Kauza Phobos: Další anomálie které čekají na vysvětlení (5)

„Pozemšťané si s oblibou představují, že na Marsu možná žijí další bytosti, které jsou snad vůči nim podřadné a čekají, aby přivítali jejich misijní podnik.“
H. G. Wells, Válka světů

Obrázek měsíce Phobos, který se objevil v kanadské televizi, ukazuje infračervený sken radiometrického obrázku povrchu Marsu, na kterém jsou jasně ohraničené pravoúhlé oblasti. Ty vzájemně propojuje mřížka dokonale rovných kanálů, připomínající městský blok domů. Běžné fotoaparáty nic podobného nezaznamenaly. To svědčí o vyšší teplotě něčeho, co by mohly být podzemní dutiny nebo kanály, které jsou prostě příliš geometricky pravidelné, než aby vznikly přirozeně.
 

Podle Dr. Johna Becklakea z Muzea vědy v Londýně: „Tento model připomínající město má 60 km na šířku a dal by se snadno zaměnit za letecký pohled na Los Angeles.“

Vlivem zahraničních účastníků projektu Phobos, kteří na ně tlačili, aby zveřejnili detailnější data, publikovali Sověti video se záběry, které Phobos 2 odeslal v posledních chvílích, vyjma několika závěrečných fotografií, pořízených jen několik vteřin před umlknutím sondy. Klip zařadilo do vysílání několik televizních stanic v Evropě a Kanadě, ale spíše jako zajímavost a součást týdenních souhrnů, než jako nějakou horkou novinku.

Scénka pro televizi přesto soustředila pozornost na dvě anomálie. Jednak šlo o síť rovných čar v oblasti marťanského rovníku; některé byly krátké, jiné dlouhé, některé úzké, další dost široké na to, aby vypadaly jako pravoúhlé tvary vystupující z povrchu Marsu. Vyrovnáním do vzájemně rovnoběžných řad vzniká vzorec pokrývající plochu o velikosti zhruba 600 čtverečních kilometrů. Tahle „anomálie“ se zdála být vzdálená jakémukoliv přírodnímu fenoménu.

Televizní záběry doprovázel živý komentář doktora Johna Becklakea z Muzea vědy v Anglii. Ten označil jev za velice záhadný, protože tenhle vzor na Marsu nezachytil fotoaparát optický, ale ten pro infračervené záření, který vytváří obrázky předmětů podle toho, jaké teplo vyzařují, a nezaznamenává tedy žádnou hru světla a stínu.
Jinými slovy – model rovnoběžných čar a pravoúhelníků pokrývající oblast větší než 250 čtverečních mil byl zdrojem tepla. Je vysoce nepravděpodobné, že by přírodní zdroj tepelné radiace (nějaký gejzír nebo koncentrace radioaktivních minerálů pod povrchem) mohl vytvořit tak dokonalý geometrický vzor. Když se na něj díváte znovu a znovu, vypadá to celé rozhodně uměle postavené; ale na otázku, co to je, odpověděl vědec: „Opravdu nevím.“ (Cosmic Conspiracies napsaly doktoru Becklakeovi v naději, že ten obrázek někde vyslídíme.)

Protože se nezveřejnila žádná čísla pro přesnou lokalizaci této „anomálie“, nelze posuzovat její případný vztah k další zvláštnosti na povrchu Marsu, kterou vidíme na snímku číslo 4209-75 z Marineru 9 (jedna z amerických sond pro průzkum planety Mars, pozn. překl.). (viz obrázek níže).

Je to rovněž umístěno do oblasti rovníku (186.4 „zeměpisné“ délky) a popisováno jako „neobvyklé vroubky s paprskovitými rameny vyčnívajícími ze středu“, které vznikly (podle vědců z NASA) táním a rozpadem trvale zmrzlých vrstev. Vzhled těchto úkazů připomíná strukturu moderního letiště s kruhovým středem, z něhož vybíhají dráhy s přístřešky pro letadla.

Řetězová krátery na Phobu

V časopise „Astronomy“ vydaném v lednu roku 1977 se objevil zajímavý článek „Řetězové krátery na Phobu“. Anonymní autor v něm pojednává o podivných rýhách a kráterech měsíce Phobos:

Viking (americký družicový program zaměřený na zkoumání Marsu, pozn. překl.) objevil další záhadu na místě, kde se to nepředpokládalo – na jednom z malých měsíců Marsu. V průběhu mapování povrchu Phoba (o rozměrech 20x23x28 km) a Deima (10x12x16 km) sondou Mariner 9 se našlo mnoho kráterů, které většině badatelů připadaly pouze jako pozůstatky střetů s meteority.

Jisté zvláštnosti na Phobu si několik analytiků povšimlo, ale bez lepších dat o něm mohli říct jen velmi málo.

Na hranici rozlišení bylo pár prohlubní po kráterech, které vypadaly, jakoby se řadily do jednoho či dvou řetězů. To se jevilo nezvykle, protože řetězy kráterů na měsíci se obvykle vysvětlují jako vulkanické jámy podél linií zlomu. Ale Phobos je zřejmě příliš malý na to, aby na něm vzniklo dostatečné teplo a běžná vulkanická činnost.

Snímky ve vysokém rozlišení z Vikingu odhalily, že řetězy kráterů skutečně existují a jsou součástí systému rovnoběžných rýh několik set yardů širokých (viz níže fotka z oběžné dráhy číslo 29B84). Rýhy mohou mít tendenci ležet rovnoběžně ke směru oběžného pohybu, ačkoliv se zdá, že několik shluků má rozdílnou orientaci.

Vědci se dostávají do rozpaků, mají-li je vysvětlit. Některé teorie, o kterých se debatuje:

• - Rýhy zanechaly mnohem menší úlomky, které také obíhaly okolo Marsu (ačkoliv se zdá, že rýhy probíhají vůči obrysům povrchu Phoba příliš těsně, než aby byla taková teorie obhajitelná).

• - Jde o praskliny vycházející z kráterů, které ještě nebyly objeveny (jsou třeba na té straně Phobu, která byla doposud jen špatně fotograficky zdokumentována).

• - Praskliny se objevily na povrchu satelitu Marsu v době, kdy byl součástí nějakého hypotetického většího tělesa, a oba měsíce tak vznikly například během katastrofálního střetu.