Zákony tajemství: Ruská revoluce (29)

V lednu 1917 žil Lev Trockij (viz. obr. vlevo) v New Yorku, kde pracoval jako reportér pro komunistické noviny New World. Trockij unikl před dřívějším neúspěšným pokusem o revoluci v Rusku a uprchl do Francie, odkud byl vyhnán pro své revoluční chování. „Brzy zjistil, že existují bohatí bankéři z Wall Street, kteří jsou ochotni financovat revoluci v Rusku,“ napsal novinář Still.

Jedním z těchto bankéřů byl Jacob Schiff, jehož rodina žila s Rothschildy ve Frankfurtu. Dalším byl Elihu Root, advokát společnosti Kuhn, Loeb & Company Paula Warburga. Podle New York Journal-American: „Jacobův vnuk John Schiff odhaduje, že starý pán utopil v konečném vítězství bolševismu v Rusku asi 20 milionů dolarů.“ Root, člen CFR, přispěl podle Kongresového protokolu z 2. září 1919 ještě dalšími 20 miliony dolarů.

Schiff a Root nebyli sami. Arsene de Goulevitch, který byl přítomen prvním dnům bolševismu, později napsal: „V soukromých rozhovorech mi bylo řečeno, že lord Milner utratil více než 21 milionů rublů na financování ruské revoluce.“ Připomeňme si, že to byl Alfred Milner, který byl hlavní silou za Rhodesovými Kulatými stoly, těchto velkých předchůdců moderních tajných společností.

„V roce 1915 byla pro financování ruské revoluce založena American International Corporation,“ napsal Icke.

„Její ředitelé reprezentovali zájmy Rockefellera, Rothschildů, DuPonta, Kuhna, Loeba, Harrimana a Federálního rezervního systému. Zúčastněnými byli i Frank Vanderlip (jeden ze členů skupiny z Jekyll Island, který vytvořil Federální rezervní systém) a George Herbert Walker, dědeček amerického prezidenta George Bushe.“

Gary Allen poznamenal:

„V bolševické revoluci máme některé z nejbohatších a nejmocnějších mužů světa, kteří financují hnutí, jež tvrdí, že jeho samotná existence je založena na koncepci zbavit bohatství lidi jako jsou Rothschildové, Rockefellerové, Schiffové, Warburgové, Morganové, Harrimanové a Milnerové. Ale tito lidé zjevně nemají strach z mezinárodního komunismu. Je logické domnívat se, že pokud to financují a nemají z toho strach, musí to být proto, že to řídí. Je možné nějaké jiné vysvětlení, které dává smysl?“

Tento konspirační pohled nezopakoval nikdo jiný než Winston Churchill, který v roce 1920 napsal:

„Od dob Spartaka-Weishaupta (odkaz) [hlavy tajemných Iluminátů] až po Karla Marxe, k [socialistům Lvovi] Trockému, Bélovi Kunovi, Rose Luxemburgové a Emmě Goldmanové, toto celosvětové spiknutí, jehož cílem je svržení civilizace… neustále roste.“

„Hrálo jednoznačně rozeznatelnou roli v tragédii francouzské revoluce. Bylo hlavním motivem každého rozvratného hnutí devatenáctého století a nyní konečně tato skupina mimořádných osobností z podsvětí velkých měst Evropy a Ameriky chytila ruský lid za vlasy a stala se prakticky nespornými pány obrovského impéria.“

Pokud lze za hrůzami a tragédiemi dvacátého století identifikovat jeden motivační faktor, je to jistě antikomunismus. Nepřátelství mezi takzvanými demokraciemi západu a komunismem východu vytvářelo od roku 1918 až do konce století nepřetržité nepokoje.

Útěk privilegované elity z Ruska v roce 1918 a z Číny v roce 1949 vyslal šokové vlny do hlavních měst Evropy a Ameriky a podnítil prudkou reakci, která trvala několik desetiletí. Zvolání „Proletáři všech zemí, spojte se!“ zastrašil kapitalisty západního průmyslu, bankovnictví a obchodu, kteří nebyli zasvěceni. Tento strach prýštil prostřednictvím jejich politických reprezentantů, zaměstnanců, a tak dále, prakticky do každé domácnosti.

