Dr. Joseph Farrell: Tajemství III. Říše - Technologie Bell - Tajná věda (2)

BR: To nejméně odvážné, co se o tom dá říct, je, že je to práce intuitivního génia.

JF: Ano, já…

BR: Přinejmenším to je z toho skutečně patrné.

JF: Ano, přinejmenším to. A jen zopakujme – skutečnost, že se tím zabývá organizovaná vládní sekce, a k tomu navíc ještě tajná, musí znamenat, že ten text je ve své podstatě též dobře organizovaný a systematický.

BR: Jo, jo.

JF: A to je mi nápadné – stejně jako vám. Při promýšlení a odůvodňování tohohle všeho bylo postupováno velice sofistikovaně.

BR: OK. A teď mi dovolte, abych vytáhl otázku, o které vím, že by se na ní jistě chtěli zeptat někteří diváci.

JF: Do toho.

BR: Ve skrytu duše jsem se na ní chtěl popravdě řečeno zeptat i já sám. Existuje tu hypotéza, že tu tehdy byla jistá Společnost Vril, jež sdružovala mladé dívky, které ovládaly channeling, dálkové nazírání (remote viewing), měly jasnozřivé vize a podobně – jakkoliv tomu chcete říkat.

JF: OK.

BR: Tím se hodně oháněli…

JF: Přesně tak

BR: … teoretikové, kteří tvrdili, že mají přístup k informacím, jež mohly přicházet z jiných říší, jiných planet a tak dále.

JF: Správně.

BR: Jak se na tohle díváte vy?

JF: Svoji analýzu projektu Bell nezakládám na ničem takovém, co jste právě jmenoval – na informacích z channelingů nebo na neonacistických zdrojích. U tohoto příběhu mi totiž právě tyto dvě věci dělají starosti: jednak jde o informace neoficiální a v podstatě jsou to zkazky, a za druhé, zdroj, který s nimi vyrukoval, má jisté pochybné vazby na neonacisty.

Oficiálně tedy není potvrzeno nic jiného, než že kdysi existovalo něco s názvem Společnost Vril, a my to víme proto, že o ní poprvé hovořil uprchlý německý raketový vědec Willy Ley, když se mu podařilo utéct před nacisty do Ameriky.

BR: Aha.

JF: Ano. Takže víme, že ta společnost skutečně existovala, ale nemáme o ní žádné podrobnosti. Před válkou vydali v Berlíně takovou tenkou brožurku, ale tu se mi nepodařilo nikde získat, takže nemám představu, co v ní je. Takže pokud jde o tuto problematiku, jde vlastně o to, že má za prvé pochybný informační původ, a za druhé jsem nebyl s to sehnat nic jiného, než co jsem vám právě pověděl. Jestli tedy nacisté skutečně praktikovali, o čem jste hovořil, nemáme možnost to jakkoliv dokázat.
Vím ale, že výzkumem toho, čemu byste řekli paranormálno, dálkové nazírání a podobně, se zabývala Ahnenerbe. Tím jsem si jistý. Takže tu máme všeobecný kontext, v jehož rámci se něco podobného skutečně odehrát mohlo, ale oni nám tvrdí, že se to mělo údajně dít už ke konci první světové války a i předtím během ní – dlouho předtím, než se vůbec nacisté objevili na scéně.

BR: Já myslel, že to bylo ve dvacátých letech.

JF: To právě ne. Já se domnívám, že první z výzkumů byl zahájen už v roce 1916 a další v roce 1919 – ale samozřejmě se můžu opět plést – ten druhý v pořadí se rozběhl blízko Berchtesgadenu, což je další z těch neobvyklých náhod v tomto příběhu [smích], ale…

KC: A snažil jste se vypátrat nějaké případy dálkového nazíraní, nebo přímo kořeny dálkového nazírání u nacistů?

JF: Ne, to ne. Je to ale aspekt historie, který podle mě nakonec stejně vyplave na povrch. Dneska je tu jiný problém. V amerických národních archivech existuje obrovská spousta dokumentů Ahnenerbe, ale mnoho z nich je pořád nedostupných, takže je potíž vytvořit si celkový obrázek a odvyprávět celý příběh. Takže toto je podle mě mnohem důležitější problém, který tu máme. Takže si to shrňme – existuje tu povědomí o Společnosti Vril, a máme jakýsi kontext, do níž ji můžeme zasadit, ale to je tak všechno.

