Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potenciál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (20)

Teorie morfické rezonance biologa Ruperta Sheldraka (obr. vlevo) hovoří o tom, že buněčná bioluminiscence funguje jak na úrovni osobní tak nadosobní. Nejen, že je každý jedinec přes vysílače a přijímače světla DNA „napojen do sítě“, ale zdá se, že do sítě je morfogeneticky napojen i celý náš druh – podobně jako jednotlivé tvoří buňky dohromady jeden komplexní biologický celek: lidstvo. Toto prohlášení bylo podloženo výzkumem týmu ruských vědců-genetiků v čele s dr. Pjotrem Garjajevem, jehož zjištění přirovnávají DNA nejen k holografickému počítači, ale k „biologickému internetu“, který spojuje veškeré lidské bytosti. Na podobném chápání vesmíru (zahrnujícím i jeho lidské obyvatele) je založeno mnoho domorodých učení pojímajících vesmír jakožto jedinou živoucí bytosti inteligentně popropojovanou jako nějaký živý organismus.

„Stará východní učení hovoří o tom, že v naší lidské formě je zakódováno živoucí světlo,“ píše Polich. „Pradávné pojetí makrokosmu jakožto mikrokosmu… nám říká, že v lidském těle se odráží vyšší [světlo] božství. To jinými slovy znamená… že spirituální člověk… má v sobě zakódován božský pravzorec.“ Tento pravzorec božství, kterému v návaznosti na kabalistickou tradici říká Polich Adam Kadmon, se také nazývá světelným tělem. Světlené tělo není jen nějakým esoterickým konceptem, ale biologickou skutečností – takovou, která dává vzniknout radikálně nové „spirituální“ biochemii a genetice, jež umožňují vtělení plného světla jednotného vědomí do každé buňky v těle.

Světelné tělo se začíná projevovat ve chvíli, kdy jsou latentní (spící) kódy DNA na úrovni transpozonů dekódovány torzní energií, zejména zvukovými a světelnými vlnami vysokodimenzionální povahy, takže začnou naše buňky považovat světlo za zdroj energie a začnou ho metabolizovat podobně jako rostliny při fotosyntéze. Mimo jiných výhod je tato buněčná evoluce schopná znatelně urychlit metabolismus – zajistit lepší detoxikaci, rehydrataci a v posledku i regeneraci (obnovu) organismu.

Při tomto vpravdě transformačním procesu se tekuté krystaly buněk vyvíjejí z primitivních šestiúhelníkových struktur, které lze pozorovat v normálních lidských tkáních, na něco, co bylo nazváno „hvězdnými“ čtyřstěny. Tato strukturální přeměna má klíčové důsledky. Úhly mezi vodíky v molekulách vody se ve čtyřstěnu zvětší (rozšíří) a jednotlivé čtyřstěnné molekuly vody se díky tomu vzájemně propletou, aby v sobě udržely více světelné-fotonové energie, jejíž vznik částečně souvisí právě s rozšířením vodíkových vazeb. Tyto tvary tvořící tekutou matrici pro novou krev a tkáně připomínají tvarem trojrozměrnou Davidovu hvězdu, neboli molekulární merkabu. Merkaba je staré slovo kabalistické tradice, které znamená „světelný vůz“.

To pomáhá vysvětlit zmatky, které koncepci merkaby často obklopují – někdy totiž bývá považována za označení pro určitý typ vesmírné lodi. Ironií je, že merkaba skutečně určitým typem vesmírné lodi je – touto lodí je geneticky aktivované světelné tělo daného jedince. Podle Barbary Marciniakové „reprezentuje merkaba schéma lidské bytosti v její nejneomezenější formě – jde o naprosto svobodného člověka… Světlené tělo je tělo, které obsahuje kompletní mutaci našeho druhu. Může si pohrávat s realitami pouhým volním přepínáním vědomí, podobně jako měníte kanály na dálkovém ovládání. Ve stejném duchu popisuje merkabu i Tashira Tachi-ren ve své práci What Is Lightbody?: „jde o krystalickou světelnou strukturu, která vám umožňuje cestovat prostorem, časem a dimenzemi zcela podle vašich přání.“ (obr.vpravo)

Světelné tělo je výsledkem vtěleného vyššího světla či vědomí a skrze ně rovněž pracuje. Představuje přirozený výsledek vývoje vnímání směrem k bio-spirituálnímu osvícení, jež se, podle řady předzvěstí, objevuje na celoplanetární úrovni. Vnímáno z této perspektivy tedy zřejmě neexistuje žádné povznesení, pouze „sestoupení“ duševního světla do fyzického těla. Světelné tělo také skutečně může být vesmírnou lodí umožňující nám cestovat po hvězdách. Tachi-ren chápe „příchod Světleného těla pouze jako součást většího procesu, během něhož se všechny roviny a dimenze sloučí a splynou do Zdroje tohoto vesmíru, který se poté sám sloučí s dalšími soustavami Zdrojů, a tak pořád dále, až k Jednu (Jednotě).“ Ať tedy návrat domů definujeme jakkoliv, světelné tělo je prostředkem, který nás tam dostane.

