Dr. Joseph Farrell: Tajemství III. Říše - Technologie Bell - Tajná věda (7)

BR: Mně to totiž trochu připomíná dodatky k nějakému filmu, jak se občas objevují před závěrečnými titulky: Co se stalo s touto postavou? Co se stalo s nějakou jinou? Předpokládáte, že Hans Kammler skončil na stejném místě jako Martin Bormann?

JF: Ano.

BR: Ok. Takže si myslíte, že důvod, proč nacisté nikdy nepoužili svoji prokazatelně pokročile vyvinutou technologii jaderné bomby... To by nám vydalo na celé jedno další interview, projít si všechny dostupné důkazy.

JF: To jistě. Ano. [smích]

BR: Ale máte naši plnou podporu v tvrzení, že se zdá, že byla tato technologie daleko vyspělejší, než jak se o tom hovořilo na veřejnosti.

JF: Správně, ano.

BR: Ale nikdy ji nepoužili, přestože ji testovali a hezkých pár let jí disponovali. Bylo to proto, že s ní chtěli vyrukovat jako s klíčovým elementem při pozdějších vyjednáváních?

JF: Možná. Ale možná, že to mohlo být i nějak takhle… Je tady jedna věc… Já jsem něco jako nadšenec do vojenských strategických her. Hraju je pořád. Bavím se tím. Dělám to, stejně jako se jiní dívají na televizi nebo chodí do kina. Víte také, stejně jako já, že Wehrmacht dosáhl na východní frontě ohromujícího počtu zabitých protivníku – Rusů, vojáků Rudé armády.

BR: Ano, miliony ruských vojáků tam padlo.

JF: Ve skutečnosti nacistická válečná mašinérie Rusům během druhé světové války způsobila polovinu veškerých souhrnných ztrát v rámci obětí celé druhé světové války.

BR: Ano. Já jsem si nikdy nedokázal představit, jak mohl tak malý nárůdek vyrukovat proti sovětskému Rusku.

JF: A natřít jim to… [se smíchem]

BR: A prostě je, alespoň zezačátku, vypráskat… to jsem doopravdy nechápal a stále nechápu.

JF: Přesně. Víte, všechny moje amatérské znalosti vojenské historie a běžné povědomí o vojenských operacích to nedokážou vysvětlit. A abych nezapomněl, Rusko nedávno – tím myslím během několika posledních let – odhalilo skutečnost, že těch obětí mohlo být ještě o dobrých 15 milionů více než těch 25 milionů, o kterých se mluví oficiálně.

BR: Hm.

JF: Takže tahle malá problémová země se nejen pustí do křížku se Spojeným královstvím, ale později také se Spojenými státy a vlastně i se všemi ostatními, ale to je pro ně jen vedlejší program. Na východní frontě se totiž odehrává masivní vojenská akce, která byla až příliš úspěšná – se vši úctou ke kompetencím a vojenské taktice tehdejší německé armády. Něco tu nehraje. Tehdy se muselo dít ještě něco jiného a…

KC: Máte nějakou teorii, jak to bylo?

JF: Ano, ovšem, mám. Píšu o tom ve své první knize o nacistech, Reich of the Black Sun (Říše Černého slunce). Stále se ozývají hlasy pocházející z Ruska, které mají původ už v dobách války samotné, podle nichž nacisté na východní frontě používali něco, co proti svým západním nepřátelům-spojencům nenasazovali prostě proto, že komunisté, bolševici, byli jejich úhlavními ideologickými nepřáteli. Jsou to podlidé, jsou něco míň. Můžeme na ně použít veškerou svojí strašlivou technologii. Avšak…

KC: To máte na mysli biologické zbraně?

JF: Nikoliv. Mám spíše na mysli takzvané špinavé bomby (radiological bombs). Jsem zcela přesvědčen, že používali něco takového – nějaké prototypy první generace palivo-vzduchových pum (fuel-air bombs). A pokud nevíte, co přesně palivo-vzduchová bomba je, vězte, že klasická trhavina, která ale po výbuchu rozpráší do okolí radioaktivní odpad. A nyní vám ukážu… anebo pokročíme dále. Povím vám, jak je používali. Dávali je do vícehlavňových raketometných dělostřeleckých baterií.

