Dr. Joseph Farrell: Tajemství III. Říše - Technologie Bell - Tajná věda (5)

BR: Mimo jiné byl autorem systému Photofit, který dokázal rozeznávat obličeje zločinců.

JF: OK.

BR: Identit-kit byl dřívější počin, který mu byl ale ukraden.

JF: Aha.

BR: A tak se občas stalo, že se ho ministerstvo požádalo o odbornou konzultaci nebo posudek, které se týkaly něčeho speciálního. A já si pamatuji, jak mi bylo něco málo přes dvacet a seděli jsme s mými rodiči u stolu a otec si prohlížel fotky právě Martina Bormanna…

JF: [smích] No pane jo.

BR:… a pak za ním přišli lidé z ministerstva s fotkami jakéhosi staříka, které jim poslali z Brazílie nebo Argentiny – už si nepamatuji odkud přesně, a otec už tu není, aby nám to řekl – a poprosili ho, aby jim řekl, jestli tenhle muž, kterého našli a vyfotili v 70. letech, je, nebo není Martin Bormann, a otec řekl: Zcela určitě je to on. Takže tolik moje historka, co myslíte, poměrně zajímavá, ne?

JF: Podle mě skvělá. [smích] Taky mám jednu. Není sice přímo moje, ale zmínil jsem ji už v knize Nazi International. Je novináře od CBS, Paula Manninga, blízkého spolupracovníka Eda Murrowa – toho známého žurnalisty, který byl v Anglii, když ji v roce 1940 bombardovali Němci, a později se objevoval v televizi.

No tak Manning napsal knihu. Bylo to až po tom, co Ladislas Farago napsal a vydal tu svou o Martinu Bormannovi, Čtvrté říši a těchhle věcech. Manninga asi trochu mrzelo, jak se chovali ke kolegovi novináři, a tak napsal knihu Martin Bormann: Nazi in Exile. A v ní podstatě potvrdil, že dokumenty, které pro svou knihu používal jako důkazy Farago, byly pravé. Byly legitimní.

Ještě ale přišel na něco jiného. [smích] Zjistil, že Martin Bormann – někdy kolem roku 1967, tuším – si nechal v bance Manufacturers Hanover a Chase Manhattan proplatit šek [smích]. K proplacení došlo skrze Deutsche bank se sídlem v argentinském Buenos Aires a šek byl vyplacen na základě Bormannova vlastního podpisu. [smích]

BR: Neuvěřitelné. [Farrell se směje] Úžasné.

KC: Já tomu nerozumím. To je přece důkaz, že tu nemohlo být žádné spojení mezi … jak že se to jmenoval ten chlapík na Floridě…

JF: Debus, Kurt Debus.




KC:… ano, mezi Debusem a Bormannem. Takže se snažíte říct, že už spolu nemluvili?

JF: Ale ne, ne, ne! Já to spojení neodmítám. Právě naopak. Tady do puntíku souhlasím s Richardem Hoaglandem a Michaelem Barou, kteří ve své knize Dark Mission píší, jak byli nacisté v době posledních misí Apollo tou nejvlivnější silou v srdci NASA.

Právě naopak. Ve skutečnosti se například v SS Brotherhood of the Bell snažím vysvětlit a dokázat, že když jsme tu začali poměrně záhy po jejich příjezdu monitorovat vědce z Německa (pracovali na tu na různých střelách a pak i ve vesmírném výzkumu), zjistili jsme, že jsou neustále součástí pořád ještě existujícího nacistického řetězce velení a že jsou jim dokonce zasílány zprávy formou mrtvých schránek.

A tak si tu jezdili ve svých drahých bourácích a dostávali odněkud peníze, jenomže nevěděli od koho. Rozhodně to nebyli peníze z platu pracovníků NASA. Jezdili si tu ve svých mercedesech, ale nikdo s tím nic nedělal. To je podle mě podezřelé, protože to jasně naznačuje, že byli stále napojeni na nějakou poválečnou nacistickou organizaci. Je to zcela jasné a zřetelné.

KC: A co Wehrner von Braun…

JF: Mhm.

KC… co bylo s ním a s napojením na…

JF: … na tohle všechno?

KC: Ano, na Debuse například. Protože spolu pracovali – nebylo to ale něco víc, než jen pracovní vztah? Prostě se snažím zjistit, kde měl v této organizované skupině své místo…

JF… kde bylo jeho místo? Dobře. To je dobrá otázka. Ve svých knihách se nepouštím do spekulací, jak to s ním mohlo být. Ale tady se do toho pustím, protože to je skutečně dobře mířená otázka.

Když si vezmete hypotézu pánu Hoaglanda a Bary, kterou rozvíjejí ve své knize Dark Mission, tak se vesmírný program ubíral dvěma směry. Tím prvním byl ten, jehož plody se ukazovaly veřejnosti, víte co mám na mysli, rakety, ohňostroje, vlající vlajky, mamka a jablečný koláč… A pak tu byl směr poněkud odlišný. Je to jako když máte co do činění s černou dírou, která pohlcuje informace. Okolo ní rotují zprávy pro veřejnost, ale uprostřed je dokonalá propast, dokonalá černá jáma, která je svou naprostou černotou podezřelá.

