Schumannovy rezonance: Geomagnetická převrácení a význam lidského mozku

Pro materiál na této stránce jsem využíval korespondence a komunikace s J. C. Paulem, Michaelem Gibbsem a Jimem Bransonem (e-mail: knowhow@cyberhighway.net). Ti ovšem nenesou odpovědnost za jakékoliv nesprávné spekulace.

Experimenty prokázaly, že Schumannovy rezonance lze pozorovat při několika různých frekvencích pohybujících se mezi 6 a 50 cykly za sekundu, konkrétně při 7,8; 14; 20; 26; 33; 39 a 45 hertzi, s průměrnou denní odchylkou +/- 0,5 hertzů

Pozorovaná základní rezonance o 7,8 hertzích je velmi blízko odhadované hodnotě 7,5 Hz.

Dokud zůstanou vlastnosti zemské elektromagnetické skořápky přibližně stejné, zůstanou stejné i tyto frekvence. Změnit je může cyklus slunečních skvrn, protože na jeho jedenáctiletý běh, tj. na cyklus sluneční aktivity, zemská ionosféra odpovídajícím způsobem reaguje.

Základní frekvence mohou být ovšem ovlivněny a vychýleny účinky celé řady dalších faktorů:

• - silou a konfigurací magnetického pole Země, které posledních 2000 let slábne.

• - složením a vlastnostmi atmosféry

• - polohou a vlastnostmi ionosféry

• - ionosféra je vázána na magnetosféru tzv. Alfénovými vlnami

• - cyklem slunečních skvrn

• - elektromagnetickými bouřemi na slunci

• - elektromagnetickými vlastnostmi Země, jako jsou například:

• o „předzemětřesná světla“

• o Projekt HAARP

• o bouře

• o fenomény tzv. elves („skřítků“), sprites („duchů“), a jets („výtrysků“), o nichž se psalo v časopise Discover v červenci 1997

• o a tak dále.

Když se podíváte do nitra planety Země, uvidíte, že pevné jádro planety rotuje jinou rychlostí než samotný zemský povrch. Vnitřnímu zemskému jádru trvá asi 400 let, než se v nitru Země celé otočí – jeho frekvence je tedy pouze jeden cyklus za 400 let.

Je mnohem zajímavější podívat se na frekvenci proudění na hranici mezi pevným vnitřním jádrem a je obklopujícím tekutým vnějším jádrem. Jelikož má vnitřní jádro poloměr zhruba 1200 km, činí jeho obvod asi 7500 km.

Jak dlouho by trvalo elektrickému proudu, pohybujícímu se rychlostí světla (tj. 300 000 km/s) než by překonal celý obvod vnitřního jádra (tj. vzdálenost 7500 km)? Jednoduchým výpočtem zjistíme, že by mu to trvalo asi 1/40 sekundy. Jinými slovy, frekvence Země na hranici mezi vnitřním a vnějším jádrem je asi 40 cyklů/s, což odpovídá horní hranici rozpětí frekvencí naměřených při zjišťování Schumannových rezonancí: 7,8; 14; 20; 26; 33; 39 a 45 hertzů.

Dá se tedy říci, že frekvence Schumannových rezonancí korespondují s rozpětím přirozených frekvencí Země od jejího povrchu až po hranici jejího vnitřního jádra.

Výzkum Schumannových rezonancí provádějí na Aljašce Dave Sentman a Matt Heavner.

Pozorované slábnutí magnetického pole Země za posledních 2000 let může být předzvěstí příchodu dalšího převrácení magnetického pole planety. K poslední takové události došlo zhruba před 788 000 lety.

Na mapě (převzaté z obálky časopisu Nature, kde ilustrovala článek pánů Laua, Mazauda, Weekse, Fullera a Herrero-Bervery – časopis Nature, č. 351, 6. června 1991, str. 447 –) vidíme naznačený pohyb virtuálního geomagnetického pólu (VGP) z jeho současné pozice poblíž severního zemského osového pólu do míst, kde se nacházel v minulosti, když Země procházela stádii bouřlivých změn – před 120 000 lety, před zhruba 1,8 miliony lety, před 6,5 miliony lety a před zhruba 11 miliony lety. (Obrázek mapy se nám bohužel nepodařilo získat, pozn. red.).

