ZÓNA ZASVĚCENÍ: Speciální kategorie s uvolněním informací ohledně utajovaného výzkumu Měsíce a Marsu - studijní přednáška č.5

Víkend utekl doufám i vám přátelé velmi rychle a jsme opět v naší virtuální učebně. To samozřejmě znamená, že budu plynule pokračovat dál v přednášce, která se zabývá výzkumem anomálních topologických útvarů na povrchu Marsu, především pak v oblasti, která se jmenuje Cydonia.

Podle informací, které máme k dispozici je zřejmé, že Hoaglandův počáteční dojem byl skutečně takový, že byl přesvědčen o tom, že reliéfy v oblasti Cydonia mohly být výsledkem známých geofyzikálních sil, což do určité míry podporovaly i pozdější výzkumy DiPietra, Molenaara, Carla Otta a Toruna Van Flanderna, ale i ostatních zainteresovaných vědců.

Jenže v oblasti Cydonia se nacházely i jiné objekty jako „Tvář, „DM Pyramida“ a další formace se jednoznačně vymykaly všemu ostatnímu. Tyto prvky mezi sebou zřetelně vykazovaly nepřehlédnutelné geometrické funkce. Jejich analýzy nakonec poskytly klíč, který nechal vzniknout teorii hyperdimenzionální fyziky.

Již hned na začátku výzkumu v rámci projektu „Mars Mission“ byly odhaleny některé zcela matoucí geometrické vztahy některými velmi kuriózními reliéfy. Některé z nich bych se vám nyní pokusil naznačit:

• a) Linie tažená ve směru sever – jih procházející přesně středem dvou objektů na platformě „Náměstí“ uvnitř „Města“, tato linie navíc přesně na dvě půlky rozděluje jinou podobnou linii táhnoucí se ve směru východ – západ

• b) Místo, kde se tyto dvě linie protínají, se nachází v přesném středu dalšího artefaktu v této oblasti

• c) Místo každého pravého úhlu v rámci čtvercové obvodové struktury uvnitř „Náměstí“ definuje pozice dalších důležitých artefaktů v této lokalitě

Hoagland také upozornil, že orientace hlavní „cesty“ směřuje ven z „Města" směrem k „Tváři“ a to v přesné orientaci severovýchod/jihozápad, čili ve směru východ slunce/západ slunce.

V tomto ohledu je Hoagland a další jeho spolupracovníci přesvědčen o tom, že tento důležitý topologický meridián vytvářející zřetelnou vazbu mezi „Městem“ a „Tváří“ mohl sloužit jako jistý kulturní markér spojený se slunovratovou koncepcí. Po mnohých výpočtech a studiích objevil Hoaglandův výzkumný tým následující překvapující vztahy mezi „Tváří“ a marťanskou oblohou:

• a) Topologický meridián, který začíná v přesném geometrickém středu „Náměstí“ uvnitř „Města“ v přímé linii protíná ústa „Tváře“ přičemž vytváří přesný pravý úhel k vertikální diafragma „Tváře“, jež rozděluje tento monument na dvě zrcadlově stejné hemisférické oblasti (pravou a levou)

• b) Pakliže by někdo stál v samém geometrickém středu v době marťanského letního slunovratu, pak bude Slunce vycházet na horizont přesně v místě, kde se nachází „Tvář“ a bude „stoupat po obloze vzhůru“ přesně v rovině „úst“ „Tváře“ (analogie k helicalnímu vzestupnému bodu Slunce nad horizont na Zemi)

Podle stanovených výpočtů bylo zjištěno, že v této topologické zóně v časovém bodu „letního slunovratu“ vycházelo Slunce v úseku před 200 000 - 300 000 roky až 1 000 000 let dozadu. Podle této první indikace se ukazuje, že marťanská civilizace anebo inteligence, která zde působila (pakliže skutečně existovala) musela být skutečně extrémně starověkého charakteru.

Posléze Hoaglandův tým objevil další dva nemírně zajímavé topologické meridiány. Jeden z nich směřuje ven z přesného geometrického středu „Náměstí“, protíná oči „Tváře“ a směřuje k „Útesu“ (Cliff), kde se dotýká přesně jeho horního konce (viz. obrázek níže). Druhý vychází také ze středu „Náměstí“ a ve svém zcela přímém směru protíná „bradu“ „Tváře“ a rovněž tak směřuje k „Útesu“, kde se dotýká jeho spodního okraje.

Tato situace samozřejmě poukazuje na fakt, že kdokoliv stojící uprostřed náměstí a dívající se směrem k „Tváři“ musel zároveň hledět na „Útes“. Ten by v tom případě mohl plnit roli umělého horizontu. Již v předchozích částech mé přednášky jsem naznačil až zarážející kruhovitou přesnost kráteru, který se nachází v blízkosti „Útesu“ (viz. obrázek níže). Podobně vztažná situace se totiž vyskytuje na jednom místě u nás na Zemi.

