Záhadný Antikythérský mechanismus (starověký počítač?) 2x video, české titulky

Původní kámen měl asi 13 palců na výšku, 7 na šířku a byl jen asi 4 palce silný (32,5 x 17,5 x 10 cm, pozn. překl.), což vedlo mnohé ke spekulacím, že jde jen o kus nějakého daleko většího přístroje. Kov měl na sobě vyryté symboly, které se později ukázaly být řeckého původu.

Přes obtížnou dataci se nakonec rozhodlo, že je artefakt více než 2000 let starý, což jej činí jedním z prvních předmětů s precizními převody vůbec. Podle jemných zoubků na kolech šlo o nějaký druh hodinového strojku, ale komplexnost jednotlivých částí naznačovala, že byl předmět určen k více funkcím, než jen ukazovat denní dobu.
Artefakt, který se proslavil jako „Antikythérský mechanismus“ byl po několik desetiletí zcela neznámý, dokud se jej nepodařilo pečlivě očistit. Když se roku 1951 hornina z jeho povrchu konečně odstranila, odhalila těžce erodovaná kolečka. V té době se začal předmětu věnovat britský vědec jménem Derek Price, jenž se snažil porozumět možným funkcím přístroje.

Antikythérský mechanismus získal celosvětovou pozornost, když se jeho příběh objevil jako hlavní téma v magazínu Scientific American (z června roku 1959) a když jej později Arthur Clarke ve své knize Tajemný svět představil i širší veřejnosti. Clarke popisuje přístroj jako „první počítač na světě“ a navrhuje možnost, že dokázal vypočítat postavení hvězd a planet.

Proti tomu se silně ohradili historici, kteří tvrdili, že „planety“ byly jen vágním konceptem učenců v dobách Koperníka – tj. v 16. století!

Přestože se mechanismus očistil, mnoho z koleček zůstalo nejspíš poničených ve zbývajícím kameni. Snaha o odštěpení tohoto kamene by nepochybně vedla ke zničení jakýchkoliv stop po zbývajících částech. Vědci proto hledali nové způsoby, jimiž se do nitra kamene podívat a určit tak skutečný rozsah přístroje.

V roce 1971 spojil Price síly s mužem jménem Charalampos Kararalos, který pracoval jako profesor nukleární fyziky v Řeckém národním centru pro vědecký výzkum a který navrhl prosvícení kamene silnými gama paprsky.

Experiment se povedl a odhalil další ozubená kolečka, která byla pro pochopení funkcí mechanismu zásadní.

V roce 1974 publikoval Price pojednání „Ozubená soukolí od Řeků – Antikythérský mechanismus – přístroj s kalendářem z doby okolo roku 80 před Kristem“, v němž ilustroval schéma toho, jak mohl mechanismus fungovat.

Vědce z celého světa překvapila miniaturnost jednotlivých převodů – podobné se objevovaly v kvalitních hodinových strojích o několik staletí později. Přístroj byl také vysoce komplexní, což naznačovalo, že základní znalosti o mechanice měli Řekové na vysoké úrovni.

Ačkoliv jde o zařízení analogové (mechanické), funguje s přesností logaritmického pravítka. Pracuje s úhlovou rychlostí, synodickými a siderickými lunárními fázemi a nabídne pozici známých planet a Měsíce pro jakékoliv zadané datum. Kromě toho, že jde o inženýrskou záhadu, představuje přístroj i důkaz o tom, že jeho tvůrci chápali jako centrum systému Slunce, nikoliv Zemi! Za takový názor si jeho nositelé vysluhovali vězení nebo i smrt ještě v 16. století, kdy převažovala římsko-katolická idea geocentrismu.

Další funkce mechanismu:

• - kalendář o 365 dnech počítající i s přestupným rokem,

• - předpověď zatmění Slunce i Měsíce,

• - kalendář, který ukazoval různorodé konstelace řeckého zvěrokruhu objevující se na obloze.

Nejnovější bádání

V 21. století se zobrazovací techniky významně zdokonalily.

V současnosti můžeme skenovat předměty v 3D s pomocí CAT („tomografie s asistencí výpočetní techniky“) skenerů, které poskytují vyšší rozlišení než paprsky X.
Londýnští vědci Michael Wright a Allan Bromley podrobili Antikythérský mechanismus topografickému skenování a zjistili, že konfigurace ozubených kol ve skutečnosti neodpovídá Priceově představě. Začali tedy pracovat na zcela nové rekonstrukci založené na těchto přesnějších informacích.

Ukázalo se, že přístroj má daleko více funkcí, než kolik se předpokládalo.

Dne 30. prosince 2006 otiskl magazín Science novou rekonstrukci mechanismu založenou na přesné tomografii vedené Wrightem a Bromleym. Díky jejich práci se zdvojnásobil počet čitelných znaků a opravily se předchozí překlady. Rovněž se našlo několik dalších malých fragmentů, které byly už součástí nové rekonstrukce.

Poslední bádání potvrzuje, že měl přístroj funkci astronomického počítače nebo jakéhosi „souboru informací“, který se používal k předpovědím postavení nebeských těles.
Celý mechanismus se skládal z 37 převodů, z nichž 30 se doposud zachovalo.

Na přední straně předmětu je dílkování zobrazující solární systém a zvěrokruh a také ručičky, které ukazují postavení Slunce a Měsíce - včetně jeho fází.

Na zadní straně najdeme ciferník pro tzv.cyklický kalendář o 76 letech navržený Callipem v roce 330 před Kristem, který se zřejmě v období Antikythérského mechanismu ještě používal cyklus Saros (osmnáctiletý koloběh, během kterého se Slunce, Měsíc a Země vrátí na určité své místo ve vesmíru) a také pro tzv. cyklus Callippic ().