VGP se pohybuje zejména mezi Středoatlantickým hřbetem a americkými západními pobřežími Pacifiku (tj. v rozmezí od Severní až po Jižní Ameriku). Sekundárně se ale též vyskytuje podél asijského pacifického rozhraní a někdy se zdá, že se posunul až do protilehlého bodu vůči středu Pacifiku – do oblasti dnešní egyptské Gízy.

Jim Branson si povšiml, že hodnoty dat Schumannovy rezonance ze stránek quake.geo.berkeley.edu vykazují u amplitud BT1 (severo-jižních souřadnic) a BT2 (východo-západních souřadnic) denní periodicitu.

Amplitudy BT1 (východo-západních Schumannových souřadnic) očividně nastávají, když je subsolární zeměpisná délka (místní poledne) asi 8 hodin západně od Greenwiche, což odpovídá lokalitě severoamerického západního pobřeží, tedy místu tektonických pohybů severo-jižního zlomu.

Amplitudy BT2 (severo-jižních Schumannových souřadnic) očividně nastávají, když je subsolární zeměpisná délka (místní poledne) asi 2 hodiny západně od Greenwiche, což odpovídá lokalitě Středoatlantického hřbetu, tedy místu tektonických pohybů východo-západního směru.

Proto se zdá, že zeměpisné šířky výskytu amplitud BT1 a BT2 označují hranice primární zóny pohybu VGP v období bouřlivých geomagnetických změn, kdy se Země různě vychylovala z osy otáčení a její magnetické pole se dramaticky měnilo.

Přirozené frekvence lidského mozku jsou tyto:

• - Beta vlny (od 14 do 30 Hz)

• - Alfa vlny (od 8 do 13 Hz)

• - Theta vlny (od 4 do 7 Hz)

• - Delta vlny (od 1 do 3 Hz)

Frekvence Alfa bývají spojovány s meditací a relaxací. Frekvence Theta se snovými, tvořivými stavy.

Podle internetové stránky vztahující se k informacím na Physics News Update z října 2002:

„…mohou nyní EEG (elektroencefalogramy) nahrávat mozkové vlny, aniž by do mozku musely být zavedeny elektrody, dokonce ani nemusí být připojeny ke kůži na temeni. Čísla popisují mozkové vlny v době, kdy má člověk oči otevřené a kdy zavřené. Červené oblasti odpovídají vlnám Alfa (zavřené oči) a frekvenci okolo 9 Hz. (Vřelý dík za tyto údaje patří Univerzitě v Sussexu)…“

Beta a Alfa vlny (od 8 do 30 Hz) zřejmě odpovídají Schumannovým rezonancím (7,8, 14, 20, 26, 33, 39 a 45 hertzům). Nejvyšší hodnota Beta vln činí 30 Hz a přibližně se shoduje s frekvencí kočičího vrnění:

Podle článku Davida Harrisona z London Telegraphu ze dne 18. března 2001:

„… je kočičí vrnění „přirozeným léčícím mechanismem“… frekvencemi mezi 27 a 44 Hz vrní zejména kočky domácí, zatímco pumy, oceloti, gepardi a pouštní rysi vrní na frekvencích 20-50 Hz. To jen podporuje myšlenky těch studií, podle nichž frekvence mezi 20 a 50 Hz posilují lidské kosti a pomáhají jim v růstu… Téměř všechny kočky, malé i velké, vrní, včetně lvů a gepardů, ovšem s výjimkou tygrů…“

Nicméně podle stránek o bengálském tygrovi:

„…[Bengálští] tygři vrní také. Kočky domácí vrní při vdechování i vydechování, kdežto tygři pouze při vydechování… řev bengálského tygra bývá slyšet až na 3 a půl kilometru… sibiřský tygr (ussurijský), příbuzný tygra bengálského, je největší kočkovitou šelmou na světě…“

Ale co vlny Theta a Delta? (od 1 do 7 Hz)?

