astronaut "McLelland", aby se vám svěřil se svým těžko uvěřitelným příběhem. Bývalý anglický špičkový agent James Casbolt vás pak snese rovnýma nohama na zem jelikož vám potřebuje předat další porci informací, které měly veřejnosti zůstat navždy zapovězeny. A nakonec se podíváme na další lekci "faktoru 2012" v Zóně Zasvěcení. Tentokrát již doopravdy se připravte na cestu do Afriky. Zasvěcení bude probíhat i kmene Dogonů, Zuluú a vlastně nejen zde.
Krásný den přátelé.....
partner Matrix 2001