Kruhy v obilí - Merlinovo poselství

Rád bych, abyste rovnou věděli, že zde nebudu vyprávět něco, co se dá vědecky vysvětlit. Jedná se o příběh osobní zkušenosti, která mě dovedla k určitým závěrům, které se nedají nijak dokázat, kromě toho, že je nosím hluboko ve svém srdci. Ostatní výzkumníci již zaznamenali, že záhada kruhů v obilí nebude nikdy vysvětlena logickou levou hemisférou…Vyžaduje obě strany mozku, aby se dali odpovědi "uzřít". Nabízím tedy tento příběh těm, kteří to takto cítí.

V roce 1993 jsem přicestoval do Anglie, abych si osobně prohlédl fenomén kruhů v obilí, který jsem ze vzdálenosti sledoval mnoho let. Byly opravdové? Pokud byly, jaký měly význam? Pokud to nebyli lidé, kteří tyto kruhy vytvořili, kdo to byl? Dále, proč se to stalo právě v tomto momentě v historii? O co opravdu šlo? Měl jsem plno otázek, které by zaplnily mnoho stran.

Chtěl jsem procítit a zažít, jaké to je, stát v jednom z těchto kruhů. Nějak jsem cítil, že to lépe pochopím, pokud budu stát přímo tam. Přijel jsem do Anglie, abych tam měsíc zůstal. Poprvé se moje nohy dotkly anglické půdy a byl jsem nadšený.

Během prvního týdne jsem vedl seminář Květ Života. Poté jsem již neměl žádné závazky a mohl následovat moje vnitřní vedení a hledat zdroj umění, které Angličané nazývají "kruhy v obilí".

Zdálo se, že moje tělo ví přesně, co dělat. Dovolil jsem mu tedy, aby mě vedlo. Tak jsem byl "vtažen" do starodávného Stonehenge.

Toto místo je přes 5,000 let staré, ale energie, pokud ji cítíš, je stále dokonale rozpoznatelná. O kruzích — prstencích energie — jsem zjistil, že jsou jasně rozeznatelné. Byly jako tenké kruhovité stěny energie, možná dokonce kopule, oddělené několik stop dlouhým prostorem, které se soustředily okolo Stonehenge a daleko za něj ho přesahovaly. Byl jsem ohromen.

Něco takového velmi podobného jsem cítil v jiném starodávném chrámu, který se nazývá Sacsayhuaman v Peru. Podle peruánského průvodce to byly tyto prstence energie, které zapříčinily to, že Inkové postavili Sacsayhuaman tam, kde byl. Intuitivně jsem cítil, že to bylo podobné se Stonehendge, kde umístili kameny do těchto kruhů shodně s energetickým polem. Vnitřní pohled to viděl takto jasně.

Další den jsem šel do Avebury, jednoho z největších kamenných kruhů v Anglii. Upřímně řečeno, neměl jsem na výběr. Energie mě tam prostě dovedla, lehce mě táhla za mé srdce.

Tu noc jsem spal ve starém anglickém kamenném hostinci s doškovou střechou, kde bylo hlavní zábavou pití piva a povídání si s kamarády.

Pamatuji se, jak jsem se cítil rozvibrovaně. Mohl jsem vnímat interakci mého vlastního energetického pole s poli ve Stonehendge a poté v Avebury. Jakákoliv forma komunikace, která se odehrávala na této půdě, byla na velmi vysoké úrovni. V té chvíli jsem si byl jistý, že kdokoliv tyto kruhy vytvořil, věděl, že tam jsem.

Další den brzy ráno jsem seděl v pokoji a meditoval… prostě jsem jen byl. Potom jsem náhle jako při cvaknutí vypínače vyšel z meditace a rychle se oblékl, abych odešel ke kamenným kruhům. Stalo se to velmi náhle a měl jsem pocit, že si mám pospíšit.

Rychlou chůzí jsem došel k Avebury. Jak jsem se ale přibližoval, všechno se začalo zpomalovat a vnímal jsem, že vstupuji do jiného stavu vědomí.

Nyní jsem prostě stál v blízkosti těchto obrovských masivních kamenů, v souznění s nimi jako by to byli moji bratři a sestry. Cítil jsem je, jako by byli živí. Nehybný ranní vzduch byl absolutně tichý. Bylo chladno a jemná mlha. Prostě jsem stál a pozoroval.

Znovu se mé tělo cítilo, jako by bylo pošťuchováno a tentokrát se vydalo doprava proti směru hodinových ručiček okolo kamenného kruhu.

Pohyboval jsem se od kamene ke kameni, každý z nich měl rozdílnou osobní energii.