Frekvence vln Delta je 1 Hz, což je 7,5krát méně než kolik je přirozená frekvence na povrchu Země. Jelikož je poloměr Země přibližně 6400 km, poloměr pro přirozenou frekvenci 1 Hz je přibližně 48 000 km (7,5 krát 6 400).

Následuje soupis některých přirozených frekvencí, které, zdá se, korespondují s Theta a Delta vlnami lidského mozku.

• - Plazmový ohon (Plasmatic Sheet), na straně odvrácené od Slunce, vnitřní poloměr = 60 000 km 0,8 Hz

• - Magnetopauza (Magnetopause, vnější hranice zemské atmosféry), poloměr = 60 000 km 0,8 Hz

• - Geostacionární oběžná dráha = 35 000 km 1,4 Hz

• - Vnější Van Allenův elektronový pás, vnější poloměr = 25 000 km 2 Hz

• - Vnitřní Van Allenův protonový pás, vnější poloměr = 12 000 km 4 Hz

• - Vnitřní Van Allenův protonový pás, vnitřní poloměr = 8400 km 5,7 Hz

• A pokud jde o následující frekvence:

• - Magnetopauza (na straně odvrácené od Slunce), poloměr = 380 000km 0,125 Hz

• - Plazmový ohon, (na straně odvrácené od Slunce), vnější poloměr = 380 000 km 0,125 Hz

• - Měsíční orbita, poloměr = 384 000 km 0,125 Hz

Je zajímavé, že frekvence 0,125 Hz odpovídá 8sekundovému cyklu, což je přibližně stejná doba jako 5 sekund, která odpovídá zpoždění mezi aktivací magnetického pole o indukci 1 až 2 militesla (což je asi tisíckrát silnější než magnetické pole Země) a prvními známkami mozkové aktivity, která na magnetické pole reaguje. (Viz časopis Science 260-1590, 11. června 1993)

Nízkofrekvenční elektromagnetické vlny mohou být u lidí spojovány s vnitřní silou Qi (Ki). Pokud tomu tak je, pak může být síla (energie) Ki detekována fyzicky.

Pole energie Ki je jednou ze slibných Nových technologií. Mikrotubulární (tj. z mikroskopických trubiček vytvořená) struktura mozkových a jiných buněk může být klíčem k zásadním fenoménům, jakým je například vědomí.

Aktivita vln lidského mozku by se dala porovnat a aktivitou mozku delfínů. Některé experimenty dokládají spojitost mezi mozkovými stavy a rezonančními elektromagnetickými vlnami, díky čemuž se objevuje možnost, že se lidský mozek vyvinul tak, aby „ladil“ s (byl na stejné vlně) jako planeta Země.

Mozky delfínů a lidí mohou obsahovat BioMagnetit, který je může obdařovat elektromagnetickou citlivostí schopnou zajistit spojitost mezi mozkem a mnoha různými formami elektromagnetických jevů, včetně fenoménu Schumannových rezonancí, ale nejen toho.

Steve Mizrach (používající nick Seeker1) má webové stránky, na nichž popisuje přístroje na ovládání mysli (Mind Machines), což jsou zařízení, která prostřednictvím světla, zvuku, elektřiny a chemikálií ovlivňují stav mysli. Dave Siever (Comptronic Devices) má webové stránky, kde se nachází popis určitých pasáží z historie stimulace mysli prostřednictvím světla a zvuku. Příkladem stimulace mysli světlem je třeba obřad iniciace do zoroastrismu.

O některých těchto záležitostech se hovořilo na konferencích o fenoménech lidského vědomí v Tusconu v letech 1994 a 1996. Třetí tusconská konference je plánována na rok 1998.

Podobné fenomény mysli a vědomí zahrnují i fenomény parapsychologické, kterými se zabývá například:

• • Princeton Engineering Anomalies Research

• • Boundary Institute

• • Cognitive Sciences Laboratory (včetně projektu STARGATE)

• • nebo jde o fenomény, jež popisují Jack Sarfatti, Brian Josephson a Jessica Utts