TSUNAMI: ÚDER Z HLUBIN MOŘE A NEBO ODNĚKUD JINUD?

       Je časné ráno 26.12.2004. Ještě notně rozespalý sedím za psacím strojem a probírám se materiálem rozepsané knihy. Když píšu nemám rád ticho. Dneska vyhrálo rádio, ladím svou oblíbenou stanici a rovnám myšlenky v hlavě. Pokračuji v načaté kapitole a věta za větou se řadí do odstavců. Jsem spokojený, dnes to jde jako po másle. Nakonec si dávám pauzu a pomalými doušky vychutnávám svou dopolední kávu. Ach jo, kolik jich dneska asi padne. Z mého rozjímání o vlivu kávy na tvůrčí potenci mne vytrhne velmi vážný hlas hlasatele zpravodajské relace. Dozvídám se, že severní část Sumatry, Thajska, Srí Lanky a dokonce i část pobřeží afrického kontinentu zasáhla série vln tsunami, jakožto důsledek obrovského zemětřesení o síle 9.0 Richterovy škály, ke kterému došlo nedaleko indonéského souostroví. Už z těchto údajů je mi jasné, že jde o výjimečnou pohromu. Pátrám v paměti, kdy v novodobé historii došlo na Richterově stupnici k naměření takové hodnoty. Nevzpomínám si. Mám velmi tísnivý pocit??

Signály

       Tak jak plynou dny, stále zřetelněji vystupují napovrch nesrovnalosti týkající se záhadného selhání komunikační aktivity varovného charakteru směrem k zasaženým regionům jednotlivých států v oblasti Indického oceánu. Vychází totiž najevo, že v dostatečném předstihu byly velmi pečlivým způsobem informovány např. složky amerického námořnictva včetně základny Diego Garcia v Indickém oceánu. Proč tedy stejným způsobem nemohli být US státním departmentem varováni rybáři a další lidé v Thajsku, Sri Lance a nebo v Indii? Vždyť pro moderní komunikační systém by to neměl být žádný problém. Předešlo by se tak zcela jistě desetitisícům obětí.

       Je zřejmé, že americké námořnictvo bylo službou NOAA - National Oceanic and Atmospheric Administrations se sídlem v Honolulu na Hawaii přes US department v dostatečném předstihu před varováno. Americká základna Diego Garcia se dokonce nacházela mimo přímý vliv těchto vln, takže nebyla vůbec poškozená. Cherles Mccreery, ředitel NOAA sdělil, že se v inkriminovanou dobu nedokázal spojit s bezpečnostními a státními orgány postižených asijských států. Proto se jeho tým v kritické chvíli, když zjistil, o co vůbec jde, obrátil na americký státní department s žádostí varovat příslušné asijské státy.

       Ve svém vyjádření indická vláda ale namítá, že žádné varování od nikoho neobdržela? Kde je tedy pravda? Snaží se indická vláda zakrýt svou vlastní neschopnost na úrovni interní komunikace a koordinace preventivní evakuace obyvatel ze zasažených míst výše uvedeným prohlášením, anebo skutečně ze strany NOAA, případně USA nebyl nikdo schopen varovnou informaci odeslat? Ukazuje se, že pravdou je to druhé. A jak je možné, že kontaktní telefonní seznam NOAA obsahuje americké námořnictvo přičemž kontakty na kolegy v jednotlivým národních střediscích chybí? A pakliže tomu tak je, jak je možné, že bezprostředně po katastrofickém exodu na Srí Lance byla NOAA zčista jasna schopná kontaktovat diplomaty na Madagaskaru a Mauritiu ve snaze odvrátit další nebezpečí?

       Je zjevné, že tu cosi nehraje. Samo o sobě tomu nasvědčuje další tvrzení ředitele NOAA, který se nechal slyšet v tom slova smyslu, že jeho tým do doby než smrtelná vlna narazila do pobřeží Sri Lanky neměl ani tušení o existenci tsunami. Ale jistě, už jsme notoricky obeznámení s tím, že v daném regionu není nainstalována detekční technika registrující tento typ vln. Na druhé straně tu máme minimálně 26 členských zemí tzv. "Mezinárodní koordinace varovného systému tsunami" a mezi těmito členskými zeměmi se nachází také Thajsko, Singapur a Indonésie. Všechny tyto země jsou normálně v adresáři "PTWC" - "Pacific Tsunami Warning Centre", která pracuje v úzké koordinaci se sesterskou "ICGWTS" která má kanceláře kde jinde než v NOAA na Hawaii.

