Konec rýsující se hrozby nebo obnovená noční můra? Biologické zbraně v centru biotechnické revoluce (1)

Biotechnologie umožňují skupinám operujícím v jednotlivých státech získat takový typ ničivé síly, ke kterému měly předtím přístup pouze supervelmoci na úrovni států. Výroba biologických zbraní se po studené válce stala velice rozšířeným vědeckým počinem, a pokud jde o teroristy, ti díky ní získávají možnost zasévat sémě politických konfliktů a podněcovat ekonomický rozklad.

Poslední dobou se stalo rozmisťování a nasazování biologických zbraní velice jednoduchou záležitostí. Jejich výroba tolik nezatěžuje rozpočty a k tomu, aby byly jejich účinky smrtící, nejsou nezbytné žádné sofistikované způsoby odpalování.

Na rozdíl od jaderných zbraní, které zničí všechno v určité oblasti, mají biologické zbraně unikátní výhodu v tom, že mohou odstavit živou aktivitu, aniž by nějak poničily hmotnou infrastrukturu. Ve vrcholném bodě svého programu biologických zbraní měl Sovětský svaz k dispozici mezikontinentální balistické střely vybavené několikakilogramovými náložemi vysoce infekčních patogenů ve formě prášku jemnějšího než pudr, který mohl být unášen vzduchem celé kilometry.

Patogeny se nejlépe rozšiřují ve formě aerosolových mračen částic, měřících v rozmezí od jednoho do pěti mikronů (pro představu – řada tvořená stovkou těchto částic by jen stěží dosáhla tloušťky lidského vlasu). Přitom vdechnutí i jedné této částice může být smrtelné.

Obecně vzato existují dva typy biologických zbraní:

• - infekční varianta (například neštovice), která se rychle šíří a existuje možnost, že vyvolá nezvladatelný chaos a bude rozsévat smrt

• - varianta s omezeným smrtícím účinkem, kterou není možné šířit z člověka na člověka, jako například kožní antrax

Snahy novodobých výzkumníků zaměřené na vyvinutí efektivních biologických činitelů často vytvoří z některých chorob zbraň tím způsobem, že zvýší jejich patogenní účinky a zdokonalí jejich schopnost se šířit. Genetická úprava patogenity nakažlivých organismů může zvýšit smrtící účinky zbraní a zvýšit odolnost mikroskopických organismů vůči léčbě a vakcinaci.

Vytváření zbraně může také zahrnovat zdokonalování prostředků, jejichž prostřednictvím se toxin uvolňuje a šíří.

Biologické zbraně umožňují značnou flexibilitu, co se týče možností jejich šíření – na cíl mohou být vypuštěny prostřednictvím raketových střel s výbušnými hlavicemi, tříštivých bomb, práškovacích letounů, explozivních raket vypuštěných z pozemních vozidel nebo prostě tak, že je někdo na určené místo donese a rozptýlí.

Jakožto zbraně mohou být využity různé patogeny, ale nejpravděpodobnějšími kandidáty na to, aby byly zneužity jako zbraně, jsou zejména 4 konkrétní zhoubné toxiny.

• - velice atraktivní volbou jsou neštovice, protože ty byly podle oznámení WHO (Světové zdravotnické organizace) oficiálně vymýceny už v roce 1977. Jestliže je to takto, pak se proti této chorobě již nepoužívá očkování, protože by se při pohledu na nízkou hladinu úmrtnosti v souvislosti s tímto již vymýceným onemocněním nevyplatila. Vakcína účinkuje pouze nějakých 15-20 let, takže chránění nejsou už ani jednici, kteří byli očkováni mezi posledními – na počátku osmdesátých let 20. století. Toto vše dělá z neštovic velice atraktivní patogen na vytvoření zbraně.

 

• - Antrax je nepřenosná ale velice nakažlivá nemoc, kterou chytnete dotykem nebo vdechnutím spor bacilu Bacillus anthracis. Když antrax chytíte kontaktem s kůží, jde o smrtící proces ve dvou z deseti případů, pokud ho ale vdechnete, je to zpravidla smrtelná záležitost, ať už následuje jakákoliv léčba.

 

• - Další nemocí, která by mohla být použita, je botulismus, toxin vytvářený bakterií Clostridium botulinum. Způsobuje svalové ochrnutí a často vede k selhání dýchání. Ve své přírodní formě je botulismus léčitelný, ale toxin upravený jako zbraň může být řádově až několikanásobně smrtelnější.

 

• - A konečně plicní mor, který je způsobován bakteriemi Yersinia pestis, jež jsou obvykle přenášeny hlodavci – živočichy zodpovědnými za globální pandemii, která ve 14. století zabila přibližně 75 milionů lidí. Příznaky moru jsou horečka, bolest na prsou, krvavé sliny a hlen a nakonec smrt. Moderní medicína tuto chorobu umí léčit, ale pomalý nástup symptomů (obvykle až v průběhu tří dnů) zvyšuje rychlost, jakou se nemoc šíří, což činí její zachycení velice složitým.

Spojené státy pracovaly na programu útočných biologických zbraní v rámci institutu United States Army Medical Research Institute of Infectious Diseases (USAMRIID), ve Fort Detricku ve státě Maryland.