BR: Ano. A vy jste zřejmě nakloněn použití Occamovy břitvy, když řeknete, že není nutné…

JF: Se tím zabývat.

BR: Chápu.

JF: Je to tak. Není to nezbytné, protože v rámci SS už působil i další okultní vliv, který měl specifický a detailní konceptuální vztah k fyzice, která byla v činnosti v souvislosti s technologií Bell – a tím byl právě onen chlapík Wiligut.

BR: Aha.

JF: Takže vidíte, že zabíhat tam, kam jste mě směrovali, není nutné. Bylo by to ale hezkou třešničkou na dortu, kdyby přišli s tm, že: Tady hraje svou roli i vědomí a my vyzkoumáme jakou. No, kdyby si tohle skutečně řekli a šli na to až do této míry, pak bychom měli ještě daleko větší problém. [smích]

BR: OK. Takže nyní už k těm fascinujícím zařízením...

JF: Dobře. [smích]

BR: ...tady naši diváci mají dojem že tohle všechno hodně připomíná nějakou detektivku, že je to něco jako Columbo...

BR: Co to tedy byl ten Bell? O co se to pokoušeli? Co se o tom ví, co se o tom neví, jaké jsou teorie a proč je to vůbec důležité?

JF: OK. Nejdřív vám povím základní informace a pak i to, co s z nich vyvozuji. Upozorňuji, že já se na to dívám trochu jinak, než jak to vidí Igor Witkowski a Nick Cook, i když do určité míry stavím na některých aspektech jejich analýz.

Takže, je to zařízení zvonovitého tvaru vysoké asi 3 až 5 metrů a široké 2 až 4 metry. Buď je uzavřeno v nějakém keramicko-kovovém pouzdře nebo v obalu čistě keramickém. Po obvodu je vybaveno zdířkami pro elektrické kabely, které snesnou velké zatížení.

Uvnitř zařízení jsou dva protisměrně rotující bubny – a tady bych rád mluvil zcela otevřeně. Data, která máme k dispozici, přesně neudávají, jaké je složení těchto vnitřních bubnů. Víme ale, že v nich bylo něco tekutého – Xerum 525, to jsem již zmiňoval – což je hnědavě fialová sloučenina, pravděpodobně obsahující rtuť.

Přístroj je kryogenně zmrazený, nejspíš tekutým kyslíkem nebo tekutým dusíkem, nachází se v blízkosti elektrárny a vydává zvuk připomínající bzučící včelí úl. Když to přeženu, tak ta elektrárna je jen pár metrů od budovy, kde se toto zařízení Bell testuje.

BR: To hučení připomíná i generátor vysokého napětí.

JF: Ano, také. Takže tohle byla vstupní data, teď si řekněme, jak to celé funguje…

BR: A tohle se ví jak?

JF: To jsou informace generála SS jménem Jakob Sporrenberg, který byl součástí tohoto projektu a byl to on, komu přikázali, aby na konci války nechal zabít kolem šedesáti vědců, kteří se na celém projektu podíleli.

BR: Aha.

JF: Což chtějí nacisté zcela pochopitelně udržet pevně pod pokličkou.

BR: To jsem netušil.

JF: Ale bylo to tak. Za ten zločin byl souzen Polským tribunálem pro válečné zločiny, protože Polsko se rozrostlo na západ a připojilo si Pomořansko a Slezsko, což byly dříve německé správní oblasti. A přesně v těchto lokalitách byla technologie Bell testována – na dřívějším území Německa, po válce na území Polska.

Polsko tak předpokládalo, že tento muž spadá pod jeho jurisdikci, a za své zločiny byl souzen tam. Víme to díky jeho místopřísežnému prohlášení, které pronesl před soudem. Ale je třeba mít na paměti, že po pádu železné opony, po pádu Východního Německa a po rychlém sjednocení v roce 1989, to stejně vyšlo vše najevo.

-pokračování-