Elegantní Bůh (3)

Pojem Boha

Všichni vnímáme sice jen některé určité aspekty boha, ale vní-máme tak boha, i když to tak mnozí nenazývají a velmi by se ta-kovému označení bránili.

Představy o tom, co je Bůh, jsou v západní civilizaci většinou významně ovlivněny intelektuální úrovní jednotlivých lidí.

Nižším úrovním odpovídá nejčastěji představa personifikovaného boha, který je nejvyšší bytostí, která vše řídí a ke které se lidé ob-racejí se svými modlitbami a náboženskými rituály většinou ve snaze získat tím nějaký prospěch (nejen materiální). Také jsou tomuto bohu připisovány lidské vlastnosti.

Vyšším úrovním odpovídá představa boha jako neosobní inteli-genci (vědomí), která je však oddělena od stvořeného světa (popř. je mu nadřazena), a tím i od lidských bytostí.

Pokus o popis představy Boha překračující tyto úrovně je obsahem této knihy.

Přes některé pokusy, které byly v této oblasti učiněny, je myslím nejlepší se držet toho, co o sobě prohlásil sám bůh prostřednictvím těch, kteří tvrdí, že s ním hovořili.
Bible - "Jsem, který jsem".

Hovory s bohem - "Já jsem všechno to, co je i není".

Protože plně chápu, že těmito dvěma větami jsem čtenáře asi pří¬liš neuspokojil, pokusím se o nemožné, tj. o předání určité představy, určitého tušení o tom, co všechno tento pojem zahrnuje.

Upozorňuji však, že čím více se pokouším konkretizovat představu o tom, co Bůh je, tím se dopouštím větších nepřesností a deformací obrazu Boha. Jakýkoliv popis Boha ho omezuje a dělá z něj něco nižšího, což už vlastně není Bohem v tom pojetí, jaké je zde uváděno.

S tím se však bohužel (klasická ukázka toho jak přistupovat ke slovu bůh pouze s přihlédnutím k souvislostem, protože nepochybuji, že Bůh toho opravdu neželí) nedá nic dělat, protože úro-veň našeho vědomí a nám dostupných výrazových prostředků nám nic jiného neumožňuje.

Používám zde zcela záměrně slova bůh, přestože je velmi často používané i ve zcela jiných významových odstínech. Je to však pojem, který je nejčastěji v tomto smyslu používán a jeho synonyma (v tomto uvažovaném významu) jako např. vesmírná energie, Kosmická inteligence apod. jsou v určitých případech zavádějící.

Asi nejsnadnější je vyjádření toho, co Bůh v pojetí této knihy není na rozdíl od mnoha náboženských směrů (mám zde na mysli zejména křesťanství, islám a judaismus v jejich současné kanonizované podobě).

Bůh není - jakási personifikovaná bytost, která rozhoduje o tom, co je dobré a zlé a ostatní bytosti posuzuje, případně trestá či od-měňuje podle toho, zda jednají v souladu s tímto "božím zákonem" či nikoliv.

Jakýkoliv důkaz pro neexistenci Boha se může týkat pouze obrazu personifikovaného boha, který byl vytvořen některým náboženstvím.

I každý materialista má kdesi v pozadí své mysli ukryto pově¬domí o vše prostupující inteligenci a energii (Bohu), ale vysvětluje si ji svým částečně omezujícím způsobem. Velká většina ateistů se stala ateisty právě pro nemožnost inte-lektuálního ztotožnění se s obrazem personifikovaného boha ně-kterého ze světových náboženství, které převládá na území, kde žijí. Spolu s vyšší vzdělaností je toto jedním z důvodů, proč v západním světě je mnohem více ateistů než ve východním světě, protože intelektuální ztotožnění se s některým z východních náboženství je ve své podstatě snazší.

Myslím, že byť je to velmi zjednodušeně řečeno, přesto je tato představa personifikovaného boha představou boha mnoha nábo-ženských směrů. A to jak v náboženstvích, která jsou monoteistická, tak i v náboženstvích polyteistických.

Zde se jen neubráním poznámce, že mnohá náboženství, která jsou z neznalosti (naší západní civilizace) považována za polyteistická (např. hinduismus) jsou v podstatě ve své nezdegenerované podobě monoteistická a jednotliví tzv. bohové jsou pouze projevy jediné vše prostupující síly - jediného Boha.

Čtenáře asi napadne, proč se v tomto případě tolik věnuji tomu, čím Bůh není, a kdybych takto chtěl i nadále vše vymezovat negativně, kniha by se neúměrně rozrostla a stala by se tak nepřehlednou, čemuž, jak je uvedeno v předmluvě, jsem se chtěl vyhnout.

Důvodem je to, že mnoho lidí, tak jako i já bylo původně svedeno na více méně materialistickou orientaci z nedostatku informací. Právě proto, že nám byla a stále je mnoha teologickými naukami předkládána varianta personifikovaného boha jako jediná varianta boha, s kterou se opravdu přemýšlející člověk nemůže bez dalšího smířit, považuji za velmi důležité zdůraznit, co Bohem v pojetí této knihy rozhodně není.

Jako příklad bych zde uvedl Starozákonního boha, tak jak je po-pisován v bibli a současnými ortodoxními křesťanskými naukami. Bůh je zde zobrazován jako personifikovaná bytost, zlostný stařec, který v jednotlivých případech i velmi krutě trestá lidstvo, národy a jednotlivé lidi za hříchy, které spáchaly jako důsledek chyb, se kterými je on vševědoucí a všemohoucí stvořil.

Kdyby tato kniha byla psána pro obyvatele krajin, kde převládá budhismus nebo hinduismus, byl by tento odstavec pravděpodobně částečně zbytečný.

Určitě by se dalo popsat i mnoho dalších stránek tím, co Bůh není (míněno ve smyslu, že není pouze tím), ale myslím, že jsem dostatečně zdůvodnil, proč jsem se věnoval pouze jednomu negativnímu vymezení.

Tak tedy pokusme se přiblížit se k tomu, co Bůh je. Opět při velkém zjednodušení se dá říct, že Bůh je vše to co je, a protože Bůh nemůže mít žádné omezení, protože pak by již nebyl neomezeným a tím pádem ani Bohem jakožto univerzální silou, je i vše to, co není. Chápu, že jako představa je to děsivé, ale nedá se nic dělat dělat. Vše na co pomyslíte, je Bohem. Samozřejmě, že i vše na co nepomyslíte. Směr, který se to snaží dle mého názoru nejlépe a nejlogičtěji vysvětlit je mentalismus.

-pokračování-