Jim Marrs: Vzestup Čtvrté říše v Americe (2)

Marrs Jim

Marrs Jim

autor

18.08.2009 Rozhovory

KC: Dobře. Takže, kam právě teď míříme jako země a proč?

JM: Spojené státy vždy byly – alespoň se pokusily být – ovládané bohatou elitou a tak to bylo odedávna. Alexander Hamilton a jeho bohatí přátelé chtěli vládnout této zemi, protože se cítili, jako že bohatí lidé vědí, jak na to a mají jaksi větší soudnost než všichni ostatní. Takže to není nic nového a výsledkem je, že Spojené státy k tomu vždy poněkud konzervativně tíhly. A to je také v pořádku, protože zvlášť, když máte velkou zem… plnou zdrojů a každý prosperuje a, víte, chcete… chraňme si vše, co máme.

Takže na tom není v podstatě nic špatného. Ale bohužel s přílivem Národních socialistů – jejichž akronym v němčině je NAZI (nacista) – s přílivem nacistů po druhé světové válce, což podporovali, napomáhali a financovali finančníci z Wall Street a lidé, kteří se považují za globalisty; nemají samo sebou žádný zvláštní zájem na Spojených státech, ale chtějí zkusit vládnout světu.

Tento Národní socialismus si dělal cestičku do Spojených států nejprve do vojenského průmyslu a pak do obrany, do akademické obce a pak do jiných profesí. A opravdu se dostal do popředí, když se George Herbert Walker Bush stal prezidentem – jeho dědeček byl vlastně koncem roku 1942 stíhán federální vládou Spojených států za to, že finančně podporoval Hitlera a nacisty – a pak jeho syn, George W.

A během osmi let administrativy George W. jsme viděli vzestup a dominanci neokonzervativců, což není nic, než jiný název pro národní socialismus. Takže jsme viděli celou tuto zemi směřovat doprava; k fašismu. A protože fašismus je definován jako směšování státní a korporátní moci, nemyslím si, že existuje někdo, kdo by mohl diskutovat o tom, že to není případ Spojených států současnosti.

Velkým rozdílem je, že v nacistickém Německu získal stát kontrolu nad korporacemi a tato kombinace vytvořila fašistický stát; a v dnešní Americe máme korporace získávající kontrolu nad státem pomocí lobbistů, paktů a skupin, které… nyní kontrolují vládu. Ale konečný výsledek je stejný, směšování korporátní a státní moci, což je fašismus.

Nyní po osmi letech tohoto fašismu se lidé začínali rozčilovat. Dokonce i lidé, kteří si mysleli, že opravdu chtějí podporovat George W. Bushe, protože říkal všechny ty správné věci, si začali uvědomovat, že všechno, co dělal, bylo prosazování socialistických programů a vedení nevyprovokovaných útočných válek. Tak došlo k protireakci a teď jsme se přesunuli od národního socialismu k marxistickému socialismu pod Barackem Obamou.

Ale ve skutečnosti se nic nezměnilo, protože všichni vrcholní důležití lidé administrativy Bushe W. byli členy tajnůstkářské Rady pro mezinárodní vztahy, která dominuje americké zahraniční politice již od dob před druhou světovou válkou a byla vytvořena za specifickým účelem nastolení světové vlády. A pod administrativou Baracka Obamy zjišťujeme, že všichni členové jeho kabinetu jsou členy Rady pro mezinárodní vztahy. Takže tuto zemi stále řídí ta samá tajnůstkářská, bohatá elita, akorát teď pod rouškou marxistického socialismu.

A po čtyřech letech marxistického socialismu a pravděpodobně doprovodného kolapsu americké ekonomiky pak budeme všichni otevřeni možnosti skutečně volit nového diktátora – nového Vůdce – když se lidé ve své panice nad stavem ekonomiky a sociálních programů obrátí zpátky k předchozí ideologii a zvolí nějakého diktátora. Toto je stejná metoda, která byla použita v předválečném Německu; stejnými lidmi.



