Dědictví Anunnaki a tajemství Genesis, část 10. V ohních Hory osudu aneb pod křídly Nazgulů.

Pokusíme se propojit některé aspekty staré gnostické tradice vyprávějících o moci a podstatě archontických mocností právě se symbolikou prstenů moci.Jak již bylo naznačeno v předchozím textu, existuje významný předpoklad, že gnostické texty vyprávějí příběh o prstenech moci v jejich vztahu s archontickými projevy tohoto světa. Dovolím si tvrdit, že právě tento pohled je rozhodujícím a v jisté míře unikátním vhledem do celé problematiky, jelikož odhaluje samu podstatu či význam projevů prstenových mocností.

Na začátku si představme základní význam prstenu jako symbolu jednoduché kruhové signatury, jenž odkazuje k neustálým cyklům obnovy vědomí či veškerých projevů života. Tradiční alchymie tento prvotní cyklus vyjadřovala symbolem urobora – hada, jenž požírá svůj vlastní ocas a obnovuje životní cyklus skrze sebe sama. Právě zmíněný alchymický symbol urobora odpovídá podstatě a významu prstenové symboliky, jelikož odkazuje na první a zcela zásadní skutečnost. Had požírající svůj ocas se symbolicky živí svojí vlastní krví a tudíž vytváří dostředivý energetický vortex či vír na principu černé díry, jenž pohlcuje životní energii. Dostáváme se zde k problému, který má úzkou souvislost s jistými magickými praktikami založenými na původní tradici vampýrského rituálu v souvislosti s neustálou obnovou životní energie.

Z výše uvedené skutečnosti vyplívá, že symbol prstenu – cyklického urobora obnáší přímou významovou souvislost s historickou tradicí pokrevní spřízněnosti vycházející z prastarých historických epoch a představující základní koncepci přenosu královského majestátu, jenž je veden v dané pokrevní linii. Prsten – uroboros tak reprezentuje samotný rod resp. příslušnou rodovou linii reprezentující určitý egregor či přenašeč specifických kvalit na jehož základě byl v průběhu historických epoch ustanoven koncept královské svrchovanosti a samotného práva vládnout. Hovoříme zde o původní tradici svrchovaných pánů Anunnaki, kteří s největší pravděpodobností stáli za vytvořením systému vládní moci a příslušného královského majestátu v daných oblastech starého světa.

Podle všeho byl iniciátorem této královské praxe samotný Annu – Pán Prstenů – sumerský bůh nebes a vůdčí entita královského domu Anunnaki, jenž patrně vytvořil správní systém tamní vlády založený na přenosu moci v rámci daných pokrevních linií. Prsten jako symbol rodu či pokrevní linie se tak stal základním symbolem moci a práva tuto moc uplatňovat v rámci pokrevní linie Pánů Prstenů, přičemž v následujících historických obměnách metamorfoval do podoby královské koruny či čelenky, která je pochopitelně dodnes spjata s královstvím majestátem s historicky proklamovaným „božským“ právem vládnout.

Jinou modifikovanou signaturou vztahující se na význam prstenů moci je symbol královského podvazku odkazující na tradici tzv. Podvazkového řádu jako dynastický emblém královské linie vycházející z tradice původních pánů prstenů.Jak se zmiňuje i známý badatel Laurence Gardner – právě symbol prstenu je v přímé souvislosti s tím, co je v historickém či mytologickém kontextu chápáno pod pojmem Svatý Grál, avšak již dle mého soudu nelze souhlasit s tím, že jde o zcela totožné mytologické vzory resp. existuje zde celá řada velmi podezřelých skutečností, jenž nelze brát na lehkou váhu a jednoduše oba pojmy ztotožňovat i přes jejich zcela zřejmou a velmi blízkou významovou souvislost.

Vraťme se nyní k mytologii Pána Prstenů v podání již zmíněného J.R.R. Tolkiena, který archetyp prstenu a jeho moci zahrnul v příběhu o devíti Prstenových přízracích, jež byly zotročeni moci jednoho prstenu. Vedeni vůlí samotného Saurona, byli vykonavateli jeho moci a tudíž představovali smrtelné nebezpečí pro celou Středozem. Od svého pána obdrželi devět z devatenácti prstenů moci, které Sauron získal a jenž používal k usurpaci stále větší moci. Služebníci prstenů čili Prstenové přízraky byly v černé řeči skřetů známí jako Nazgûlové, tři z nich byli pradávnými a mocnými králi Númenoru (ten je na rovině archetypalní i historické totožný s královstvím bájné Atlantis), dohromady však tvořili temnou devítku – hlavní legii Sauronovy moci. Síla prstenů jim dala neobyčejně dlouhý život, avšak postupem času upadli již zcela pod moc Jednoho prstenu - jejich podoba vybledla a stali se pouhými přízraky s neutuchající touhou sloužit svému pánu:

