Posílený virus a policejní stát: Celou dobu to k tomu směřovalo........... nyní se s tím musíme vypořádat (2)

Žádost na základě zákona Freedom of Information Act ohledně plánovaného využití horního patra budovy Westridge Centre ve městě Ryde.

Milý pane Icku,

Děkuji za vaši žádost ze dne 17. srpna 2009, která mi byla předána jakožto informačnímu zmocněnci v oblasti strategického plánování majetkové sféry.

Mohu potvrdit, že práce vykonávané na horním patře budovy Westridge Centre probíhají za účelem lepší využitelnosti budovy pro potřeby obecního úřadu a za účelem využití prostor jakožto centra pro obnovu po katastrofách (Disaster Recovery Centre). Tyto práce zahrnují vytvoření lepších interiérů, zajištění možnosti ubytování, instalaci výtahu a přístupných toalet v souladu s Disability Discrimination Act (Zákonem o diskriminaci invalidních osob).

Jaká náhoda, že chtějí zřídit centrum pro obnovu po katastrofách právě nyní, a to ještě se striktně daným termínem dokončení… Samozřejmě to žádná náhoda není. Podobná centra vznikají ve všech správních obvodech (hrabstvích) po celém Spojeném království. Mé informační zdroje na jediném letišti na ostrově Wight, které disponuje betonovou rozjezdovou dráhou, navíc hlásí náhle zvýšenou aktivitu a pohyb vojenských jednotek, které jsou transportovány sem a tam ve vrtulnících.

Wight je možná jenom malý ostrůvek blízko jižního pobřeží Anglie, ale samotná jeho velikost může napovědět, co vše může být ztraceno ve velkých nebo hlavních městech. Co zažíváme tady, je pouze v menším měřítku to, co se tajně odehrává všude – v Evropě, Americe, Kanadě, atd. Je to mikrokosmos makrokosmu.

Virus H1N1 je nazýván „prasečí chřipkou,“ ale jde o laboratorně vytvořenou kombinaci prasečí chřipky, ptačí chřipky a sezónní chřipky, jejímž úkolem je ospravedlnit celosvětový program hromadného očkování, který do těla vpraví posílený virus s úmyslem protřídit obyvatelstvo – v krátkodobém i dlouhodobém horizontu.

Podle slov vědců a výzkumníků stojí za tímto typem chřipky práce dr. Jeffreyho Taubenbergera (obr. dole vlevo) a týmu genetiků a mikrobiologů z Amerického armádního institutu patologie ve Fort Detrick v Marylandu. Ti použili superpočítače, aby zmapovali a „zpětně vytvořili“ (metodou reverse-engineering) typ chřipkového viru, který v roce 1918 zabil desítky miliónů lidí.

Dále se proslýchá, že tento virus byl předán společnosti Novartis, farmaceutickému gigantovi se sídlem ve švýcarské Basileji. Novartis byl kdysi součástí nacistického farmaceutického kartelu IG Farben. Byla to právě společnost Farben, která provozovala koncentrační tábor v Osvětimi a byla klíčová pro nacistickou válečnou mašinérii.

Proč se tento vir jmenuje „prasečí chřipka“, když nemá na prasata pražádný vliv? Měli jsme uvěřit, že choroba vypukla na jedné prasečí farmě v Mexiku, ale kromě hlupáků z egyptské vlády, kteří okamžitě nařídili hromadné očkování prasat, se od té doby o podsvinčatech nikdo ani slůvkem nezmínil. Pokud to není prasečí chřipka, což není, jak se mohla objevit na prasečí farmě v Mexiku a odtamtud rozšířit?

Potravinová agentura OSN prohlásila, že ke třídění zvířat ani omezování jejich pohybu není žádný důvod, neboť neexistuje žádný důkaz, že by virus prasata napadal nebo dělal jejich maso nebezpečným. Přesně tak, protože s prasaty nemá nic společného – byl vytvořen laboratorně.

Vládá Spojeného království odhadla, že během zimy v této zemi zemře na „prasečí chřipku“ až 65 000 lidí. Jak můžou předpokládat něco takového, když jsou symptomy „prasečí chřipky“ u mnoha lidí jen velice mírné a počty úmrtí byly koncem léta velice nízké, přestože zde byly usilovné snahy toto číslo zvýšit, aby byl vytvořen negativní obrázek?