KC:
Ok. No, zaneste do tohoto scénáře volnou energii, a co dostanete? Protože vidíme destrukci americké ekonomiky; vidíme, že světová ekonomika ve skutečnosti klesá. Ale kam zapadá volná energie do tohoto puzzle, chcete-li to tak nazvat; a jistě je to v „Black Projects“, jak víme a jak jsme to zdokumentovali v různých videích s různými lidmi. Vím, že jste do jisté míry zapojen do práce s Gordonem Novelem a projektu RAM, i když si nejsem jistá, jak. Možná byste mohl…? To vás staví do opravdu zajímavé pozice vidět, jak volná energie pasuje do této skládačky.

JM: Správně. No, v celé rovnici existuje několik otazníků a volná energie je evidentně jedním z nich. Pokud bychom mohli rozbít sevření monopolu petrochemikálií a přijít s nějakým druhem volné energie, celá rovnice by se změnila. A to je to, co se právě teď děje. Jsou některé velmi, velmi intenzivní, zapovězené a tajné konflikty o tom, do které technologie se chceme pustit; kdo ji bude kontrolovat.

Například, slyšíme hovory o palivových článcích pro vozidla. Důvod proč je ještě nemáme, je, že ještě nepřišli na to, jak nad tím získat monopol. Takže toto bude opět záviset na tom, jak se začne formovat budoucí paradigma. Chtěl bych být svědkem nastolení nějaké ekonomiky, která není založena na monopolu; kde každý má trochu všeho.

Ve skutečnosti, uvedu příklad: pro mě je největším příkladem – a důkazem – spiknutí v dnešním světě skutečnost, že i zatímco tady lidé sedí a sledují tento rozhovor, na pozadí své mysli si uvědomují, že někde existují doslova tisíce – ne-li miliony – dětí hladovějících k smrti. A teď, je to proto, že Země není schopná vyprodukovat dostatek potravin k nasycení těchto děti? Ne, samozřejmě, že ne. Máme technologie, abychom mohli nakrmit, obléknout, poskytnout přístřeší a rozumnou minimální zdravotní péči všem lidem na této planetě.


KC: Mm hm.

JM: Tak proč to neděláme? No, jakmile překonáte povrchní vysvětlení, jako např.: Ó, to je politika a doprava a cena je vysoká a víte… překonejte to. Je to tak proto, že to někde někdo tak chce. Kdyby to tak nikdo nechtěl, tak by to tak nebylo. Je nás víc, než těch lidí z New World Order (nový světový řád). Prostě potřebujeme spojit všechny lidi s dobrým svědomím a dobrým srdcem a říct: Nechceme to tak.


KC: Rozhodně. No, dobrá. Ale existuje vládnoucí elita, ne?

JM: Ano.


KC: A pustil jste se do toho, jsem si jistá, v…

JM: Správně, podrobně jsem je popsal a sledoval jejich historii.


KC: Dobře, takže hovoříte o – pro ty, co neuvidí video - Bilderbergu, o Radě pro mezinárodní vztahy, určitě o Majestic 12, a vím, že jste…

JM: O Trilaterální komisi…


KC:jste něco jako odborníka na ně, že?

JM: Mm hm.


KC: Takže, všechny tyto organizace právě teď rozvíjí program a otázka zní: jak brzy se podle vašeho názoru stane to, co uskut ...uskuteční tuto, víte, Čtvrtou říši, jak tomu říkáte? Je to něco ... už jsme tam?

JM: Jsme velmi, velmi blízko k Čtvrté říši (reich), protože „reich“ v němčině znamená prostě „impérium“ a dnešní Spojené státy jsou samozřejmě vynikajícím impériem na naší planetě. Bude to na nás, členech impéria – občanům impéria – jestli se budeme chovat jako impérium a staneme se říšským impériem; v takovém případě se pravděpodobně zhroutíme stejně jako Říše římská, stejně jako Třetí říše a všechny ostatní. Nebo se budeme snažit přinést mír, prosperitu všem namísto snah vévodit a drtit zdroje naší planety. A je to v podstatě jen takový posun vědomí, o tom to je.

