Modré jablko (39)

          V následujících stoletích po dokončení se těšil Chartres masivní pozornosti. V roce 1307 byli Templáři z rozkazu francouzského krále Filipa Sličného prakticky rozprášeni. Tisíce členů tohoto uskupení opustilo Francii a stovky se jich museli schovávat v různých úkrytech. St. Clair v tichosti postavil Rosslyn jako monumentální památník legendárních devíti prvních zakládajících členů tohoto Řádu. Jejich tajemství začala být oficiálně tabu, ale o to více začala být živena pod povrchem. William St. Clair byl muž mnoha tváří. Co lze očekávat od panovníka, který byl titulován "Knight of the Cockle and Golden Fleece". Je o něm známo, že dokonale filozofií spojenou s Janem Novokřtěncem, který křtil Ježíše za použití lasturové stříbřité skořápky. Symbol Svatého Grálu, který je znázorněn na náhrobním kameni sira Williama, který se nachází nedaleko Rosslynu je zobrazen osmiramenným růžovým křížem s květinou uprostřed symbolizující srdce a zároveň krev Kristovu. Toto srdce je považováno za chrám, kde přebývá životní síla projeveného světa. Symbol růžového kříže je prapůvodní symbolikou gnostického původu, je zároveň symbolem tajemství mnohých evangelií, která Templáři střežili společně s Katarským národem.

       Růžový kříž také v mnohém souvisí s tajemstvím samotného Ježíše Krista. Nicméně podle význačného výzkumníka Laurence Gardnera je jeho existence o mnoho starší. Podle věrohodných pramenů se jeho vznik datuje do dob Mojžíše a faraona Tuthmosis III. (1468 - 1436 př.n.l.). Je známé, že Pythagoras i Platon si velmi dobře osvojili filozofii, která je spojena s "růžovým křížem" a která ve své podstatě tvořila základ ideologii tzv. "Terapeutů", což byl ve své podstatě velmi silný kult ranhojičů, kteří žili v oblasti Kumránu na počátku věku Ryb. Otázka zní, co bylo zdrojem léčivých schopností u těchto individualit a skupin?

Vlevo Růžový Kříž Williama St. Clair a vpravo Dharma čili Kolo Života

       Pravý kříž

       Podle výše uvedených skutečností lze konstatovat, že William St. Clair v symbolice svého originálního kříže střežil "klíč života", který je svým významovým potenciálem analogický "Šalamounovu kruhu" nebo "Kamenu osudu" (v originálu - (S)tone of Destiny).

       Pravý kříž byl podle legend vyroben ze dřeva stejného jehličnatého stromu, který je totožný s hebrejským "stromem života". Egyptský název tohoto "stromu života" zní "TET" čili pilíř nebo žebřík k nebi, který prý použil i legendární Horus nebo Osiris.. Tento žebřík v oné symbolické podobě umožňuje vystoupat do oblasti, která se nazývala "Tula". Po tomto žebříku prý stoupají duše všech mrtvých do oblasti věčného míru (tato oblast míru byla vždy spojována se severním směrem stejně tak jako Tula).

       Na tomto místě by bylo dobré doplnit, že koncepce žebříku se později objevuje v popisu tzv. "Jacobova žebříku".

       Badatel Gobrey Higgins sděluje:

       "Nazaret, město Nazor neboli "květina" se nacházel v Carmel, vinici či zahradě boží. Ježíš byl vždy spojován s květinou. Rosicrusiánská růže má s touto symbolikou hluboké spojení. Navíc růže "ros" je v etymologické rovině totožná s výrazem "Ras" čili "Moudrost" a byla to právě moudrost, která byla ukradena ze zahrady.

       Budeme-li detailně zkoumat všechny tyto symbolické a archetypální koncepty zjistíme, že skutečně existuje skrytá souvislost mezi Templáři, Katary, Rosslynem, Rennes-le-Chateau, tejemnou řečí ptáků a Egyptem. Zároveň existuje evidentní spojení mezi prorokem Starého Zákona - Enochem, který byl v Egyptě spíše známý pod jménem Thoth a tajemnou řečí ptáků. Thot byl tzv. "ptačí muž". Byl to Thoth, který ovládal "Klíč Života".

        Enochovy pilíře

       Ve vnitřním prostředí "Skotských Zednářů", kteří se oficiálně začali formovat na počátku 14. stol. se traduje, že to byl Enoch (Thoth), který dal lidem dar písma a knih. Navíc prý skupinám svou existencí předcházející zednářské společenství předal tajemství týkající se výstavby velkých chrámů a katedrál. Podle podobných legend byl Enoch varován před blížící se velkou potopou.