Takže když použijete slovní spojení jako taktické jaderné zbraně nebo kobercové bombardování, dostanete přibližný obrázek toho, k jakému krveprolití v řadách Rudé armády docházelo. A bylo to tak špatné, že když v roce 1941 během bitvy o Moskvu rozpoutali Němci další z útoků těmito zbraněmi, museli jim Sověti přes Švédy vzkázat, že pokud s tím nepřestanou, budou muset nasadit bojový plyn. Až tak špatné to bylo.

BR: Ale jsou tu také… Myslím tím kromě úžasných závěrů, které vyplývají z právě řečeného…

JF: Ano…

BR:… jsou tu také zprávy očitých svědků…

JF: No jistě, samozřejmě…

BR:… od lidí, kteří vypovídají, že viděli něco, co vypadalo přesně jako nukleární výbuch.

JF: Ano, přesně tak, přesně tak. Na východní frontě se děly věci, které jsou podle mě nevysvětlitelné bez toho, aby v nich figurovalo nasazení všech těchto pokročilých nacistických zbraní. Takže proto jsme o nich nic neslyšeli. A posledním bodem této problematiky je fakt, že Stalinova vláda nemohla přenést přes srdce, jak je její nepřítel výrazně technologicky vyspělejší, takže o všem mlčela.

BR: To bylo vůči Rusku přinejmenším ostudné. [smích]

JF: No to přinejmenším. Ale představte si Rudou armádu, jejich morálka na nule, masakr při každém střetu, krvavá lázeň, a vaši vlastní ministři vám hrozí, že za dezerci budete zastřeleni. Kdyby toto Stalin veřejně přiznal, zřejmě by to jeho vládu oslabilo natolik, že by mohl být z čela sesazen. To zaprvé

BR: Ano.

JF: A za druhé, pokud by to tak bylo, k moci by se mohla dostat vláda, která by byla ochotná žádat o uzavření míru. O to se ve skutečnosti v roce 1942 pokoušel i sám Stalin.

BR: Ano. A zprávy o tom, jak byli generálové, nejvyšší armádní důstojníci, ochotní nechat zastřelit vojáky, kteří chtěli dezertovat, to je něco, co je v příkrém rozporu se vším, co víme o ruské nátuře, o jejich zarputilosti a vzdorovitosti.

JF: Přesně.

BR: Nesedí to, že?

JF: Přesně tak, nesedí.

KC: Já myslela, že to byla ruská tuhá zima, která nacisty zastavila.

JF: No, je tady, … Ano. Tenhle veselý nesmysl [Kerry se směje] se nám tu hojně vyskytuje, zejména v amerických učebnicích dějepisu a v akademickém prostředí.

KC: Ok.

JF: Víte jak to je, Amerika přispěchá a zachrání situaci na konci první světové války. Amerika přispěchá i na konci druhé světové a také všechno zachrání. Ale pořád jsme jaksi na okraji podstatného dění. Ta pravá akce probíhala na východní frontě, v Sovětském svazu.

Takže ten název Velká zima (General Winter) a tohle všechno, to není úplně přesné. Můžete argumentovat i něčím jiným než velkou zimou, protože v srpnu 1941 Hitler odklonil Středovou armádní skupinu (Army Group Center), Druhou obrněnou armádu (Second Panzer Army) o 1000 km, aby obklíčila nějaké ruské síly poblíž Kyjeva, když předtím – a to byl konec srpna – zdecimovala 60 % Rudé armády a mezi ním a Moskvou stála už jen jediná střelecká divize. Takže válka pro ně byla prohraná, ale ne kvůli Velké zimě nebo Velkému blátu, ale protože Hitler učinil tohle nesmyslné, hloupé, pošetilé a neobhajitelné vojenské rozhodnutí, kterým přikázal svým silám udělat si objížďku [smích].

BR: Ano.

