EDITORIAL K VYDÁNÍ 20. LISTOPADU 2009

Chvátal Jaroslav

Chvátal Jaroslav

autor

20.11.2009 Oznámení

"Například to, že jsem s tebou a mohu se od tebe učit", odpověděl jsem poměrně nejistě, neb jsem tušil, že to nebude samo sebou. Osxo se ušklíbl a prohrábl si černé havraní vlasy, pak se na chvíli zadíval na modrou oblohu a řekl: " Ne příteli. Nejsem tvůj učitel, ani nikoho jiného. A víš proč? Žádný skutečný učitel nemůže stát vedle svého žáka. Tvůj skutečný Učitel se nachází v tobě", zabušil na hrudník až jsem se rozkašlal.

Zvedl se vítr a jemně nás oba pohladil po tváři. V ruce jsem žmoulal žlutohnědy suchý list a intenzivně jsem přemýšlel nad tí co právě řekl. Osxo se usmál. "Hej, víš co děláš?" Naše oči se setkali. "Mnoho přemýšlíš", odtušil. "No a co mám tedy dělat?" Osxo mne vzal kolem ramen a vydali jsme se lesní pešinou do lesa. "Podívej, pokud chceš přijmout tajemství Života v té nejčistší podobě budeš se muset čas od času obejít bez toho bezpřehého a nekonečného analyzování."  "Podívej", rozhodil rukama. "Myslíš, že život těchto stromů ke své existenci potřebuje mysl, nebo tento list, nebo mrak na nebi, nebo....?".

"Počkej", zarazil jsem ho. "Ty mi naznačuješ, že mysl není přirozenou součásti projeveného života?" Dostal jsem štulec do hlavy. "Podívejme se na něho. Výborně přiteli. Lidé tvého světa se naučili měřit inteligenci podle kvantity informací a hbytosti mysli. Jenže skutečná inteligence není a nikdy nebyla na myšlenkové energii závislá." "No a na čem je tedy závislá", odpověděl jsem.

"Na empatii". Na schopnosti vcítit se do vln šířící se rezonance nekonečného projevu Života, kterému říkáme Vesmír. Makrokosmos a Mikrokosmos. Právě nyní, stejně tak jako v kterékoliv vteřině svého Života se nacházíš v nekonečném oceánu těchto vibrací. Tyto frekvence uvidíš a uslyšíš teprve tehdy až se očistíš od balastu myšlenek. Vesmír prostřednictvím těchto frekvencí k tobě promlouvá od nepaměti. A ty ho neslyšíš. Vesmír nepotřebuje tvé myšlenky. On vidí tvé pocity a emoce." Pozorně jsem naslouchal, aby mi neuniklo ani jedno slovo. Bylo fajn, že jsme mohli být opět spolu.

"Tak co, ty můj evropský příteli", šibalsky se culil Osxo. "Chceš ještě poznat tajemství Života?"

"Ano", hlesl jsem.

"Jsi si tím skutečně jist?"

"Ano Osxo".

Naše oči se setkali a já jsem věděl, že mne po boku Osxa čeká to největší dobrodružství v mém životě.

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.