Lidská DNA: Průlomové objevy na počátku 3. tisíciletí !! Zdá se, že nám skutečný potencál této molekuly byl úmyslně zatajen. Pravda nebo fikce? (2)

Vyvrácení DNALC (DNA learning center – učícího centra DNA)

Odtud už byla další fyzikální vysvětlení syntézy DNA-RNA-bílkoviny velice technicky složitá, matoucí a vysloveně si protiřečila. Pokud je lakmusem jednoduchost, pak je v této karteziánské metodě regenerace života něco strašlivě špatně nebo v ní něco podstatného schází. Vezměte si například následující DNALC vysvětlení rozporů ve zpracovávání zpráv prostřednictvím RNA:

„Dogma a logika nám přikazovaly, že kód mRNA je věrnou reprezentací DNA, z níž je opsána. Přesná korespondence mezi sekvencí mRNA a DNA byla v obecné rovině podepřena experimenty s bakteriálními buňkami (prokaryotami). Jakmile ale postupy rekombinace DNA umožnily vědcům začít zkoumat geny vyšších buněk (eukaryot), začaly se objevovat určité rozpory. Poté se ukázalo, že přepisy mRNA jsou kratší než přepisy s nimi korespondujících genů. Tato odlišnost se naplno zjevila na mikrosnímcích mRNA vázané na svou komplementární DNA šablonu – kde oblasti DNA bez korespondující mRNA vytvářely smyčky.“

„Bílkovinná kódovací informace je v genech ve skutečnosti přerušována nekódujícími sekvencemi zvanými introny, což rezultuje v „rozštěpení genu“. Celý kód DNA je věrně přepsán do přechodné formy RNA (pre-mRNA), ale tento je v jádru upraven tak, aby dal vzniknout zralé mRNA. Proces vázání RNA zahrnuje odstranění nekódovacích oblastí, nukleových kyselin a dále propojení sousedících kódovacích oblastí, tzv. exonů.“

Toto všechno ovšem může být pouze lidským výtvorem, který s sebou přinesly metody rekombinace DNA. Co je ovšem důležitější, že mechanistický model genetiky, popsaný prostřednictvím DNALC výše, dostal těžkou ránu, pokud dokonce neskončil úplně, díky novým objevům v oblastech zkoumání vody, elektrochemie, nanaotechnologie a fyzikálních a bioelektrických jevů.

Z těchto důvodů se náš zájem v dnešní době obrací ke kontrole genů zvnějšku buněk, tedy do okolního prostředí, v což jsou počítány i potenciální božské, duchovní zásahy. Na rozdíl od DNALC se budeme primárně koncentrovat na elektromagnetickou matrici univerzální, případně spirituální energie, o níž jsme již hovořili. Alternativně si také všímáme nově se objevujících hlasů mainstreamové DNA, jejichž autoři – s úmyslem vysvětlit genetickou regulaci růstu a vývoje – bohatě investovali do výzkumu hormonů a chemikálií v krvi. Tito se ovšem jen stěží zmíní, pravděpodobně ze strachu před ostudou, o energii přírodní, která je pro vysvětlení a pochopení fyzické manifestace života a v samotných základech světa spočívající kreacionistické nauky vysvětlením mnohem racionálnějším a holističtějším. Buněčná regulace nahoru („up-regulation“) funguje díky energií obdařené Posvátné spirále. O tomto bioakustickém a elektromagnetickém kreacionistickém systému, který začíná na úrovni vaší DNA, se nyní dozvíte více.

[Leonard Horowitz, D.M.D., M.A., M.P.H. je mezinárodně známou autoritou ve sféře veřejného zdraví a hrozících chorob. Opakovaně se objevil jako novinář a expert přes lidské zdraví na všech známějších televizních a radiových stanicích v Americe a Kanadě, stejně jako na BBC. V roce 1999 obdržel od Světové zdravotnické organizace (WHO) cenu „Author of the Year“. V roce 1999 také napsal knihu Healing Codes for the Biological Apocalypse, zásadní dílo odhalující posvátné biblické kódy blízce spojené s hudbou tvoření, ničení a zázraků – včetně zázračného léčení.]