Náhle se objevil určitý kamen a skoro jsem se k němu rozběhl, tak mi byl povědomý. Opřel jsem se o něj zády a sjel dolů k zemi po jeho chladném, drsném povrchu. Moje oči se zavřely a okamžitě jsem se propadl do hluboké meditace. Neplánoval jsem to, ani jsem o tom nepřemýšlel. Prostě se to stalo.

Avebury zmizelo a před mýma očima se objevil ohromný prostor. Přede mnou na délku pouze několika stop stál starý muž s dlouhým bílým vousem. Byl oblečen do fialovo-zeleného pláště a ve své pravé ruce držel dlouhou hůl. Nějak mi byl tento muž povědomý.

Přestože byl starý, jeho oči vypadaly mladě a silně. Bylo jasné, že mi chce něco sdělit. Ve své mysli mluvil hlubokým hlasem s jasným tónem autority. Nemohl jsem nic jiného než poslouchat.

Jeho hlas ale promlouval ve staré angličtině s tak silným akcentem, že jsem ztěžka mohl porozumět tomu, co říká. O mém problému jsem mu dal vědět, ale pokračoval v mluvení dál. Pomalu jsem ho začal "slyšet". Řekl, že se jmenuje Merlin a naše mysl se začala propojovat. Potom jsem věděl, co říká. Rozuměl jsem tomu.

Řekl mi, že on a jeho kamarádi vytváří tyto kruhy v obilí. Kamarády myslel ty bytosti, které bychom nazývali "Nanebevzatí mistři". Tyto bytosti nám ukazují nejvyšší a nejvíce vyvinuté úrovně lidského vědomí. Merlin také řekl, že některé tyto kruhy byly vytvořeny mimozemskou rasou, ale nebylo jich příliš mnoho.

Potom řekl, že zítra mi to dokáže. Jeho poslední slova ke mně byla ta, že pokud chci porozumět kruhům v obilí, musím pochopit historii Anglie.

S tímto výrokem zmizel.

Když jsem se vrátil do reality místa, kde jsem se nacházel, jako by mi studená voda chrstla do obličeje. Bylo to šokující. Byl jsem v tak hlubokém transu, že jsem úplně "zapomněl", že jsem v Anglii. Během chvíle jsem věděl, že se něco brzy stane a bude to vyjímečné, ale neměl jsem vůbec žádné tušení o tom, co to může být.

Poslední poznámka: Později ten samý den jsem se dozvěděl, že přesně tento kamen, kde jsem měl tuto vizi, se jmenuje "Merlinův kamen".

Probádání minulosti

S Merlinovými slovy, která mi stále zněla v uších, jsem začal zkoumat Avebury a objevil jsem mnoho dalších aspektů tohoto kamenného kruhu, které mimo Anglii nejsou moc známé.

Například jsem zjistil o energetických liniích "Michaela a Marie", že neurčují pouze umístění kruhů Avebury a Stonehenge, ale většiny kamenných kruhů v Anglii. Tyto dvě zakřivené živoucí energetické stezky – jedna mužská a druhá ženská – vedou přes ostrov od pobřeží k pobřeží, nikdy se nevzdálí více jak 500 stop od přímé linky. I když se to zdá nepravděpodobné, je to skutečně tak. Jméno Michael, o kterém se zde zmiňujeme, patří k archandělu Michaelovi a Marie je Ježíšova matka.

Pomalu jsem začal být přesvědčený, že Michaelova a Mariina energetická linie musí být prostudována, aby rozmotala záhadnou historii, která se zde odhaluje a vytváří kruhy v obilí. Přinejmenším toto mi začalo být jasné, jak jsem kráčel v kruzích.

Měl jsem pravdu. Pouhé chození v kruzích měnilo vědomí člověka. Začaly mě zaplavovat informace.

Jen abych pro začátek uvedl, z jednoho konce Anglie na druhý vedla řada 64 kamenných kruhů, které byly umístěny na této přímé Michaelově a Mariině linii. Druidové používali tyto kruhy, aby udržely rovnováhu Matky Země a přírody. Mnoho částí vědomí Matky Země spolupracovaly s Druidy, aby vytvořily tuto dokonalou rovnováhu. Keltové a mnozí před nimi žili v této přírodní rovnováze a vytvořili obřady k nalezení rytmu, který byl potřeba pro pokračování života v rovnováze se všemi cykly Země.

Například na jarní rovnodennost by Keltové – které nazýváme pohany – rozdělali velký oheň na nejvýchodnějším kamenném kruhu v přesném momentě východu slunce. Když se východ slunce posunul k dalšímu kamennému kruhu, byl zapálen další oheň. Tímto způsobem byly ohně zapáleny v návaznosti na to, jak se východ slunce posouval přes ostrov a tím se lidé dozvěděli, že byl zahájen obřad jarní rovnodennosti.