Počet lidí, kteří tvrdili, že byli infikování „prasečí chřipkou“ byl obrovským způsobem nafouknut klamnými diagnózami, a proto Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila, že má být tato choroba diagnostikována podle symptomů a nikoliv na základě testování.

Ve výsledku jsme tu měli děti, které umíraly na meningitidu, jež byla chybně diagnostikována jako „prasečí chřipka“, a další děti trpěly chorobami jako zápal plic, protože jim neškolení, nekvalifikovaní lidé z řad veřejnosti, pracující jako operátoři, řekli, že mají „prasečí chřipku“, aniž je vůbec otestovali. Tato operátorská centra byla naprosto absurdním výmyslem britské vlády, už proto, že některým operátorům, kteří diagnózy po telefonu určovali, nebylo více než 16 let.

Tato operátorská střediska byla mimochodem připravována a zakládána daleko dříve, než se dubnová „prasečí chřipka“ v Mexiku vůbec objevila. Jak jsem již říkal, všechno bylo naplánované dopředu.

Od chvíle, kdy byla laboratorně vytvořená „prasečí chřipka“ v Mexiku vypuštěna, nám příslušné orgány říkají, co na nás chystají. Vlády a zástupci zdravotnických institucí v Británii, Francii, Spojených státech a jinde nás velice záhy varovali, že virus H1N1 by mohl na podzim „posílit“, což bylo přesně to, co měli v plánu udělat.

Chtěli získat přístup ke každému lidskému tělu na planetě a do všech vpravit řadu jedů, ničitelů imunitního systému a téměř jistě i nanotechnologických mikročipů, ale to se jim za stávající situace nemůže podařit.

Mezi veřejností se ozývá mnoho skeptických hlasů ohledně potřeby vakcinace proti H1N1 a to samé platí o bezpečnosti vakcín jako takových. Podle současné situace soudím, že bude značné množství lidí, kteří očkování sebe a svých dětí odmítnou.

Průzkum mezi britskými lékaři zjistil, že polovina z nich se nechce nechat očkovat, a jiný průzkum napověděl, že podobný názor zastává i nějakých 30 procent zdravotních sester.

To vše díky hromadnému probuzení do reality všedního dne, které v této době zažíváme, a díky fantastickému úsilí mnoha lidí šířit pravdu o „prasečí chřipce“ a její vakcinaci po internetu.

Stručně řečeno, privilegované rodiny stojící za konspirací prasečí chřipky, zejména Rothschildové a Rockefellerové, za současné situace nedostanou to, co chtějí. Už to vědí, a jejich nový plán zní: „změnit současnou situaci“.

Tito zvrhlí lidé plánují posílit virus „prasečí chřipky“ tak, aby tak došlo k naplnění této vlastně sebenaplňující „předpovědi“ o obětech a také k dramatickému zvýšení hladiny strachu, což má vést ke zlomení odporu těch členů populace, kteří chtějí očkování pro sebe a své rodiny odmítnout.

Světová zdravotnická organizace, výtvor Rothschildů a Rockefellerů, trvá na tom, že vakcína musí obsahovat živý virus „prasečí chřipky“, tím pádem je velmi pravděpodobné, že choroba se tak rozšíří prostřednictvím těch samých vakcín, které mají – MAJÍ – lidi před chorobou chránit.

Lze toho dosáhnout přímým vočkováním viru do těla a za přispění jevu známého jako „shedding“ (šíření) – kdy virus projde tělem očkovaného a vyjde z něho ve fekáliích, moči, slinách a skrze hlenové membrány a může infikovat jiné lidi. Ústně podávaná živá vakcína proti dětské obrně byla ve Spojených státech stažena právě kvůli tomuto problému, ale v rozvojových zemích je stále ještě používána.

Živá, ústně podávaná vakcína proti dětské obrně u vás může vyvolat obrnu ve formě nazývané „paralytická obrna zapříčiněná očkováním“. Ve výkalech malých dětí byl živý virus dětské obrny nalézán i šest týdnů po jejich očkování.