        S pomocí svého syna Metuzaléma vybudoval celkem devět krypt jako ukrýt na utajovaném místě. Během aktivního pobytu v těchto kryptách umístil Enoch v té nejnižší velmi specifickou zlatou trojúhelníkovou tabulku (podle jiné verze šlo o bílý orientální porfyr), která na sobě nesla "nevyslovitelné jméno Boha", které umožňuje vládu nad všemi elementy světa. Tato tabulka je "Kamenem Osudu".

       Badatelka Mary Caineová ve své velmi zajímavé publikaci "Glastnobury Zodiac" líčí středověkou židovskou legendu, která poukazuje na velmi silnou víru ve vztahu mezi Ježíšem a Sfingou. Na jednom místě této publikace Caineová píše:

       "Skryté jméno prý bylo tajně napsáno v nejhlubších místech chrámu. Toto místo je střežené sochou lva. Chrám, který je střežen sochou lva (Sfinga) nemůže být ničím jiným než Velkou Pyramidou.

       (Na tomto místě bych byl hodně opatrný. Teorie Mary Caineové je logická a zcela jistě stojí za hlubší úvahu. Ovšem jak sama píše: "Skryté jméno" bylo umístěno v těch nejhlubších místech chrámu?.., v tomto ohledu mne napadá úvaha, zda by toto místo nemohlo nacházet přímo pod Sfingou. Existují teorie, které hovoří o tom, že by za jistých okolností mohla být Sfinga podzemním labyrintem propojena na vnitřek Velké Pyramidy. Navíc nemůžeme opomenout ani informace týkající se bájné "Síně Záznamů" (viz. Cayce a spol.), která by se měla nacházet pod povrchem přímo pod Sfingou. Pozn. J.CH.).

        Na druhé tabulce se Enoch zmiňuje o tajných znalostech andělů. Tuto tabulky prý předal svému synovi. Místnost kde by se měla tato tabulka nacházet, byla nakonec zapečetěná. Poté Enoch dohlížel na konstrukci dvou velkých nezničitelných sloupů. Jeden byl vyroben z ohnivzdorného mramoru. Druhý byl vytvořen z tzv. "plovoucího kamene". V Druidských mýtech je tzv. "plovoucí kámen" ztotožňován s modrým sklem ve tvaru vejce, ale bývá také ztotožňován s mytickým jablkem v kontextu s "hadem moudrosti". Z tohoto plovoucího kamene byl prý podle legend zrozen Phoenix či analogická volavka, která "vyslovila Slovo".

         V egyptské mytologii se dozvídáme, že volavka přistála nedaleko Heliopolis (On, Tula) na pilíři resp. kameni, který se jmenoval "ben ben" a zde snesla vejce, které obsahovalo moudrost týkající se svaté krve. Wolfram ve svém známém Parzivalovi výslovně říká, že Grál je kámen, z kterého povstal Phoenix. Proto Grál je totožný s tzv. "plovoucím kamenem".

       Ale co je samotný Grál? Je to archa nebo loď, která byla podle starých keltských mýtů pojmenována podle boha "Hu", jenž je totožný s atlantským "Noem", který unikl velké povodni ve své arše? Jinou variantou pojmenování je hebrejský "Shekinah" což znamená "záření, světlo", které se vynořilo ze slunce.

       V sanskrtském překladu slovo "Hu" znamená "ten, jenž proudí vně (ve velké dálce)". "Hu-Siris" bylo jedno řeckých jmen pro Osirise. Ideologie "proudění ze svatého ducha" se odráží v mnoha spisech hebrejských proroků od Isaiaha k Joelovi jehož proroctví říká, že, že u posledního boha bude jeho duch proudit nikoliv k jednotlivcům, ale k celé lidské mase. Při podrobnějším průzkumu dojdeme k domněnce, že duch (duše) je archetypálně pojatá archou/grálem/jablkem a "tokem".

        Gnostické tradice hovoří o "duši hada", která byla vylitá z koše. Tato myšlenka zřejmě pochází z příběhu o "Ophiuchusovi" či Asklepiovi. Takže bude potřeba odpovědět na dvě aktuální otázky:

Je ona duše hada totožná s "Chnoubisem" - duchem moudrosti?

Čeho bude dosaženo, když tento duch moudrosti bude vlit do vědomí našeho lidstva?

-pokračování-