Dr. Joseph Farrell: Tajemství III. Říše - Technologie Bell - Tajná věda (1)

Bill Ryan (BR): … Našim úkolem nyní je dostat tvoje informace mezi co nejvíce lidí.

Joseph Farrell (JF): OK.

BR: A lidé, kteří tyto informace sledují, jsou velice různorodí, není to jednolitá skupina. Jsou mezi nimi například šestnáctiletí mládežníci, kteří se minulý měsíc probudili a ptají se: „Co se to tu vlastně děje? Povězte mi to, Tak povídejte. A pak tu máme zkušené a protřelé badatele jako jste například i vy sám, a dokonce i nějaké lidi zevnitř skutečného dění, kteří se na naše videa dívají, aby se vcítili do toho, co se vlastně skutečně děje.

JF: OK.

BR: Jeden z důvodů, proč zpovídat právě vás, byla tedy skutečnost, že hovoříte velice přesvědčivě, průzračně a jasně, i když se jedná o složité myšlenky a informace. Jsem si jistý, že tohle vám již říkali i ostatní, ale jen jsem vám chtěl připomenout, že to tak vidíme i my.

JF: OK.

BR: A taky se vám omlouváme, že na vás míříme kamerou, a vy přitom nemáte připravenou žádnou prezentaci se slidy. [Farrell se směje.] Nemáte tu vlastně žádné své propriety ani poznámky.

JF: Můžu hrát stínové divadlo na stěnu. [smích]

BR: Měli jsme z vás pocit, že skutečně dobře víte, o čem hovoříte, a to my též velice respektujeme. Nuže, začněme. Jdeme na to, spusťte kameru.

Začátek interview

Takže… mé jméno je Bill Ryan z projektu Camelot. Jsem tu se svojí kolegyní Kerry Cassidyovou a jsme velice potěšeni, že naše pozvání přijal Joseph Farrell. A mimo kameru jsme se před malou chvíli domluvili, že mu nebude vadit, když ho budu oslovovat Joe…

JF: V pořádku.

BR: Jelikož jsme tu mezi samými přáteli, cítím se poměrně uvolněně. Můžete si říkat, a naši diváci také, jak to, že je tu Bill, co tady dělá, proč se podílí na tomto interview? A abych o sobě řekl něco bližšího pro naše nové diváky, vězte, že kdyby toto byla Akta X, pak já bych byl Scullyová. [smích] Což znamená, že jsem to vždycky já, který jde na všechno vědecky, vždycky je o něco skeptičtější a ohledně všeho je celkově opatrnější…

JF: Dobře.

BR: … a proto si myslíme – a řada lidí se to domnívá spolu s námi, že s Kerry vytváříme dobrý tým. Hodně jsem se zabýval matematikou a fyzikou.

JF: OK.

BR: Neinklinuji k ukvapeným závěrům, ale zároveň mě velice těší, když mohu přemýšlet mimo uzavřenou ulitu vědeckých dogmat.

JF: Jistě.

BR: A mám silné podezření, že vy jste na tom zrovna tak.

JF: Přesně tak.

BR: A dalším důvodem, proč jsme si chtěli promluvit právě s vámi – kromě profesionální kvality vašich prezentací a různých jiných rozhovorů v minulosti, které jsme měli možnost vyslechnout – je fakt, že jednotlivé dílky skládačky, jež jste během svého pečlivého výzkumu nasbíral, jsou klíčové pro číkoliv porozumění tomu, co se dnes skutečně děje na geopolitické scéně, alespoň pokud jde o takzvanou „black science“ (temnou vědu), o informace o globální agendě, o tom, kdo je vlastně v pozadí toho všeho, jak to všechno začalo, kde to začalo a kdy to začalo.

JF: OK.

BR: A pro některé z našich diváků, kteří možná nevědí, kdo vlastně jste…

JF: OK [smích]

BR: ... bychom vás i přes tento úvod rádi poprosili, abyste se krátce představil a řekl nám něco o sobě: Kdo je to Joseph Farrell a jak se dostal k tomu, co dnes dělá?

JF: Nuže, abych to vzal od začátku: Můj otec byl inženýr, takže jsem vyrůstal v domácnosti, kde se vždycky na vědu kladl velký důraz, a já jsem se o ní vždycky i sám zajímal. Jako dítě jsem si přál být fyzikem, a nepustilo mě to ani na střední škole. Ale v posledním ročníku mé prvotní nadšení ochladlo, z fyziky jsem se vyvlékl a jako alternativu si zvolil hudební vědu a teorii, což se později ukázalo být minimálně stejné složité, ne-li ještě složitější než fyzika. [smích]

Takže jsem byl také hudebník a dělal jsem do muziky. A pak na univerzitě jsem začal chodit na přednášky z filozofie a to mě od mého původního cíle odchýlilo ještě více. Tehdy mě filozofie a starověké texty hodně zajímaly. Také mě zajímala historie a všechno starověké, záhady a tak dále a tak podobně. V Anglii jsem si udělal titul Ph.D. a několik let vyučoval na univerzitě.