Dobrý příklad je v mém rodném státě Texas. Když jsem byl malý kluk, byly dálnice příšerné. Byly plné odpadků, protože lidé, když dopili své pití, vyhodili odpadky z okna. A nebylo to tak, že bychom si mysleli, že znečišťujeme a snažili se udělat špatnou věc, jen jsme nevěděli nic lepšího. Jen jsme řekli: No co, už jsem s tím skončil a šup s tím z okna.

Ale pak zřídili program Don't Mess with Texas; všude byly nápisy a pozvedli vědomí. A lidé si začali uvědomovat: Počkat, to není opravdu správné házet všechny odpadky na dálnici. A nebudu se snažit tvrdit, že dálnice v Texasu jsou dnes neposkvrněné, ale jsou o 150 procent lepší, než bývaly. Ne kvůli nějakým zákonům o znečišťování veřejných prostor – i když jsou v knihách, protože neznám nikoho, kdo by dostal pokutu za odhazování odpadků – ale kvůli zvyšování povědomí; a s občany Spojených států bychom mohli provést to samé.

Obyvatelé Spojených států jsou dobří lidé. Na charitu dáváme více než všechny ostatní státy světa dohromady. A pokud bychom prostě pochopili pravdu o situaci a nebyli bychom strkaní z bláta do louže korporátně ovládanými hromadnými sdělovacími prostředky, pak myslím, že bychom mohli pravděpodobně vymyslet způsoby, jak situaci zvládnout a rozšířit bohatství, kde by každý mohl mít malý kousek amerického snu.


KC: Dobře, neřekl byste ale, že existuje nějaký plán na svržení americké vlády vůbec? Myslím, že o tom se ve skutečnosti v zákulisí přou?

JM:
To je naprosto pravda, to se děje. Protože Spojené státy jsou největším kamenem úrazu pro tyto globalisty, kteří chtějí vidět jednu světovou vládu, jeden světový socialistický systém. Důvodem pro to je, že ve Spojených státech máme tradici a historii svobody jednotlivce. A máme Ústavu a Listinu práv, které nám dávají právní základ pro naši svobodu jednotlivce a volnost. A za třetí, máme pušky a sami můžeme dohlédnout na to, abychom měli svobodu jednotlivce a volnost.

Ale právě teď jsou… pod novou Obamovou administrativou existuje hnutí registrovat střelné zbraně, střelivo a v podstatě se snažit obyvatelstvo odzbrojit. A pokud se to vůbec někdy uskuteční, pak se z nás stanou jen nevolníci v novém středověkém feudalismu.


KC: Dobře, co Čína, víte, protože se říká, že Čína může v určitém okamžiku v budoucnosti směřovat k invazi; že bychom mohli vést válku s Čínou. Slyšel jste něco v tomto smyslu?

JM: No víte, někteří čínští generálové dokonce veřejně prohlašují, že válka se Spojenými státy je nevyhnutelná. Nevím proč. Právě teď jsme jeden na druhém zcela závislí. Jsme závislí na Číně, aby vyráběla asi všechno, co používáme. Víte, běžte do obchodu, vyberte si nějaký výrobek a podívejte se na spodní stranu; bude tam napsáno Made in China.


KC: Správně.

JM:
Dobře, na druhou stranu oni jsou závislí na nás protože, pokud bychom od nich nenakupovali všechny tyhle krámy [směje se], nemají žádný trh. Takže si myslím, že něco z téhle válkychtivosti je vykonstruované. Protože, ve skutečnosti…


KC: Rozhodně.

JM:
Jestli chcete vědět, co… Tady je skutečný plán, ok?


KC: Dobře.