Zaražení badatelé konspiračních teorií byli léta zmateni, jak mohli tito kapitalisté na vysokých postech jako Morganové, Warburgové, Schiffové a Rockefellerové přehlížet, tím méně podporovat, ideologii, která zjevně ohrožuje jejich postavení a bohatství.

K pochopení tohoto zdánlivého dělení na dvě části a toho, jak členové tajné společnosti působí, je zapotřebí studovat filozofa, který tyto muže ovlivnil prostřednictvím Rhodese a Ruskina, Georga Wilhelma Friedricha Hegela.

Přicházejíce v patách osvícenství – intelektuální vzpoury proti autoritě církve – inspirovali němečtí filosofové Hegel, Johann Gottlieb Fichte a Immanuel Kant budoucí generace myšlenkou, že moderní člověk nemusí být spoután náboženskými dogmaty a tradicemi. Tito obrazoborci se lišili pouze tím, že Kant věřil, že věci, které nelze v materiálním světě vyzkoušet, nemohou být člověku známy, zatímco metafyzičtí Fichte a Hegel věřili, že příčinou člověka je „svíce Páně“, že intuice a láska vytvářejí jednotu člověka s božským, která přináší porozumění a rovnost.

Hegelovo tvrzení racionálního výkladu lidské podstaty, nazvané Hegelovským systémem, bylo pokusem smířit protiklady, obsáhnout celý vesmír jako systematický celek. Bylo to ohromující úsilí a dosud nebylo zcela dokončeno. Hegelovi přívrženci a odpůrci budou i nadále filozofovat i v příštím tisíciletí. Je snadné pochopit, proč bylo takové abstraktní myšlení vyloženo Hegelovými stoupenci, včetně Karla Marxe a Hitlera, tak mnoha způsoby.

Hegelův kolega idealista a muž, který nejvíce ovlivnil jeho práce, Fichte, byl členem tajné společnosti. „Je zajímavé, že Fichte, který rozvinul tyto myšlenky před Hegelem, byl svobodným zednářem, téměř jistě iluminátem a zcela jistě byl ilumináty podporován,“ napsal spisovatel Sutton. Dokonce bylo naznačeno, že samotný Hegel mohl být členem revolučních německých Iluminátů, kteří byli v roce 1784 vládou zakázáni, ačkoliv žádná přesvědčivá dokumentace o jeho členství nebyla nalezena. Určitě se zastával teologie racionalismu Svobodných zednářů.

Marx obrátil Hegelovu teoretickou filozofii na materiální svět a vyvinul výjimečný nástroj pro manipulaci s lidmi a událostmi. Ten se stal známým pod pojmem Hegelova dialektika, proces, ve kterém jsou protiklady – teze a antiteze – sladěny v kompromisu či syntéze.

Zde relevantní aplikací je myšlenka, že západní kapitalisté vytvořili na jedné straně komunismus (teze) jako vnímaného nepřítele demokratických národů na straně druhé (antiteze). Výsledný konflikt vytvořil obrovské trhy pro financování a zbrojení a nakonec vyrovnání obou stran (syntéza). Často bylo během posledních padesáti let řečeno, že USA je stále více jako Rusko, a Rusko je stále více jako USA.

Členové tajných společností, které je možné vystopovat až k Rhodesovým Kulatým stolům pochopili Hegelovu dialektiku dobře. Jejich předchůdci ji úspěšně po staletí používali bez názvu Hegel. Tito raní Machiavelisté zjistili, že to byl jen malý krůček k poznání, že není třeba čekat na krizi a nepokoj. Sociální otřes by mohl být vytvořen a ovládán k jejich vlastnímu prospěchu. Odtud plynou koloběhy finančních vzestupů a propadů, krizí a revolucí, válek a hrozeb válek, což udržovalo rovnováhu moci.

Sociální aktivisté i byrokrati se dobře naučili tuto lest „oba konce proti středu“, ať už ze zkušenosti, intuice nebo studiem. Vyžadujte více, než opravdu potřebujete (teze) od své opozice (antiteze) a po kompromisu skončíte obvykle s tím, co jste chtěli v první řadě (syntéza).

„Tato revoluční metoda – systematická činnost teze vs. antiteze = syntéza – je klíčem k pochopení světových dějin,“ prohlásil spisovatel o konspiracích Texe Marrs.