Potom během obřadu, který se nazýval Beltane, lidé vyšli do polí, kde bude vyrůstat obilí na příští rok, a milovali se na zemi a tím předávali svoji vlastní tvořící energii Slunce a Země a byli naladěni na energii přítomnosti. Bylo to nádherné a jednoduché.

Také na nás velmi silně zapůsobí, když ve spojitosti s kruhy v obilí zjistíme, že všechny pohanské obřady byly založeny na pěstování obilí a časovém nastavení přírody na tento tvořící proces. Možná to vysvětluje skutečnost, proč je nyní obilí používáno pro tento typ komunikace. Kruhy se začnou tvořit, když obilí začne dozrávat a končí poslední sklizní. Je to zcela jistě záležitost k zamyšlení.

Rané křesťanství v Británii

Merlin řekl, že pochopení kruhů v obilí v sobě zahrnuje pochopení "historie Anglie." Jak uvidíme, část historie se týká toho, co se stalo během života Ježíše a v době po ukřižování. Zde je příběh, jak jsem ho pochopil, z toho, co mi Merlin řekl.

Když se Ježíš narodil, všechno se začalo měnit. Když bylo Ježíšovi dvanáct let, jeho bohatý strýc Josef z Arimatie ho odvezl do Anglie na ostrov Avalon (tenkrát to byl ostrov, ale dnes je to oblast okolo Glastonbury). Později během svého života se tam Ježíš ještě jednou vrátil.

Potom, co Ježíš zemřel, Druidové požádali Josefa, aby se tam znovu vrátil, což jak řekl, se stalo v 33. roce našeho letopočtu.

Když Josef přijel, vůdce Druidů – Merlin (toto je titul nebo postavení podobně jako Dalajláma, žilo mnoho Merlinů) dal Josefovi jako dar zemi. Země byla přímo pod posvátnou druidskou horou, která se nazývala Tor, kde byl postaven první křesťanský chrám. Nyní se nazývá Glastonburské opatství a je nejrozsáhlejším křesťanským chrámem na světě, dokonce i v dnešní době.

Mniši tohoto opatství odcestovali do Říma a postavili tam první chrám, který je nyní znám pod názvem Vatikán a připravili tak cestu prvnímu Papežovi, Petrovi. Všechno se to dělo s požehnáním Druidů.

Začneme si tedy uvědomovat, že bez pomoci Druidů by křesťanství nemuselo vůbec přežít nebo vůbec zpočátku vzniknout. Ve skutečnosti to byl Druid Merlin, kdo v době krále Artuše, pomohl králi sestavit skupinu, která se později začala nazývat Rytíři kulatého stolu. Nicméně v počátečním období měli za úkol chránit nové křesťany před pohany při cestě do chrámu. Druidové ochraňovali křesťany.

Proč? Protože podle Merlina, Ježíš přinášel nový pohled na svět, který znamenal další krok v evoluci, a to chtěli podpořit.

Nyní se ještě potřebujeme podívat na přeměnu pohanství v křesťanství. 64 kamenných kruhů, které byly srovnány do skoro přesné přímky přes celou Anglii, byly pro pohany nejvýše duchovně důležité. Byli to křesťané ve spolupráci s Druidy, kteří rozebrali většinu těchto kamenných kruhů a poté stejné kameny použili pro stavbu křesťanských chrámů tohoto nového náboženství.

Kamenné kruhy nebyly umístěny náhodně, ale stály v místech křížení mužské a ženské energetické linie. Místo křížení bylo v úplném středu dávných kamenných kruhů a bylo v dávných dobách považováno za nesmírně důležité. Když byly později kameny rozebrány, přesný střed kruhu se stal středem oltáře nového křesťanského kostela.

Křesťané věřili, že pokud se to takto provede, pohané do těchto kostelů přijdou – a ve skutečnosti se to také stalo, ale trvalo to dlouhou dobu.

V dnešní době místo kamenných kruhů máme 64 křesťanských kostelů v přímé linii přes celou Anglii, každý z nich byl věnován buď archandělu Michaelovi, nebo matce Marii, bytostem, po nichž jsou tyto dvě energetické linie pojmenovány. (Není zajímavé, že ani jeden kostel není věnován Ježíšovi?)

Důkaz

Když jsem šel spát tu noc poté, co jsem viděl Merlina, přemýšlel jsem, jak mi dokáže, že on a jeho "kamarádi" udělali kruhy v obilí. Při přemýšlení o něm jsem usnul.

Další ráno jsem zavolal vedoucímu databáze kruhů v obilí v Anglii, abych se s nimi dostal do kontaktu a zjistil, zda není něco, co bych se od nich mohl dozvědět. Stále jsem nenavštívil žádný skutečný kruh v obilí.

Stalo se to před osmi lety a zapomněl jsem již jméno organizace, ale věřím, že stále fungují. Telefon zvedla mladá žena a dlouho jsme si povídali. V jednu chvíli se zeptala, odkud volám. Řekl jsem ji jméno malé vesničky velmi blízko Avebury.

