EDITORIAL K VYDÁNÍ 1. PROSINCE 2009
Pravdu lze jedině žít (každý který zde BYL a měl vhled, sdělil jen jediné...žijte pravdu a stanete se ní...slepě nenásledujte co k vám hovořím, ale jí žijte a tak do života věčného jste vstoupili) ŽÍT ... pravdivost k sobě samému, projevit se ve všech aspektech momentálního jedinečného projevu, který je v neustálém pohybu a zrání. Je nemožné následovat cizí pravdu-lásku, vše se stane omezeným, umělým, neživým, vymezil jsi život sám, proto to utrpení, ale díky utrpení máš možnost nahlédnout jak jsi na tom...je to dar...nezůstavej k němu netečný a rozhlédni se ...dovnitř.
Neustále se po nás něco vyžaduje, společností, milým, milou, přáteli...ten kdo vyžaduje jen předstírá a snaží se nás jen využít k tomu aby nezůstal sám, bojí se jen z důvodu chybějící pravdivosti k sobě samému...ještě se neprojevil, nerozvoněl, proto to nevědomé znásilňování pravdu-lásku nelze dokazovat...můžeš JÍ jen žít...bez toho abys vlastnil, žádné „ale“ není přítomno.
Může se to přihodit, jen díky pravdivosti svého čirého projevu (a zapomeň na svatost, jen blázni jsou svatí), přijetím se, se vším všudy...bolesti tak i radosti...je nemožné vyhovět druhým, jen proto abychom zůstali v jeho očích „dobří“ a kde jsi TY ? Potlačil si sám sebe a to není život, lhal jsi sobě a tím druhému, stačilo kdybys jen sdělil svůj projev a tím „zachránil“ oba, i když budeš odmítnut...čas nabyl kvality, byl oživen a vše se tetelí radosti, samozřejmě to na počátcích budeš vnímat jako bolest, nedej se zmást...málokdo umí přijímat odmítnutí, proto se náš projev zadrhl, my chceme být jen přijímáni, proto uděláme cokoli, jen ať vypadáme dobře...no, a jsme mrtví...
Jakkoli je hořká, přijímej jí takovou jaká je, neodváděj svou pozornost někde pryč abys na ní zapomněl, protože je výhodnější „přepnout“ a tím utíkat do amnézie, rychle na to zapomenout v tom jsme odborníci ;-)))...pomiluj JÍ , ona je s tebou ve věčném spojení, miluj se s ní, je to akt s-tvoření, věčného zrození...
hořkost je jen počáteční stav...pok se mění v nektar
nelze JÍ ustálit (tak jak zralou ženu, na štěstí ;-) někde „přibít“, ohraničit na zákon...jak hloupé a ješitné...
ona je živá v každém z NÁS .... opětovně jí oživ ... staň se ní ...
slepec se stal v(ě)idomý
A neboj, tento „stav“ není jen pro „vybrané“ , ale je v každém z nás (stav myslím osvícení), je to jen jasnost, je to všem přirozený jev...ach jak tyto slova nerad používám, né snad s důvodu pochybnosti, ale ztratily na síle, na významu, jen díky pochybnostem na jedné straně a na druhé straně vytvářením něčeho nad přirozeného, nemožného k osažení – jen vybraným jedincům.
.. a pak zase jen slepě následujeme a na sebe jsme zapomněli
...naslouchej, vnímej, rozhlížej se
...všichni navzájem jsme tu pro sebe
...ale pravdu, tu ti nikdo nesdělí, jen dá nahlédnout a dál již musíš jít sám
...není tam nikdo...jen ŽIVOT sám

