Oetzi: případ 5000 let staré vraždy vyřešen!

King Bob

King Bob

autor

21.09.2009 Zajímavosti

Helmut Simon chtěl nález vyfotografovat, ovšem jeho manželku nápad fotit si mrtvolu šokoval. Přesto se muži povedlo pozůstatky zaznamenat (docházel mu film a měl poslední dva snímky k dispozici). Potom přikročil k tělu, jež se nacházelo v jakési strouze, ještě blíže, aby si jej prohlédl. V jeho blízkosti zahlédl také jeden či dva další předměty, které však pro něj neměly žádný význam.

Simonsovi si nebyli jisti, zda svůj nález někomu ohlásí. Zvažovali totiž možnost, že by jejich dovolenou mohlo narušit sepisování záznamů pro policii a další záležitosti vztahující se k objevu mrtvoly.

Ovšem poté, co sešli z ledovce o něco níže, zastavili se v jedné z venkovských chat a zde se rozhodli seznámit se svým nálezem místního správce Marka Pirpamera. Ten následně zavolal na policii, kde mu řekli, že mrtvolu půjdou odkrýt následujícího dne. Simonsovi, kteří se stále domnívali, že našli nepříliš starou mrtvolu, pokračovali v sestupu směrem ke svému hotelu. Než odešli, předali Pirpamerovi instrukce, jak se k místu nálezu dostat.

Když přijeli příslušní pracovníci, dobře už věděli, že ledovec taje. Jen o tři týdny dřív se totiž našly mrtvoly muže a ženy, kteří se vydali do hor v roce 1934 a už se nikdy nevrátili zpátky. Proto, stejně jako Simonsovi, předpokládali, že dotyčný člověk zemřel po nějaké nehodě.


Stala se chyba

Výše uvedeným lze vysvětlit, proč udělali „zachránci“ ledového muže tolik nezodpovědných chyb. Nesnažili se zachovat a ochránit ostatky, snažili se je pouze dostat z ledu. Nejprve se Oetziho pokusili vyprostit s pomocí klacku, který našli poblíž (ten se později ukázal být jeho lukem). Snažili se jej vytáhnout za to, co zbylo z jeho oblečení – přičemž se jim podařilo je zcela potrhat. Jeden z policistů se pokoušel mumii osvobodit tak horlivě, že malým kladívkem nechtěně způsobil díru v boku ledového muže. Nakonec uspěl Pirpamer, kterému se podařilo mrtvolu z ledu vyjmout.

Když Oetziho vyprostili, násilím jej vmáčkli do rakve, čímž mu zlomili levou ruku. Následně, při pořizování fotografií v nedaleké márnici, se po kůži ledového muže začala šířit plíseň.

Až později se, k šoku italských a rakouských pracovníků, ukázalo, že nejde o mrtvolu turisty z nedávné doby, ale že tento muž zemřel přibližně v roce 3000 před Kristem. Rychle se proslavil coby „ledový muž“ – jedna z nejstarších a nejlépe zachovaných lidských mumií vůbec.


Kým vlastně byl?

Tělo prošlo sérií zkoumání, měření, rentgenování a pokusů o dataci. Tkáň a obsah střev byly podrobeny mikroskopickým testům, stejně tak i pyl na jeho výstroji. V době své smrti měl Oetzi přibližně 45 let a 160 cm výšky.

Analýzy pylu a zrnek prachu a také izotopická skladba skloviny jeho zubů poukazuje na to, že strávil své dětství někde poblíž současné vesnice Feldthurns, severně od Bolzana, ale že se později přesunul do oblasti údolí, nacházející se o asi 50 km severněji.

Na svém těle měl celkem 57 tetování, některá z nich se nacházejí na místech akupunkturních bodů, které se shodují s těmi moderními, jež mohou pomoci při léčbě symptomů nemocí, jimiž Oetzi zřejmě trpěl. Jde například o parazitické červy bičíkovce v zažívacím traktu (způsobují úbytek váhy) nebo o osteoartrózu. Někteří vědci se proto domnívají, že část z těchto tetování poukazuje na raný typ akupunktury.