Na chvíli se zarazila a potom řekla, "Právě před 30 minutami jsme dostali hlášku o tom, že byl spatřen nový kruh v obilí podél dálnice velmi blízko k místu, kde právě jsi. Nikdo ještě v kruhu nebyl. Mohl bys tam jít a prozkoumat ho a zavolat nám nazpět?"

Popsala mi, kam mám jít, a ukázalo se, že to je jen krátká vzdálenost od místa, kde jsem předchozí noc spal. Plný nadšení, že uvidím svůj první kruh v obilí, jsem skočil do auta a mířil si to přímo k němu.

Jak jsem se přibližoval ke kruhu, nemohl jsem přijít na to, co to je. Když jsi v něčem tak velikém, je těžké vidět obraz v celém rozsahu. Po dvaceti minutách chození v kruhu, jsem zjistil, jaká je jeho podoba.

Oněměl jsem.

Po dvaceti letech studia Posvátné Geometrie jsem se dostal k obrazu, který podle mého názoru, nejlépe zobrazoval, jak jsou všechny věci navzájem propojeny. Tento kruh v obilí byl přesně tento obraz!

Merlinova slova se znovu ozvala v mé hlavě: "Dokážu ti to."

Když jsem procházel přes tento kruh v obilí, měl jsem ve svém srdci úžasný pocit. I kdybych nikdy další kruh v obilí nepochopil, tento jsem pochopil.

Když jsem tu noc meditoval, Merlin se znovu objevil. Řekl, že se chystá udělat další dva kruhy v obilí podle mých kreseb z toho důvodu, abych si byl zcela jistý, že to co říká, je pravda.

Za další tři dny udělal přesně to, co řekl. Dvě z mých kreseb – které nebyly v žádné z mých knížek nebo veřejně známé – se objevily, přesně jak slíbil.

Nyní jsem cítil, že jsem pochopil, kdo tyto kruhy v obilí dělal: nejvyšší úrovně lidského vědomí. Potřeboval jsem ale pochopit proč a co tím má být řečeno. Cítil jsem jistotu v tom, že mi to Merlin sdělí.

Vnitřní a vnější světy

Ohledně Merlina jsem měl pravdu. Vedl mě, jak jsem pokračoval na své pouti po posvátných místech Anglie a nalézal jsem při ní jeden kruh v obilí za druhým. V blízkosti míst, kde byl nalezen kruh v obilí, bylo skoro pokaždé posvátné místo. I bez Merliova učení bylo zcela zřejmé, že dávný svět byl nějak integrován do tohoto fenoménu.
Jednu noc se Merlin objevil a jednoduše mi povídal o celé souvislosti ohledně Nanebevzatých mistrů a kruhů v obilí. Zase to vypadá jako samozřejmost, když to poprvé uslyšíš a když se celá historie zviditelní.

V kostce zde popíši, co říkal Merlin o době před Ježíšem. Druidové a pohanský svět věřili, že je nebe uvnitř Země. Při tomto způsobu pohledu bylo v samotné matce Zemi obsaženo vše posvátné. Proto byly kameny tak posvátné: pocházely ze Země.

Druidové se na kameny dívali, jako by byly živé a měly duši. Za posvátné taktéž považovali studánky a prameny, které pro ně znamenaly otvory do vnitřní Země, tudíž do samotného nebe. Modlitby nesměřovali "nahoru", ale "dolů". Byl to jejich pohled na život, kde bylo všechno živé, včetně samotné Země. Lesy byly plné víl a dév. Samotné stromy měly ducha s obrovskou silou.

Papež ale všechna tato přesvědčení zakázal. Bylo zakázáno uctívat kameny, studánky, stromy, dévy, slunce, měsíc. Bylo zakázáno se na ně dívat jako na živé. Tento křesťanský zákaz má za výsledek moderní druh uvědomění, který na Zemi pohlíží jako na neživý kus skály a nic jiného. Papež dále převrátil pohanský pohled na nebe, tím se nebe dostalo mezi hvězdy!

V dnešní době se modlíme k Bohu a vzhlížíme přitom ke hvězdám. Domníváme se, že nebe náleží nějak ke hvězdám. Nikdy již nepomýšlíme na to, že nebe by mohlo být uvnitř Země. Tento pohled na věc je tak starý, že je skoro mrtvý.

Merlin mi dále řekl, že hlavní poselství kruhů v obilí spočívá v tom, že starodávný pohled, který viděl Zemi jako živou bytost a moderní svět, který ji vidí jako mrtvou, se potřebují propojit. Pokud se tyto dva světové názory propojí, vytvoří vědomí, které se bude stále rozšiřovat do vnějšího vesmíru, ale zároveň bude mít úctu k posvátnosti Země.