Klony, létavci a mimozemský parazitismus - je kolektivní vědomí lidské bytosti ovládané neznámou silou? - Úvodní poznámky. (2)

John Lash ve studii poměrně velmi podrobným způsobem vykresluje studii mezi létavci pana Castanedy a „archontskými silami“ gnostické tradice. Podle Castanedy tyto energetické parazitární subjekty pronikají do naší mysli a vnášejí do jejího prostředí násilnické, predátorské kvality, jež jsou paralelně doprovázené frekvencemi strachu. Je skutečně obdivuhodné, jak se s těmito závěry shodují prastaré gnostické manuskripty.

Nigel Kerner poskytl na výše uvedená témata několik velmi stěžejních rozhovorů. Zřejmě jeden z nejzásadnějších se objevil v roce 2004 v návaznosti na jeho knihu „The Song of the Grays“. Kerner zde opakovaně zdůrazňuje velmi specifickou roli bytostí, které jsme si pojmenovali termínem „grays“. Jejich aktivity jsou spojené s tzv. „únosy“ a zřejmými genetickými operacemi, které jsou na lidské bytosti systematicky prováděny.

Upozorňuje také, že starověké mýty o démonech včetně existence tzv. succubů a incubů (mytické entity přicházející v nočních hodinách k posteli spících lidí) evokují jednoznačné spojení na aktivity „grays“. Pakliže bychom tuto tezi přijali, akceptovali bychom souběžně s tím jeden velmi důležitý fakt, a to, že tzv. „únosy“ nejsou záležitosti čistě 20. a 21. století, nýbrž že jsou staré tak jako lidstvo samo.

V tomto duchu Kerner i hovoří, když argumentuje tím, že „grays“ s člověkem experimentovali na genetické úrovni již v dobách cro-magnonského člověka a jeho indo-evropskými genetickými liniemi pochází lidé tzv. západního typu bílé pleti. A opět stejně tak jako gnostické tradice v návaznosti na archontské síly, či filozofie nativních národů Střední Ameriky, hovoří i Kenrer v souvislosti s entitami grays – že jejich zásahem do lidského genomu byl potlačen náš přirozený potenciál tím, že jsme byli odpojeni od důležitých kosmických frekvencí.

Tato situace způsobila nejen nárůst agrese, snížení průměrného věku života, ale vnesla do fyzického vědomí lidských bytostí neschopnost ztotožnit se s pravým a skutečným viděním reality. Z tohoto důvodů je i jakákoliv snaha o popis všech klíčových fundamentálních principů Vesmíru scestná a zkreslená. Když budeme detailnějším způsobem studovat Kernerovi názory a vývody jeho velkého množství analýz zjistíme, že disponuje ryze gnostickým charakterem myšlení.

A jde ještě dál. Přímo se ptá: „Pokud bychom měli věřit v existenci Krista a věřit všem těm náboženským filozofiím opírající se o dagma Krista coby spasitele lidstva, pak je na místě tato otázka. Proč nás Kristus nevaroval před objektivním nebezpečím sil, které si s námi pohrávají jako kočka s myší? Proč nás nezachránil před aktivitami takových predátorů, jakými jsou archontské síly či grays?“

Kerner ve své knize: „The Song of the Grays“ naznačuje, že fyzický svět nám dává jasně najevo, jak vypadá klasické peklo. Ono mystické „odsouzení člověka“ je definováno právě tím, že jsme doslova „přilepeni“ zde v tomto fyzickém světě odkud není jakoby úniku. Je to naše mysl, jsou to naše vlastní činy, které nás svazují s frekvencemi typickými pro tento svět. Je naše situace skutečně tak beznadějná a zoufalá?

Mnohé z odpovědí na naše vyslovené i nevyslovené otázky se nachází ve skupině starověkých gnostických textů, které byly nalezeny nedaleko sídla Nag Hammádí. V těchto textech jsou zmínky o snaze jistých nepozemských entit lidské bytosti pomoci. Ovšem aby tato pomoc byla možná, musel by člověk učinit ten pověstný první krok vedoucí k jeho záchraně.

Je zajímavé, že gnostické archontské síly a grays mají velmi mnoho shodných znaků, které se přibližují archetypu jakýchsi „biologických strojů“ či naprogramovaných virů. Zdá se také, že obě dvě typy sil mají evidentní problém s připojením na tvůrčí a přirozený život podporující kosmické frekvence. Spektrum těchto frekvenci by mohlo být definováno starým gnostickým pojmem „Sophia“.

Inteligence archontských sil je pro nás humanoidní čili andělské bytosti velmi těžko pochopitelná. Navíc je zřejmě více jak jisté, že jisté specifické frekvence psychických energií slouží těmto silám jako zdroj potravy. Jde především o vyloženě destruktivní formy psychické energie (strach, úzkost, zoufalství, smutek atp.).

V tomto duchu je pozoruhodné, že tzv, drakoniánské inteligentní formy života nejsou totožné ani s archontskými silami a pochopitelně ani se silami andělského typu. Stejně tak prosvítá na povrch, že drakoniánské síly nejsou se silami archontů v harmonické konstelaci. Jejich vztah je vyloženě odmítavý.

Zdá se, že v prostředí této galaxie se nám nabízí velmi zajímavé panoráma třech zcela dominujících sil, které jsou ovšem z roviny evoluční či vývojové vůči sobě vzájemně antagonisticky postavené.

Jsem přesvědčen o tom, že pokud bychom pochopili význam všech tří elementů inteligence, jejich roli, smysl a pozici v hierarchii vyvíjejícího se života uvnitř naší galaxie, dokázali bychom se velmi významným způsobem posunout i v pochopení toho co se za posledních několika desítek tisíc let s lidskou bytostí vlastně dělo.

Virus a náboženská strategie maskování

John Lash také upozorňuje skutečnost, že především různé odnože křesťanských nauk jsou naplněné patriarchálními, mesiášskými a vykupitelskými archetypy, které analogickým způsobem fungují jako jistý druh viru, který na jedné straně se snaží izolovat čisté gnostické tradice a na straně druhé se snaží ovládnout skupinové vědomí člověka prostřednictvím poměrně vysoce negativisticky nastavených „memů“, jež jsou základními kameny mentálních a psycho-sociálních programů.

Ty bohužel úspěšně manipulují s postoji a reakcemi společností a s největší pravděpodobností stojí i za stále více a více bující „ovčím syndromem“ společnosti neustále se spoléhající a vyhlížející jakéhosi universálního mesiáše, který bude mít onu nadpřirozenou sílu vzít na své bedra odpovědnost za život každého jednoho z nás.

Autor a velmi úspěšný badatel Paul Von Ward ve své knize „Bůh, Geny a Vědomí“ výše uvedený názor podporuje. Po prostudování mnoha starověkých textů a náboženských materiálů (křesťanství, islámu nebo judaismu) je přesvědčen o tom, že jde o cíleně zaměřené nástroje vládnoucích sil, které se usilují (pro nás zatím z mnoha neznámých důvodů) o ustanovení globální a centralizované patriarchální formy náboženství založené na podsunuté představě, že člověk je vinen z prvotního hříchu.

Podle von Warda se v tomto duchu odráží i soudobé metody vlády, které v těch nejhorších případech vedly k instalaci diktatur a kultu osobnosti s vnucenou apotheosou (zboštění) uvnitř kolektivního vědomí společnosti (viz. římská dynastie císařů, Hitler, Stalin, Kim-Ir-Sen) atp.).