Vrátíme-li se k Trockému, zjistíme, že dne 27. března 1917 – jen několik dní předtím, než Amerika vstoupila do války – opustil lodí Spojené státy spolu s téměř třemi sty revolucionáři a s peněžními prostředky poskytnutými Wall Streetem. Trockij, jehož skutečné jméno bylo Lev Davidovič Bronštejn, byl sledován britskými agenty, kteří ho od jeho předválečného pobytu ve Vídni podezírali ze spolupráce s německou zpravodajskou službou. V projevu před odjezdem z New Yorku, Trockij prohlásil: „Vracím se zpátky do Ruska, abych svrhnul prozatímní vládu a zastavil válku s Německem.“

Když loď přepravující Trockého a jeho doprovod zastavila v Halifaxu v Nova Scotia, byli zadrženi kanadskými orgány a jejich peněžní prostředky byly zabaveny. Kanaďané se oprávněně obávali, že revoluce v Rusku by mohla umožnit německým vojskům na východní frontě bojovat se spojeneckými vojáky na západní frontě.

Ale tato důvodná obava byla překonána důvěrným pomocníkem prezidenta Wilsona, plukovníkem Housem, který řekl šéfovi britské tajné služby, siru Williamovi Wisemanovi, že Wilson chce, aby byl Trockij propuštěn. Necelý měsíc poté, co Spojené státy vstoupily do války, dne 21. dubna 1917, nařídila britská admiralita propuštění Trockého, který vyzbrojen americkým pasem podepsaným Wilsonem, pokračoval na své cestě do Ruska a do historie.

Po neúspěšné revoluci v roce 1905 byly vypovězeny tisíce ruských aktivistů, včetně Trockého a Vladimíra Iljiče Lenina, revolučního intelektuála, který připodobnil teorie Hegela, Fichteho, Ruskina a Marxe na ruskou politickou a ekonomickou obtížnou situaci. Po letech pokusů o reformu, byl 15. března 1917 car přinucen k abdikaci po nepokojích v Sankt-Petěrburgu (tehdy Petrohradu), o nichž mnozí věří, že byly podníceny britskými agenty.

Když Trockij cestoval do Ruska s americkým pasem a financemi z Wall Street, i Lenin opustil exil. S pomocí Němců a spolu s asi 150 vycvičenými revolucionáři, „nastoupil ve Švýcarsku do nechvalně známého ‚zapečetěného vlaku’ s nejméně 5 miliony dolarů,“ napsal Still.

Vlak neomezeně projel Německem, což bylo domluveno Maxem Warburgem a německým vrchním velením. Lenin, stejně jako Trockij,byl vládou Alexandra Kerenského označen za německého agenta. Vláda Kerenského byla druhou prozatímní vládou vytvořenou po carově abdikaci. Do listopadu 1917 podnítili Lenin a Trockij, podporovaní západními penězi, úspěšnou vzpouru a zmocnili se ruské vlády pro bolševiky.

Ale komunistické sevření Ruska nebylo bezpečné. Vnitřní spor mezi „Rudými“ a „Bílými“ trval do roku 1922 a stál přibližně dvacet osm milionů ruských životů, mnohonásobek válečných ztrát. Lenin zemřel v roce 1924 po sérii mozkových mrtvic poté, co pomohl vytvořit Třetí internacionálu neboli Kominternu, organizaci pro rozšíření komunismu po celém světě. Když Stalin převzal diktátorskou moc, uprchl Trockij z Ruska a v roce 1940 byl zavražděn Stalinovým agentem v Mexiku.

Spisovatel Icke viděl „vícedimenzionální“ aspekt financování bolševiků.

„Ruští ‚revolucionáři’ jako Lenin a Trockij byli využiti k tomu, aby dostali Rusko z války ve prospěch Německa. Ale na vyšší úrovni bylo strašidlo zvané komunismus vytvořeno, aby podněcovalo rozdělení strachu a nedůvěry prezentované jako komunismus vs. kapitalismus vs. fašismus.“

Dokonce i Lenin zřejmě pochopil, že byl zmanipulován mocnějšími silami.

„Stát nefunguje tak, jak jsme si přáli,“ napsal. „Člověk je za volantem a zdá se, že to řídí, ale auto nejede v požadovaném směru. Pohybuje se, jak si to přeje jiná síla.“

Tato další „síla“ byli členové tajných společností, kteří stáli za samotným zrodem komunismu, „monopolní finanční kapitalisté“, jak je popsal Lenin.