BR: Učil jste na Oxfordu?

JF: Ne, to ne, neučil jsem na Oxfordu, odtamtud mám jenom titul, učil jsem na univerzitě v Oklahomě. Ponejvíc to byla filozofie a historie, ale občas jsem vedl i seminář, v němž se prolínalo více oblastí. Vedli jsme ho ještě s jednou kolegyní, a tak jsme si museli určitým způsobem rozdělit jednotlivé oblasti výuky, které jsme chtěli propojit dohromady… Ona byla bioložka, a tak učila biologii, a já se koncentroval na fyziku, kterou jsem měl stále jako koníčka, i když jsem se vzdal toho, abych se ji věnoval na profesionální úrovni…

Našli jsme také společný zájem v ezoterice a alternativních pohledech na věci. Jednou jsem ji vyložil svůj pohled na pyramidy a ona hned prohlásila, že tohle musím určitě říct i studentům v našem kurzu. Tak jsem jim to vyložil a jim se to doopravdy líbilo, což mě, popravdě, velice překvapilo.

Když jsem skončil s učením, řekl jsem si: No, je načase zatnout zuby a některé z těch bláznivých nápadů sepsat. A takhle nějak [smích] jsem se vlastně k tomu všemu dostal. Takhle nějak to začalo.

BR: Takže jste vlastně takový vševěd.

JF: Ale ne, mám jen hodně zájmů. Vševěd bych přímo neřekl, mám prostě jen široké spektrum zájmů [smích].

BR: Takže už jste vlastně zodpověděl i jednu z mých otázek, jak to, že toho tolik víte o fyzice, a jak to, že jste se zapletl právě s ní, jestli můžu použít tohle slovo.

JF: No ano. Jako malý jsem byl čistokrevný šprt, to je pravda. Největší zábavou pro mě bylo, když jsem si mohl hrát s otcovým logaritmickým pravítkem.[smích] Takže z toho si můžete udělat obrázek, kým jsem vlastně byl… Vždycky jsem hodně četl a dodnes si rád vyhledávám články o fyzice, stáhnu si je a přečtu, abych věděl, co se děje. Takže takhle nějak to se mnou je.

BR: Tak to je jedině dobře, protože, co jsme vyrozuměli z rozhovorů s některými vašimi kolegy, například s Richardem Hoaglandem…

JF: Ano…

BR: … nebo Jimem Marrsem, se kterým jsme dělali rozhovor dnes ráno, tak jste skutečně důležitým článkem informačního řetězce, protože poskytujete vědcům – snažícím se seč mohou, aby dokázali vidět věci ve všech souvislostech – některé specifické a velice podrobné informace, jež jste plně kvalifikován získávat, a také o ně čas od času někde skutečně zakopnete. To ale možná zní trochu nepřesně. Možná je to spíše tak, že po nich jdete úmyslně, jakmile jste zjistil, že tu jsou a že je možné je vyzískat.

JF: Možná.

BR: Říkám to tedy správně?

JF: Pravda bude ve skutečnosti někde uprostřed. Jedna věc mě vždycky fascinovala… V akademické oblasti jsem byl dobře obeznámen s teologií, a vždycky mě fascinovalo, že metody teologů jsou v mnoha ohledech velice podobné metodám, které užívají fyzikové. A to může mnoha lidem znít naprosto neslučitelně.

Když jsem se probíral starověkými texty, zejména filozofickými, vždycky mě zaráželo, že jsem vlastně nacházel něco jako topologické metafory, spíše než metafyzické texty. (Topologie je obor matematiky, opírající se o velmi obecný výklad pojmu prostor. pozn. překl.) A čím dál do historie jsem se prokousával, tím byly ony metafory zřetelnější, někdy až do té míry, že bylo možné si v textu poznamenávat koncepty za použití poznámek, jež se skutečně v topologii používají.

Tehdy jsem si pomyslel: To přece není možné, to si jen namlouváš! [smích] A tak jsem o tom nikomu neřekl. Když jsem studoval na Ph.D., o celé věci jsem mlčel, ale pak, když jsem přestal učit, jsem se na texty už vždycky díval tímhle způsobem... A dělal jsem to v soukromí. Netvrdím, že jsem se zničehonic rozhodl, dělat to už vždycky takhle. Pár let jsem tak ale postupoval a vedl si poznámkové sešity. Ale vlastně ano. Tak nějak napůl to byla náhoda, a pak už jsem to dělal setrvačností ze zájmu. Takže vlastně někde mezi.

BR: Ale muselo tu být ještě něco, co vás nasměrovalo specifickým směrem – na cestu za pokladem, na níž jste skládal jednotlivé dílky skládanky, která měla konkrétní název: Co nacisté před druhou světovou válkou a během ní doopravdy dělali...?

JF: Ano.

BR: …čeho si nikdo jiný vůbec nevšiml? Co vás přimělo vydat se právě touto cestou? A na jaké věci jste přišel jako první?