Na základě testů se rovněž usuzovalo na to, že byl Oetzi sterilní. Doposud se neví, čím to bylo způsobeno.



AKTUALIZACE: listopad 2008

Tato přibližně 5300 let stará mumie, zvaná Oetzi nebo „Tyrolský ledový muž“, podle nejnovějších výzkumů nejspíš nemá žádné moderní příbuzné.

Tým složený z italských a britských vědců prozkoumal souslednost Oetziho kompletního mitochondriálního genomu (mtDNA), který se dědí po mateřské linii, a přišel na to, že jde o genetický rodokmen, který je buďto mimořádně vzácný, nebo už zcela vymizel.

Výzkum popsal doposud nejstarší kompletní lidský mitochondriální genom. Zároveň se tím vyvrátily dosavadní poznatky z roku 1994, které vycházely z tehdy dešifrovaného kratšího úseku Oetziho mitochondriální DNA, která poukazovala na možnost, že jeho příbuzní mohou v Evropě existovat do dnešních dní.

Datace předmětů nalezených u Oetziho umisťuje jeho smrt přibližně do období před 5300 lety, tedy do doby bronzové. Zemřel v důsledku poranění šípem, který jej zasáhl do zad. Skoro jistě následovala rychlá smrt na následky vykrvácení.

Oetzi byl čtyřicátník – na svou dobu tedy celkem stařešina – a na jeho těle se podepsal těžký život. Podle stavu jeho rukou se dříve v den své smrti zúčastnil nějaké bitky a úhel jeho smrtelného zranění naznačuje, že jej zastřelili zezadu v nízkém úhlu – jakoby za zálohy, když se pokoušel překonat hory.


Den ze života Oetziho

Několik tetování na Oetziho těle naznačuje, že v mládí možná patřil do nějakého klanu nebo rodiny a zřejmě si užíval tehdy typického života. Skutečnost, že se dožil páté dekády svého života, je sama o sobě mimořádná, protože průměrná lidská životnost pro tuto dobu a oblast činila přibližně jen polovinu z toho.

Obsah žaludku Oetziho poukazuje na to, že svůj den započal v zalesněném údolí na úpatí Alp. O tom svědčí nalezený pyl.

Oblečen byl patřičně pro zimní podmínky a v blízkosti jeho těla se našly následující předměty:

  • - pončo či kabát vyrobený z kozí kůže

  • - čepice z medvědí kožešiny se dvěma koženými řemínky na svázání

  • - dvě nohavice z kozí kůže

  • - bederní pokrývka z téhož materiálu

  • - dvě boty


V době nálezu měl však na sobě jen jednu. Ty sestávaly z několika druhů kůže: podrážky z medvěda, nártová část z jelena a svršek boty tvořila kůže z kamzíka, krávy, telete a lipové kůry. Vnitřek bot vyplňovala usušená kůra, která pomáhala udržet nohy v teple. Ačkoliv jde o nejstarší uzavřené boty, které se kdy našly, existují na světě ještě 10 000 let staré sandály objevené v Oregonu.

Boty jsou voděodolné a dost široké – evidentně navržené pro chůzi ve sněhu. Vědcům se už podařilo vyrobit jejich napodobeninu a zjistilo se, že jde o mimořádně dokonalý výrobek – existují dokonce i plány pro komerční výrobu.

Dále měl u sebe:

  • - měděnou sekeru s rukojetí z tisu

  • - pazourkový nůž

  • - nedokonalý luk vyrobený z tisu, který měl na délku skoro 6 stop a toulec plný šípů

  • - u sebe měl Oetzi i dva druhy chorošovitých hub. Jedna z nich (březovník obecný) je známá pro své antibakteriální schopnosti a nejspíš se používala pro lékařské účely.


Druhá houba, troudnatec kopytovitý, byla součástí toho, co vypadá jako kompletní sada na zakládání ohně. Tato sada obsahovala části více než tuctu různých rostlin spolu s několika pazourky na vytváření jisker.

Někdy v průběhu posledního dne svého života se Oetzi účastnil divoké bitky. Ukázalo se, že měl hlubokou ránu na pravé ruce a zápěstí, která vznikla v posledních hodinách jeho života. Zdá se být obranného charakteru.

