Akta "Horizont Událostí": Pravdivý příběh jedné civilizace (3)

Sestupoval po schodech. Po jeho pravici šel posvátný bílý lev „Khor“ ztělesněný symbol mužského principu v luně „Anima Mundi“. Po jeho levici šla posvátná černá puma  "Rua“ ztělesňující symbol ženského principu v lůně tajemné „Anima Mundi“. Nad jeho hlavou kroužil bělohlavý orel „Miraar“ ztělesňující nulovou kosmickou energii „Igiri“. (V této době žili lvi i v oblasti dnešní Střední Ameriky).

Chaku Ari sestupoval po posvátném schodišti pomalu dolů. Celkem 360-ti schodů se musel dotknout svýma chodily svých nohou. Na každý schod musel koncentrovat svou mysl. Jistá centra jeho mozku dokázala koncentrovat vybuzenou geomagnetickou energii ve středu „Qua – Ro“.

Kdyby se v této chvíli nacházel v blízkosti tohoto může kdokoliv jiný ve vteřině by musel opustit své fyzické tělo. Tak silné frekvence v kruhových vzorcích tryskaly z tělesných energetických center Chaku Ari.

Proto nikdo jiný nemohl uvítací rituál fáze „Bai – Ayar“ řídit. Pouze on jedenáct dalších „Nejvyšších Moudrých“ národa „Izi-Ar-Orma“. Každy schod posvátného schodiště vytvářel specifické rezonanční vzorce, které byly následně zesílené Duší „Qua – Ro“.

Když Chaku Ari opustil poslední schod, nad vrcholem „Qua – Ro“ se vytvořila aureola jemně fialové prstence energie. V následující vteřině se jediným impulsem naakumulované energie vyzářila do planetární meridiánové sítě.

Nyní bylo třeba čekat…. Na všech dvanácti posvátných místech národa „Izi-Ar-Orma“ zavládlo naprosté ticho. Ptáci přestali zpívat, vítr utichl, větve stromu se nehýbaly stejně tak jako těla tisíců mužů, žen a děti.

Toto ticho ale nemělo zlověstnou povahu, bylo v něm něco jiného. Něco cizího a přesto nádherného, cosi mystického a přesto tak blízkého. Celá oblast Izapy jakoby elektrizovala. Prostorem se šířila vůně, která jen vzdáleně připomínala ozón.

To samé se dělo na všech dalších jedenácti místech a nejen zde. Vzácná energetická centra planety byla aktivována na dalších jedenadvaceti místech všech šesti kontinentů. Chaku Ari, Khor a Rua se seskupili do trojúhelníkové formace. Posvátný orel Miirar se ladném krouživém letu snesl do středu tohoto trojúhelníku. Jejich oči se vzájemně setkaly………

Roj napojený na meridiánovou síť planety zareagoval v tisícině vteřiny. Do svého systému přijal energetický impuls ze všech aktivovaných center planety. V následující vteřině tyto impulsy seskupil do logického frekvenčního vzorce. Tento vzorec byl potřebný proto, aby Oni prostřednictvím svého vědomím mohli sestoupit na Zem. Jen na chvíli na malou chvilinku. Na tichý rozhodný okamžik, který vytvoří opakující se ozvěnu o přesně určeném intervalu již napořád. Ale co je napořád?

A tak Roj vyslal „Vlákno Volání“. Kvanta v paprsku jemné energie opustila auru Matky planety a letěla vstříc jinému blízkému planetárnímu tělesu. Modrobílé planetě „Tirk“ (Mars). Přesně na 49 stupni a 17 minutách severní šířky a 112 stupni a 47 minutách západní délky se tato energie na několik vteřin dotkla „Instalace“. Zde posílena o další energii se vydala na novou část své cesty, aby o několik minut později proletěla atmosférou tělesa „Tirim“ (Europa). Instalace nacházející na 14 stupni severní šířky a 86 stupni západní délky tohoto tělesa opět nasytila „Vlákno Volání“. Za další vteřinu energetický svazek vydává se na poslední a nejdelší část své cesty.

Zrychluje…… Neustále zrychluje. Víc a ještě víc. Za osm vteřin opouští Sluneční soustavu. A zrychluje…… Jeho rychlost je nyní jen stěží představitelná vpravdě pro lidské vědomí nepochopitelná. Nyní již dosahuje rychlostí světla. „Vlákno Volání“ se nyní nachází jeden a půl světelných let za hranicemi našeho systému. V tuto chvíli se stane cosi nepochopitelného.

Roj na planetě Zemi se spojuje se všemi svými částmi rozprostřených po planetě. Integruje svůj potenciál se svými dalšími „JÁ“, jež se nachází na sedmi dalších tělesech Sluneční soustavy. V nekonečně krátkém okamžiku v úctě svého poslání seskupí všechny buňky své Existence.

Uplynulo 26 vteřin od chvíle kdy „Vlákno Volání“ opustilo planetu Zemi, když to přišlo. Neviditelná spojení všech osmi planetárních segmentací Roje uvnitř Sluneční soustavy se na několik krátkých okamžiků zviditelnilo v monumentální zlatě zářící útvar dvojitého čtyřstěnu – MERKABY.

Kmitající zářící vlákna MERKABY velké jako celý sluneční systém. V následujícím momentu vzplanulo v energetickém středu tohoto dvojitého čtyřstěnu stříbřitě nazelenalé světlené ohnisko, které se prakticky okamžitě změnilo v paprsek energie, jež v následujícím okamžiku zhasl společně s tělem MERKABY.

Sluneční soustava se rázem vrátila do svého původního klidu. Nikdo by nepoznal, co se před malou chvíli stalo. A Roj se opět odpojil od svých ostatních částí v soustavě. Ponechal pouze plně funkční integritu svého „JÁ“ v prostředí planety Země. Byl spokojen. Svou úlohu splnil přesně podle očekávání. A to bylo dobře……

Nulové energetické těžiště mezi Slunečním systém a systémem Proxima Centauri: V bodě menším než atom začala zuřit gigantická energetická bouře. Jazyky energie si neomylně razily cestu do prostoročasového kontinua třetí dimenze. Prostor jako kdyby se zde propadl, aby se v následující chvíli zase vzedmul. Poté praskl a z této trhliny jako šíp vyletěl paprsek stříbřitě zelené energie.

V prázdném kosmickém prostoru nulového bodu mezi dvěma nejbližšími hvězdnými systémy došlo k poslední energetické dotaci „Vlákna Volání“. Částice Poselství nyní s každou vteřinou ukrajovaly tisíce světlených let uvnitř naší galaxie. Těla hvězd jakoby splynula v jeden celek. Celá galaxie jakoby splynula v jeden homogenní světlený útvar pulzující životem. „Vlákno Volání“ pospíchalo tělem galaxie ke svému cíli.

Ale kam?

Přišlo to náhle. Muselo to zákonitě přijít. Kurz cesty byl jasně dán. „Vlákno Volání“ opustilo energetickou auru naší galaxie tak rychle, že v kurzu jeho stopy vznikaly vířivé útvary aurální galaktické energie dlouhé i několik desítek světlených let.

„Vlákno Volání“ se ocitlo ve skutečně otevřeném mezigalaktickém prostředí. V Lůně Božím. V jeho kurzu se nachází pouze jediný obří shluk hvězd v majestátním víru. Přenádherná „Mar-Iana“. V předaleké budoucnosti pak budou potomci národa „Izi-Ar-Orma“ hledící k noční hvězdné obloze tento posvátný hvězdný útvar nazývat….

„Galaxie Andromedy“.