Záhadné červené fragmenty mohou souviset s mimozemským životem !

Reed Jebediah

Reed Jebediah

autor

10.10.2009 Zajímavosti

Tak jak je vysvětlit? Louis spekuluje, že by částice mohly být mimozemské bakterie přizpůsobené tvrdým podmínkám vesmíru a že mikroby stoply nějakou kometu nebo meteorit, který se později rozpadl v horní vrstvě atmosféry, a smísily se s dešťovými mraky nad Indií.

Pokud se tato teorie potvrdí, byly by buňky prvním potvrzeným důkazem mimozemského života a jako takové by mohly přinést nové vyzývavé stopy o počátku života na Zemi.

Loni v zimě poslal Louis některé své vzorky astronomovi Chandra Wickramasingheovi a jeho kolegům z Cardiff University ve Walesu, kteří se nyní snaží zopakovat jeho experimenty; Wickramasinghe očekává, že letos zveřejní své první výsledky.

Mezitím není nouze o přízemnější teorie. Jedno vyšetřování indické vlády provedené v roce 2001 viní z toho, čemu někteří říkali „krvavé deště“, řasy.

Jiné teorie zapletly plísňové spory, červený prach smetený z Arabského poloostrova, a dokonce i jemnou mlhu krvinek způsobenou meteoritem, který zasáhl hejno letících netopýrů.

Louis a jeho kolegové všechny tyto teorie odmítají a poukazují na skutečnost, že jak řasy, tak plíseň má DNA a že krvinky jsou tenkostěnné a při vystavení vodě a vzduchu rychle umírají.

A navíc argumentují, že ještě důležitější je, že krevní buňky se nerozmnožují. „Již jsme získali nějaké úžasné obrázky – transmisní elektronové mikrografy – těchto uprostřed rozpůlených buněk,“ říká Wickramasinghe. „Vidíme, jak uvnitř velkých buněk raší malé dceřiné buňky.“

Louisova teorie je pro Wickramasinghea zvláštní výzvou. Před čtvrt stoletím byl spoluautorem moderní teorie panspermie, která předpokládá, že bakteriemi prošpikované kosmické horniny přinesly na Zemi život.

„Pokud je pravda, že život přinesly před čtyřmi miliardami let komety,“ říká astronom, „pak by se dalo předpokládat, že čas od času jsou mikroorganismy stále přiváděny do našeho prostředí. Toto by mohla být jedna z takových událostí.“

Dalším významným krokem je potvrdit, zda buňkám opravdu chybí DNA, vysvětluje mikrobiolog University of Sheffield, Milton Wainwright, který je členem jiného britského týmu studujícího v současné době Louisovy vzorky. Zatím měl jeden předběžný test DNA pozitivní výsledky.

Život, jak jej známe, musí obsahovat DNA anebo to není život,“ říká. „Ale i když se potvrdí, že je tento organismus anomálií, nemusela by absence DNA nutně znamenat, že je mimozemský.“

Louis a Wickramasinghe plánují další experimenty, které by otestovaly buňky na konkrétní izotopy uhlíku. Pokud nebudou výsledky spadat do norem pro život na Zemi, bude to pro Louisovu ideu nový pádný důkaz. Avšak i samotný Louis zůstává skeptikem.
_____________________________________________________________________________________________________________________________________


Tvrzení o možných mimozemských mikrobech vítá skepticismus

Článek, který se objeví ve vědeckém časopise tvrdí, že podivný červený déšť před čtyřmi lety mohl shodit na Zem mikroby z vesmíru.

Ale zpráva se setkává u vědců s vlnou skepticismu. Vědci tvrdí, že mimořádná tvrzení vyžadují mimořádné důkazy a toto tvrzení je nemá.

Vystínovaná plocha představuje stát Kerala v Indii. (Pozornost od Nichalpa) Vědci se ale shodují ve dvou bodech. Ony věci vypadají jako buňky, alespoň napohled. A nikdo si není jistý, co vlastně jsou.