To je na pováženou, když si vezmete, že dětem je ještě před druhým rokem života vpraveno do těla asi 25 vakcín a jejich kombinací. Kdo půjde malému vyměnit plínky?

Dva týdny po očkování byl v moči dětí nacházen genetický materiál viru spalniček; až 28 dní po vakcinaci se v dětských nosech a krcích objevovaly živé viry zarděnek, které se mohou přenášet mateřským mlékem; rovněž bylo dokázáno, že v plicích se mohou množit vakcínou zavlečené plané neštovice, které jsou šiřitelné celou škálou různých způsobů; vakcína FluMist, která se aplikuje nosním sprejem, obsahuje živý virus chřipky a bylo dokázáno, že tento se může přenést na jiné lidi.

Tvrdí nám, že neočkované děti jsou nebezpečím pro ty očkované, ale tady vidíme, že přesný opak je pravdou.

Ve světle těchto informací se ptám: jaký existuje účinnější způsob šíření, než vypuštění posíleného viru „prasečí chřipky“ mezi lidi ve formě hromadného očkování? Toto, a nyní už je to zcela jasné, je přesně to, co zamýšlejí – a kromě toho i mnoho dalších věcí. K šíření viru mají i jiné prostředky.

Světová zdravotnická organizace v červenci oznámila:

„V očekávání omezené dostupnosti vakcíny v celosvětovém měřítku a s možnou potřebou chránit se proti „bludným“ a volně se šířícím typům viru se silně doporučuje propagace výroby a aplikace vakcín, jako například těch, které jsou posíleny pomocnými látkami a oslabenými živými viry chřipky.“

Toto prohlášení bylo jednoduše vzato z textu napsaného před dlouhou dobou a jako na povel předloženo nyní.

Termínem „oslabený“ se míní, že virus má sníženou účinnost, ale to neznamená, že je neutralizován do té míry, aby nemohl infikovat příjemce vakcíny nebo být rozptýlen a rozšířen mezi lidmi. „Pomocné látky“ jsou oficiálně užívány ke zvýšení účinnosti vakcíny tím, že stimulují výraznější odezvu ze strany imunitního systému.

Pomocná látka používaná do vakcín proti „prasečí chřipce“ se nazývá squalin – ta sice může zlepšit účinnost „oslabeného“ živého viru „prasečí chřipky,“ ale zároveň také způsobit pohromu na mnoha jiných místech těla. Dr. Joseph Mercola na stránkách Mercola.com vysvětluje, jaké jsou účinky squalinu.

„Váš imunitní systém si bude myslet, že squalin je molekula oleje, která je pro vaše tělo přirozená. Běžně se totiž nachází ve vaší nervové soustavě a v mozku. Squalin můžete ve skutečnosti pozřít v olivovém oleji a váš imunitní systém nejen, že ho rozpozná, ale také bude mít užitek z jeho antioxidačních vlastností.

Rozdíl mezi „dobrým“ a „špatným“ squalinem je ve způsobu, jakým se vám do těla dostane. Injekce je způsob nepřirozený, což váš imunitní systém donutí vytáhnout do boje proti veškerému squalinu, který v sobě máte – nejen tomu, který přišel špatnou cestou, jako pomocná látka ve vakcíně.

Váš imunitní systém se bude snažit zahubit jeho molekuly, ať je najde kdekoliv, i na místech, kde se nachází přirozeně a kde je nezbytnou součástí zdravé nervové soustavy.“

Squalin ve vakcíně proti antraxu je zejména spojován s obdobím po roce 1991 a se „záhadným“ vypuknutím syndromu války v Zálivu mezi válečnými veterány z této vojenské akce. Studie vypracovaná na Tulane Medicine School potvrdila, že téměř všichni vojáci se syndromem války v Zálivu v sobě měli protilátky proti squalinu, což hovořilo o tom, že na něj jejich imunitní systém někdy v minulosti reagoval. Vojáci, kteří syndromem války v Zálivu netrpěli, v sobě žádné protilátky proti squalinu neměli.

-pokračování-