Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (25)

„Máme za to, že naše nově se objevující schopnosti, které – kdykoliv se vyjeví – ovlivňují naše fyzické fungování, mohou dát postupně vzniknout svému jasnějšímu ztělesnění. Víme, že tato představa je radikální. Víme také, že mnohým se bude zdát až příliš přitažená za vlasy. Ale již dlouho existuje tušení, že tomu tak skutečně je, stejně jako tu jsou některé důkazy, že u několika lidí už tento proces započal.“

„Můžeme si začít dělat obrázek o tělesných změnách, které by mohly provázet budoucí vývoj našich rozvíjejících se atributů. Předpokládejme, že: zaprvé – esoterické zprávy o transformaci těla, přestože znějí mnohdy fantasticky, reflektují aktuální vývoj ve fyzické stavbě těla, k němuž se věda doposud nezná ; zadruhé – abnormální schopnosti vyžadují, stejně jako jejich běžné protějšky, řadu nejrůznějších podpůrných struktur a procesů; a za třetí – při představě tělesného rozvoje potřebného ke změně na vyšší úrovni můžeme vycházet z fyziologických změn, které už moderní výzkum stihl odhalit… v oblasti neurogeneze – neboť tvoření nových mozkových buněk u dospělých jedinců je skutečností.“

„Abnormální restrukturalizace těla by s sebou mohla nést i přetváření na atomární a molekulární úrovni – změnit by se tak mohla vizáž, vnímání a schopnosti tkání a buněk.“

James Redfield, Michael Murphy a Sylvia Timbers, God and the Evolving Universe: The Next Step in Personal Evolution (Jeremy P. Tarcher/Putnam, 2002)

Posun v lidském vědomí

Jste si vědomi, že i při čtení těchto řádků dochází s posunu v lidském vědomí? K posunu, který zahrnuje nebeské spouštěcí mechanismy, jako například supernovy a zarovnání Země a středu Galaxie v letech vedoucích k roku 2012, a který se chystá rozpoutat evoluci našeho druhu. Posun byl zdokumentován a popsán v podnětné mediální prezentaci nazvané „Preparing for the Shift“ (Příprava na posun) autorů Barryho a Janae Weinholdových Ph. D. Jde o dvojici zkušených psychologů, kteří věnovali desítky let studiu vědomí a evoluce. Jejich výzkum přinesl přesvědčivé důkazy o tom, že lidstvo se nachází uprostřed dlouho očekávaného posunu vědomí, jak to předpovídaly stovky domorodých kultur po celém světě.

Dnes je tento posun jasně patrný pokaždé, když otevřete noviny nebo si pustíte televizi. Projevuje se rozpadem starých struktur, například těch, které spočívají v základech vlád, církví nebo korporací, ale také rodin a jednotlivých lidí. Je patrný v socioekologickém úpadku řady pozemských soustav, projevuje se rozšiřováním představy zrychlujícího se běhu času, drastickými změnami v počasí a podnebí, pocitem lidí, že je pohřbívá složitá moderní doba, a zvýšenou polarizací mezi různými skupinami, náboženstvími a oblastmi.

Společně s tímto kolapsem ale Weinholdové naštěstí zdůrazňují, že existují také početné důkazy o průlomu: objevuje se neoddiskutovatelný nárůst počtu nápadně nadaných dětí; nově se vynořují rozličné typy inovativních a komplexních způsobů léčby; lidé začínají být méně „nábožensky“ a více „spirituálně“ založení a objevují se nová společenství a jiné sociální struktury založené na konceptu „servant leadership“ a podobných principech partnerství.

Význam zimního slunovratu 21. prosince 2012 spočívá podle Mayů, Aztéků, Inků a indiánů Hopi v tom, že jde o datum vyznačující uzavření několika časových cyklů. Prvním z nich je 26 000 let trvající mayský kalendář, nazývaný též „precese“ či také Annus Magnus („Velký Rok“), který je mnohými považován za cyklus zrodu Země. Mayští strážci času věří, že lidská evoluce se odvíjí díky přesnému nastavení hlavních časových cyklů. Předpovídají, že Země a lidstvo čeká zrod do nové reality založené na jednotě zajištěné dramatickým pokrokem v oblasti vědomí.

