Rozhovor s badatelm Grahamem Hancockem: Setkání se starověkými učiteli lidstva (1)

Toto interview vzniklo společným přičiněním a ze společné iniciativy magazínu Four Corners a televizního kanálu The Broadband Learning Channel. Grahama a jeho krásnou ženu Santhu jsme dostihli v listopadu 2006 tady v Sedoně na konferenci C-Pak 2005. Strhujícím způsobem tam hovořil o ideách a výzkumu, o nichž píše ve své nové publikaci The Supernatural: Meetings with the Ancient Teachers of Mankind.

Regina Meredith: Začněme v amazonské džungli, kde jste zahájil svá zkoumání v oblasti „vědomí rozšířeného esencemi“ z rostliny ayahuasca, neboli vína mrtvých či vína duší („vine of souls“).

Graham Hancock: Důvodem, proč jsem začal studovat právě tuto substanci, byl úmysl prozkoumat tajemství lidské historie. Z uměleckých důkazů v různých jeskyních paleolitické Evropy (tj. z období přibližně 33 000 let př. Kr.) a z dochovaného umění afrických pouštních Křováků (přibližně 25 000 let př. Kr.) vyplývá, že se jedná o umělecká díla vytvořená ve změněných stavech vědomí!

Umělci se uvedli do stavu pozměněného vědomí buďto požitím rostlinných halucinogenů nebo prostřednictvím různých technik, jako je například dlouhotrvající rytmický tanec. Poté měli možnost umělecky zachytit vize, které v těchto stavech zakoušeli.

Jakožto spisovatel jsem byl vždycky přesvědčen, že abych mohl něco správně prozkoumat, musím to vyzkoušet pokud možno osobně. Musím se do toho příběhu skutečně položit. A proto jsem před sepsáním knihy o roli pozměněných stavů vědomí v lidské historii cítil nutnost zakusit tyto stavy na vlastní kůži.

Čirou náhodou se v Amazonii ještě vyskytuje prastarý domorodý kmen, kultura založená na šamanismu, která zde existuje již nějakých 10 000 let. Připravují nápoj zvaný „ayahuasca“. Ve skutečnosti jde o směs dvou rostlin, z níž jednou je víno a druhou listy obsahující silný halucinogen DMT. Když se obě příměsi spojí, je efekt neuvěřitelný. Odcestoval jsem do Amazonie, abych spolu se šamanem tento nápoj vypil.

Pět týdnů jsem strávil důkladným výzkumem. Zážitky po vypití ayahuasky jsou silné a psychicky velice náročné, takže to není něco, do čeho byste se pouštěli každý den. Rozdělil jsem si to na jedenáct částí. Po vypití nápoje je vám totiž velice špatně, silně zvracíte a trpíte průjmem.

Chutná totiž jako rozemletá žába!

RM: Co bylo vaší počáteční inspirací k probádání právě tohoto druhu vědomí?

GH: Počáteční inspirací byla touha prozkoumat tajemství lidského původu. Převážná část příběhu o historii člověka je ale nudná. Naši předkové, i poté, co se jejich tělesná konstituce změnila na tu dnešního typu, se po miliony let chovali velice jednotvárně a zabedněně. Neprojevovala se u nich žádná kreativita ani symbolismus, které by svědčily o nějakém duchovním životě.

Byli to prostě jen neotesaní lidoopi, kteří uměli používat nástroje!
 

Přestože vypadali podobně jako my, a to už před nějakými 200 000 lety, byli vybaveni moderními anatomickými znaky a mozek měli stejně velký a stejně strukturovaný jako my dnes, bylo jejich chování stále stejné. Stále postrádalo tvořivost.

Ale pak, asi před 40 000 lety, jako by se jim po celém světě všem „rozsvítilo“. Zničehonic se všichni začali chovat „jako lidé“. Co bylo příčinou této změny?

Tuto změnu signalizoval zrod prvního velkého světového umění. Nikdy předtím tu žádné umění nebylo. Ve svrchně paleolitické Evropě, před nějakými 35 000 lety, se zničehonic objevily ty nejúžasnější umělecké malby a něco podobného se začalo objevovat i po celém světě. Jako by někdo doslova zapnul vypínač v lidské mysli. Mozek tam byl celou dobu, ale člověk ho nepoužíval.

-pokračování-