Mapa lokalizující podmořské otřesy v období mezi 26. - 28. prosincem 2004

       Proboha, ale copak oborníkům a specialistům v NOAA nedošlo, že při tak intenzivních otřesech dosahující 9.0 stupňů Richtera existuje reálné nebezpečí fenoménu tsunami? Už tato vysoká pravděpodobnost by měla nastartovat komunikační tok žádoucím směrem. Shazování odpovědnosti na chybějící senzorický systém v Indickém oceánu je zcela falešná stopa. Tu jde o zcela o něco jiného. Jde tu o nouzový přenos informací bezprostředně po zemětřesení e-mailem, faxem, telefonem, živou satelitní televizí atd. směrem k státním orgánům místní správy, pobřežním hlídkám, hotelům atd. v kritických oblastech. V celé problematické oblasti byly dostatečně rychle informovány pouze dvě, ano, dvě země: Austrálie a Indonésie. Americký kongres má vyšetřit jak je možné, že stejným způsobem nebyly informovány všechny státy v zasažené oblasti.

       Ředitel NOAA Charles Mccreer opakovaně zdůraznil, že jeho tým se o vlnách tsunami dozvěděl teprve ze zpráv v okamžiku, když došlo k ataku pobřeží Srí Lanky. Jenže Thajsko jimi bylo zasaženo téměř o hodinu dříve, takže informace o tsunami již byly dávno "venku". K ostrovům Maledivy se zkázonosná vlna dostala dokonce až za tři hodiny poté, co zpustošila thajské pobřeží !!! Jedna neřku-li tři hodiny je neuvěřitelně dlouhá doba na to vzít telefon a nebo poslat fax či e-mailovou zprávu.

       Na základě výše uvedených skutečností je třeba si položit následující otázky:

1. Proč nebyly bezprostředně po zemětřesení varovány (a nebo přinejmenším poté, co byla zasažená pobřeží Indonésie a Thajska) další státy v regionu Indického oceánu, přičemž dostatečně rychle bylo varováno např. americké námořnictvo?

2. Proč varování obdržela Austrálie (tisíce kilometrů daleko mimo kritickou oblast) a Indonésie (ležící přímo v epicentru a nebo těsně vedle, kde varování postrádalo svůj účinek)?

3. Historické zkušenosti velmi silných zemětřesení dokládají, že před hlavním záchvěvem existuje velmi aktivní období menších "před třesů". Proč v našem případě tuto charakteristickou předzvěst postrádáme?

4. Proč v brázdě pohromy v rámci humanitární akcí na místě vykazuje hlavní aktivitu americká armáda a ne civilní organizace pod vedením OSN?

5. Proč byl vedením záchranných operací v zasažených oblastech rozkazem amerického námořnictva pověřen generál Rusty Blackman, velitel námořních expedičních sil se základnou v Okinawě. Tedy ten člověk, který byl odpovědný za dovedení jednotek amerického námořnictva do Bagdádu během operace "Iraqui Freedom"?

6. Je náhoda, že v kritické chvíli zemětřesení se dané lokalitě nacházely dvě americké letadlové lodě s kompletní výzbrojí a další vojenský potencál?

Ozvěna

       Je časné ráno sobota 8. ledna 2005. Dělám si svou oblíbenou kávu. Za chvíli sednu za počítač ke své rozepsané knize, ale káva vyžaduje pohodu. Na chvíli zapínám televizi a ladím slovenskou CNN, tedy TA3. Hlasatel informuje o nejnovějším vývoji události v souvislosti s tragickým zemětřesením. Následuje další krátká zpráva: "?.tým dánských vědců oznámil, že od svých egyptských kolegů obdržel fakta nasvědčující tomu, že katastrofa v Indickém oceánu je důsledkem vojenského experimentu, za účasti indické a izraelské armády. Tento experiment byl financován armádou Spojených států amerických". V dopoledních hodinách jsem tuto informaci zaslechl ještě několikrát v českých i slovenských sdělovacích prostředcích. Ten samý den v hlavní večerní zpravodajské relaci však již tato zpráva chybí??..

Tsunami bomba

       Existují dnes již odtajněné informace o tom, že během II. světové války byly armádou Nového Zélandu, ale mimo dosah tohoto ostrova, prováděny přísně tajné experimenty s tzv. "tsunami bombou". Šlo o uměle vyvolávané podmořské výbuchy specifického charakteru vytvářející obrovskou přílivovou vlnu, u kterých se věřilo, že mohou být v důsledku stejně efektivní jako atomová bomba. Tyto experimenty byly v letech 1944 a 1945 řízeny aucklandským univerzitním profesorem Thomasem Leechem. Jeho práce byla považována za tak významnou, že všechny skutečnosti, které se jí dotýkaly byly klasifikovány jako přísně tajný materiál. Detaily "tsunami bomby" byly součásti tzv. "Project Seal" a jsou také obsahem 53 let starého dokumentu novozelandského ministerstva zahraničních věcí.