Věděli jste, že… v biologii se dnes stále více upíná pozornost na systém známý jako „biofotonová světelná komunikace“ (biophoton light communication), který je, jak se zdá, nedílnou součástí mnoha regulačních procesů v živých organismech? Tento holografický buněčný ekvivalent nervové soustavy je sofistikovanou komunikační sítí, která pracuje v rámci DNA a k transferu dat využívá světla. Je mnohem rychlejší než nervová soustava a může být považována za kvantový biopočítač souběžně zpracovávající data, jenž funguje jako nezprostředkované elektromagnetické rozhraní v daném konkrétním prostředí.

Umění a věda regenetické metody

Věta, že všechno je energie, ať už je vnímána z perspektivy ducha, z kosmologického hlediska hypotetického Velkého třesku, nebo skrze vědeckou optiku E=mc2, transcenduje empirickou říši faktů a blíží se metafyzické říši Pravdy.

To se týká i lidské fyziologie. Zastaralý pohled na tělo jako na stroj, který umí využívat energii, ale je od ní samotné snadno odlišitelný, je jaksi nahrazován nepopiratelnými důkazy o tom, že i my sami jsme energií – navíc obdařenou vědomím. Rostoucí uvědomování si lidských bytostí jako bytostí energetických se neděje pouze na hranicích metafyziky, ale i v samotném srdci materialismu: ve vědě.

Osvícení jedinci věděli celé věky, že duch předchází hmotu, a ne naopak, a že energie (někdy nazývaná vědomím) je fundamentálním stavebním kamenem reality. Poslední dobou dospěla ke stejnému závěru i klasická fyzika. Holografický model interpretuje takzvaný fyzický vesmír jako produkt protínajících se elektromagnetických frekvencí, které energeticky vykreslují iluze, jimž říkáme svět… takto vykreslováni jsme i my sami!

Názor, že lidé disponují zjistitelným a pozorovatelným bioenergetickým polem, jemuž se někdy říká aura, je neoddiskutovatelný. John White (dole vlevo) a Stanley Krippner (dole vpravo) poukazují ve své knize Future Science (Věda zítřka) na to, že o auře hovoří téměř stovka různých národů a kultur, tím pádem pro ni existuje až stovka různých pojmenování. Aura se objevuje jako svatozář kolem hlav svatých v posvátných textech, Kirlianova fotografie zachycuje auru už celá desetiletí a v nedávné době se dr. Valerii Huntové, profesorce na Kalifornské univerzitě v Los Angeles a autorce knihy Infinite Mind: Science of the Human Vibrations of Consciousness (Nekonečná mysl: Věda o vibracích lidského vědomí) (obr. zcela dole vlevo) dokonce podařilo změřit auru přístrojem na měření EEG.

Počátkem 20. století byla aktuální ta teorie, že aura je složena z elektromagnetických stupňů, jimž se říká aurická pole, a každé z těchto polí řídí specifické aspekty lidské anatomie, psychologie a spirituality. Tato teze, přefiltrovaná skrze práci průkopníka radioniky dr. Davida Tansleyho (viz. obr. dole vlevo), byla mým výchozím bodem při mé sebeléčící odyssei, která vyrůstala z oblasti energetického čištění (energy clearing) založeného na metodě odstraňování alergií (Nambudripad’s Allergy Elimination Technique – NAET) dr. Devi Nambudripadové (viz. obr. dole vpravo).

Po osmi letech chronické únavy a oslabujících alergií – poté, co jsem se nějaký čas živil tím, že jsem nabízel energetické čištění, ale sám jsem se vyléčit nedokázal, jsem byl intuitivně veden k přesvědčení, že aurická pole jsou velmi vzdálená ezoterním výstřednostem a naopak reprezentují bioenergetickou předlohu člověka, který se dá obnovit a „znovu nahodit“ jako spálené pojistky. Posléze, jak jsem zkoumal vztah mezi elektromagnetickými poli a DNA – jakousi naší genetickou abecedou – jsem svůj příměr změnil na metaforu a začal pořádat veřejné přednášky na téma „textové léčení“ a „přepisování“ „energetického“ zápisu lidského těla.