JF: Co mě na podivném výzkumu, který nacisté prováděli, vždycky zajímalo, byl způsob, jak se samotná nacistická strana dostala k moci – díky vlivům nějakých určitých esoterických a okultních vlivů a zájmů. A ty samé vlivy byly v činnosti i poté, co se nacisté k moci skutečně dostali.

A, víte, jedna z věcí, kterou rád připomínám, je to, že nacistický stát měl svoji SS a svého Heinricha Himmlera – tvůrce a zakladatele Ahnerebe Dienst (tj. jakéhosi Oddělení pro zkoumání dědictví minulosti)…

Když nahlédnete do listin Norimberském procesu a dáte si tu práci s vyhledáváním – musíte většinou hledat velice dlouho, ale nakonec naleznete – objevíte krátké prohlášení, které toto uskupení zakládalo. Jedním z důvodů, proč ho Himmler založil, bylo jeho plánované a potenciální využití pro zbrojní průmysl. Chápete?
Takže tu byl ještě tento vliv. A potom, na druhou stranu, když jste měl v té době vzdělání matematika nebo fyzika, byl jste dokonale obeznámen s tehdejšími pracemi, kterých se – řekněme že šlo o dobu mezi lety 1920 a 1931 nebo 1932 – objevovaly spousty. Byly to články o různých sjednocených teoriích pole z per Kaluzy, Einsteina, Eddingtona a mnoha dalších. Takže tento vědecký vliv tu fungoval rovněž.

A pak do toho všeho ještě musíte přidat Gabriela Krona, maďarského chlapíka, který byl inženýr elektrotechnik a za jeden svůj vědecký článek získal cenu belgické Univerzity v Liège. Tento vědec tvrdil: My elektroinženýři o všech těchto anomáliích ve velkých rotujících elektrických systémech víme a dokážeme je vysvětlit právě díky vysokodimenzionální fyzice spojených teoriích pole.

Takže, jinými slovy, když se zamyslíte nad důsledky toho, co řekl, zjistíte, že technologie elektrických obvodů v roce, řekněme, 1935 vykazuje anomálie, které jsou vysvětlitelné jedině dimenzionálními matematicko-fyzikálními teoriemi. Takže vám vlastně říká, že tyto teorie je možné konstrukčně zrealizovat. Možná jde o teorie nedokončené, nehotové, ale teoreticky jsou zkonstruovatelné. A to je velice důležité vědět.

BR: A je to podstatné i proto, že tím propojil dva naprosto odlišné světy.

JF: Ano, přesně tak.

BR: Svět praktického inženýrství na jedné straně a abstraktní svět matematiky na straně druhé.

JF: Je to přesně tak. A ještě další věc mě zaujala… zrovna nedávno jsem si pořídil jeden Kronův text. Byla to taková malá, stará knížečka z nakladatelství Dover. Vezme v ní tenzor a použije ho jako druh analýzy elektrických přístrojů.

BR: Teď hovoříte o Einsteinově tenzoru, o kterém psal ve svém článku o sjednoceném poli z roku 1928?

JF: Ano, právě ten mám na mysli… správně. A jedna věc, které si u Krona všimnete, totiž že pokazuje na torzi jako takovou, přestože explicitně neříká: Teď vám ukážu, jak funguje torze...

A tak tedy v tehdejším Německu působily tyto dva na první pohled nesourodé intelektuální vlivy – esoterické a okultní zájmy a spolu s nimi zájmy těžko pochopitelných teorií a praktického inženýrství.

A teď si vezměte, že já jsem měl vždycky podezření, že mezi těmito dvěma sférami existuje nějaké spojení. A to bylo ve skutečnosti to, proč jsem se začal zajímat o všechnu tu technologii „Bell“ a tyhle věci, protože sekce německé vlády, která exotický výzkum tohoto typu prováděla, nebyla žádná jiná, než samotná SS.

BR: O jakém roku se tu teď vlastně bavíme?

JF: To je další dobrá otázka. Samotná technologie Bell a stejnojmenný projekt mají totiž kořeny už v době dávno před tím, než se chopili moci nacisté. Možná hovoříme už o letech 1924 nebo 1925.

BR: Už takhle brzy?

JF: Takhle brzy. Říkám to proto, že v jedné ze svých knih jsem otiskl takový kratičký novinový článek – byly to asi jen dva sloupky, tuším z listu Frankfurter Allgemeine Zeitung, ale nenapsal ho nikdo jiný než dr. Walther Gerlach.

Víte, tenhle Walhter Gerlach, to byl jeden z nejvýznamnějších fyziků tehdejší doby. Získal i Nobelovu cenu… za známý Stern-Gerlachův experiment.

Pomyslel jsem si: No páni! Protože v tomhle článku mluví o možnosti transmutace prvků, zejména ve spojitosti se změnou rtuti na zlato, a nazývá to „novou alchymií“. A nad tím jsem se skutečně musel pozastavit. Protože něco takového se tu objevuje dávno před technologií štěpení jader, se kterým přišel o mnoho později Otto Hahn. A v Gerlachově mysli očividně tkvěl nějaký úplně jiný způsob, nějaká naprosto odlišná koncepce.