Tvář na Marsu: Nové důkazy (1)

V předstihu před Waynovou novou knihou představují tyto stránky ukázku všech nejnovějších „měřitelných“ poznatků, které ještě nejsou vyšší místa schopná komentovat. Následující poznatky přesvědčivě prokážou, že anomálie na Marsu byly nejen vybudovány pokročilými životními formami… ale možná i přímo samotnými našimi předky.

Nejpřesvědčivější a nejpádnější důkaz hovořící ve prospěch teorie o pokročilém inteligentním životě na Marsu je předkládán právě zde: Jsou to kvádry nalezené na tváři na Marsu. Tento snímek tváře na Marsu vykazuje přítomnost různých míst s pozůstatky kvádrů a písku, která všechna odpovídají lokalitám pyramidálních trosek v Egyptě, taktéž zčásti pokrytým pískem. (viz. obr. níže uprostřed). (Podrobnosti budou následovat).


 

Z pohledu na rozšířenou spodní pasáž celého útvaru lze usuzovat, že tvář původně znázorňovala vousatého člověka. K domněnce, že na rudé planetě kdysi existoval rozvinutý život, dále přispívají i útvary na jejím povrchu připomínající pyramidy – jejich uspořádání odpovídá uspořádání pyramid zbudovaných civilizacemi tady na Zemi, a ty zase odpovídají velmi specifické formaci hvězd na noční obloze.

Spolu s nejnovějšími objevy spojenými s Marsem  – ať už jsou to důkazy o dřívější existenci oceánů na Marsu – podobných těm na Zemi, nebo nález mechu či řas a pozoruhodných fosilií na jeho povrchu – všechny tyto důkazy jen přispívají k teorii o někdejším životě na Marsu. Nejkontroverznějším nálezem ze všech je pak objevení něčeho, co vypadá jako zbytky vesmírné helmy patřící na lidskou hlavu. A co více, její tvar a styl se zdá být totožný s tvarem a stylem užívaným jednou z prominentních tajných společností tady na Zemi. Její vzhled byl navíc napodoben v jedné z nejslavnějších a nejúspěšnějších vesmírných sci-fi ság všech dob.

Úplně první snímek o vysokém rozlišení zachycující tvář na Marsu bylo možné získat před dvěma lety, a to zásluhou NASA JPL (Jet Propulsion Laboratory) v rámci projektu HIRISE (High Resolution Imaging Science Experiment) Arizonské univerzity. Snímek byl ale tak rozměrný, že ho počítače v roce 2007 nedokázaly celý stáhnout nebo prostě otevřít, aniž by došlo k jejich zhroucení. Od té doby se nenašel nikdo, kdo by byl schopen určit jeho skutečnou hodnotu, a tak byl snímek zcela zapomenut. V poslední době ale moderní technologie pokročila natolik, že již velké snímky zvládá, a dvouletý projekt pečlivého zpracovávání snímků, který spustil Wayne Herschel, je nyní dokončen.

Wayne začal s prací loňský rok, když mu jeho přítel Dylan Thorne, expert na informační technologie žijící nyní v Austrálii, přislíbil, že zkusí snímek znovu stáhnout.

Podařilo se.

Snímek výše  ukazuje mnoho různých vzorů kvádrů, odpovídajících ruinám egyptských pyramid, o nichž je podrobněji psáno v „The Hidden Records“ (Skrytých záznamech) (viz. obr. dole vlevo). Když se v okolí zhroucených části pyramidálních ruin usadí písek, vytvoří se velmi specifické a jednoznačné vzory, které jsou snadno identifikovatelné. Tyto se na tváři na Marsu bohatě vyskytují, a není také divu, neboť planeta v určitém bodě v minulosti zakusila závažný dopad meteoritu, po němž zůstal kráter široký 2000 km.

Snímek z roku 2007 byl tak velký, že i pouhé prohlížení si ho v samostatném okně způsobovalo kolaps počítače. Proto byl obrázek na čas uložen k ledu. Wayne si ale stihl prohlédnout některé rysy povrchu ještě předtím, než se počítač zhroutil, a uvědomil si několik stěžejních faktů.

Zaprvé si povšiml, že na jeho větší části se vyskytovaly neuspokojivé čáry způsobené digitálním šumem, které bylo nezbytné velmi pracně ručně odstranit. Smutné, avšak ne neočekávané, bylo, že celý snímek (černobílý soubor gif) byl vzhůru nohama a v nešikovném úhlu, chabě nasvícen a slabě kontrastní. Očekávali jsme to, neboť se zdá, že důležité snímky Cydonie (oblasti na Marsu), které vypustí univerzitní web do oběhu, takto vypadají vždycky.Pobořená (sesutá) pyramida připomínající „obelisk“ umístěná na čelní části obličeje dala svým kolapsem vzniknout velmi jasně viditelnému poli trosek. (viz. obr. dole vpravo).


 

Wayne byl z přesnosti detailů, které poprvé spatřil, zcela u vytržení. Ihned si povšiml něčeho, co zcela jasně muselo být pole trosek (na obrázku výše vyšrafováno fialově), které odhalilo, že „nos“ přišel o špičku. Nalezl i jiný odpovídající vzor trosek, který hraje na tváři na Marsu důležitou roli. Pravděpodobně šlo o klíčové místo na celém útvaru – o anomálii na čele, o níž si je Wayne jistý, že kdysi představovala malý obelisk, který se měl vztahovat ke specifické hvězdě na obloze – pokud tedy šlo o hvězdnou mapu – a který se od té doby bezpochyby sesul a proměnil v trosky.