Jestli pak víte kde? Asi to víte a tak vás nebudu nijak napínat. Stačí, když si kráter dosadíte kruhovou stavbu „Stonehenge“ a za „Útes“ uměle vybudované návrší v jeho blízkosti. Samozřejmě, že v našem případě může jít jen o pouhou náhodu, ale víte jak to je s náhodami ve skutečnosti?

Hoaglandův tým také zjistil, že linie, která definuje nejsevernější hranu „Pevnosti“ pod úhlem 60-ti stupňů protíná přesný geometrický střed „Náměstí“ a dále pokračuje k „Pyramidě DiPietro – Molenaar“.

Té protíná její vrchol a opět pod úhlem 60-ti stupňů směřuje k „Tváři“, kterou také protíná. Tímto manévrem vzniká naprosto přesný rovnostranný trojúhelník, který spojuje všechny čtyři důležité objekty a to: „Tvář“ – „Pevnost“ – „Náměstí“ (Město) a „DM Pyramidu“ (viz. obrázek níže).

Navíc bychom neměli opominout další anomálii. Vytvoříme-li formou přímky přesnou vertikální diafragma „Útesu“ a tuto přímku protáhneme, dotkneme se přesného vrcholu dalšího objektu, o kterém jsem se již zmínil a který se nazývá „Tholus“.

Povedeme-li tuto linii zpět s přesnou výchylkou 19,5 stupňů dojdeme do přesného středu „Okrajové Pyramidy“, která se nachází na lemu kráteru (viz. obrázek níže). Později zjistíme, jak extrémně zásadní funkci uvnitř posvátné geometrie plní právě úhel 19,5 stupňů.

Před několika lety byl pod vedením dr. Prof. Dr. Horace Cratera na Univerzitě v Tennessee za podpory „Kosmického fyzikálního Ústavu“ veden výzkum, který na povrchu Marsu odhalil relativně izolované 100 stop vysoké kopce čtyřbokého charakteru vykazující naprosto shodnou nejen výšku, ale také odrazivost povrch. Jejich jediná možná souvztažnost byla definována právě úhlem 19,5 stupňů.

Velmi zajímavý je jiný podobný případ (viz. obrázek níže). Dole pod „Městem“ a mírně vpravo se nachází celkem pět zřejmých kopců. Pakliže propojíme topologickými meridiány tyto útvary, obdržíme strukturu dvojího čtyřstěnu se společnou „křížovou základnou“. Úhlové funkce vytvořené uvedenými liniemi mají jasně dominující hodnotu 90-ti stupňů nebo 19,5 stupňů.

V kontextu s výše uvedenou topologickou anomálií byl ustanoven speciální projekt. Během něho bylo provedeno na 200 milionů počítačových simulací, ve kterých bylo zpracováno na 4000 pozic jiných objektů na povrchu Marsu. Zjistilo se, že vznik takové geometrické souvztažnosti je rovný konstantě „1: 200 000 000“ !!

V roce 1985 se podařilo dr. Carlottovi dostatečně kvalitně zvětšit původní snímky označené katalogovým číslem „35A72“ a „70A13“. Tímto způsobem došlo k odhalení zcela nových podrobností v designu „Tváře“ a „Pyramidy DiPietro – Molenaar“. Byl objeven prvek, který byl označen jako „slza“ a to na vnějším okraji oka „Tváře“.

Stejně tak se podařilo objevit v oblasti úst cosi, co zjevně připomínalo „zuby“. Všechny tyto dílčí, ale stejně důležité prvky byly zahrnuty do pozdější studie Hoaglandova týmu. Budu o nich podrobněji referovat v té části přednášky, kde se budu do detailu zabývat pouze „Tváří“.

I v designu „Pyramidy DiPietro – Molenaar“ bylo objeveno několik nových nápadně „inteligentních“ aspektu včetně nám již dobře známého poměru „1:1,6“, který koresponduje s tím, čemu v geometrii říkáme „Zlatý Řez“. Na tomto místě bych chtěl připomenout, že „Zlatý Řez“ je velmi preferovanou geometrickou funkcí, která souvisí s ideálními proporcemi tzv. „živých systémů“ včetně člověka.

Nyní bude jistě na místě položit si docela kardinální otázku: „ Jsou všechna tato výše uvedená a mnohá další zjištění výsledkem náhody?“ Jistou odpovědí může být výsledek další rozsáhlé analýzy, která potvrdila, že šance výskytu útvarů v komplexu Cydonia na čistě přírodní bázi je větší jak jedna k bilionu. V důsledku všech těchto fakt dr. Richard Hoagland v roce 1988 radikálně přehodnotil svůj původní názor na oblast Cydonie. V této chvíli byl přesvědčen o tom, že se dotýkáme jednoho z nejúžasnějších objevů za dobu celé existence moderního člověka.

To je pro dnešek vše a pokračovat budu zase zítra. Od příštího týdne se k této přednášce připojí další paralelní přednáška na téma problematiky roku 2012.