Avšak hluboko pod ním na moři mezi Japonskem a Ruskem se znenadání objevil prudký přívalový déšť, jež zasáhl skupinu rybářských lodí, která zde chytala ryby. Pozdější výzkumy vyloučily, že by se mohlo jednat o jaderné pokusy nebo sopečnou činnost a vědci došli k závěru, že to rozhodně nebyl přírodní jev. Ještě dvacet let po této události stále panuje podezření, že vyděšená posádka letadla a rybáři byli svědky hrozivého experimentu studené války, při kterém byla voda z Japonského moře zneužita pro tvorbu nebezpečných mraků a dešťů.

Britský národní archív nedávno vydal jisté vládní dokumenty, které ukazují, že po celá sedmdesátá léta panovala mezi USA a Ruskem (v té době Sovětským svazem) hluboká nedůvěra v oblasti znečišťování životního prostředí. Tyto dokumenty také odhalují tajné vojenské plány obou supervelmocí na ovládnutí světového klimatu. “Do roku 2025 budou mít Spojené státy americké pod kontrolou počasí”, chlubili se američtí vědci.

Proto byla v rámci OSN podepsána smlouva zakazující válčení v oblasti životního prostředí, jako například uměle vyvolaná zemětřesení, roztávání polárních ledovců nebo manipulace s počasím. Nicméně někteří experti se domnívají, že potměšilá činnost v oblasti výzkumu “dokonalé zbraně hromadného ničení” pokračuje.

Skeptikové tato tvrzení odmítají stejně jako různé konspirační teorie či stěží uvěřitelné filmy Jamese Bonda, ale stále více důkazů nasvědčuje, že se hranice mezi science fiction a skutečností začíná rozplývat. Američané přiznali, že během války ve Vietnamu po dobu pěti let investovali 12 milionů dolarů na výzkum škodlivých dešťových mraků na odplavení zemědělských plodin nepřítele a zničení zásobovacích tras na Ho Či Minově stezce, v operaci zvané “Project Popeye”.

Tvrdí se, že dešťové srážky v cílových oblastech stouply o třetinu, tedy, že zbraň manipulující s počasím byla úspěšná. Vládní úředníci vše přitom zdůvodnili tím, že tento region byl v té době náchylný k silným dešťům.

Nicméně tyto pokusy za účelem tvorby deště nebyly nic nového. Je známo, že v Británii před ničivými povodněmi v Lynmouth v Devonu v roce 1952 provádělo RAF (královské vojenské letectvo britských ozbrojených sil - pozn. překl.), tajné pokusy s uměle vytvořeným deštěm. Letadla pokropila mraky jodidem stříbrným, na kterém se vytvořily kapičky vody, které ztěžkly a nakonec spadly na zem ve formě deště. V následujících 12 hodinách spadlo přes 20 cm srážek – 250× více než za normálních podmínek v srpnu – a 35 lidí bylo zabito.

Tony Speller, bývalý příslušník Vojenské policie, tehdy 22-letý voják z North Devonu, který pomáhal při záchranných pracích, hledal odpovědi na Ministerstvu Obrany Velké Británie.

„Nemám sebemenší pochyby, že v těchto oblastech probíhaly utajované pokusy. Ostatně to je prokázáno záznamy přímo od RAF. Samozřejmě, že Ministerstvo obrany popírá jakékoliv spojitosti, ale to neznamená, že se to skutečně nestalo.“ tvrdí dnes 76-letý Speller. „Pochybuji, že se někdy dovíme pravdu.“ dodává.

Raný výzkum manipulace s počasím byl nebezpečný a nepředvídatelný. Američané i Rusové pokračovali v experimentech za zavřenými dveřmi i po zákazu OSN, vydaného v polovině 80. let. Oba národy nyní vlastní velmi sofistikovaná zařízení, která jsou schopna řídit počasí – s potenciálně ničivými výsledky.

V USA byla tato technologie vyvinuta za použití vysokofrekvenčního aktivního polárního výzkumného programu (HAARP) – původně část kontroverzního obranného systému Star Wars (Hvězdné války) od Ronalda Reagana. Tato zbraň, umístěná v Gakoně na Aljašce, funguje tak, že vysílá výkonné radiové vlny do horních částí atmosféry a tím ovlivňuje počasí. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že systém je již dokončen a funguje, zatímco jiní říkají, že nebude připraven ještě dalších 20 let.

Michel Chossudovsky, profesor ekonomie na ottawské univerzitě v Kanadě, prostudoval oficiální vojenské dokumenty o HAARP a nemá sebemenší pochyby, že zbraň je již připravená.

„Samotná US Air Force přiznává, že disponuje technologií na ovládání počasí. HAARP prý bude již příštím rokem plně funkční a použitelný pro vojenské účely.“ říká.
„Lidé, kteří říkají, že tento systém může být využit i jinak, lžou sami sobě. Tato technologie nemá žádné nevojenské využití – je to zbraň hromadného ničení, schopná silného lokálního narušení klimatu. Navíc o to znepokojivější je, že se nepřátelská strana nemusí nikdy dovědět, že tato zbraň byla použita. Úmluva OSN rozhodně není dodržována.“ dodává Chossudovsky.

