ZÓNA ZASVĚCENÍ: Speciální kategorie s uvolněním informací ohledně utajovaného výzkumu Měsíce a Marsu - studijní přednáška č.1

Jak možná někteří z vás jistě tušíte je zřejmé, že s oficiálním kosmickým výzkumem, který je šikovně schován za celou řadu vesmírných programů některých velmocí našeho světa není cosi v pořádku. Jde především o způsob informování široké veřejnosti v některých velmi zásadních oblastech těchto aktivit. V podstatě jde o tyto regiony:

• a) Portfolio aktuálních a pravdivých poznatků vyplývající z výzkumu naší Sluneční soustavy

• b) Portfolio aktuálních a pravdivých informací týkající se charakteru technologie, která je využívaná v rámci těchto komických programů

• c) Portfolio aktuálních a pravdivých informací týkající se interní spolupráce na těchto výzkumech v rámci jednotlivých světových mocností a externí spolupráce v rámci případné asistence ze strany faktoru E.T.

Vědecká obec již nějaký čas hledá jakýsi univerzální sjednocující princip, který by sladil v jeden ucelený obraz stále ještě velmi roztříštěný pohled na fungování makrokosmu a mikrokosmu. Navíc by tento princip byl schopen vysvětlit celou řadu fyzikální jevů i jevů tzv. nefyzikální povahy.

Tento „sjednocující princip“ se ve své celistvosti ve vědeckém světě často schovává za tzv. „Teorii všeho“. V podstatě lze konstatovat, že konečným cílem soudobé moderní vědy je právě praktické uchopení a aplikovaní výše uvedené teorie.

Svého času (1994) dr. Michio Kaku (obr. dole vlevo), fyzik zaobírající se kvantovými jevy ve Vesmíru napsal knihu, která se nazývá „Hyperprostor“.

(Bohužel až v roce 2008 vyšla i v českém jazyce a to v nakladatelství Argo, ISBN:978-80-257-0013-6. Doporučuji tento materiál prostudovat. Ústředním tématem tohoto spisu jsou myšlenky zabývající se tzv. „hyperdimenzionální fyzikou").

V následujících přednáškách v rámci přednáškového tématu: „Speciální kategorie s uvolněním informací ohledně utajovaného výzkumu Měsíce a Marsu“ se často budeme setkávat s jevy, jejichž pochopení bude vyžadovat některé základní znalosti „hyperdimenzionální fyziky“. Navíc samy pak budete schopni díky těmto znalostem odlišit falsum od faktu (především pokud jde o rozsáhlé pravěké planetární artefakty nacházející se na některých planetách naší Sluneční soustavy).

Jedním ze základních principů „hyperdimenzionání fyziky“ je názor, že existují více jak tři rozměry (délka, šířka a výška). Mimochodem myšlenka „hyperdimenzionální fyziky“ není nic nového, jak by se na první pohled mohlo zdát. Její základy položil již v druhé polovině 19. stol. geniální matematik Georg Bernhard Riemann (obr. vlevo). (Prostudujte si individuálně pár informací ohledně tohoto člověka).Nabízí se otázka.

Proč tedy v posledních letech akademická obec oživila myšlenky silně exotické „hyperdimenzionální fyziky“?

Odpověď není složitá. Dokázala by totiž velmi elegantním způsobem vyřešit mnohé z paradoxů, které jsou vlastní kvantové mechanice. Kvantová mechanika je postavena na studiu „částic“, čili nesmírně drobných „balíčků energie“, které představují nejmenší známé kousky hmoty.

Michio Kaku a další zástupci „hyperdimenzionální fyziky“ jsou přesvědčeni o existenci čtvrtého, pátého či jakéhokoliv vyššího rozměru. Jsou také přesvědčeni, že tato odnož fyziky by dokázala sladit specifikace klasické einsteinovské a newtonovské fyziky a kvantové mechaniky.

Jde o to, že „hyperdimenionální fyzika“ bere v potaz zcela vážně koncept možnosti cestování v čase i koncept mezidimenzionálního cestování, existenci tzv. inter-dimenzionálních bytostí, paralelních vesmírů atp., což by se mnohým mohlo samozřejmě jevit jako koncept čiré sci-fi.

Michio Kaku říká, že nemáme šanci se setkat s civilizací, která tvůrčím způsobem zvládá aspekty „hyperdimenzionální fyziky“ do té doby dokud se sami nevymaníme mechanistického pojetí makro a mikrokosmu. A já s tímto tvrzením zcela souhlasím. Jsem přesvědčen o tom, že dveře k těmto druhům civilizací si sami otevřeme, jakmile budeme schopni o jeden stupínek posunout koncepci stávající fyziky, skrze již brýle posuzujeme a předjímáme fungování Univerza.

