Casimirův efekt, torzní pole, antigravitace a brány do jiné reality

„Casimirův efekt“ byl teoreticky zpracován již v roce 1948 fyzikem Hendrikem Casimirem (viz. obr. vlevo). Do praktické podoby byl však uveden o hodně později. Pokud jsem nic nepřehlédl, pak k jeho zavedení do praxe mělo dojít v roce 1997. Každopádně nás bude zajímat otázka, na jakém paradigmatu je „Casimirův efekt“ postaven. Encyklopedicky řečeno sám jeho objevitel tvrdí, že ve vakuu, o kterém se všeobecně tvrdí, že je prázdné, nemůže být nikdy dosaženo tzv. „nulové fluktuace“ kvantového pole.

Vědci jsou tudíž přesvědčeni, že i v hypoteticky uzavřeném prostoru, jehož stěny by měly teplotu 0 stupňů Kelvinů, bude zachováno fluktuační pole o nějaké energii. V souvislosti s tímto tvrzením je v současné době přijímaný názor, že toto pole existuje všude kolem nás a je známé jako tzv. „kvantový šum“. Fyzikové jsou přesvědčeni o tom, že takové pole by disponovalo obrovskou energetickou hustotou. Samozřejmě s nadsázkou se v tomto ohledu používá následující příměr:

„V klasickém šálku kávy se nachází takové množství nulové energie, že by celou naší planetu doslova roztrhalo na kousky“.

Je mi sice záhadou kde berou vědci onu sebejistotu s tím, že by to takto muselo fungovat, ale budiž. Každopádně se nabízejí velmi zajímavé implikace ve chvíli, když si uvědomíme, že takové hypotetické pole by prostupovalo lidským tělem a kdo ví, možná vysokofrekvenční autochtonní energetické biologické pole našeho těla tvoří s „kvantovým šumem“ jakési spojené energetické nádoby. To by do určité míry bylo v souladu se starými esoterickými a mystickými tezemi naznačující neuvěřitelně vysoký energetický potenciál lidské bytosti, přičemž v současné době využíváme pouze jeho zlomek.

Pojďme se ale vrátit k „Casimirovu efektu“. V populárních knihách teoretické a kvantové fyziky se často uvádí následující experiment:

„Existence vakuového vyzařovacího pole by mohla být prokázána ve chvíli, kdy by se ve vakuu podařilo k sobě přiblížit dvě hliníkové desky a to na vzdálenost kdy prostor mezi nimi by byl menší, než je vlnová délka kvantového šumu obou pulzujících desek. V této chvíli by se hypoteticky řečeno měly obě dvě desky vzájemně přitahovat extrémně malou silou k sobě“ (viz. obr. vpravo).

Není bez zajímavosti, že se výše uvedený předpoklad podařilo v praxi skutečně prokázat a to v roce 1997 jak jsem již naznačil výše. Pokud se nemýlím, zjistilo se, že desky jsou k sobě přitahovány silou, která se rovná čtvrté odmocnině jejich vzájemné vzdálenosti a která působí zpětně na zvenku působící sílu vakuového vyzařovacího pole.

Nicméně jsem se začal pídit po nějakých dalších širších aspektech výše uvedeného problému a přitom jsem narazil na dvě poměrně zajímavé věci. Zjistil jsem, že již v roce 1967 ruský fyzik Andrej Sacharov (viz. obr. vlevo dole) zveřejnil velmi zajímavou studii, která argumentuje v tom slova smyslu, že fyzikální veličiny gravitace a setrvačnosti mají určitou spojitost s vakuovou fluktuací a energii nulového pole.

V tomto ohledu jsou vědci přesvědčeni o tom, že pokud by se podařilo technicky změnit hodnoty nulového bodu energetického pole, vedlo by to k tomu, že by současně došlo ke změnám gravitace a setrvačností hmoty. V samém důsledku by tak mohlo dojít k nastartování antigravitačního efektu. Praktické implikace by byly v samém důsledku ohromující.