Weinholdové se ptají: „Co začalo před 26 000 lety z mayské perspektivy?“ Rozsáhlý psychohistorický výzkum je vedl ke zjištění, že toto období poznamenal počátek psychologického osamostatňování lidstva. Řečeno v běžných termínech – „osamostatnit“ se znamená posunout se z fáze, kdy je člověk nevědomě spojen se Stvořitelem neboli Základem Bytí, do fáze, kdy si zvolí oddělení od Stvořitele a stane se vědomým a uvědomělým jedincem. Jakmile se lidé plně osamostatní, umožní jim to činit zplnomocněné a inteligentní volby a používat úmysly k tomu, aby spoluvytvářeli realitu spolu se Zdrojem – či, lépe řečeno, aby vytvářeli realitu stejně jako sám Zdroj.

Druhým časovým cyklem, jenž končí v roce 2012 a o kterém se v „Preparing for the Shift“ píše, je uzavření Galaktického roku. Galaxii, kterou známe jako Mléčnou dráhu, trvá celých 225 milionů pozemských roků, než na obloze dokončí celý jeden oběh. Tento cyklus je považován za cyklus zrodu naší galaxie. Weinholdové se opět ptají, tentokrát z galaktické perspektivy: „Co bylo počato před 225 miliony let?“

Upozorňují na to, že tehdy se začala zemská superpevnina Pangea rozčleňovat na to, co dnes známe jako sedm kontinentů. Tento proces osamostatňování planety nejen, že koresponduje s teorií kontinentálního driftu, ale můj výzkum též prokazuje, že je zde energetická shoda mezi dvanácti tektonickými deskami, které jsou za kontinentální drift zodpovědné, a dvanácti páry kraniálních nervů v lidském mozku, jež jsou zase provázány s dvanácti biblickými kmeny.

To vše vzato v potaz dokazuje, že Země, stejně jako lidé na ní, prodělala své vlastní „osamostatnění“. V závislosti na tomto propojení je rozumné předpokládat, že stejně jako se exponenciálně vyvíjí lidské vědomí, prodělá zřetelnou – a pozorovatelnou – transformaci i sama Země.

Astronomové studující Galaktické centrum hlásí, že bývá s opakovanou periodou extrémně aktivní. V těchto opakujících se fázích chrlí divoké vlny kosmické energie, jejíž množství a intenzita odpovídá výbuchům tisíců supernov. Co se týče energie, jsou tyto výtrysky tím nejsilnějším jevem v celém známém vesmíru. Rostoucí počet vědců-výzkumníků, jako například Sergej Smeljakov, autor fascinujícího pojednání „The Auric Time Scale and the Mayan Factor“ (Aurická stupnice času a mayský činitel), spolu s mnoha domorodými národy na celém světě zastává teorii, že jakmile se Galaktické jádro nabije ještě větším množství energie, uspíší lidskou evoluci díky frekvenčním vývěrům v podobě „torzních“ vln z vyšší dimenze – vyšle je prostřednictvím našeho slunce přímo na Zemi.

David Wilcock, nadané médium a spekulativní vědec, jehož teorie „evoluce jako inteligentního plánu“ si zaslouží pozornost, představil svůj obsažný vědecký model „energetické hybné síly evoluce“. Wilcock cituje názory řady vědců a přichází s teorií, která zastřešuje mnoho disciplín a poskytuje několik zásadních chybějících dílků do evoluční skládačky. Podle jeho vlastních slov naznačuje svojí provokativní teorií fakt „že lidstvo stojí těsně před téměř spontánní metamorfózou na vyšší a velice pokročilý vývojový stupeň vědomí.“

Svoji analýzu zakládá na zjištění, ke kterému se dnes již přiklání celá řada vědců, totiž že darwinovská evoluce už „neplatí“ a její idea je překonaná. Wilcock vyzkoumal, že „možnost, že by se DNA mohla vyvinout díky „náhodným mutacím,“ je tak nepatrná, že je k smíchu – podobně jako je k smíchu teorie, že když budete mít k dispozici dostatek opic a psacích strojů, jedna z nich na něm časem napíše kompletní Shakespearovu hru.“

Evoluce je postupná, probíhá po jednotlivých krocích, a zcela určitě se objevuje jako adaptace na prostředí – o zcela jiné koncepci pak hovoří fosilní nálezy z celé planety – jasně z nich vyplývá, že jednotlivé druhy se vyvíjejí v pravidelných a doposud nevysvětlených skocích a přískocích, které přeskakují to, co by se podle darwinovských termínů mohlo zdát jako klíčové evoluční fáze. Na prvním místě seznamu druhů, jejichž evoluce vědu matou, je druh zvaný člověk.