JM: Toto řekl v roce 1948 muž jménem Eric Arthur Blair, anglický fabiánský socialista velmi dobře napojený na royalisty a aristokracii v Anglii. A myslím si, že měl vlastně docela dobrý přehled, o čem celý ten plán byl a tak to všechno napsal v knize pod pseudonymem George Orwell.


KC: [směje se] Ok.

JM: A jmenovala se samozřejmě 1984.


KC: Dobře.

JM: A pokud se vrátíte a znovu si přečtete 1984, zjistíte, že rozdělili svět na tři ekonomické bloky. V 1984 je nazývali Oceánie, Asiana a východní Asiana (tady je buď špatný přepis, nebo je to tak uvedeno záměrně. Podle jiných zdrojů ve wikipedii a na internetu se nazývali Oceánie, Eurasie a Eastasie). V dnešním reálném světě je to Evropská unie, brzy bude severoamerická unie a budoucí asijská unie. A pak udělali to, že dva z těchto bloků vůči sobě neustále popuzovali, aby vytvořili napětí nezbytné pro závody ve zbrojení a výdaje na obranu a poskytování spousty úvěrů; to generuje zisk a kontrolu nad obyvatelstvem.


KC: Dobře.

JM: Takový je plán.


KC: Dobře, no to je skvělý přehled o tom, co se zrovna teď děje. Myslíte si, že existuje také ...víte, že Georgia Guidestones; v podstatě to, co říkají, jedním z jejich cílů je eliminace populace?

JM: Správně. Kdokoli Georgia Guidestones stvořil, byl, myslím, zasvěcený do programu tohoto New World Order. A to je místo, kde se odchyluji od jejich myšlení. Mám rozhovor s generálem Maxwellem Taylorem, který byl uskutečněn na počátku 70. let a on – nejen náš poslední velvyslanec ve Vietnamu, ale také nejstarší člen Rady pro mezinárodní vztahy – myslím plně formuloval jejich myšlení.

V podstatě řekl, že do začátku příštího století – a to je teď – musíme odstranit asi třetinu světové populace, protože, jak řekl, základní problém je celková přelidněnost. A to je jádrem všech ostatních problémů; znečištění, ekonomiky a všeho. A řekl, že to bude provedeno limitovanými regionálními konflikty, jako je Irák, [směje se] Afghánistán…


KC: Aha.

JM: ...chorobami - AIDS v Africe – a hladověním, které je rozšířené u mnoha národů třetího světa. A řekl: Nejsem si jistý, jestli můžeme tyto lidi zachránit, nejsem ani jistý, jestli bychom se o to měli pokusit. Takže takto přemýšlí o snížení světové populace.

Ale tady je jejich mylný názor: ve skutečnosti není žádný problém přelidněnosti. Slyšel jsem to před několika lety – moc jsem tomu nevěřil, tak jsem si to ověřil – ale je to absolutně pravdivé. Celých 6,5 miliard obyvatelstva by skutečně mohlo pohodlně žít ve státě Texas.


KC: [směje se] Vážně?

JM:
Opravdu. Takže to není problém přelidněnosti, je to problém koncentrace obyvatel. Většina světa je nacpaná do těchto obrovských metropolitních oblastí, megaměst, ano?


KC: Správně.

JM: Existují i jiné způsoby? Dokážu si představit svět, ve kterém byste vy a Bill mohli žít v krásné krajině ve venkovském prostředí, dobře? Máte své malé jezírko, ovocný sad a zahradu a daří se vám prostě skvěle. A když je čas jít nakupovat, tak sednete na kolo nebo váš malý elektrický vozík a zajedete na malou stanici, kde skočíte na vysokorychlostní elektrickou linku – frr! – která by vás zavezla do obchodní oblasti, jako obrovské nákupní centrum. Tam byste si to prošli, nakoupili a pak frr zpátky domů, sednout na kolo a šlapat si to zpátky do svého malého domečku.