Na rozdíl od Michia Kaku je jiný badatel (jmenuje se dr. Richard Hoagland) podstatně optimističtější. Je přesvědčen o tom, že teorie hyperdimenzionální fyziky představuje BEZPROSTŘEDNÍ příležitost pro náš vědecký svět, přičemž prakticky ověřitelné příklady máme přímo před nosem na povrchu Marsu a případně dalších planet naší Sluneční soustavy v podobě interakcí základních geometrických forem jistých velmi rozsáhlých artefaktálních polí umělého původu, jakožto výsledný produkt činnosti nám doposud neznámé civilizace.

Zmínil jsem jméno dr. Richarda Hoaglanda. Vzhledem k tomu, že na internetu a jinde kolují kolem této osoby poměrně rozporuplné informace, dovolím si vám nyní sdělit několik základní a autorizovaných fakt o tomto badateli, abyste se měli čeho držet.

Kdo je dr. Richard Hoagland?

Richard Hoagland je popularizátor vědy, spisovatel se zaměřením na oblast astronomie a amerického kosmického programu. Je bývalým vedoucím konzultantem „Enterprise Mission“ (Mars Mission), což je v podstatě volně organizovaná skupina odborníků, ale i laiků, která se dala dohromady na počátku osmdesátých let 20.stol. Tato skupina se soustředila především na studium oblasti Cydonia na Marsu.

Během prvních misí Apollo na Měsíc pracoval Richard Hoagland jako konzultant a poradce pro televizní stanici CBS jako pravá ruka prominentního hlasatele Waltera Cronkiteho. Později spolupracoval s NBC, CNN, ale i přímo s NASA (která se pochopitelně k této spolupráci nyní moc nehlásí).

Richard Hoagland také pracoval jako kurátor „Muzea vědy“ v Massachusetts a byl asistentem ředitele v „Gengras Science Center“. Od roku 1982 v rámci nezávislých aktivit „Enterprise Mission“ provedl sérii velmi rozsáhlých a detailních matematických a geometrických analýz zvláštních komplexů, které byly patrné na fotografiích z oblasti Cydonia. Tyto materiály byly na zem odeslány především prostřednictvím sond Viking v roce 1976.

Hoagland se proslavil svými závěry, že celá řada těchto „staveb“ na povrchu Marsu je umělého původu. Na toto a další příbuzná témata uspořádal do současné doby kolem 150 rozhlasových a televizních diskusních pořadů a tiskových konferencí.

Tím dosáhl toho, že mnoho sporných témat ohledně kosmického programu NASA a jeho výzkumu se dostalo mezi miliony posluchačů po celém světě a tak se podařilo aktivovat globální celosvětovou diskuzi, která pokračuje do současné doby.

Do této veřejné diskuze jsou dnes zapojeni i mnozí sympatizující vědci z OSN, Univerzity v Uppsale ve Švédsku, londýnské Imperiál College, Univerzity v Leicestru, státní Univerzity ve státě Ohio, Univerzity ve Washingtonu a na mnoha jiných místech planety.

Navíc lze konstatovat, že platnost Hoaglandova výzkumu byla oficiálně přiznána, když 27. srpna roku 1993 byla dr. Richardovi Hoaglandovi udělena medaile ze vědecký výzkum a to od pretižní "Angstromovi Nadace" se sídlem ve Švědsku. Navíc se stalo poprvé za osmdesát let trvající existence této instituce, že udělila ocenění zahraničnímu vědeckému pracovníkovi. Skeptici o této skutečnosti buď vůbec neví, nebo se jí ve svých argumenetch ohledně tohoto badatele obloukem vyhýbají.

Jak se ode mne dozvíte záhy Hoaglandova teorie hyperdimenzionální fyziky je schopna vysvětlit a dokonce i předpovídat dříve nevysvětlitelné astrofyzikální jevy mnohem lépe než doposud platné oficiálně přijímané modely.

Zato ve Spojených Státech je Hoaglandova činnost vědeckou obcí buď zcela ignorována, nebo okrajově brána v potaz, ale s notnou dávkou sarkasmu a uštěpačných poznámek. V dalších částech této přednášky vám sdělím proč. Důvody jsou poměrně komplikované.

Stačí, když prozatím naznačím, že Hoaglandova teorie hyperdimenzionální fyziky je obecně považována za příliš kontroverzní, ale ne proto, že se zabývá tématem hyperprostoru, nýbrž proto, že se týká přímo velmi provokujících a doposud nevysvětlených aspektů, které se nachází na povrchu planety Mars.

Vážení přátelé, díky za pozornost při čtení. V tomto tématu budeme pokračovat zase zítra.

-pokračování-