Přestože se déle než sto let předpokládalo, že zde skutečně existuje „chybějící článek“ na vývojové ose lidského druhu, vědcům se ho nikdy nepodařilo najít – jeho existence byla totiž odvozována od nekriticky přijímaných Darwinových dohadů. „Když si představíme, že se velikost mozku od dob našich přímých (a nám bezprostředně předcházejících) předků zvětšila doslova dvojnásobně, a to bez jakéhokoliv důkazu o klidně probíhající transformaci,“ poznamenává Wilcock, že „máme znovu možnost sledovat spontánní evoluci pozemských stvoření.“

Jeden vědec spojovaný s National Geographic studoval nejasné kostěné rytiny nalezené v jeskyni Blombos v Jižní Africe, jež byly datovány do období 70 000 let př. n. l. Dospěl při tom k závěru, že anatomické změny s sebou přinášejí i odpovídající vývoj lidského chování – což je pozoruhodný názor, který podle Wilcockových slov znamená, že „spontánní evoluce není jen fyziologická, ale vztahuje se také na vědomí. Zdá se tedy, že jakmile se objevila nová tělesná stavba, změnilo se současně i vědomí člověka.“

A co více, mayský kalendář rovněž napovídá, že tato evoluční urychlení fyziologického vývoje a vývoje vědomí se neděla zmateně, ale v organizovaných, předpověditelných cyklech. Wilcock teoretizuje o „harmonickém vztahu“ mezi 26 000 let trvajícím mayským kalendářem a periodou 26 milionů let mezi skoky znamenajícími vyhynutí nebo vývoj, jak to dokumentují fosilní nálezy, a poznamenává k tomu, že všechny pozemské druhy se jednou za 26 milionů let náhle vyvinuly (došlo k jejich evoluci) nebo metamorfovaly, což zavdává příčinu k předpokladu „vnějšího energetického vlivu, který operuje v pravidelném cyklickém rytmu.“

Abychom odpověděli na otázku, jaký vnější energetický vliv je za vývojové revoluce zodpovědný, je nezbytné do naší koncepce zahrnout faktor torzní energie neboli univerzálního tvořivého vědomí. Někteří autoři, zejména Barbara Hand Clowová, se zaměřovali na něco, čemu se říká Fotonový pás (Photon Belt), nebo Fotonový svazek (Photon Band), který si můžeme představit jako torzně-vlnovou „světlenou mřížku“ spojující prostřednictvím našeho slunce Zemi s Galaktickým centrem a sloužící jako síť směrných komunikačních dat důležitých pro lidskou a planetární evoluci.

Zatímco někteří astronomové nad myšlenkou Fotonového pásu ohrnují nos, jiní vědci, kteří přijali vysokodimenzionální podstatu této světelné sítě za svou, si uvědomili, že něco jako Fotonový pás zcela určitě existuje a projevuje se jako linie vysokodimenzionálního torzního vyzařování vycházejícího z Centra galaxie. Jak Wilcock tak Clowová si Fotonový pás představují jako osmičku připomínající tvary ve spirálovém vzoru Mléčné dráhy. Z výzkumu dr. Kozyreva týkajícího se éteru se zdá, že tyto smyčky (osmičky) – vlastně „nulové body“ torzní energie založené na poměru fí (1,6180339, zlatý řez) jsou, mimo jiné, přímo zodpovědné za naše cyklické vnímání času.

(Mléčné dráze trvá 225 milionů let, než provede jednu kompletní rotaci skrze celý Fotonový pás. O tomto údobí se někteří domnívají, že je cyklem zrození naší Galaxie. Černá stezka (Black Road), středoamerický termín pro určitý typ červí díry, může být pojata jako současně astrofyzikální a genetické zarovnání s Galaktickým jádrem, které plodí Posun ve vědomí. Viz. obr. vpravo výše).