KC: Je možné, že i toto by mohla být dezinformace? Je možné, že to, co rozhodlo o výsledku války, byly dohody sjednané s Američany, protože si důležití nacisté uvědomili, že bojují předem prohranou bitvu, vyřídili si své finanční záležitosti, převedli horentní sumy peněz a opustili Německo, protože toužili přepsat historii a vydat se zase jinudy?

JF: Ok. Já myslím, že se k těmto dohodám schylovalo. Rozhodně už byly rozhozené jisté sítě v době mezi rozprášením Šesté armády u Stalingradu a rozpadem německé ofenzívy u Kurska v červnu 1943. Takže v téhle době.

KC: To je dost brzo.

JF: Ano, to je. Po kurské ofenzívě byla útočnost Wehrmachtu téměř rok a půl na nule. Takže v té době nacistické vedení pozvolna rozhazuje sítě a doufá, že další ofenzivní nápor se vydaří, ale jakési podhoubí bylo vytvořeno už tehdy. Po bitvě u Kurska jako by zařadili vyšší rychlostní stupeň a rozpoutají všechna ta tajná jednání. Přesně tak. Myslím, že se může s klidem argumentovat ve prospěch toho, že určitá porce dějin tu byla „ošetřena“ tak, aby se pravdu nedozvěděl nikdo nepovolaný.

BR: To je smysluplný předpoklad.

JF: To ano.

BR: Dovolte mi poslední otázku...

JF: Prosím.

BR:... i když je to možná otázka významná a důležitá, a nevím, zda ji bude snadné zodpovědět, či nikoliv.

JF: Ok.

BR: Tady tedy je: Pokud vůbec něco takového existuje, kde se nyní nachází ústředí, jakoby centrála nacistů? Kdo to vlastně je? A za jaké nitky tahají? A proč by nás to mělo znepokojovat?

JF: ... Je to v Německu a jsou to i někteří význační politici. [smích]

BR: Německo? Dnes?

JF: Ano, Německo.

BR: Vážně? Nečekal jsem, že řeknete zrovna tohle!

JF: Ale je to tak. Může se to zdát překvapivé, ale jedna z věcí, na které jsem se díval opravdu dopodrobna, bylo sjednocení Německa. Berlínská zeď padla přesně ve stejný den – teď si nemůžu vzpomenout, které datum to přesně bylo – ale připadlo to na stejný den jako Křišťálová noc v roce 1938.

BR: Hm.

JF: Je to tak, a náhodou to je taky výročí Pivního puče, který se v Německu odehrál v roce 1923, sledujete mě?

BR: Ano.

JF: Takže teď se vraťme v čase a připomeňme si, co se dělo ve Východním Německu. Konají se tam masivní setkání a demonstrace – v Lipsku a Drážďanech, kde se shlukují východoněmečtí intelektuálové, kteří volají po reformě východoněmeckého státu. Nechtějí sjednocení.

Ale pak se stane něco úžasného – a tím je podle mě všechno prozrazeno – na těchto setkáních se začnou poměrně hojně objevovat i neonacisté. Přijdou s mobily, počítači a spoustou peněz a používají typicky nacistickou taktiku. Násilně potírají veškerou opozici, až ji z těchto setkání vypudí, a sami je začnou řídit, takže i populární slogany se mění k jejich obrazu: Wir sind das Volk (My jsme národ) se mění na Wir sind ein Volk (Jsme jeden národ).

BR: Aha. Jsme jeden národ.

JF: Jeden národ, jedna Říše, jeden Vůdce. Ano?

BR: Chápu.

JF: A na druhé straně vláda spolkového kancléře Kohla v Bonnu velice tiše, ale proudem posílala peníze a tohle všechno financovala. Takže co tím vším chci říct: v komunistické východní Evropě nemůžou existovat dobře organizované nacistické buňky, které se najednou začnou objevovat s mobily, počítači a finančním zázemím, bez toho, aby je ve východní Evropě řídila a zaštiťovala nějaká zpravodajská služba.