Fyzikové jsou přesvědčeni, že by se také dalo využít efektu tzv. „torzního pole“, které si jednoduše můžeme představit jako „rotující energetický vír“.

V tomto bodě jsem narazil na další zajímavý aspekt a tím, je tajemství vířivého pohybu v přírodě. Uvědomil jsem si, že mnohé velmi důležité přírodní procesy a struktury na mikrokosmické i makrokosmické úrovni se vyznačují vířivou charakteristikou. Tak například lidská DNA. Její dvojitá spirála naznačuje stoupající vířivý pohyb kolem imaginární vertikální osy.

Nebo takové tornádo – opět tu máme klasický vířivý pohyb generující neuvěřitelné množství energie. Když se podíváme na strukturální charakteristiku hurikánu, spatříme opět onen vířivý pohybový vektor. Již velmi dlouhou dobu je známo, že podobným způsobem se pohybuje i známá „rudá skvrna“ v atmosféře planety Jupiter. Konečně i spirálové galaxie jsou další charakteristikou jednoho a toho samého jevu na makrokosmické úrovni.

Dnes se výše uvedenou problematikou zabývá velmi mnoho vědců na různých úrovních. Ale kdo byl první? Hledaje na tuto otázku odpověď zjistil jsem, že se nitky stahují k jedné velmi zajímavé, ale i kontroverzní osobě. Touto osobou není nikdo jiný než Viktor Schauberger (viz. obr. dole vpravo). Tento velmi výjimečný vědec se proslavil větou: „Pochop a kopíruj přírodu.“ Když se podíváme na charakter jeho výzkumu, zjistíme, že velkou pozornost věnoval různým druhům pohybů a víření vody. Bylo to právě víření, které podle něho představovalo základní vzor tvořivých procesů v přírodě.

Následný výzkum ho dovedl až k vytvoření velmi specifických zařízení, které dokázaly vytvářet velmi zvláštní proudový efekt, který Schauberger označil jako „centripetální“. Zjistilo se, že docílený energetický výkon je mnohonásobně vyšší než u klasicky používaných turbín. Na paralelní rovině pak docházelo navíc ke vzniku ještě dalších, tzv. vakuových efektů.

Někdy na počátku II. světové války si Viktor Schauberger nechal patentovat celou řady vysoce sofistikovaných zařízenía to i včetně tzv. bezhlučného letounu. Schauberger byl přesvědčen o tom, že pochopením a praktickým zvládnutím přirozeného efektu víření je možné dosáhnout gravitačního odstínění. Samozřejmě, že netrvalo dlouho a svými praktickými výsledky na sebe upozornil u tehdejší německé nacistické garnitury. A tak se stalo, že v květnu 1941 nacisté Schaubergerovi přikázali, aby se výzkumu věnoval tajně.

Z dochovaných zdrojů je jasné, že nacisté chtěli jeho výzkumu praktickým způsobem využít především v oblasti letecké technologie. Dnes již víme, že Schauberger se zde ubíral zcela jinou cestou než dr.Richard  Miethe (viz. obr. dole vlevo), dr.Klaus Habermohl nebo dr. Guiseppe Belonzo, kteří spojily svůj výzkum s vývojem nových leteckých a raketových zbraní známých jako „V-7“.

Je také zajímavé, že s krátkými přestávkami po celou dobu II. světové války se v rámci svého výzkumu Schauberger pohyboval na území České republiky. Na otázku, proč tomu tak bylo, není zase až tak těžké odpovědět. Vždyť během II. světové války se například v plzeňské Škodovce a v pražských Letňanech nacházely důležitá vývojová pracoviště tajné technologie zbraní „V-7“.

Těsně po II. světové válce byl Schauberger zatčen spojeneckými silami a až do konce března roku 1946 držen v domácím vězení. Co se dělo potom je obestřeno mlčením, nicméně faktem zůstává, že roku 1958 dostal od Američanů návrh, aby pokračoval ve výzkumu. Zároveň dostal k dispozici finanční depozit v hodnotě mnoha milionů dolarů. V tuto dobu bylo Schaubergerovi 72 let. Jenže zhruba po půl roce se umírající vědec vrátil zpět do Rakouska, kde záhy zemřel.