„Tyto částice jsou velmi podobné biologickým buňkám, ačkoliv jsou zbaveny DNA,“ napsali Godfrey Louis a A. Santhosh Kumar z Univerzity Mahátma Gándhího v Kottayam v Indii ve svém kontroverzním dokumentu.

„Jsou tyto částice vypadající jako buňky nějakým druhem alternativního života z vesmíru?“

Záhada začala v roce 2001, kdy v částech Indie udeřily šarlatové přeháňky obsahující červené kapky. Výzkumníci řekli, že by částice mohly být prach nebo plíseň, ale zůstává to nejasné.

Nový dokument obsahuje chemické analýzy částic, popis jejich vzhledu pod mikroskopy a průzkum, kde spadly. Hodnotí různá vysvětlení, proč se objevily a dochází k závěru, že kapky, které vzdáleně připomínají červené krevní buňky, mohou pocházet z meteoritu.

Výzkumný časopis Astrophysics and Space Science, který posuzuje odborné práce, souhlasil se zveřejněním článku. Časopis někdy publikuje nekonvenční nálezy, ale zřídka se, pokud vůbec, pouští do obecně na vědomí brané okrajové vědy a tvrzení o mimozemských návštěvnících.

Pokud částice představují mimozemské formy života, uvedli Louis a Kumar, souhlasilo by to s dlouholetou teorií zvanou panspermie, která zastává názor, že formy života by mohly cestovat vesmírem uvnitř komet a meteoritů.

Tyto skalnaté objekty by tak „působily jako dopravní prostředky pro šíření života ve vesmíru,“ dodali. Tento týden zveřejnili článek na internetových stránkách, kde astronomové často své výzkumné práce zveřejňují.

Louis a Kumar již dříve zveřejnili jiné, nepublikované, články, ve kterých píší, že částice mohou růst, jsou-li umístěny v extrémních teplotách a rozmnožují se. Ale článek v Astrophysics and Space Science tato tvrzení neobsahuje. Většinou se omezuje na polemiku o meteorickém původu částic a cituje novinové zprávy o tom, že se v atmosféře rozpadl několik hodin před červeným deštěm meteorit.

John Dyson, šéfredaktor časopisu Astrophysics and Space Science, potvrdil, že článek přijal. Ale uvedl, že jej nečetl, protože to měl na starosti Willem Wamsteker, jeho spolu šéfredaktor z European Space Agency (Evropská kosmická agentura). Wamsteker zemřel před několika týdny ve věku 63 let.

O práci zveřejněné v časopise, který hodnotí vědecké práce, se má všeobecně za to, že jí byl udělen jakýsi znak vědecké serióznosti, protože vědci prověřují zpracované nálezy. Nicméně, článek o červeném dešti vyvolal pochybnosti.

„Opravdu, opravdu si nemyslím, že pocházejí z meteoritu!“ napsal o částicích v e-mailu biolog harvardské univerzity Jack Szostak (viz. obr. vlevo). Szostak napsal, že toto není první zpráva o červeném dešti biologického původu, ačkoliv se zdá být nejpodrobnější.

Szostak řekl, že chemické testy, které badatelé použily, nejsou příliš citlivé. Tyto takzvané buňky jsou sice „divné“, dodal s tím, že požádá své přátele mikrobiology, aby se vyjádřili o tom co si myslí, že jsou.

„Nemám jasné vysvětlení,“ souhlasil v e-mailu přední výzkumník původu života David Deamer z University of California Santa Cruz (viz. obr. dole vlevo). „Vypadají jako opravdové červené krvinky, ale s velmi tlustou stěnou. Ale skok do mimozemské formy života přivezené na Zem, musí být zcela jistě nejnepravděpodobnější hypotézou.“

Je potřeba provést řadu dalších testů, dodal. Louis souhlasil: „Je toho ještě mnoho ke studiu,“ napsal ve svém e-mailu.

Výzkumníci nedebatovali o samotné teorii panspermie, která má značné vědecké stoupence. „Panspermie může být docela dobře možná,“ napsal Lynn J. Rothschild z Výzkumného ústavu NASA Ames v Moffett Field ve státě Kalifornie. „Jen si nejsem jistý, že toto je ten případ.“

Jiní se dívali na studii shovívavěji.