Krev a tkáň na špičce šípu a sekery pocházejí od několika jiných lidí. Podle některých důkazů držel Oetzi, v době vyproštění z ledovce, v ruce nůž. To by naznačovalo, že se těsně předtím, než byl v nadmořské výšce 10 500 stop postřelen, pokoušel utéct. Jeho sekyra a toulce zůstaly ležet poblíž.


Oficiální příčina smrti

Díky pokrokům v tomografii s pomocí počítačů (tzv. CT), která umožňuje vytváření multidimenzionálních obrázků, dostali vědci možnost nahlédnout do Oetziho vnitřní anatomie. Snímky ukázaly 13 mm dlouhou ránu v Oetziho levé podklíčkové tepně, která leží přímo pod klíční kostí. Krev tak proudila do okolní tkáně, čímž vznikl hematom zřetelný v hrudní dutině.

„Lze usuzovat, že právě tohle bylo ono smrtelné zranění šípem,“ tvrdí Dr. Frank Ruhli z Univerzity v Zurichu. „Nemohl by s tím přežívat po několik dní. Šlo o rychlou smrt.“
„Teoreticky vás mohl zasáhnout šíp a přesto vás nezabít. Pokud nenaruší tepnu nebo plíce a nezpůsobí vám žádnou infekci, tak by to nemusel být problém.“

Sražená krev rovněž zaplnila otvor po dřevěné části šípu, z čehož můžeme vyvozovat, že ta byla odlomena v době, kdy Oetzi ještě žil a krvácel. Podle Dr. Ruhliho ji mohl odstranit sám Oetzi. Nebo ji možná odlomil nějaký jeho spojenec, který se mi nadarmo pokoušel pomoct. Mohl to být i útočník – pokud by jeho šíp měl nějaké charakteristické znaky, které by ukázaly na něj jako na vraha.

Oficiálně vylezl Oetzi na ledovec Schnalstal a zemřel zde na zástavu srdce způsobenou šokem poté, co utrpěl velkou ztrátu krve. Oetzi představuje jeden z velkých archeologických nálezů posledních let.



AKTUALIZACE: únor 2009 (Ledový muž byl možná napaden dvakrát)

Nejnovější výzkum provedený týmem LMU ve spolupráci s kolegou z Bolzana, rekonstruoval posloupnost zranění, která Oetzi v posledních dnech svého života utržil. Tak například se potvrdilo, že ránu šípem, kterou utrpěl do zad, mohl přežít jen po krátkou dobu – od několika minut do několika hodin, více ne. Rovněž utrpěl úder do zad nějakým tupým předmětem – a to jen krátce před smrtí. Naproti tomu rána na jeho ruce byla v té době stará už několik dní.

„Můžeme v současnosti zveřejnit první závěry týkající se stáří a chronologie jednotlivých zranění,“ říká profesor Andreas Nerlich, který celou studii vedl. „Nyní je zřejmé, že Oetzi prošel ve svých posledních dnech minimálně dvěma událostmi, při nichž byl zraněn, což poukazuje na dva oddělené útoky.“

Jde o nejstarší mumii z ledu, jaká se kdy našla. Neolitický muž Oetzi nám poskytuje zásadní informace o životě před 5000 lety. Tak například jeho měděná sekera odkazuje na pokročilejší řemeslnou práci, než o jaké se dříve soudilo, že do tohoto období spadá. A také Oetziho tělo nám poskytuje množství informací o jeho stravě, zdraví a v neposlední řadě i o jeho zavraždění.

„Před nějakým časem jsme objevili hlubokou řeznou ránu na Oetziho ruce, s níž žil minimálně několik dní,“ tvrdí doktor Nerlich, vedoucí Institutu patologie v Mnichovské zemské nemocnici a člen Lékařské fakulty LMU. „Přibližně ve stejnou dobu našel jiný tým špičku šípu v levém podpaží Oetziho. Dřevěná část šípu chyběla, nicméně zůstala po ní rána.“ Je tedy pravděpodobné, že tento muž zemřel na následky vnitřního krvácení způsobeného poraněnou tepnou.

Diskuze byla uzamčena, již do ní není možné vkládat příspěvky.