Profesor ekonomie dále praví, že si je jist účastí nejméně jedné britské firmy na tomto tajném projektu a varuje: „Je na čase, aby si lidé uvědomili, že tyto zbraně reálně existují. Neměli by se slepě zaměřovat pouze na globální oteplování. Obě tyto záležitosti představují vážnou hrozbu.“

Rusové prý disponují svým vlastním systémem na řízení počasí, nazývaným Woodpecker (Datel – pozn. překl.). Funguje tak, že vysílá nízkofrekvenční vlny, kterými narušuje atmosféru a silně ovlivňuje proudění vzduchu. Například dlouhá období sucha v 80. letech v Kalifornii mohla být způsobena mnohatýdenním blokováním proudění teplého vlhkého vzduchu právě tímto zařízením.

Podle Damiana Wilsona, fyzika z Met Office (britské národní meteorologické služby – pozn. překl.), je manipulace s počasím již dávno běžně aplikována nejen pro vědecké experimenty.

„Odstraňování mlhy rozprašováním suchého ledu je osvědčená a účinná technika známá po celá desetiletí,“ říká Wilson.

Na výzkum umělé tvorby deště bylo vynaloženo mnoho úsilí za účelem zvýšení množství srážek v oblastech s nedostatkem vody. Bohužel tato technologie je stále nevyzpytatelná a je závislá na výskytu mraků, které musí speciálním způsobem obohatit, aby z nich mohlo pršet. Proto nemůže být kvůli nedostatku mračen použita na pouštích na ukončení dlouhých období sucha a hladomoru.

Podle Wilsona je možné pozměnit směr pohybu hurikánu, což může zachránit mnoho lidských životů. Současné nemilosrdné deště na pobřeží Karibského moře a východní Ameriky nám ukazují, jak ničivou zbraň může představovat dobře nasměrovaná bouře.

Američané se roku 1947 pokusili pomocí této technologie odvrátit jeden hurikán, ale jejich plán selhal, když hurikán nabral na síle a zasáhl město Savannah v Georgii.
Je známo, že USA v letech 1962 až 1983 pokračovalo v rozvíjení zařízení na ovládání hurikánů v projektu pod krycím názvem projekt Stormfury poté, co vypočítali, že jediný hurikán může obsahovat až tolik energie, jako všechny elektrárny světa dohromady.

V dalších nedávných projektech se Američané zaměřili na vylévání desetitisíců litrů rostlinného oleje do oceánu.

„Hurikány nabírají svou sílu z teplé mořské hladiny,“ vysvětluje Wilson.

„Pokrytí moře rozsáhlou vrstvou oleje může snížit míru ochlazování hladiny. Teoreticky je možné takto měnit trasu hurikánů. Divil bych se, kdyby vojenský výzkum na ovládání počasí stále nepokračoval. A vzhledem k stále častějšímu letnímu období sucha v jihovýchodní Anglii, bych s klidem očekával použití této technologie umělé tvorby deště i zde.” dodává.

Avšak nejen možnost manipulace s počasím přitáhla pozornost armády.

Vědci již vyvinuli způsob, kterým dokážou spouštět zemětřesení. Při experimentech s drobnými zemětřeseními mohli jejich sílu plně kontrolovat a zamezit tak katastrofě.
Armádní vědci však už vymysleli využití takto řízeného zemětřesení. Silné paprsky koncentrované energie namířené do zlomových zón mohou vyvolat posun litosférických desek, a tím vyvolat velmi silné zemětřesení. Stejný postup by mohl být použit i podél zlomů nacházejících se na dně oceánu za účelem vytvoření ničivých vln tsunami.
K vyřešení problému týkajícího se zákazu vojenských, životní prostředí ohrožujících pokusů, se musí přesně stanovit povolené hranice. Vzpomeňme si na známou misi Dambusters z 2. světové války, kde byly pomocí tzv. “bouncing bombs” ničeny strategické přehradní nádrže v Německu. Dlouho se diskutovalo, zda-li se tato mise dá považovat jako porušení úmluvy o nevedení válek v oblasti životního prostředí.

Dokonce i po padesáti letech je hrozba zneužívání životního prostředí stále aktuální.

Bývalý tajemník amerického Ministerstva obrany podotýká:

„Teroristé začínají poslední dobou představovat reálnou hrozbu i v oblasti životního prostředí. Pomocí elektromagnetických vln mohou na dálku vyvolávat zemětřesení a sopečné erupce nebo libovolně měnit počasí. To je důvod, proč bychom měli zvýšit naše úsilí v boji proti terorismu.“

Owen Greene, vedoucí výzkumného oddělení Mírových studií na univerzitě v Bradfordu, má za to, že výzkum zbraní ničících životní prostředí tajně pokračuje:

„Finanční prostředky Pentagonu jsou tak velké, že bych se velmi divil, kdyby do výzkumných prací nic neinvestovali. Mám silné podezření, že se to neděje jen v USA, ale i v Rusku. Bohužel nikomu nemůžete zakázat zkoumat počasí. A pokud jde o zemětřesení, i tam nic nezmůžeme – vlády ani nemusí utrácet peníze za speciální vojenské výzkumy vzhledem k množství různých jiných výzkumných programů, které by mohly být jednoduše pozměněny a nikdo by si toho nevšiml.”

Jiný zdroj varuje: „Budeme-li i nadále hazardovat s přírodním prostředím, můžeme způsobit nevratné škody na podnebí celé planety.“

Navzdory všem těmto varováním a nesmírné moci přírody, se zdá nevyhnutelné, že si člověk bude i nadále hrát na Boha.

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.