Síla mocenské elity (3)

        Od října 1944 do května 1945 zasáhl Hanoj i okolní oblast strašlivý hladomor, který nakonec vyústil v obrovskou katastrofu. Z celkové populace deseti milionů dva miliony jedinců. Existovala celá řada příčin tohoto hladomoru, ale válka byla jednoznačně na prvním místě. Na tomto místě je vhodné si připomenout, že již v roce 1941 Vietnam zabrala japonská vojska a Američané systematicky bombardovali nejen japonské vojenské základny, ale i veškerou infrastrukturu včetně silnic. Tento stav sekundárně prakticky zastavil přepravu rýže z jižních oblastí Vietnamu, kde se nacházely hlavní zdroje této plodiny. Navíc veškerá úrodná půda na tomto místě byla pod kontrolou francouzů a rýže včetně dalších plodin byly především určené na export. Smrtelný nedostatek jídla vyprovokoval rozsáhlé rolnické vzpoury jak proti Japoncům na jedné straně, tak proti Francouzům na straně druhé. Hladoví lidé jsou zoufalí lidé přístupni k zoufalým činům.

        V roce 1945 existovaly dvě skupiny, které byly zapojené do tajných aktivit "Kanceláře Strategických Služeb" (OSS) v Indočíně. Jedna frakce reprezentovala ropné zájmy západního světa pod hlavičkou společenství "GBT". Druhá frakce se nacházela přímo ve Vietnamu a byla tvořena především místními buddhisty, katolíky, malými podnikateli i farmáři. Tyto frakce šířily americkou propagandu, organizovaly partyzánská odbojová hnutí a rozvíjely nezávislé kontakty v severní Indočíně. Výsledkem spolupráce s Američany byl souhlas "OSS" s existencí jednoho skutečně efektivního hnutí odporu pod hlavičkou "Ho-Či-Minovy" koalice "Viet Minh".

       Dne 17. srpna 1945 se "Ho-Či-Min" obrátil na své lidi s tím, aby zahájili revoluci za nezávislost. Země byla velmi dlouhou dobu pod kontrolou jedné jediné země - Francie. Pomineme-li samozřejmě japonskou okupaci během II. světové války. Viet Minh převzal kontrolu nad Hanojí prakticky během několika dní.

       "Ho-Či-Min" se pochopitelně obával, že by se Francie mohla dohodnout s Čínou na odstranění "Viet Minh" a tím pádem by se Vietnam opět vrátil pod francouzskou nadvládu. Nicméně "OSS" obdržela dne 24. srpna 1945 od "Chiang Kai- Sieka" prohlášení, že Čína nemá žádný zájem na vytváření problémů v oblasti Indočíně.  Tento postoj však vyjádřil Chiang Rooseveltovi již v Káhiře roku 1943.

       Město Saigon se dostalo pod kontrolu vietnamských revolučních sil dne 25. srpna 1945. Poté 28. srpna 1945 oznámil Viet Minh oznámil vytvoření provizorní vlády demokratické republiky Vietnam. Den Nezávislosti Vietnamu byl naplánován na 2. září 1945. Atmosféra v Hanoji byla po desetiletích okupace sváteční. Spojenci, zvláště pak Američané byli všude vítaní. Britští vojáci přišli 9. září. Vietnamští obyvatelé chtěli změnu a to pod hlavičkou "Ho-Či-Minova" "Viet Minhu". Devadesát procent obyvatel země byly po dlouhou dobu vystaveny v podstatě naturálnímu feudálnímu systému, který je sesadil na pouhé otroky.

        Francouzi pochopitelně nechtěli ztratit poměrně lukrativní území jen tak lehce. Zaměřili se tedy na vytváření prostředí strachu mezi francouzskou civilní komunitou a to především v Hanoji s tím, že "smrtelné nebezpečí" hrozí právě od "vietnamských komunistů". Viet Minh byl označen za komunistickou instituci především z důvodu diskreditace.

        Mezitím právě fungující provizorní vietnamská vláda ujistila kancelář "OSS", že násilné aktivity proti francouzské komunitě budou všemi prostředky odmítány. Francie se totiž snažila "nastavit karty" tak, že chudí Vietnamci "utiskují Francouze". Navíc francouzští agenti se snažili o zabrání všech důležitých strategicky umístěných veřejných míst ve snaze obnovit, alespoň nějakou kontrolu nad územím.

