MATRIX 2001
Internetové stránky spisovatele, publicisty a badatele Jaroslava Chvátala

---

---

Krátké zamyšlení nad základní chybou nejrozšířenějších světových náboženství posledních 3000 let

03.11.09   David Švarc

Milí čtenáři Matrixu, před nedávnem se mi po nějaké době dostala opět do rukou kniha od pana R. A. Heinleina „Job – Komedie spravedlnosti“. Autor v ní na pár řádcích dokázal velice krásně opsat smysl naší existence na Zemi. Zároveň s tím ovšem i přesně poukazuje na základní chybu, která se nějakým „nedopatřením“ přimíchala do výkladu konečného zúčtování vyšší moci s lidským jedincem. V mnoha náboženstvích tak vzniklo naprosto zvrácené a hluboko zakořeněné dogma, které ve skutečnosti nemá žádné reálné opodstatnění. Kolik bolesti a trápení však mají na svědomí ty „věčné plameny pekelné“, je už asi zbytečné dodávat. Rozhodně si nemyslím, že se ve vztahu k vám jedná o nějaké nové či překvapivé zjištění, nicméně, byla by určitě škoda nepodělit se o tak chytře a výstižně zformulované podněty. Konečně, posuďte sami.

---

„Skoro všechno na lidských bytostech je absurdní, kromě jejich schopnosti hrdinně trpět a galantně zemřít pro něco, co milují nebo v co věří. Hodnota té víry či vhodnost té lásky jsou ovšem vedlejší. Počítá se jen to hrdinství a galantnost. Síla jejich vůle a odhodlání.

S těmi, kteří mají vůli je pak zapotřebí jednat konsekventně, podle božských uměleckých principů. Konsekventně, však nezaručuje laskavě, neboť to by znamenalo, vymícení stupně volnosti celkové společnosti lidských bytostí. Bez možnosti tragického vývoje událostí by ti, kteří mají značně větší vůli, než-li ostatní, mohli být golemy.

Umělecký princip konsekventního jednání tedy nemusí nadržovat hrdinům, zato ale musí pro každého a bez rozdílu splňovat následující : „Aby bytost mohla tvořit své vlastní malé umění (realitu), musí být pravidla, která ji zavazují známá, nebo alespoň taková, aby je bylo možné odhalit metodou pokusů a omylů a aby neodvolatelně nevedla k osudovému konci. Bytost se musí umět učit, aby mohla dále tvořit a má zaručenu možnost své zkušenosti v budoucnu i dále využívat.“

Je snad něco z toho pravidlem muslimského, židovského či křesťanského boha? Mnoho z Her, jak je vidět, bylo už dopředu vymyšleno tak, aby je normální lidské bytosti nemohli za daných podmínek vyhrát.

Možná je to proto, že chtějí jen druhé ovládat a možná je to tím, že se většina náboženství snaží svým stoupencům zprostředkovat cestu (podmínky a pravidla), jenž by je měla dovést v posmrtném životě k bohu. Skutečný smysl náboženství by však neměl spočívat v tom, dovést člověka k bohu jako takovému, ale udělat z něj boha jako takového. – A nejlépe už tady na Zemi.

Konsekvence = důsledek, schopnost vyvozovat důsledky z jednání. (Kolo Štěstí)

Do srdcí a mysli žádnému z věřících samozřejmě nevidím, přesto si ale troufám tvrdit :

„Ten, koho židé, muslimové či křesťané většinou nazývají svým jediným a pravým bohem, je ve skutečnosti jen pouhým a často samozvaným zástupcem pro tento Vesmír někoho, kdo je jen vyšším zástupcem v řadě. Pyramida hierarchie zástupců, která se ve svém vrcholu dotýká principu našich prvotních božských rodičů je totiž z pohledu mnoha lidí značně vysoká a vrchol v nedohlednu.“

S pozdravem
David

P.s. : Stále nechápu, jak mohou někteří lidé pochybovat o své božskosti. Pokud si dokáží přiznat - a není to nijak těžké, že každý z nás zvládá vytvářet svou vlastní realitu, tak jaký ještě větší a lepší důkaz potřebují k doložení své božské podstaty? A je jen na nás samotných jakým Bohem to vlastně budeme a jaký svět kolem sebe dokážeme vytvářet a udržovat při životě.

Kde a od koho se v nás toto úžasné dědictví asi vzalo?

---

(c)2009 David Švarc

    6.5 (11 hodnocení) zobrazeno: 3551x (dnes: 7x)

Související články

• Dědici Svatého Světla