A když se tohle všechno rozjede, najednou bác ho, Bonn zničehonic přijde s plánem na sjednocení – je to jako blesk z čistého nebe, vše je připraveno, vše je možné okamžitě implementovat a realizovat. Jde to ráz na ráz, než se všichni stačí rozkoukat, což je přesně okopírovaná Hitlerova taktika: Takže vám dáváme možnost si zvolit, zda sjednocení ano nebo ne. A opět, co se nestane? Když je referendum v provinciích Východního Německa skutečně vyhlášeno, objeví se neonacisté a vyvíjejí horečnou aktivitu, aby přiměli lidi hlasovat pro a naopak aby odradili a přesvědčili o opaku ty, kteří chtějí hlasovat proti.

BR: Ale není tato součást organizace jedním u pilířů Evropské unie?

JF: No to si pište, že je!

BR: Aha.

JF: Ale co tvrdí Martin Bormann, že chce dělat po válce? Chce vytvořit evropskou federaci nebo konfederaci, které bude Německo vládnout. A chtěl tak učinit prostřednictvím, cituji: Pružných politických metod.

BR: Ok, takže si myslíte, že ať už se v Americe děje cokoliv, je to zcela nezávislé na tom, co jste popsal právě teď? Žádné spojení tu neexistuje?

JF: Ale ne, ne, ne, to vůbec netvrdím. Právě naopak. Jsem ostražitý a mám oči na stopkách, protože co se děje posledních deset, dvanáct let v Americe – ta rostoucí přítomnost odporných fašistických praktik zavání policejním a práskačským státem. Takže vůbec ne, to propojení tu je, určitě to nejsou dvě odloučené věci.

Takže říkám: podívejte se do Evropy a podrobně prozkoumejte nedávno proběhlé události, zejména pak ty, které bezprostředně obklopují sjednocení Německa, a ty, jež tento historický milník následovaly a které Německo podniklo – téměř okamžitě. Nedaleko došlo k rozštěpení Československa a rozpadu Jugoslávie. A vzpomeňte si, bylo to právě Západní Německo, nedávno sjednocený stát, který jako první uznal osamostatněné Chorvatsko, navzdory odporu a nesouhlasnému postoji Washingtonu i Londýna. Bylo to jednostranné.

A když Chorvatsko získalo nezávislost, obrátilo o 180 stupňů a najednou volalo: Prosím, pomozte nám. Pomůže nám někdo? Pošlete mírové dozorčí? – bác ho – Německo pošle své jednotky. Bác ho – Německo pošle i Luftwaffe. Bác ho – Německo odprodá všechno toto komunistické vybavení Chorvatsku a východoněmeckou část svého nově absorbovaného území vybaví výzbrojí Bundeswehru.

Takže pozor na Německo. A to nebylo všechno, co udělalo. Podívejte se na Youtube. Tuhle jsem tam našel něco úžasného – Wachbatallion (Strážní prapor) Bundeswehru tam má hudební vystoupení v Kolíně nad Rýnem – v roce 2005! [smích].

To mě vážně uzemnilo, protože tady ve Státech jsme neměli ani tušení, že něco takového se děje. Ale oni tam prostě vpochodují na stadion, nesou bicí, bubny víří, píšťaly a trubky vytrubují pruskou slávu. Chápete? Takže se dívám na znovuobnovení pruských vojenských tradic – přímo před mýma očima… jediné, co nedělají, je parádní krok.

To mě vážně dostalo.

Trochu mě to děsí, protože ještě před oním sjednocením jsem několika přátelům řekl: Sledujte, jestli k tomu dojde, pozvolna obnoví všechny původní vojenské tradice. A hned nějaké dva nebo tři roky potom už pochodovali a stříleli dělobuchy spolu s Bundeswehrem, zase ty bicí a to vše před Reichstagem. Takže z toho mě mrazí, vážně, jde z toho strach.

KC: A také…

BR: Rozumím.

KC: Obama se… vykonal zvláštní…

JF: U Vítězného sloupu! (Sloupu vítězství)

KC: U Brány, že? [Brandenburské brány] – která je považována za velmi důležitý symbol dané události z hlediska okultismu.