„Ti, kteří použili Devět prstenů, se stali mocnými za těch dnů, králi, čaroději a válečníky. Stali se slavnými a bohatými, ale to se obrátilo k jejich konci. Měli, jak je vidět, nekončící život, ale ten se pro ně stal nesnesitelným. Mohli chodit, pokud chtěli, neviděni očima v tomto světě pod sluncem a dělat věci, v tomto světě neviditelné smrtelníkům; ale příliš často viděli pouze iluze a lži Saurona. A tak jeden po druhém, dříve nebo později, podle své přirozené síly a dobré či zlé vůle v počátku, propadli moci prstenu, který nosili a dominanci Jednoho, který byl Sauronův. A tak se stali navždy neviditelnými bezpečně pro něj, který nosil Prsten, a vstoupili do říše stínu. Byli Nazgûly, Prstenovými přízraky, nejhroznějšími sluhy Nepřítele; temnota šla s nimi a oni křičeli hlasem smrti“. ( Silmarillion)

Pokud v tuto chvíli využijeme získané informace a příslušná archetypální sdělení z předchozí části našeho seriálu, získáme mnohem hlubší vhled do problému či archetypu Prstenových přízraku v Tolkienově mytologii, jelikož právě on ve svém díle zcela strhujícím způsobem vyjádřil podstatu a vliv archontických inteligencí v prostředí našeho světa - právě o těch stejných silách o nichž vyprávěla původní gnostická tradice.

Jak jsem uvedl v minulém díle, existuje zde velmi pravděpodobná možnost, že podstata projevu archontických sil je velmi úzce vázána na jisté degenerativní procesy uvnitř genetické struktury, jenž se v rámci pokračující entropie stávají nekompatibilními s přirozenou evoluční matricí tohoto Universa s následným evolučním pádem do reversně kódovaných realitních domén.

Rovněž byl předložen předpoklad o parazitickém charakteru v projevu archontických sil, jak dokládají například i závěry výzkumníka Johna Lashe, který chápe působení sil archontů rovněž ve smyslu daného parazitického – symbiotického druhu interakce sloužící jako určitý druh kontrolního mechanismu, který je archonty uplatňován na nevědomém a pomýleném lidstvu. Právě tato interakce je schopná modifikovat touhy a záměry lidí, jenž jsou v konečném důsledku zcela cizí od jejich původní přirozenosti. Je velmi logické, že pokud je tento parazitický druh kontroly uplatňován mezi živými druhy zde na Zemi, je vcelku oprávněné se domnívat, že podobný symbiotický vztah je reálný i mezi vyššími formami vědomí či dokonce mezi jednotlivými realitními doménami.

V Tolkienově trilogii se Prstenové přízraky stávají agenty temných sil, kdy v momentě rozkladu vlastní duchovní identity představují doslovné archontické produkty ďábelské moci temného pána a jeho okultních praktik, jsou bytostmi bojujícími v jeho jménu nesouce znamení jeho moci a jeho samotné archontické přirozenosti. Ďábel jako ústřední archetyp projevů archontické moci doslova ukradl či usurpoval životní sílu těchto nemrtvých přízraků prostřednictvím moci Jednoho prstenu a tak je vytrhl z přirozené matrice stvořeného světa a odsoudil je k obývání padlého světa stínů.

Čarodějný král Nazgûlů je spolu se svými společníky archetypálním ztělesněním rány, kterou nelze zahojit, skrze vlastní bolest způsobuje bolest i druhým v neutuchající snaze prodlužovat agónii vlastní „nesmrtelnosti“, jenž je však pouze parodických zrcadlem skutečného života. Právě čarodějný král způsobuje onu nezhojitelnou ránu, která by v konečném důsledku odvedla neohroženého hrdinu prstenové trilogie do světa stínů – archontické reality. Vskutku tato skutečnost je zcela zásadním mytologickým vzorem odpovídajícím symbolismu nezhojitelného zranění Krále Rybáře. Jedná se o mimořádně důležitý mytologicko – symbolický obrat pojednávající o vzniku nehojící se rány v kristovském poli kolektivní duše lidstva, která je v neustálém cyklu oslabována tolik bolestnou a stále se nehojící ranou.

Na rovině archetypální můžeme nalézt mytologické paralely tohoto příběhu v aktu římského setníka Longina, jenž probodává Kopím osudu Kristův bok na kříži a způsobuje tak onu nezhojitelnou ránu v kristovském egregoru individuální i kolektivní lidské duše.

