ZÓNA ZASVĚCENÍ: Speciální kategorie s uvolněním informací ohledně utajovaného výzkumu Měsíce a Marsu - studijní přednáška č.4

Specifické testy zaměřené na zjištění jak dalece jsou podivné útvary v oblasti Cydonia umělého charakteru byly prováděny především na dvou objektech, které se jednoznačně nejvíce svou morfologií odlišovaly od klasických přírodních útvarů na povrchu Marsu. Pozornost se soustředila na „Tvář“ a „Pyramidu DiPietro – Molenaar“.

Test „umělosti“ fotografovaného útvaru vyžaduje velmi speciální analytický postup při vyhodnocování snímků a zdaleka ne každý je dostatečně kvalitně vyškolen k provádění takových náročných testů. Existoval předpoklad, že právě tento druh zkoumání by mohl s určitou dávkou jistoty napovědět, jak dalece jde o umělé výtvory či nikoliv.

Nejdůležitější testy byly prováděny v roce 1997 skupinou odborníků, jejichž šéfem byl ředitel „Centra pro nebeskou mechaniku“ v „US Naval Obervatory“ pan dr. Tom Van Flandern. (obr. vlevo) Výzkum trval několik měsíců a pak přišel konečný rezultát. Dr. Van Flandern sdělil, že oba dva útvary (tedy jak „Tvář“, tak „Pyramida DiPietro – Molenaar) NEJSOU PŘÍRODNÍHO PŮVODU.

Doktor Flander přistupoval k analýzám velmi zodpovědně a pečlivě. Nastavil je na zodpovězení těchto otázek:

• 1) Existuje v prostředí „Tváře“ tzv. „bilaterální symetrie“?

• 2) Ponechá si tento útvar základní geomorfologické vzezření „lidské tváře“ i ve třech rozměrech?

• 3) Má existence „Tváře“ nějaký logický účel? (Např. aby byla viditelná z oběžné dráhy, či obsahuje ve své geometrické struktuře případná astronomická data?

• 4) Vznikají provedením fraktální analýzy „Tváře“ nějaké odchylky od klasického přírodního reliéfu povrchu Marsu?

• 5) Nachází se „Tvář“ v nějakém topologicky nebo geograficky významném planetárním místě? (Např. v nejhlubším údolí nebo v blízkosti rovníku planety).

• 6) Je tvář orientována podle nějaké smysluplné geofyzikální, nebo geografické osy? (Např. sever-jih).

• 7) Je „Tvář“ součástí většího komplexů objektů či nikoliv? Jinými slovy řečeno je souvislost s dalšími objekty v oblasti Cydonia čistě náhodná nebo nikoliv?

Odpověď na první otázku přišla poměrně rychle. Carlotto, DiPietro Molenaar a Brandenburg vymysleli jak počítačovým způsobem zkvalitnit původní fotografie „Tváře“. Tím pádem mohli neporovnatelně přesněji pracovat s detaily.

A vyplatilo se. Di Pietro a Molenaar se soustředili na tzv. stereo obraz a Carlotto pracoval s modelováním objektu ve 3D. Zjistilo se, že design útvaru zůstává překvapivě stále stejný (to znamená, že si zachovává všechny charakteristické rysy „tváře“ a to ze všech úhlů).

Tento výsledek vytvořil odpověď i na druhou otázku. Na základě těchto kritérií lze konstatovat, že „Tvář“ umístěná na otevřené pláni s jejími obrovskými rozměry by měla být pro každou pokročilou inteligenci snadno viditelná i z oběžné dráhy kolem „rudé planety“. Tím jsme získali odpověď i na třetí otázku.

Fraktální analýzy provedené Carlottem a jeho kolegou z  „TASC“ dr. Michaelem Steinem umožní, aby „Tvář“ prošla odpovědí i na čtvrtou otázku. Zde bych chtěl jen krátce připomenout, že „fraktální analýza“ je specifický druh počítačové analýzy, který je založen na skutečnosti, že umělé objekty mají tendenci být matematicky odlišné od okolního terénu.

S počítačovou fraktální analýzou se nejčastěji setkáte u vojenských složek, kdy se například vzájemně porovnávají terénní nerovnosti, které mohou být způsobeny třeba maskovanými tanky. Pojďme se ale vrátit na Mars.

