Nikola Tesla a odhalení skrytých souvislostí. Dozvíme se někdy pravdu o utajovaných okolnostech jeho výzkumu a výzkumu jeho následovníků? (7)

Cassidy Kerry

Cassidy Kerry

autor

17.12.2008 Tajné projekty

          Vážení přátelé v následující části tohoto seriálu se přeneseme do historie relativně nedávno minulé a podíváme se na zajímavý rozhovor, který byl uskutečněn 29. října 1957 na stanici "Radio WORR". Redaktor Long John se kladl otázky Otisovi Carrovi a Normanovi Coltonovi. Pojďme se tedy přenést do tehdejší nemírně zajímavé doby, alespoň co se týče našeho případu. "Jmenuji se Long John a v následujícím rozhovoru se budu ptát dvou nesmírně zajímavých mužů - Otise Carra a Normana Coltona, který tvrdí, že sestrojili létající zařízení, diskovitého designu fungující na principu který doposud nebyl vědecky publikován a podle všeho překonává veškeré očekávání. Tito dva vědci jsou podle jejich slov schopni takové létající plavidlo sestrojit kdykoliv v ceně zhruba 20 milionů dolarů. Osobně musím říci, že poté co jsem po několik hodin těsně před tímto rozhovorem s uvedenými lidmi diskutoval a to nejen na toto stěžejní téma, ale dostali jsme se i k mnohým jiným věcem, nemám důvod nevěřit tomu, co jsem se dozvěděl. Pravda, i když pro klasické zastánce ortodoxního přístupu k vědeckým tématům to může dělat potíže. Otis T. Carr je inženýr, objevitel a konstruktér uvedeného zařízení a pan Norman Evans Colton je ředitelem "Sales Engineering", které reprezentují firmy "O.T.C. Enterprises". V dnešním rozhovoru bych se chtěl dotknout především podrobností týkající se vývoje daného zařízení a jeho základních technických aspektů, které budou posluchače jistě zajímat. Jsem přesvědčen, že mimo to dotkneme je celé řady dalších zajímavých témat.

 

L.J.: Mohl byste našim posluchačům nějakým způsobem blíže vysvětlit pojetí termínu mínus nula?

Otis T. Carr: V průběhu našich studií jsme si dopisovali s dr. Einsteinem a měli to velké štěstí, že jsme s ním mohli konzultovat svá zjištění a hypotézy. Zjistili jsme, že všechna měření času a prostoru musí být zvažována ve vztahu k pozorovateli a proto pozorovatel sám je v podstatě minusový faktor v systému a proto není možné dosáhnout nějaké stabilní fixní hodnoty čísla. Také jsme poměrně dlouho spolupracovali s Nikolou Teslou a vedli několik konferencí na téma sinusových vln, elektrického vlnění a skutečného potenciálu střídavého proudu a hydroelektrických systémů, které vyvinul tento geniální člověk. Takže především z těchto oblastí přicházely inspirace, které nám významným způsobem pomáhaly při hledání klíčové rovnice.

 

L.J.: A podařilo se vám tuto rovnici nakonec objevit?

Otis T. Carr: Ano, díky panu Coltovi. Jeho výzkum byl pro naši práci velmi zásadní. Jsme ve velmi úzkém vzájemném kontaktu. Také pan Shea se mnou v rámci našeho výzkumu aktivně spolupracuje.

 

L.J.: Kdy jste vytvořili plně fungující výzkumnou skupinu?

Otis T. Carr: V roce 1955

 

L.J.: Zabýval jste se touto problematikou před rokem 1955?

Otis T. Carr: S výzkumem jsem začal v roce 1937 a v tuto dobu jsem měl také již jasnou teoretickou koncepci. S vývojem aktivním experimentálních modelů jsem započal v roce 1938. V roce 1942 jsme měli praktickým způsobem odzkoušené všechny stěžejní principy.

 

L.J.: Jinými slovy již prakticky osmnáct let před rokem 1955 jste měli k dispozici již konkrétní prototyp objektu, se kterým jste se mohli pohybovat ve volném Vesmíru? Chápu to správně?

Otis T. Carr: Hmm, bude vám to znít neuvěřitelně, ale prostě to tak je.

 

L.J.: Doufáte, že budete podobné objekty schopni vyrábět? Jste schopni pomocí nich dosáhnout i jiných planet v naší Sluneční soustavě?

Otis T. Carr: Ve chvíli kdy se vymaníte z gravitační přitažlivosti Země a vlivu zemské atmosféry jste schopen se naším objektem napojit na systém tzv. "zerové energie", která se nachází všude ve Vesmíru. V tuto chvíli jste schopen pomocí našeho objektu pohybovat se rychlostí zhruba 18 000 mil za hodinu a to bez jakéhokoliv výdeje energie. My jsme ale schopni objekt přepnout na "vyšší" funkční režim s výdejem energie. V tuto chvíli budete schopen se ve Vesmíru pohybovat rychlostí podstatně vyšší. Jak jsem již řekl, Měsíce lze dosáhnout během pěti hodin.

 

L.J.: Prosím? Jste schopni z Baltimoru v Marylandu dosáhnout povrchu Měsíce během pěti hodin?

Otis T. Carr: Ano, přesně tak.

 

L.J.: Kolik osob se vejde do vašeho objektu?

Otis T. Carr: Letoun má diskovitý tvar trupu o průměru 45 stop. V kajutě se mohou pohodlně pohybovat tři osoby.

 

L.J.: Dobře. Jakým způsobem máte vyřešenou tepelnou bariéru letounu při vysokých rychlostech?

Otis T. Carr: Nemáme problém s tepelnou bariérou, protože elektromagnetický systém automaticky aktivuje vysoce účinný tepelný štít, takže nikdo z posádky se nemusí ani náznakem znepokojovat. Můžeme letět atmosférou velmi vysokou rychlostí. V otevřeném Vesmíru jsme schopni postupně zrychlovat až na čtyři pětiny rychlosti světla.

 

L.J.: Nesmírně mne zajímá způsob, resp. technika přistávání vašeho tělesa?

Otis T. Carr: To je velmi prosté. S naší technikou jsme schopni letět i velmi pomalu, třeba nějakých 100 stop za minutu. S letounem jsme schopni dosednout velmi, velmi jemně a to z toho důvodu, že část aktivit našeho zařízení je napojena na universální systémy. V tomto případě jde o rychlost, která je relativní rychlost přitahované inertní hmoty a stává se beztížnou v souladu s touto inertní přitažlivosti. Samo o sobě nejde o klasický beztížný stav, má stejnou hmotnost jako dříve, ale když dosáhne určitého umístění, stává se nezávislým systémem stejně tak jako planeta je nezávislým systémem.

-pokračování-


(c)2008 Project Camelot

(c)2008 Translation: Alhambra

Další díly