Recenze Luckmanovy první knihy o metodě regenetiky s názvem Conscious Healing (Léčení vědomím) - Alec Sebastien

Jak definovat léčení? Jaký je rozdíl mezi uzdravováním a léčením? Jaký vztah má léčení k vědomí? K osvícení? A co to má všechno společného s lidským genetickým kódem, naší existenciální předlohou, naší DNA?

Na tyto otázky se zaměřuje Sol Luckman v novém a pozoruhodném shrnutí dávných a současných vědomostí, jež nazval Léčení vědomím. Nejde zrovna o oddychovou četbu. Tato První kniha o metodě regenetiky je něčím víc než pouhým úvodem do fascinující metody léčby, jež je jako koncepce působivým příspěvkem do vznikajícího oboru energetické medicíny – do aktivace DNA. Conscious Healing podle mého názoru překonává i značně rozmáchlé a obsažné tituly dr. Davida Hawkinse (Power vs. Force, Eye of the I) a je jednou z nejlepších hloubkových studií provázanosti v oblastech léčení, vědomí a osvícení, kterou jsem za posledních několik desetiletí četl. (Čtenářům skutečně vřele doporučuji prostudovat si všechny knihy od dr. Hawkinse. Stojí to za to, pozn. J.CH.).

Přestože se to zdá jako příliš velké sousto, stránku za stránkou mě ohromovala Luckmanova průzračná próza, a to dokonce i tehdy – nebo spíše, zejména tehdy – když čtenáři naprosto srozumitelně předkládal neuvěřitelně náročná biofyzikální vysvětlení poetického propojení lidského elektromagnetismu, genetiky, lingvistiky a evoluce vědomí. Bylo to zároveň překvapující a na druhou strnu absolutně samozřejmé zjištění, že autor je i romanopiscem (jeho připravované dílo nese název Beginner’s Luke), kromě toho, že je spoluzakladatelem zařízení Phoenix Center for Regenetics. Opakovaně to připomíná vysoká kvalita kompozice textu, zatímco – v některých místech knihy – svědčí úžasné vědecké a kosmologické znalosti, které ji podporují, spíše o poněkud vyšší míře používání levé hemisféry, než je u jiných autorů s uměleckými sklony a tendencemi zvykem.

Buď jak buď, jen samotná Luckmanova bibliografie už stačí k vyvolání respektu vůči tomuto bádání, jež vyústilo v takto provokativní práci schopnou čtenáře jak stimulovat tak dojmout. Je nutné uvést, že metodu aktivace DNA prostřednictvím regenetiky je nutné ještě vědecky ověřit a zhodnotit její léčebné účinky, ale odbornost a filozofie, které jsou použity k jejímu vysvětlení, znějí velice spolehlivě. Unikátní text potvrzuje platnost samotné koncepce stejně jako validitu praktikování energetické medicíny jakožto „ener-genetického“ fenoménu, a měl by si ho přečíst každý, kdo se zajímá o poskytovaní nebo absolvování alternativní léčby.

Následuje výňatek ze čtrnácté kapitoly, nazvané „From Biology to Triology“, který reprezentuje úžasný příklad toho, jak v sobě text spojuje celou řadu disciplín:

Deepak Chopra poznamenal, že „je tu značná podobnost myšlenky a fotonu.“ Foton je částicí neboli kvantem světla či jiného elektromagnetického záření. Dr. Chopra naznačuje spojení mezi myšlenkou a světlem. Zopakujme, že podle teorie regenetiky je myšlenka (úmysl) považována za formu nebo funkci torzní energie manifestující se jako světlo z vyšší dimenze. Mysl je „energií osvícení, která osvětluje cestu přenášeným a přijímaným myšlenkám a idejím,“ napsala Alice Baileyová. „Energie mysli se může v paprsku světla materializovat.“ V souladu s tímto směrem úvah si můžeme sami sebe představit nejen jako „zmrzlé světlo“ (vzpomeňme na Richarda Gerbera), ale i jako „zmrzlou myšlenku“.

