OZVĚNY DNE: Nepojistil si vás někdo? Že nerozumíte? Klikněte na reportáž a pochopíte ------- Další dvacet let staré informace o aktivitách kolem Štěchovického pokladu vyplouvají na povrch --------- Skandál na Ministerstvu obrany

Myslel jsem si, že již mne v naší současné společnosti již nemůže jen tak něco překvapit, ale hned první den v tomto týdnu mé přesvědčení s přehledem vyvrátil. Nedá mi, abych vám v této souvislosti nepoložil jednu otázku: „Víte o tom, že si vás může zřejmě prakticky kdokoliv pojistit a to bez vašeho vědomí?“ Jste překvapeni? Já byl také a určitě ne málo.

Fakt této absurdní situace dokládá případ jisté paní Karin, kterou si její manžel pojistil na úraz a smrt přičemž podpis „pojištěné“ k tomu nebyl vůbec zapotřebí. Právníci se skutečně shodují v tom, že uzavřít pojistnou smlouvu tímto způsobem jde a to bez podpisu, nebo vědomí dotčené osoby. Ve stejném duchu hovoří i mluvčí jedné nejmenované pojišťovny.

Takže si to shrňme. Pojistník může pojistit i riziko prakticky jakékoliv jiné osoby. To, že jsou zde dotčená základní práva na ochranu osobnosti, včetně morálního kodexu náš právní systém prostě neřeší. Hlavně, že se pojišťovnám budou sypat penízky. To, že tento v podstatě Systémem tiše tolerovaný postup může i svým způsobem napomáhat trestné činnosti včetně těch nejhorších zločinů, zřejmě nikoho nebolí.

Možná, že jste i vy takto „Někým“ pojištěni, aniž o tom vůbec tušíte. V podstatě vám podle našeho práva zbývá jediná možnost. Sepsat čestné prohlášení, že s pojištěním nesouhlasíte a toto prohlášení schovat u nějaké důvěryhodné osoby. A pak, nedej bože v případě, kdyby se vám něco stalo, pojišťovna alespoň pojistku nevyplatí.

Musím se přiznat, že mne tato informace, která se dnes objevila v médiích, skutečně šokovala a to nejen svou podstatou, ale i rozměrem možných důsledků.

Naše zpravodajská služba zase řeší zcela jiné problémy. Po dlouhých dvaceti letech vyšla najevo, že v době kdy Josef Mužík a Helmut Genzel „soutěžili“ v tom kdo dřív vyzvedne ze země legendami opředený Štěchovický poklad, rozjela své pátrání po vlastní ose skupina českých „mužů v černém“.

Akce trvala tři týdny a byl do ní zapojen dokonce i armádní vrtulník. Navíc podle úředníků z Ústavu pro studium totalitních režimů po pokladu mimo české kontrarozvědky pátrala na vlastní pěst i naše rozvědka.

Zajímavé je i odůvodnění těchto akcí. Prý o Štěchovický poklad začali mít eminentní zájem zahraniční agenti, kteří nám ho po jeho případném nalezení chtěli ukrást přímo před očima. To, že se to už z dob po II. světové válce cizími agenty na našem území jenom hemžilo, není nic nového. Ale jak vidno ani po desítkách let se na této skutečnosti nic moc nezměnilo.  A že chtěli údajný Štěchovický poklad ukrást?

No já nevím, ale myslím si, že by to náš národ přežil. Ono se toho za posledních dvacet let ukradlo podstatně více a ani se o tom moc nepíše. A kdo ví. Možná, že je Štěchovický poklad již dávno nalezen a jen my stále nic nevíme......

A nyní zase z jiného soudku. O armádě (při vší úctě k jejím členům) jsem nikdy neměl valné mínění. Vždy mne zajímalo, jací lidé v této složce vlastně slouží. Kdo se může (dnes již dobrovolně hlásit k práci) v instituci kde dnes a denně hrozí, že bude nutné vzít do rukou zbraň a někoho zabít nebo být zabit. Mám zde především na mysli takové ty útvary, které jsou nasazování do terénu v zahraničí. Však víte.....

O možném psychologickém profilu těchto vojáku může referovat aktuální skandál, který se rozhořel na Ministerstvu obrany. Zjistilo se totiž, že dva velitelé 4. brigády rychlého nasazení, kteří se vrátili z Afghánistánu nosili téměř po celou dobu svého působení v Lógaru na svých přilbách erby nacistických divizí a brigád SS. Korunu tomu nasadil ministr obrany Martin Barták a náčelník generálního štábu Vlastimil Picek, kteří uvedené výtečníčky vyznamenali za vzorné splnění afghánské mise.

V době, kdy se bezpečnostní složky ohánějí bojem proti extremismu a rasovému násilí a tváří v tvář faktu, že tito lidé měli chránit a bránit na území kde byli nasazeni civilní obyvatelstvo se jeví tato zpráva jako velmi silný políček do tváře naší společnosti.

Jako neméně šokující se jeví informace, že příslušní policisté o excesu v chování vojáků Čermáka a Matonohy (tak se oba výtečnicí jmenují) informovali své nadřízené. A reakce? Nestalo se vůbec nic. Vlastně ano a možná to nejhorší co se vůbec mohlo za dané situace stát. Velitel kontingentu v Lógaru Petr Procházka nařídil potahy přileb spálit a stejně tak zlikvidovat všechny usvědčující fotografie. Jinými slovy vydal rozkaz ke zničení předmětů doličných. Příjde vám na tak vysoké velicí úrovni takové chování jako normální? Asi jsem naivní, ale mne tedy rozhodně ne.

Zapátráme-li v minulosti, zjistíme, že toto není zdaleka ojedinělý případ, kdy český voják sloužící u exponovaných složek objektivně inklinoval k extremismu. Příkladem může být případ vojáka Sedláčka, který byl zakladatelem organizace „White justice“ a svého času prý dokonce cvičil i pravicové radikály.

Je zřejmé, že v případě velmi varovné kauzy našich dvou vojáků v Afghánitánu jsou kostky vrženy více než jasně. Jsem nesmírně zvědav na to, jakým způsobem, s jakým výsledkem a zda vůbec bude dovedeno šetření tohoto skandálu do konce. Nebo se dočkáme standardního klišé (jak je v těchto případech zvykem) a věc bude opět s elegancí sobě vlastní zametena pod koberec?

Uvidíme, zda se v tomto případě dočkáme skutečného naplnění přísloví, které říká – „padni komu padni….“.