„Myslím si, že je zapotřebí pečlivější prozkoumání materiálu z červeného deště, ale zatím to na první pohled vypadá jako evidentní případ toho, že to může být pravda,“ řekl Chandra Wickramasinghe, (viz. obr. dole vpravo) ředitel Cardiffského střediska pro astrobiologii na Cardiff University ve Velké Británii a hlavní propagátor panspermie.

Příběh kapek začal 25. července 2001, kdy obyvatelé Keraly, státu v jihozápadní části Indie, začali pozorovat v některých oblastech šarlatový déšť.

„Téměř celý stát, s výjimkou dvou severních oblastí, hlásil za poslední týden tyto neobvyklé deště,“ psalo BBC on-line 30. července. „Odborníci řekli, že nejpravděpodobnějším důvodem je přítomnost prachu v atmosféře, který vodu zbarvuje.“

Takovéto vysvětlení každého neuspokojilo.

„S plynoucími dny je déšť stále nevysvětlen,“ napsali internetové noviny Indian Express o týden později. Článek uvedl, že Centre for Earth Science Studies (Centrum pro studium vědy o Zemi) se sídlem v indickém Thiruvananthapuram odložilo původní hypotézu, že déšť vyvolal úder meteoritu. Přiklánělo se k názoru, že částice jsou spory plísně.

Ale „přesný druh zatím nebyl určen. Jak by se takové velké množství spor mohlo vyskytnout nad malou oblastí je zatím neznámé,“ citoval článek ředitele centra M. Babu. Baba na e-mail Science World tento týden neodpověděl.

Červený déšť se nadále sporadicky vyskytoval po dobu asi dvou měsíců, ačkoliv většina spadla v prvních deseti dnech, napsali Louis a Kumar. Dodali, že se ukázalo, že „nápadné červené zbarvení“ jsou vmísené mikroskopické červené částice, které nemají „žádnou podobnost s obvyklým pouštním prachem“.

Odhadli, že celkově spadlo nejméně 50.000 kg (55 tun) částic. „Analýza tohoto zvláštního fenoménu dále ukazuje, že konvenční atmosférické přenosové procesy jako prachové bouře atd. to nemohou vysvětlit“.

„Červené částice byly v dešťové vodě rovnoměrně rozptýleny,“ napsali. „Když byla červená dešťová voda sebrána a několik hodin byla uchovávána v nádobě, měly suspendované částice tendenci usadit se na dně.“

„Červený déšť se v průběhu pokračujícího normálního deště vyskytl na mnoha místech,“ pokračoval článek. „Z několika míst bylo hlášeno, že lidé zjistili, že jsou jejich šaty pokryté červenými kapkami. V několika málo místech byly koncentrace částic natolik velké, že dešťová voda vypadala téměř jako krev.“

Výzkumníci dodali, že atmosférické srážky měly „vysoce lokalizovaný výskyt. Obvykle se objevily nad oblastí menší než jeden čtvereční kilometr až několik čtverečních kilometrů. Mnohokrát měly srážky ostré hranice, což znamená, že zatímco na jednom místě pršelo silně červeně, o pár metrů dál se již žádný červený déšť nevyskytoval.“ Typický červený déšť trval nanejvýš 20 minut, dodali.

Na základě místních novinových zpráv sestavili vědci grafy, kde a kdy k přeháňkám došlo.

Částice vypadají jako jednobuněčné organismy a jsou asi 4 až 10 tisícin milimetru široké, napsali vědci, o něco větší než typické bakterie.

„Při malém zvětšení vypadají částice jako hladké, červeně zbarvené skleněné korálky. Při velkém zvětšení (1000x) lze vidět jejich rozdíly ve velikosti a tvaru,“ napsali.

„Tvary se liší od kulovitého až po elipsovitý a mírně protáhlý. Tyto částice vypadající jako buňky mají tlustý a barevný obal, který lze dobře identifikovat pod mikroskopem.“ Několik mělo obal porušený, dodali.