To je průlomem již samo o sobě, neboť součástí zprávy je umístění třetího oka, a toto souhlasí s tematikou největšího obelisku v egyptském stylu, který byl v této zemi (v Egyptě) kdy postaven, (což bude vysvětleno záhy). V této oblasti na Marsu se tedy nachází rozptýlený materiál ve formě kvádrů – v podstatě důkazní materiál. Jeho rozvržení by odpovídalo rozvržení Slunečního chrámu s obeliskem, který stojí na pyramidální plošině v Egyptě. Důležitost, kterou tomu Wayne přikládá, vysvětluje ve své knize: Uvádí důvod, proč má Sfinga na čele kobru, a také proč monumenty uctívající Slunečního boha po celém světe všechny vyobrazují nezvykle hranatý lidský obličej s mírně pootevřenými ústy a s něčím v prostoru třetího oka.

Výzkumníci již naznačili, že tvář na Marsu prodělala nejméně pět přímých zásahů meteority (zbytky pěti kráterů v zastíněné oblasti jsou velmi jasně viditelné). Hovoří také o masivním posunu planetární kůry, která se evidentně znenadání posunula směrem doprava, a to zřejmě následkem tzv. „marso-třesení“, o síle vyšší než 10 stupňů Richterovy škály. To mohlo být vyvoláno závažným dopadem meteoritu, které způsobilo vyhynutí veškerého života na planetě. Proto se obelisky na nose a na čele sesuly stejným směrem (fialové šrafy na obrázku). Mimochodem… v těchto oblastech jsou nejzřetelněji vidět odkryté pozůstatky kvádrů!

Kolem dokola jsou doslova miliony a miliony „kamenů“ tvaru kvádru. Pravoúhlé a rovné kusy kamene! Vyskytují se zde tři základní velikosti: nejběžnější o délce přibližně 2 až 3 metrů – jako kvádry použité při stavbě pyramid v egyptské Gíze. Následují zvláštní příklady kvádrů dlouhých přibližně 5 metrů – jako kvádry použité při stavbě chrámu Sfingy, a také několik masivních kvádrů o velikosti 10 metrů, připomínající kvádry z chrámu v libanonském Baalbeku. Ve své knize z roku 2003 už Wayne některé z největších kvádrů identifikoval, když se tehdy odvážil navrhovat, že tvář na Marsu je zbudována z kvádrů… a že má tato tvář velmi jednoznačné levé oko. Ale akademikové se jeho závěrům smáli a tvrdili, že vidí věci, které tam ve skutečnosti nejsou… že jde jen o hru světla a stínu.

Nyní nastal čas podrobit vše pohledu z nové perspektivy a též rozpoutat nevyhnutelnou a vážnou debatu. Wayne věděl, že s nově pořízeným satelitním snímkem dokáže překonat všechny těžkosti, protože v něm bude moci přes sebe digitálně překrýt odstíny patřičných barev, které byly součástí novějších snímků této oblasti.

Pro Wayna tu ale bylo něco ještě cennějšího, co mohlo prokázat trojrozměrný význam tváře na Marsu, jak je to vidět na některých dalších nových snímcích o nízkém rozlišení. Pro svoji knihu dokázal vytvořit grafický program, který ukazoval překvapivé detaily. Po nepatrném přidáním barvy a po překrytí jiným, 20 let starým snímkem tváře ze sondy Viking, a to celé pak přeložené přes snímek z roku 2003, na němž slunce svítí z nadhlavníku, získal senzační konečný výsledek. Vytvořil první čistý snímek zachycující díky dopadajícím slunečním paprskům celou anomálii ve 3D perspektivě. (viz. obr. dole uprostřed).

To bylo důležité, protože tento „pravý“ (vědecky platný) úhel dopadu paprsků jasně ukazuje 3D vymodelování celého anomálního útvaru, a to – což bylo ještě důležitější – do tvaru lidského obličeje. Aby bylo dosaženo vědeckého srovnání s trojrozměrným lidským obličejem, musel být obrázek nasvíceného lidského obličeje srovnán s tím, co mohl být taktéž obličej, ale vytvarovaný ve skále na Marsu.

Na obrázku výše je zobrazen černobílý zdroj a grafika naznačuje, jak byl obrázek zpracován a jak data o úhlu dopadu slunečních paprsků a změny způsobené překrýváním vylepšily původní snímek sondy Viking. Nejpoškozenější oblastí tváře na Marsu je oblast úst v dolní části. V minulosti měl pravděpodobně obličej tato ústa otevřená. Důvody pro to jsou shodné u všech starověkých civilizací: „Sluneční bůh“, pokud byl zobrazován jako obličej, byl tímto způsobem zobrazován vždycky. Spodní ret se zřejmě posunul následkem nárazu meteoritu, jehož následky (kráter) jsou zřetelné na pravé straně úst. Náraz zřejmě také posunul spodní ret ještě níže.

-pokračování-
Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.

Další díly