Nahlížet na tělo jako na „ztuhlou myšlenku“ může čtenáři na první pohled přijít velice podivné, ale po důkladnější analýze je to velice dobře možné a logické. Kvantová fyzika opakovaně prokázala, že vědec vždy nějakým způsobem ovlivní výsledek experimentu, i kdyby jen tím, že ho normálně pozoruje – to je dnes ve vědě obecně uznávaná skutečnost známá jako Heisenbergův princip neurčitosti. Ještě úžasnější je ale převratný objev, který dal vzniknout výše zmíněné dualitě částice-vlnění: totiž možnost, že fyzik ve skutečnosti částice, které pozoruje, také sám vytváří. Pokud totiž nejsou pozorovány nikým, pak se zdá, že se tyto částice projevují pouze jako vlnění.

Z této informace vyplývá zásadní a revoluční pravda: vědomí tvoří. Jakožto lidské bytosti vybavené svobodnou vůlí můžeme využívat síly svého vědomí k přetváření reality: a to včetně (ovšem nikoli výlučně) ke zbavování svých těl, mysli a ducha chorob a neduhů. Úmyslně říkám „přetváření“ (re-creation), protože je zjevné, že v něčem již jednou stvořeném žijeme. Svět, který známe, je založen na principu duality. Jinak se to dá říci také tak, že duální či dualizované vědomí – takové, které již samo sebe chápe jako oddělené od jiných vědomí, včetně jednotného neboli Božského vědomí – dalo zrod vesmíru, který nyní lidé klasicky zakoušejí jako bitevní pole dobra a zla, světla a temnoty, správného a špatného, „nás“ a „jich“.

Ale dualita není jen filozofie; je to také fyzický stav bytí. Samotné atomy, které tvoří naše buňky, jsou založeny na kladných a záporných nábojích, jejichž protikladnost danou formu života zachovává funkční. Lipton přišel v této souvislosti s frází „biologie vědomí“ (biology of consciousness), jejímž prostřednictvím shrnul transformační ideu, že živé organismy, včetně lidí, nejsou empirickými danostmi, ale spíše tvárnými myšlenkovými formami (thought-forms). Jinak řečeno jsme z kvantové perspektivy prostě jen vlněním (vlnami), které se spojuje do formy částic pouze skrze působnost vědomí. Změnou našeho vědomí změníme naši fyzickou podobu a fungování.

Úryvek výše demonstruje, že Conscious Healing má, co se tématiky týče skutečně obrovský záběr, a to včetně konečného osudu našeho druhu. Mnohým může výše uvedený materiál z Části II (pojmenované „Sacred Cosmology, Sacred Biology: The Regenetics Method & the Evolution of Consciousness“) připadat jako příliš zavánějící hnutím „New Age“ a hůře stravitelný, ale i ti založení spíše empiricky nakonec možná seznají, že se Luckmanovi daří nasytit jejich racionální myšlení. Používá k tomu totiž logického a soudržného teleologického argumentu, že lidstvo se „vyvíjí specifickým způsobem podle předepsané časové osy.“

Bylo by ale chybou charakterizovat Conscious Healing pouze jako filozofické pojednání o zdánlivě okrajových věcech našeho každodenního života, či přinejmenším těch mimo naši kontrolu. Luckman v první řadě vypráví pohnutý příběh o své vlastní zkušenosti s chorobou a o svém zázračném uzdravení a zotavení díky metodě regenetiky, kterou za asistence své partnerky Leigh vyvinul, když se všemožně pokoušel zůstat naživu.

Conscious Healing není jen pověstným světélkem naděje pro ty, kteří trpí nevyléčitelnými neduhy – podobně jako kdysi sám Luckman – tedy pro ty, kteří již „vyzkoušeli všechno“. Tím, že v této osvětové knize vytváří početné vazby mezi mikro- a makrokosmickým hlediskem (přírodou a výživou), zve čtenáře rovněž k pohledu překlenujícímu propagandu chaosu a bezmocnosti a nabádá je k vnímání současné historické krize – tohoto „konce dějin“, který právě zažíváme – jako zakuklené možnosti znovuobjevit to božské v nás a vědomě vytvořit novou realitu.
____________________________________________________________________________________________________________________________________

Alec Sebastien je dlouholetý výzkumník v oblasti vědomí a spisovatel na volné noze se sídlem v Paříži. V současné době pracuje na dějinách vztahu mezi postmodernou a hnutím New Age.