JF: No jistě, zcela správně! A já se nedomnívám, že tenhle druh symbolismu v sobě skrývá dobro. Někteří lidé si myslí, že ano. Kvůli tomuhle jsem se mírně neshodl se svým dobrým přítelem Richardem Hoaglandem. Proč by měl náš prezidentský kandidát jezdit do Berlína? Samozřejmě, je užitečné mít dobré vztahy s Evropou, to je jasné.

BR: Má to taky co dělat s Kennedyho odkazem.

JF: Ano. Dobré vztahy s Moskvou a Pekingem jsou důležité [smích] a kdyby se Obama vydal tam, přišlo by mi to naprosto logické, ale proč právě Berlín?

KC: Tady se děje něco pod prahem běžného vnímání.

JF: Ovšem, jistě.

KC: Vždyť když dokázali infiltrovat NASA, určitě měli prsty i v tajných, černých – jak vy říkáte – projektech...

JF: Ano.

KC: ... a to ne nijak okrajově, ale pořádně hluboko, takže se dostali i do skryté vlády Spojených států. Takže tu je jistá souvztažnost.

JF: Ok. A teď si položme otázku: hadronový urychlovač, ano? Máte dva obří protisměrně rotující kotouče a v nich létají částice, které po čase necháte, aby se srazily. Celý ten koncept protisměrného otáčení je vážně divný, už ze své podstaty. Ale ještě divnější je tohle: Proč je kancléřka německé Křesťanskodemokratické unie, která nastoupila po Kohlovi, vědkyní v oblasti fyziky? [řeč je o Angele Merklové]

BR: Hm.

JF: To jste věděli?

BR: Ne, to jsem netušil.

JF: Má titul Ph.D. z fyziky. [smích]

BR: Ok.

JF: A, víte, v Německu ten titul nerozdávají jen tak na potkání.

BR: To vím.

JF: [smích] V Německu ho dávají vážně málokomu a teď si vezměte, že ho má někdo s jejím postavením. Proč je někdo takový vůbec v politice, když má takové vzdělání? Navíc v politické takhle vysoké? To není, jako když se někdo s titulem Ph.D. stane premiérem Somálska, Německo je po technologické stránce velice rozvinutou a sofistikovanou zemí. Takže to je pro mě jen dalším ukazatelem, že v této oblasti musíme všechno sledovat velice pozorně.

BR: A teď proč je to všechno tak nádherné… Jak jste už laskavě zmínil, dnes večer nás tlačí čas. A to jsme si povídali jen nějaké dvě hodiny, a já jsem si jistý, že bychom si mohli povídat minimálně další čtyři, aniž bychom nad něčím museli nějak zvlášť dumat, protože je tu tolik témat, která se dají probírat.

JF: Přesně tak.

BR: Nevím, kdy budeme schopni se tu zase takhle sejít, ale již nyní bych rád řekl, že budeme moc rádi za každý další rozhovor s vámi – opět bychom ho nahrávali a opět bychom probrali nějaké zajímavé věci.

JF: Ovšem, to bych rád.

BR: A já jsem si jistý, že se zítra vzbudím, pokud to nebude už tady, až pojedu po eskalátoru, a napadne mě spousta dalších věcí, na které jsem se chtěl zeptat a nedošlo na to.

JF: Tak, tak.

BR: A rád bych vám touto cestou poděkoval za vaši píli a přičinlivost, kreativitu, a za to, jak průzračně dovedete vysvětlit složité věci, které by jinak mnozí vůbec neměli šanci uchopit a pochopit, protože je to všechno součástí jednoho obrovského celku.

JF: Já také děkuji.

BR: Popsal jste nám některé části onoho pověstného ledovce, které jsou skryté pod hladinou.

JF: Ano, snažil jsem se.

BR: Někdo by to měl dělat častěji a já myslím, že vám to jde opravdu skvěle.

JF: Ještě jednou děkuji, toho si cením.

BR: Bylo nám potěšením a výsadou vám při tom dnes asistovat, a velmi se těšíme, že se zase brzy uvidíme a že si opět popovídáme jako dnes.

JF: I mně bude potěšením.

BR: Děkujeme vám mnohokrát za váš čas.

JF: Díky.