Zdá se, že částicím chybí jádro, hlavní část obsahující DNA, kterou mají živočišné a rostlinné buňky, napsali vědci. Chemické zkoušky ukázaly, že jim také chybí DNA, molekula nesoucí gen, kterou obsahuje většina typů buněk.

Nicméně, Louis a Kumar napsali, že částice vykazují při zvětšení „jemně strukturované membrány“, jako normální buňky.

Zdá se, že vnější obal obsahuje „vnější kapsli,“ dodali, která se v některých místech „jeví jako odpojená od vnější stěny a tvoří uvnitř buňky prázdný prostor. Kromě toho se zdá, že je na vnější straně buňky přítomna slabě viditelná vrstva hlenu.“

„Jednou z charakteristických vlastností je vnitřní deprese kulovitého povrchu tak, že formuje šálku podobné struktury, které dodávají stlačený vzhled,“ což se mezi částicemi liší, dodali.

„Hlavními složkami červených částic jsou uhlík a kyslík,“ napsali. Uhlík je klíčovou součástí života na Zemi. „Mezi vedlejšími složkami částic je nejvýznačnější křemík“, dodali Louis a Kumar; dalšími nalezenými prvky byli železo, sodík, hliník a chlor.

„Červený déšť začal ve státě v období normálního deště, což naznačuje, že červené částice nejsou něčím, co by se akumulovalo v atmosféře během suchého období a bylo spláchnuto prvním deštěm,“ napsal pár vědců.

„Červený déšť sbíraly také nádoby uchovávané v otevřeném prostoru. Takže to není něco, co by bylo spláchnuto ze střech nebo listí stromů. Vzhledem k obrovskému množství červených částic spadlých v široké geografické oblasti, je nemožné si představit, že se jedná o nějaký pyl nebo plísňové spory, které pochází ze stromů,“ dodali.

„Charakter červených částic vylučuje možnost, že se jedná o prachové částice ze vzdáleného pouštního zdroje,“ napsali, a takovéto částice „se v Kerale ani poblíž nenalézají.“

Jednou jednoduchou hypotézou je, že „byly vzduchem vyzdviženy ze vzdáleného zdroje na Zemi jakýmsi větrným systémem,“ dodali, ale toto zanechává několik hádanek.

„Jednou z charakteristik každého případu červeného deště je jeho vysoce lokalizovaný výskyt. Pocházejí-li částice ze vzdáleného pouštního zdroje, proč tedy nedošlo ke smísení a řídnutí částic během přepravy?“ psali.

„To je možné vysvětlit předpokládáním meteorického původu červených částic. Fenomén červeného deště začal v Kerale po vzdušném výbuchu meteoritu, ke kterému došlo 25. července 2001 poblíž Changanacherry v distriktu Kottayam. Tento vzdušný výbuch meteoritu je doložen aerodynamickým třeskem, který zažilo několik lidí během rána onoho dne.“

„K prvnímu případu červeného deště došlo v této oblasti několik hodin po vzdušném výbuchu… To poukazuje na možnou souvislost mezi meteoritem a červeným deštěm. Jsou-li mračna částic vytvořená v atmosféře fragmentací a rozpadem zvláštního druhu křehkého kometárního meteoritu, který podle předpokladu obsahuje hustou sbírku červených částic, pak se mraky takovýchto částic mohou smísit s dešťovými mraky a způsobit červený déšť,“ napsali.

Pár navrhl, že při přibližování se k Zemi v malém úhlu cestoval meteorit jihovýchodně nad Keralou s konečným vzdušným výbuchem nad distriktem Kottayam. „Během své cesty v atmosféře musel vypustit několik drobných fragmentů, které způsobily nános bloků buněk do atmosféry.“

Ať již živé nebo mrtvé, mají částice určitou výdrž, pokud má článek pravdu. „Dokonce i po skladování v původní dešťové vodě při pokojové teplotě, bez konzervačních látek po dobu asi čtyř let, nebyl nalezen žádný kaz nebo odbarvení částic.“

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.