A máte vlastní malý kolektor energie, dobře? Energeticky jste soběstační. A říkáte: Jo, ale co mám dělat za práci? No, mohli byste dělat, cokoliv byste chtěli.

Jsme v ošemetné situaci, protože jsme všichni byli vychováni v této křesťanské pracovní etice, která říká, že všichni musí pracovat. Dobře? No to je produkt starší časů, kdy skutečně každý musel pracovat jen proto, aby přežil. Ve skutečnosti to je důvod, proč jste museli mít spoustu dětí, protože jste museli mít někoho, kdo by pracoval na poli, abyste mohli produkovat a měli potraviny. Ale dnes pomocí technologie, víte, jen pár megafarem může vypěstovat dostatek potravin pro všechny. Ta technologie tu je. Mohli bychom si všichni žít jako králové, kdybychom to vyžadovali, kdybychom to chtěli a kdybychom mohli přesvědčit tyto rádoby vládce světa, že si my všichni zasloužíme spravedlivý osud v životě.


KC: Rozhodně.

BR: Mám jednu hezkou malou anekdotu, kterou byste mohl použít v některé z vašich přednášek. Na Markézských ostrovech v jižním Tichomoří – to je francouzská kolonie, o které nikdy nikdo neslyšel. V jejich jazyce nemají slovo pro práci. A je to opravdu nádherný koncept…

JM: Ano.


BR: protože, samozřejmě, myslíme způsobem, jakým mluvíme, ne naopak. A tak nepracují. Chytají ryby, postaví dům, zapálí oheň, pak uvaří jídlo a tancují a tak to dělají a prostě žijí. A tato celá dialektika práce/zábava je v nás tak hluboce zakořeněná v této západní společnosti…

JM:
Správně…


BR:že jsme oběťmi této myšlenky; že jsme vězni…

JM: Ano.


BR:protože musíme pořád pracovat a pak si musíme hrát a pak nás drží pod krkem...

JM: To je pravda.


BRprotože se všichni snažíme dostat z této smyčky.

JM: A jestli máte syna nebo dceru a jediné, co chtějí dělat je hrát na kytaru a psát hudbu, pak musí být nějací flákači - [Kerry se směje] - protože nepracují!


KC: Správně.

JM: Byl nádherný příběh, nádherný příběh o americkém podnikateli v důchodu, který jel do Mexika a pronajal si malou rybářskou loď a jede na ryby. A dá se do řeči s nějakým Manuelem, chlapíkem, který tu loď vlastní a povídá: Manueli, jaký je tvůj život? Co děláš?

On říká: No, ráno vstanu, a pak říká: a jdu ven a něco zarybařím, pak jdu domů, odpoledne si se ženou dám siestu a večer jdu do města posedět se svými přáteli a jíst a pít a hrát na kytaru a zpíváme.

On říká: Dobře, Manueli, povídá: Copak nechápeš, že kdyby sis nedal siestu, kdybys během dne více rybařil, vydělal bys více peněz a za ty peníze by sis mohl koupit další loď. A se dvěma loděmi, víš, bys ulovil víc ryb a docela brzy by sis mohl koupit více lodí. A ani se nenaděješ a budeš mít flotilu lodí. A pak bys šel do Spojených států a založil společnost, a pak můžeš prodávat akcie, mít celou flotilu lodí a můžeš vydělat… a docela brzy by ses mohl stát milionářem.

A on říká: jak dlouho by to trvalo? On říká: No, dvacet, třicet let.

On říká: A pak bych dělal co? On říká: No, pak bys mohl odejít do důchodu a přijít do Mexika a ráno chytat ryby, odpoledne si dát siestu a večer navštěvovat své přátele…

A je to jak: Hele, moment! [směje se]


KC: [směje se]

JM:
Už to dělá…


KC: Jo… aha.

-pokračování-

Diskuze není aktivní, nelze do ní vkládat příspěvky.

Další díly