Fraktální analýza, kterou prováděl Carlotto se Steinem především na snímcích „35A72“ a „70A13“ jednoznačně odhalila, že „Tvář“ vykazuje radikální až extrémní odlišnosti od klasických přirozených terénních nerovností a to v oblasti 15 000 kilometrů čtverečních. Jen pro zajímavost, aby si student mohl udělat určit obrázek, mohu dodat, že na tiskové konferenci, která následovala těsně po finálním vyhodnocení celé té dlouhé série analýz dr. Carlotto a dr. Stein prohlásili, že index fraktálové odlišnosti „Tváře“ vystupující na pozadí byl o hodně vyšší než index, který vychází, pokud se na pozadí terénních nerovností zkoumá vojenské bojové vozidlo. Můžeme tedy konstatovat, že i odpověď na otázku číslo 4. byla kladná.

Dokonce i odpovědi na otázky č. 5. a 6. Dopadly také kladně. Podle dr. Van Flanderna se v současné době „Tvář“ nachází na 40,89 stupňů s.š. a 9,52 stupňů západní délky. Možné odpovědi na otázku č. 5 a 6. Zkoumal především dr. P.H. Schultz, který prokázal, že předchozí poloha severního magnetického pólu se nacházela na 45 stupni s.š. a 160 stupních západní délky.

Navíc Flandern zjistil, že před posledním posunem pólů se „Tvář“ nacházela na rovníku s maximální odchylkou do 5 stupňů. Z hlediska statistické pravděpodobnosti náhodných bodů tohoto typu se budeme pohybovat tak kolem 9%. Stejně tak se zjistilo, že před posunem pólů byl „nos“ „Tváře“ zaměřen do přesné linie spojující severní a jižní pól.

Již na základě výše uvedených zjištění dopadly kladně odpovědi i na otázky č. 7. a 8.. Navíc dr. Otto Carl prokázal, že „Tvař“ je ve všech čtyřech hlavních linií anomálního reliéfu přímou linií geometricky propojena na další čtyři významné objekty podobného typu uvnitř oblasti Cydonia. Maximální odchylka od absolutně ideální linie činila 1,6 stupně.

Souhrn výše uvedených fakt a údajů postavil celou vědeckou skupinu před sice jasnou, ale přesto velmi těžko uchopitelnou odpověď. Objekt „Tváře“ na povrchu Marsu je prakticky jednoznačně umělého původu.

Toto zjištění mělo samozřejmě fatální důsledky na další výzkum a jeho směrování. Souběžně s tím vznikl mezi oficiálním vědeckým establishmentem a výše uvedenými (i dalšími) vědci nesmiřitelný rozpor, který jak se dozvíme někdy později, přerostl i v otevřený boj.

Pojďme se nyní ještě krátce zaměřit na objekt „Pyramidy DiPietro – Molenaar“. V roce 1986 se člen Hoaglandovi „Mars Mission“ dr. Erol Torun soustředil na podrobné analýzy pětiboké pyramidy se základnou 1,6 mile ku 1 mile. V doposud cenzurované zprávě jejích kopii jsem svého času mohl vidět dr. Torun dokumentuje své první dojmy.

Torun se zmiňuje o tom, že tento útvar vykazuje jednoznačně pětiboký design s extrémní bilaterální symetrií, kterou nespatřil na žádném jiném přírodním útvaru v naší Sluneční soustavě snad vyjma krystalu křišťálu.

Evidentně zmatený překvapením také sdělil, že i navzdory své mnohaleté práce pro americké ministerstvo obrany prostřednictvím instituce „Defense Mapping Agency“ nezná žádný přírodní mechanismus, který by dokázal něco podobného vytvořit.

Pozdější studie prokázala, že geofyzika a geomorfologie povrchu Marsu se od přírozených tvarů na zemi liší velmi nepatrně a to především v důsledku rozdílů v gravitaci a atmosférické hustoty včetně absence povrchové vulkanické činnosti, říční depozice a eroze. Ale i kdyby tyto vlivy byly aktivní nemohly by vytvořit tak symetrický útvar jakým je „Pyramida DiPietro – Molenaar“.

Později se vám budu snažit ukázat, že je to právě tento objekt, který nejlepším způsobem deklaruje umělost této struktury.

Tak jsem chtěl dneska ještě začít poměrně obsáhlou pasáž týkající se „geometrických fenoménů“ v oblasti Cydonia, ale mám za to, že než něco jenom nazobnout několika větami, bude lepší, když uceleně začneme příští přednáškou. Přes víkend si dáme oddych a tak nás další výklad bude čekat v pondělí.

Už se těším.

-pokračování-