Rovněž vzpomeňme na jeden z ústředních bodů prstenové trilogie, kdy nástupce gondorského trůnu Isildur pozvedá zlomené ostří meče Narsilu a utíná prst z ruky temného pána. Následně je přemožen silou Jednoho prstenu a upadá do osidel jeho neskutečné moci. O něco později je však sám zrazen a zabit, jeho tělo je vhozeno do řeky, což odpovídá mytologické skutečnosti rozpolcení Osiridova těla s následnou fragmentací duchovní esence Krista – Logu (podobně jako byl egyptský Kristus – Osiris rozpolcen svým bratrem Setem).

Samotnou moc prstenu pak lze vyjádřit signaturou brány propojující vlivy či domény archontických sil s přirozenou duchovní matricí kristovského lidstva a vytvářející tak jakýsi průchod mezi oběma světy. Moment ,kdy gondorský král navléká prsten moci, je tudíž zcela zásadním bodem celé dějové linie, jelikož tak uchovává tuto bránu průchodu stále otevřenou – jedná se tak o čin s nedozírnými následky, jež v konečném důsledku vedou k opětovnému návratu temného pána resp. k návratu archontických mocnosti do Středozemě:

„Je rok 3434 druhého věku, následuje…co zapsal Isildur – velekrál Gondoru o nalezení prstenu moci.Jeden prsten…stane se dědictvím mého království….všichni z mé krve co přijdou…budou svázáni s jeho osudem, neboť prsten bude pod mou ochranou…je to můj miláček….“

„Toto je ten jeden prsten, vykoval ho temný pán Sauron v ohních Hory osudu.Isildur ho vzal samotnému Sauronovi z ruky.Prsten se probudil, zaslechl volání svého pána. Sauronův duch tak přetrval…jeho životní síla je svázána s prstenem a ten přetrval…Sauron se vrátil….jeho skřeti se množí…pevnost Barad dur v zemi Mordor byla obnovena…..“

Akt pádu gondorského krále a jeho potomků pod moc prstenu můžeme přirovnat k hybridnímu prolnutí genetických linií andělského lidstva Númenoru – Atlantis s pokrevními liniemi padlých legií archontických sil, z nichž byl následně vytvořen specifický kastovní systém vládní moci založený na principu pokrevní spřízněnosti. Tento specifický element patrně vždy sehrával úlohu jakéhosi „trojského koně“ vytvořením hybridní genetické linie, která přirozený – kristovský potenciál lidstva využívala k zachování vlastní duchovní substance v této projevené realitě(využívala tak energetický zdroj oné nehojící se rány v archetypálním symbolismu kalichu naplněného krví Krista).

Tímto mistrovským tahem se archontické mocnosti staly aktivními přímo v prostředí našeho světa s možností přímo ovlivňovat světové události tím, že vytvořily vlastní - hybridní genetický profil v rámci daných pokrevních linií zotročených prstenem moci. Právě tento význam stojí za archetypálním vzorem v příběhu o Prstenových přízracích – resp. daných genetických linií, jenž jsou patrně již od dob slavného Númenoru – Atlantis ovládány silou Jednoho prstenu – temného pána Saurona či Velkého Demiurga Vesmíru, který tak skrze bránu slunce plánoval svůj proklamovaný návrat. Rovněž podotýkám, že zmíněná existence pokrevních linií pod mocí Jednoho prstenu má svůj přímý významový vztah s biblickým pojmem „Leviatan“ – sedmihlavé mořské bestie vystupující z propasti mořských hlubin na konci časů v období konečné fragmentace kolektivní duše lidstva.

Celý tento problém je vázán na skutečnost, že projevy vědomí živých forem v prostředí padlých realitních domén se nejsou schopny energeticky spojit s přirozeným Zdrojem všeho života a tudíž jsou iniciovány do způsobu životního projevu, který je založen na energetickém parazitismu na úkor životních projevů v rámci hostitelských realit.Zde se rovněž nachází odpověď na otázku – proč je síla prstenů moci tak silně spojena s projevem „nesmrtelnosti“ resp. nepřirozené dlouhověkosti u forem vědomí, jenž touto silou disponují.

Odpověď nalezneme ve skutečnosti, že síla prstenů moci je vázána na schopnost ukotvení vědomí archontických sil v naší resp. hostitelské realitě prostřednictvím jediného možného energetického nosiče a s postupným doprovodným efektem nutné závislosti na tomto náhradním nosiči - zdroji. Tímto zcela zásadním prostředkem může být jedině lidská krev jako ústřední nosič lidské životní esence a tudíž jako vysoce strategický komponent využívaný i v nepřeberné řadě daných magických činností.Jsem přesvědčen, že jde právě a především o lidskou krev, jenž vždy sloužila za hlavní prostředek kontroly archontickými silami vázanými na primární snahu živit se v prostředí hostitelských realit.