A na jedné malé fotce Brauna a Debuse je podle mě existence oněch dvou druhů vesmírných programů dobře prokazatelná. Ti dva se totiž očividně soukromě baví – za skleněnou stěnou, oba mají nasazená sluchátka. Sedí u sebe dost blízko a oba ukazují prstem někam do dálky. Takže se domnívám, že jejich vztah se datuje už do doby, kdy byly oba ještě v nacistickém Německu, protože náhodou vím, že Debus byl součástí von Braunova týmu v Peenemünde. A pro von Brauna tam pracoval na měřicím zařízení pro stacionární testovací odpalovače raket, které tam nacisté vybudovali. Ale taky je tu jeho spojitost s technologií Bell.

A teď proč to považuji za důležité. Protože když nahlédnete do dokumentů Cooper-Cantwell (dokumentů MAJIC 12) – a teď se nesnažím potvrdit nebo vyvrátit jejich autentičnost; dívám se pouze na vnitřní důkazy obsažené v nich samotných – tak vlastně podporují mou původní představu, protože se v nich píše, že nacističtí raketoví vědci z projektu Paperclip byli přivezeni na místo dopadu trosek u Roswellu. První otázka, která mi okamžitě vytane, zní: Proč by si tam Američané vozili nacistické vědce, když měli podezření, že se jedná o mimozemské zařízení? To byste přece před svými bývalými nepřáteli nejraději utajili, ne? Ale oni je tam povolali, protože ten vrak vypadal německy.

A von Braun? OK. Máte tu von Brauna, Arthura Rudolpha a všechny ty nacistické vědce, kteří si to prohlédnou a přijdou s vysvětlením, co by to mohlo být. Je to nějaký neutronový přístroj na bázi fúze, a tak dále a tak dále. A z toho mi vyšlo, že pokud to byla pravda – pokud naschvál vypustili dezinformaci – pak někdo věděl, že Debus a von Braun už se znali s dřívějška z Německa a von Braun věděl o tom druhém tajném projektu, o kterém pak mohl říct americkým vyšetřovatelům, kteří ho vyslýchali.
Takže se vraťme k té fotce těch dvou. Ta fotka pro mě reprezentuje fakt, že dvojakost vesmírného programu NASA začala už za druhé světové války v nacistickém Německu. Protože co tu dohromady máme? Máme rakety, které jsou na očích. A pak tu máme technologii Bell a všechny ty tajné záležitosti, které vyjdou na povrch až po sjednocení Německa. Nacisté se postarají, aby Sověti a Američani dostali rakety a tryskáče, ale Bell si nechají pro sebe.

BR: Když si to nechali pro sebe, co s tím dělali posledních 63 let?

JF: Další dobrá otázka. Protože si to představte… vraťme se zpátky. Máme tu Martina Bormanna, který se nachází v Argentině a má společný bankovní účet s Juanem Peronem, který sedí na hromadě téměř osmi set milionů dolarů. To už byl v tehdejší době pěkný kopec drobných, slušný balík. Pokud je člověk správně investoval… a Bormann byl přes finance kanón. O tomhle nemůže být pochyb. Věděl, jak s penězi hýbat a jak je zmnožit. Pokud je tedy člověk správně investoval, mohl si vydržovat tajný nezávislý projekt, který neustále běžel. A jak se rozrůstal, v určitém bodě zjistíte, že by bylo výhodnější přibrat partnera, aby to šlapalo a bylo praktické.

Ale ano, je pravděpodobné, že za 63 let dokázali zapracovat na vlivech zhoubných pro zdraví, takže pak už by si do toho klidně mohl vlézt člověk a nic by se mu nestalo. Ano, je dost možné, že tohle pak už šlo udělat.

A pak si také myslím, že i již někdy dříve v minulosti se dali vzít určité aspekty téhle technologie a zkombinovat z technologiemi konvenčnějšími, aby se tím zlepšila jejich účinnost, abych tak řekl. Proto si myslím, že je fotka Debuse a von Brauna z NASA tak vypovídající, protože pokud byl Debus součástí jak aktivit NASA, tak projektu Bell… Znovu mi to evokuje myšlenku nějaké alternativní technologie. To a ještě další věci. Rozhodně nestavím celé tvrzení jen na tom.

Takže ano, co s tím mohli stihnout udělat za 63 let? Představte si křivku osvojování znalostí. Podle mě je více než pravděpodobné, že si za tu dobu poradili se záležitostmi okolo poškozování zdraví. Také mohli nalézt praktický způsob využití volné energie. Ale pak je tu ještě špatná zpráva. Mohli také přijít na to, jak tu technologii využít pro vojenské účely. A to je na tom podle mě to nejnebezpečnější.

BR: Ale pokud vám dobře rozumím, tvrdíte, že tu ještě pořád je izolované skupina nacistů, možná jejich potomků…

JF: Správně.


-pokračování-