Není bez zajímavosti, že těsně před svou smrtí Schauberger podepsal dokument, kterým Američanům přenechal práva na další výzkum či případné použití všech svých modelů a prototypů. Takže si každý může zcela bez předsudků představit jakým způsobem toho za „velkou louží“ využili.

Jenže to není zdaleka všechno. Již někdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let 20. století se dostalo na veřejnost, že již pár dní po jeho zatčení ve Vídni se doslova vloupali ruští agenti do jeho bytu, kde odcizily poměrně velké množství důležitých materiálů z jeho letitého výzkumu. Následne pak tehdejší ruská vláda v podstatě nařídila tehdejšímu vynikajícímu vědci dr. Podkletnovi aby pokračoval ve výzkumu. Což se také samozřejmě stalo.

Vznikla tak velmi typická situace. Na výzkumu Viktora Schaubergera se pokračovalo pod přísným utajením na dvou frontách – americké a ruské. Tyto závody ve stylu „kdo bude první“ v podstatě pokračují až do současné doby. Dr. Podkletnov pak později předal celý Schaubergerův výzkum k dalšímu bádání svému synovi dr. Jevgeniji Podletnovi (viz. obr. dole vlevo), který se v současné době proslavil svými experimenty s odcloněním gravitačního pole.

V podstatě šlo o to, že v silném magnetickém poli rotoval prstenec vytvořený ze supravodivé keramiky (viz. obr. dole vpravo). Velmi známý je jeho revoluční experiment, který v roce 1996 učinil společně s několika finskými vědci. Tehdy se podařilo dosáhnout zhruba 5000 otáček za minutu a gravitaci skutečně, byť pouze částečně, odstínit. Svého času o něm referovaly snad všechny významnější periodika na světě.

Tehdy se dr. Podkletnov nechal slyšet, že k plnému odstínění gravitačního pole je třeba dosáhnout magické rychlosti 15 000 – 20 000 otáček za minutu. Tipoval, nebo měl k těmto číslům nějaký nám neznámý důvod? Samozřejmě, že netipoval. Existují dokumenty, které přinejmenším naznačují, že se minimálně experimentálním způsobem na tuto úroveň otáček dostali ke konci II. světové války tehdejší nacističtí vědci.

Nejdříve jsem si myslel, že jde o neuvěřitelnou hloupost, ale pak jsem díky dr. Farrellovi, Nicku Cookovi a Igoru Witkovskému dostal k materiálům, které detailně analyzují tři bezesporu nejvíce utajované nacistické technologické projekty. Nazývají se „Projekt Zvon“, „Projekt Lampař“ a „Projekt Chronos“. Po určité době studia jmenovaných materiálů jsem se zatajených dechem zjistil, že mnohé z toho co se snaží býti oficiálně pojmenované, je ve skutečnosti zcela jinak. Ale uplně jinak. S velkou pokorou ve svém nitru jsem si uvědomil, že za stávajícího stavu společnosti je jistý druh nevědomosti v tomto ohledu zcela na místě.

Zírala na mne doširoka otevřená tlama toho nejryzejšího „realistického fantastična“.
____________________________________________________________________________________________________________________________________

Použité prameny:

Gilbert Sternhoff: Budoucnost začala už dávno, nakl. Dialog 2009

dr. Richard Farrell: The SS Brotherhood of the Bell: Nasa's Nazis, JFK, And Majic-12, nakl. Adventures Unlimited Press (2006)

dr. Richard Farrell: The Philosopher's Stone: Alchemy and the Secret Research for Exotic Matter, nakl. Feral House (2009)

Nick Cook: The Hunt for Zero Point: Inside the Classified World of Antigravity Technolog, nakl. Broadway (2003)

Igor Witkovski: The Truth About the Wunderwaffe, nakl. European History Press (2006)

Igor Witkovski: Axis of the World: The Search for the Oldest American Civilization, nakl. Adventures Unlimited Press (2008)