Pokud jsme doposud pracovali s mytologickými vzory moderní gnostické tradice, uveďme si některé příklady dotýkající se zmíněné problematiky.V jednom z dílu populární filmové série o čarodějném učni Harry Potterovi je hlavní projev archontických sil – Lord Voldermord nucen pít krev jednorožce - Krista, aby udržel vlastní projev vědomí v rámci tohoto projeveného světa. Jiný příklad nalezneme v druhém díle Letopisů Narnie, kde je analogický problém vyjádřen ve scéně, kdy Bílá čarodějnice požaduje krev Adamovu, aby mohla opět vstoupit do dané realitní domény:

„Pouhá kapka krve Adamovi a budu volná…pak budu tvou…můj králi“

Síla temného pána Středozemě je rovněž vázána na pokrevní linii pánů prstenu – Isildurových potomků atd. Tudíž s přihlédnutím k bohatým historickým skutečnostem v rámci rituální praxe tzv.krvavých obětí, docházím k závěru, že právě prostřednictvím těchto okultních praktik vždy docházelo a dochází k projevům archontických sil v prostředí našeho světa.

Zmíněný předpoklad zcela logicky vysvětluje proč byly Prstenové přízraky svázány právě prstenem – symbolem pokrevní spřízněnosti v návaznosti na význam krve jako energetického nosiče lidské životní esence, jelikož jim právě tento prostředek umožňoval opětovně uchovávat vlastní vědomí v této projevené realitě. Opravdu pokud si vzpomeneme na vzhled Prstenových přízraků ve filmové trilogii Pána Prstenů, obdržíme zcela unikátní příklad projevu archontických sil – tedy organismů či forem vědomí, které díky své reversně orientované struktuře DNA nejsou schopny přirozené energetické dotace organismu a tudíž jsou nuceny paraziticky působit v naší hostitelské realitě v rámci specifických rodových linií, které prostřednictvím dané genetické kompatibility slouží k uchování jejich struktury vědomí resp. jsou archontickými silami využívány k přímé manifestaci v této projevené realitě a tvoří tak v daném smyslu specifické průchody či brány mezi naší hostitelskou realitní doménou a archontickými - padlými světy.

Na tomto místě se dotýkáme jednoho z ústředních mystérií snového světa matrixu – tajemství šarlatové nevěstky či kněžky „Babalon“ jedoucí na sedmihlavé bestii a nesoucí kalich naplněný krví svatých, kde v extatickém rituálu ztělesňuje onu bránu „babel“ boha slunce „on“ – stává se tedy skrze sebe sama bránou příchodu strážce a dveřníka propasti – Abyssu, který je solárním démonem – Vládcem Chaosu a pánem vší nápodoby střežící tajemnou bránu Daat vedoucí do pouští Setových…

V tomto bodě pouze podotýkám, že výše zmíněná fakta se dotýkají extrémně důležitých archetypálních sdělení, jejichž správná interpretace nám dovoluje pochopit vliv a dané projevy archontických sil v prostředí snového světa matrixu – naší neskutečně skutečné reality a dovoluje nám tak nalézt klíč otevírající bránu k tajemství moci pánů prstenů či prorokovaným událostem tzv. „konce času“. Výše zmíněné problematice bude věnována jedna z finálních částí seriálu, avšak již v aktuálním díle jsme si vytvořili základní informační platformu pro následná odhalení dosud hermeticky uzavřených tajemství tohoto světa.Na této symbolické i zcela reálné cestě údolím stínů se budeme věnovat okultním či hermetickým principům projevů archontických sil a staneme tak na samém prahu tajemství, jenž mělo být navždy skryto pod rouškou totální absurdity této neskutečné reality.

Dědictví mytologického příběhu Pána Prstenů představuje mnohé, avšak především je to odkaz o nehynoucí naději – za níž je třeba vždy bojovat….Ve chvíli té největší bolesti,….kdy je i sama naděje zahalena v nejhlubších temnotách,….kdy nespočetné šiky černých legií Mordoru svírají hradby bílého města….na této nejzazší hranici lidského utrpení…..v nekonečném okamžiku lidské zkázy….rozkvétá bílý květ naděje na posvátném stromu uprostřed bílého města… symbolizující pokrevní linii númenorejských králů….a podává zprávu o příchodu toho, jenž zlomí prokletí svého vlastního rodu….toho…jenž opět spojí nebe a zemi v posvátném svazku Člověka a Krista…on sám se tak stává paradoxem dějin, jelikož sám z pokrevní linie prstenu, jenž uvalila neštěstí na celou Středozem, je i poslední nadějí, jak tuto zkázu odvrátit:

„Celá léta jsem riskoval svůj život, abych z vás vychoval lepšího krále než byli ti před vámi.Ať už jsem vám něco řekl nebo vás něco naučil, bylo to všechno proto, že ve vás věřím….Vy máte šanci stát se nejšlechetnějším paradoxem historie….Telmarínem, který zachrání Narnii….“
/Letopisy Narnie /

-pokračování-