Čas a jeho cykličnost, pravděpodobnostní budoucnosti a rok 2012 (1)

         Pokus o sdělení nesdělitelného je vždy obtížný a není jednoduché najít zlatou střední cestu na jedné straně mezi srozumitelností pro čtenáře mající zájem o danou problematiku a na straně druhé přílišným zjednodušením, které může dojít tak daleko, že podávaný obraz se příliš vzdaluje od skutečnosti (přesněji řečeno od představy autora o skutečnosti), kterou má zobrazit. Z tohoto pohledu je nutno i přistupovat k některým zde uváděným popisům a modelům skutečnosti a zejména k jejich někdy zdánlivé vzájemné rozpornosti. Upozorňuji na to proto, že pozorný čtenář si všimne minimálně dvou rozporných tvrzení, a to že na jedné straně čas neexistuje a na straně druhé že má čas cyklický charakter. Jedná se však o pohledy ze dvou různých úrovní poznání. Ve stvořeném Světě je nekonečně mnoho Bytostí a tím i bytostí všech stupňů a úrovní v nekonečně mnoha vesmírech mnoha úrovní. Jednotlivé stavy Bytostí (které tvoří ve svém souhrnu Vesmír), udávající tu konkrétní minulost, přítomnost a budoucnost Ves­míru, jsou jako kvantové stavy Vesmíru.

       Vzájemné působení entit je dáno tím, že fungují vzájemně prová­zaně obdobně jako jednorozměrné struny napnuté časem a prosto­rem. Bytost si je možno představit jako určitou strunu v časoprostoru, na kterou pů­sobí ostatní struny (Bytosti) a ona působí na ně.

       Čím je impuls působící na Bytost vzdálenější v čase i prostoru, tím má menší vliv, záleží však i na velikosti impulsu (náraz vel­kého meteoru do neobydlené planety vzdálené sluneční soustavy se u nás téměř nemusí projevit, exploze hvězdy téže sluneční sou­stavy pro nás může mít zcela zásadní důsledky.  Následující obrázek by měl přispět k lepšímu poro­zumění tomuto modelu.

       Působení jednotlivých Bytostí na celkový systém je v tomto mo­delu vyjádřeno "tlakem" jednotlivých strun (Bytostí) na své okolí. Konkrétní čin (chápán čin v co nejširším slova smyslu, v tomto pojetí je i myšlenka činem) konkrétní Bytosti se projeví "tlakem" na Bytosti (struny) v nejbližším okolí, které tento tlak zase pře­náší na nejbližším okolí.

       Tak se vliv tohoto činu šíří přes blízké Bytosti v čase a prostoru asi tak, jako když hodíte kámen do vody a pozorujete kruhové vlny šířící se od místa dopadu kamenu do vody. A obdobně jako u vln na vodě se i v tomto strunném modelu velikost vzruchu (vln) s narůstajícím časem a vzdáleností snižuje a jeho působení na Bytosti vzdálené v čase a prostoru je dána velikostí původního vzruchu. 

       Rozdíl oproti příkladu s kamenem hozeným do vody spočívá v tom, že v našem strunném modelu je možné působení i pouze jedním nebo dvěma směry a šíření vzruchu systémem je vý­znamně ovlivňováno i protipůsobením nebo spolupůsobením ostatních Bytostí (vhození dalších kamenů do vody v blízkosti dopadu prvního kamene).

       Z tohoto modelu plyne vzájemná provázanost a spjatost všech Bytostí, která nedává prostor pro "náhody". Celkem jednoduše lze z tohoto modelu pochopit, že celková složitost vzájemných vazeb všech bytostí je uspořádána tak, že není třeba supergeniál­ního šachisty, který by byl schopen spočítat nekonečně mnoho tahů dopředu pro všechny bytosti tak, aby pak na základě všech vzájemně skloubených tahů všech bytostí bylo dosaženo kýže­ného výsledku.

      Dokonce není ani nutno předpokládat pro dosažení kýženého vý­sledku supergeniálního programátora, protože je možno kýženého výsledku dosáhnout nastavením požadované situace v příslušném bodě časoprostoru a nutné výchozí podmínky pro tento výsledek se již samy nastaví působením výsledného vzruchu do "minu­losti".

      Připomínám, že stále vycházíme z předpokladu, že minulost, přítomnost a budoucnost probíhají současně. 

      Bůh ve významu Stvořitel, případně i vyšší inteligence, která je z našeho pohledu téměř k nerozeznání od boha, může stanovit budoucnost pro určité místo časoprostoru a vzhledem k tomu, že změnou budoucnosti se mění i přítomnost a minulost, není nutno přesně stanovit jednot­livé prostředky nutné k dosažení cíle. Takže stanovený cíl ovliv­ňuje použité prostředky. Je to obrácená teze, že použité pro­středky ovlivňují dosažený cíl.

      Celkem snadno je možno si to představit na analogii s počítačo­vou hrou. Programátor může hru vytvořit tak, že ať zvolíme ja­koukoliv variantu pokračování, vždy se nakonec dostaneme ke stejnému cíli. Otázkou je jen kdy a s kolika body. Ostatně takto je vytvořeno mnoho počítačových her.

      Při představě takovéhoto modelu jsoucna je nutno se oprostit od všech dogmat typu - "budoucnost nemůže ovlivnit minulost". V našem modelu jsoucna to možné je, protože vše se odehrává sou­časně a vše se navzájem ovlivňuje.

     Následující obrázky jsou model y současně existujících pravděpodobnostních budoucnostní, přítomností i minulostí.

       Výchozím bodem je přítomnost označená kroužkem a směrem nahoru jsou pravděpodobnostní budoucnosti. V každém bodě, kde se stýkají dvě úsečky je možnost bytosti zvolit si určitou cestu - až do okamžiku rozhodnutí pravděpodobnostní budoucnost.

       Výchozím bodem je přítomnost a směrem nahoru jsou pravděpodobnostní budoucnosti a směrem dolů pravděpodobnostní minulosti. 

 

 

-pokračování-