        Amerika jako dlouholetý spojenec Francie se snažila ukončit stávající podporu "Ho-Či-Minově" politice kvůli jeho vztahům s komunisty. Nicméně se americkým analytikům nepodařilo vypátrat nějaké konkrétní vztahy mezi Ho-Či-Minem a Moskvou. Ho-Či-Min nevypadal na to, že by jednal pod politickým vlivem Moskvy. Podle tvrzení Arthura Halea z "Americké Informační Agentury", vedení Viet Minh v roce 1945 používalo komunistické metody se snahou pozvednout masy obyvatel k nastolení nezávislé demokracie.

        Francouzi označili chování revolucionářů jako za "nevděčné". Nevím, ale zdá se mi poměrně ospravedlnitelné, že Vietnamci nedokázali uznat ani jediný důvod proč by měli být vděčni za mnohá desetiletí bídy způsobené francouzskou okupací vietnamského území. Francouzský příspěvek byl poměrně zřetelný: podstatně více vězení než škol, více zajateckých táborů než nemocnic, více kasáren než obytných domů. Takže školy, školky a domy vesměs pro minoritní část Vietnamců, těch, kteří sloužili francouzským koloniálním potřebám.

        Ho-Či-Min se snažil motivovat vietnamskou společnost k tomu, aby obrátili svou pozornost směrem k budoucnosti a přestali si přehrávat nespravedlnosti z minulosti. Jeho hlavním cílem bylo zbavit Vietnam jakékoliv cizí kontroly: Francouzů, Japonců, Čiňanů či kohokoliv dalšího. Ho-Či-Min se snažil dostat do země americké odborníky na různé technologie, které by pomohly vybudovat základy alespoň nějakého průmyslu.

        V průběhu svého projevu ze dne 2. září 1945 se Ho-Či-Min velmi ostře pustil do francouzské okupační politiky jeho země, která trvala bezmála 80 let, když detailně popsal celé spektrum katastrofálních dopadů této okupace na vietnamskou společnost. Podobným způsobem zhodnotil zhoubný dopad japonské okupace na území Indočíny během II. světové války. Naznačil, že Francouzi prakticky předaly okupované území novému okupantovi - fašistickému Japonsku, které jen prodloužilo utrpení vietnamského národa.

        S koncem II. světové války Vietnam zrušil všechny dosavadní mezinárodní závazky k Francii, zrušil také všechna zvláštní legislativní nařízení. Vůle vedoucí zemi k nezávislosti byla obrovská. Za tímto účelem byli Vietnamci ochotni zmobilizovat všechny své duchovní i materiální síly. Ve chvíli kdy Ho-Či-Min slavnostně vyhlásil nezávislost země, nacházela se uprostřed burácejícího davů více jak 400 000 Vietnamců malá skupinka agentů z "OSS".

       Ho-Či-Min si idealisticky myslel, že jeho země je nyní skutečně svobodná. Bohužel si nebyl vědom toho, že za jeho zády Harry S. Truman, Winston Churchill a Josef Stalin už rozhodují o poválečném osudu jihovýchodní Asie. "Potsdamská Konference" probíhala od 17. července do 2. srpna roku 1945. Vítězné mocnosti rokovali v duchu "o nich bez nich". Nikdo z nich se netrápil tím, že domorodý národ tu žil stovky let před příchodem Francouzů, Japonců nebo Američanů.

        Vietnam byl rozdělen do dvou sekcí. Na severní polovinu, která byla kontrolována Čínou a na jižní polovinu, která přišla pod kontrolu Britů. Čína byla pro Vietnam odvěkým nepřítelem. Ho-Či-Min si v roce 1945 velmi jasně uvědomoval, jak těžké by bylo pro jeho národ čelit po tom všem kontrole ze strany Číny, resp. SSSR. Stále však doufal, že USA by mohly hrát v tomto regionu důležitou mírovou a stabilizující roli ve vývoji v jeho zemi.

-pokračování-