       Zjistilo se, že po II. světové válce o tyto písemnosti velmi usilovaly armády USA a Velké Britanie s tím, že předmětné poznatky by mohly být využity v rámci jaderných experimentu v oblasti tichomořského atolu Bikiny. Transferem tohoto velmi citlivého materiálu do prostředí amerického establishmentu byl pověřen dr. Karl Compton, který byl fascinován výsledky Thomase Leecha, jenž v pozici univerzitního děkana fakulty strojírenství zemřel v roce 1973. Pokud je známo, podrobnější informace o "Projectu Seal" nebyly nikdy zveřejněny a celá záležitost je obestřena tajemstvím. Bývalý spolupracovník Thomase Leecha, prof. Neil Kirton, svého času prozradil, že k transferu projektu Seal do USA skutečně došlo a to s podporou novozélandské vlády s tím, že se na vývoji dál pokračovalo. "Tsunami bomba" prý nebyla "naplno" nikdy testována. Nikdy??.?

Zvláštní souvislosti

       Pojďme se nyní přenést do doby předcházející osudovému zemětřesní. Tedy mám konkrétně na mysli 28. listopad 2004. Tento den je prvním v sérii tří dnů, kdy jsme svědky velmi zvláštního jevů. V oblasti Tasmánie doslova a do písmene stovky delfínů a velryb umírají na pobřeží (český OSUD o tom informoval 1. prosince min. roku). Důvod je neznámý. Ale Bob Brown, senátor australského parlamentu, vystupuje s podivným sdělením. Zvláštní chování ryb je prý důsledkem "specifických seizmických zkoušek" v této oblasti.Podle Jimma Cummingse z institutu akustiky se skutečně od roku 1968 provádějí seizmické zkoušky mořského dna v rámci diagnostiky nerostných suroviny, anebo ropných ložisek. Do skupiny oblastí, které prodělaly velmi intenzivní sérii seizmických zkoušek patří Severní moře, Beaufortovo moře, Mexický záliv, oblast Indonésie, Tasmánie a Jižní Ameriky. Během seizmických zkoušek dochází pod mořskou hladinou vlivem okolností k chronické vibraci o síle 200 - 230 dB, která ve vzdušném prostředí je analogická hodnotě asi 140 - 170 dB.

Smutný pohled na austrálské a novozelandské pobřeží. Snímek byl pořízen 30. 11. 2004

       Podle zainteresovaných osob v době aktivního průzkumu jsou tyto vibrační nárazy evokovány zhruba každých 10 vteřin a to kontinuálně pod dobu 24 hodin v rozsahu minimálně dvou týdnů nebo prostě "jak počasí dovolí".Vraťme se ale do 28. listopadu 2004 kde podle Boba Browna bylo u Tasmánie zahájeno třítýdenní "seizmické testování" v rámci diagnostikování mořského dna. Je zvláštní, že právě v této lokalitě, tedy zhruba 500 km jihovýchodně od Tasmánie 24. prosince 2004 došlo k zemětřesení o intenzitě 8.1 stupňů Richterovy škály s následným dotřesem o síle 6,1 stupňů Richterovy stupnice, následující den ráno, tedy 25. prosince 2004. Tuto skládanku musíme doplnit ještě o jeden smutný údaj. V ranních hodinách 26. prosince 2004 dochází k silnému záchvěvu mořského podloží na křižovatce australského a indického tektonického talíře s následnou zničující tsunami vlnou o síle 9.0 stupňů Richterovy stupnice.

Závěr

       Pokusil jsem se seskupit několik sporných postřehů o kterých si myslím, že by neměly zůstat bez povšimnutí. Jistěže nechci vytvářet umělé "přízraky" tam, kde být nemusí, ale na straně druhé bychom neměli nechávat bez povšimnutí a diskuse "indicie podivnosti". Těžko se v této chvíli dobereme konkrétní pravdy, ale ať již šlo o čistou přírodní katastrofu a nebo něco jiného, otázkou zůstává a navždy zůstane otázkou proč tak fatálně selhala komunikace, která s největší pravděpodobností mohla desetitisícům nepřipravených a nic netušících jedinců zachránit život.