Prezident Nixon program v roce 1963 zastavil, ze strachu, že by nově vyvinuté zbraně mohly být později zneužity proti samotným Spojeným státům nebo jejich spojencům. Přestože některé z článků a novinových prohlášení mohly mít za úkol šířit dezinformace, od 70. let se v nich objevovalo značné množství nových zpráv o tom, že biologické zbraně jsou jako strategické zastrašovací prostředky neúčinné a z taktického hlediska operačně nepraktické.

Logika nám ovšem říká, že tato tvrzení jsou nepravdivá.

Patogeny mohou být naopak jako zbraně velice účinné; výzkumníci je pouze musejí „dostatečně otestovat, aby zjistili, [které z nich jsou nejslibnější], a pak vymyslet, jak je nechat účinkovat,“ říká Ken Alibek (dříve známý jako dr. Kanatjan Alibekov, sovětský inženýr, specialista na biologické zbraně v sovětském podniku Biopreparát) (viz. obr. vlevo). Alibekov trvá na tom, že biologické zbraně jsou účinné, protože jednu sám vyvinul: trvanlivý, vysoce infekční a vůči vakcinaci odolný druh antraxu.

Kdyby se nějaký nepřátelsky laděný stát nebo teroristická skupina snažily zaútočit na některou z hustě zalidněných městských oblastí, znamenalo by to pro ně zejména úkol vyhledat jedince s patřičným vzděláním a průpravou a poté je přesvědčit (či spíše přinutit), aby se přidali na jejich stranu. Mimo Spojené státy a bývalý Sovětský svaz existuje velice málo jedinců vzdělaných a technicky kompetentních k tomu, aby vysušili a zpracovali vzorky virů a bakterií takovým způsobem, že by je posléze šlo umístit do mikročástic potažených ochrannou vrstvou, jež by bylo možné vdechnout.

Když ještě bývali specialisté na obory příbuzné mikrobiologii absolventy pouze západních univerzit, bylo poměrně jednoduché sledovat jejich aktuální zaměstnání a pohyb související s jejích cestovatelskými návyky. Ale po událostech 11. září 2001 a dopisních útocích antraxem o měsíc později USA dramaticky omezily přijímání cizinců na své univerzity a výzkumné instituce.

Mezinárodní studenti ucházející se o vzdělávání ve Spojených státech od toho byli odrazováni například zavedením vízové povinnosti a neustále se zvyšujícím školným. Politici by ale udělali velikou chybou z nedbalosti, kdyby předpokládali, že odbornou kvalifikaci k manipulování s patogeny mají pouze lidé na západě; špičkových vědců a výzkumných institucí tohoto typu je totiž celá řada všude po světě.

S existencí široce dostupných vědeckovyzkumných informací, zejména na internetu, a to včetně popisů pracovních postupů, v nichž je vše přehledně vysvětleno krok za krokem, mají teroristé možnost získat informace k vytvoření biologických zbraní prakticky odkudkoliv na světě.

V porovnání s úkolem získat vzácné vědecké expertízy se zdá nutnost opatřit si hardware nezbytný pro samotnou výrobu biologických zbraní překvapivě méně odrazující a snazší. Výzkum „prudkých“ virů (vzduchem přenosných infekcí, na něž není známý žádný lék,) jako je ebola nebo virus Marburg, obecně vyžaduje biologicky bezpečnou laboratoř 4. stupně – zařízení s větším počtem vzduchově uzavíratelných komor a důkladně monitorovaným systémem proudění vzduchu.

Pracovníci v těchto laboratořích na sobě musí mít ochranné obleky se samostatným přívodem kyslíku a v nich pracují na mikrobiologických vzorcích uzavřených ve speciálních prostorách – i tyto kóje jsou vybaveny vlastním přívodem vzduchu. Přestože o biologických laboratořích 3. a vyššího stupně se tvrdívalo, že na zbudování v méně rozvinutých zemích mají příliš vysoké nároky, došlo mezitím k několika technologickým skokům, díky nimž bylo umožněno v těchto oblastech vybudovat v krátkém časovém horizontu laboratoř 3. stupně – konkrétně její mobilní typ – a to i ve velmi nepříznivých podmínkách.

Další znepokojivou věcí je skutečnost, že nádoby na rozmnožování a šíření virů, známé jako „bioreaktory“ jsou bohužel běžně dostupné. Jakmile je tedy patogen vytvořen, je jeho přemístění ke stanovenému cíli poměrně snadné.

„Lineární rozptyl“ nad otevřeným stadionem nebo davem koncertních posluchačů provedený pomocí upravené helikoptéry nebo práškovacího letadla by dokázal vypustit do ovzduší dostatek útočného prášku na to, aby tisíce lidí zemřely okamžitě a další stovky tisíc později v důsledku nakažení.

Globální šíření informací týkajících se výroby biologických zbraní je závažný důvod k obavám, ale ještě více znepokojivá je relativní jednoduchost, s níž se samotné patogenní organismy dají získat. Předtím, než se jako biologické zbraně začaly používat geneticky modifikované patogeny, byli jihoafričtí a iráčtí vědci velice ohromeni značnou vojenskou hodnotou patogenů, které se objevovaly v přírodě a byli jednoduše dostupné.

-pokračování-