Za použití kineziologie (testování svalstva) jsme já a moje partnerka Leigh provedli na našich klientech doslova tisíce testů, jejichž cílem bylo odhalit, které elementy (fyzické, emocionální, atd.) patří do kterého elektromagnetického pole. Podle naší teorie by se z bioenergetických polí, pokud budou „správně zmapována“, mohly vyloupnout jakési „ekosystémy“, v nichž pracuje několik souvisejících energetických faktorů buď v harmonii, čímž posilují vitalitu, nebo v disharmonii, čímž vyvolávají nemoc. A na nás bylo, abychom nalezli způsob, jak takto poškozenou elektromagnetickou předlohu přenastavit nebo přepsat.

Vítejte v DNA. Podle autora bestsellerů Gregga Bradena a jeho knihy The God Code (Božský kód), je starohebrejské čtyřpísmenné jméno Boha ve skutečnosti kódem založeným na chemickém složení DNA. „Když tento objev aplikujeme na jazyk užívaný v životě,“ píše Braden, „pak je možné známé prvky vodík, dusík, kyslík a uhlík převést na klíčová písmena… Když to uděláme, transformuje se kód života do slov, jež znějí: „Bůh/Nekonečno v těle.“

Takováto odhalení jsou důkazem, že k celkovému pochopení DNA před sebou mají genetikové ještě velmi dalekou cestu, nemluvě o tom, že i molekulární biologie je stále ještě v plenkách. Tradiční definice DNA zní, že se jedná o biochemický předpis na tvorbu bílkovin – buněk, tkání a orgánů. To je jako bychom řekli, že lidé (a všechny ostatní formy života založené na DNA) jsou pouhými biochemickými – tedy fyzikálními stvořeními. Jak do toho potom zapadá tvrzení, že všechno je energie, nebo alespoň fakt, že energie a hmota jsou přinejmenším zaměnitelné, jak dokázal už Einstein?

S klasickou teorií DNA něco není v pořádku. Naštěstí už si někteří začínají uvědomovat, že je neudržitelná a její nedostatečný potenciál se vyčerpal. Pro začátek se začaly množit otázky, jak je to s tou 90% částí DNA, kterou mainstream chápe jako naprosto zbytečnou a říká jí dokonce „odpadková“ DNA? Je vážně divné, že ve světě, který vykazuje až udivující přesnost, jíž můžeme sledovat v měřítku makrokosmických pohybů galaxií, by se na úrovni genetického mikrosvěta měla objevovat taková nedbalost a něco takto zbytečného.

Může mít „odpadková“ DNA nějakou jinou roli? Může v ní dřímat nějaký skrytý potenciál, který jen čeká na to, až bude aktivován? Může se to nějak vztahovat k faktu, že shodně není využíváno i 90 % našeho mozku?

Tyto otázky vedly přední vědce k přezkoumání převládajícího paradigmatu genetiky, které trvá na tom, že DNA je pouhou biochemickou spojitou šňůrou poslepovaných bílkovin. Podle slov dr. Johna Matticka, ředitele Institutu molekulární biovědy na univerzitě v australském Brisbane, jenž byl ocitován v novějším čísle časopisu Scientific American, „může být selhání při rozpoznání důležitosti „odpadkové“ DNA jedním z největších omylů v historii molekulární biologie.“

V devadesátých letech 20. století se ruský biofyzik a molekulární biolog Pjotr Garjajev spojil s lingvisty a genetiky a společně zkoumali elektromagnetické chování DNA. Dr. Garjajev nakonec vyslovil závěr, že chromozomy „fungují přesně jako holografické počítače, když používají laserové záření, jež vychází ze samotné DNA.“ Ruští lingvisté přišli na to, že genetický kód se řídí stejnými pravidly „syntaxe“ a „užívaní“ jako lidské řeči (jazyky), což dokazuje, že se jednotlivé jazyky nevyvinuly náhodně, ale pouze odrážejí naši sdílenou genetickou strukturovanost.