V inkriminovaný den Osxa přivezli autem kolegové z Německa. Setkali jsme se v Jižních Čechách nedaleko Budějovic. Nebudu líčit naše vzájemné přivítání. Bylo velmi srdečné a upřimné. V této době se mnou Osxo pracoval již třetím rokem a měl mne samozřejmě velmi dobře přečteného. Ve chvíli kdy se mne dotkl okamžitě vycítil napětí a nejistotu, které kumulovalo v mém nitru. Pořád jsem totiž neměl jasno jak nejlépe využijeme jeho první návštěvu v ČR. Chtěl jsem být dobrým hostitelem. Měl jsem pro něho připravené ubytování a tak....
Nakonec to byl samozřejmě on, kdo celou situaci a vlastně i celou návštěvu vyřešil. Když jsem ho vybídl, aby nastoupil do auta (měl jsem tam řidiče s autem), začal se neuvěřitelně smát a plácat se rukama do stehen. V tu chvíli jsem musel koukat asi opravdu velmi přitrouble, neb jsem ani za mák nevěděl čemu se sakra tak intenzivně směje. Nakonec ke mne přistoupil a pověděl mi do ucha:
"Chceš být mým dobrým hostitelem"? A já jsem odpověděl: "Ano" !!
"Fajn. Tak po celou dobu mé přítomnosti zde budeš tím nejlepším žákem. O.K.?" Vypoulil jsem na něho oči a snažil se cosi vykoktat.
Jenže Osxo mne nepustil ke slovu. Udělal pár kroků k autu a cosi gestikuloval s řidičem. Tato mimická hra trvala pouze chvíli. Nakonec Josef (tak se řidič jmenoval) vytáhl z auto můj bágl a položil ho na zem. Nastartoval auto, které o několik dalších vteřin zmizelo za zatáčkou. Doslova zkoprněle jsem zíral na nastálou situaci. Najednou jsem uvnitř hlavy uslyšel jasný hlas:
"Hele, ale tvé harampádí ti nosit nebudu můj evropský příteli", ukazoval na mé zavazadlo ležící u cesty. Teprve nyní jsem si všiml, že Osxova celá výbava spočívala v malém uzlíčku, který měl přivázaný kolem pasu. V porovnání s tím můj batoh vypadal prostě hrozně. Nevěděl jsem co mám dělat. Chtěl jsem toltekovi vysvětlit, že se musíme ubytovat a tak:
"Osxo my ale....", snažil jsem vyslovit co jsem měl na srdci. Nedopověděl jsem. Osxo mne nenechal domluvit:
"A my půjdeme tam...".
"Kam?!", vytřeštil jsem oči.
"Tam", opáčil s úsměvem na tváři Osxo a ukazoval do lesa u silnice. "A pak tam a tam a tam...", jeho ruka ukazovala daleko, velmi daleko k horizontu.
"Ježíši a co tam budeme kde dělat?", vyhrklo ze mne.
"Učit se příteli a vzájemně se poznávat. Takový je náš společný osud".
A tak jsme vyrazili do lesa. Osxo vytáhl píšťalku a začal na ní pískat. Po nějakých dvaceti minutách chůze, když jsem vyšli na kopec na jehož vršku se rozprostírala louka umožňující výhled do dálky, se Osxo zastavil a zadíval se někam směrem na Písek. Položil si dlaně k srdeční čakře. Zhluboka se pokorně uklonil a zase narovnal. Pak z jeho úst vyšla krátká věta, která mi vehnala slzy do očí.
"To je krása", řekl........
partner Matrix 2001